Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

21.
Návrh poslanců Miroslava Kalouska, Heleny Langšádlové, Jana Farského,
Františka Laudáta a dalších na vydání zákona o změně některých zákonů
v souvislosti s přijetím ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti
a zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti
/sněmovní tisk 33/ - prvé čtení

Stanovisko vlády jste obdrželi jako sněmovní tisk 33/1. Nyní prosím, aby i tento bod za navrhovatele uvedl pan poslanec Miroslav Kalousek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Budu ještě stručnější. Je to prostě typický změnový zákon, tedy legislativní reflexe něčeho, co je schváleno za nějakým účelem a promítá se do celé řady jiných zákonů, které proto musí být upraveny, tedy v případě schválení předcházejících bodů by musela být upravena legislativně celá řada jiných zákonů.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, pane poslanče, stručně, jasně, výstižně. Poprosím nyní, aby se ujal slova zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Jan Volný. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Volný: Já se budu asi také opakovat. Jelikož jsem již své stanovisko sdělil, proto i k projednávanému tisku 33 vydávám negativní vyjádření. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodajovi. I tady u bodu 21 přerušuji tento bod.

Sloučená rozprava k bodům 19, 20 a 21

Zahajuji obecnou rozpravu o všech třech bodech, to znamená o bodu 19, 20 a 21. Jako první se přihlásil s přednostním právem předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane poslanče. Pak eviduji přihlášku pana navrhovatele a pak další přihlášky. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo, i když po vyjádření zpravodaje mi to připadá skoro zbytečné, ale přesto pár slov.

U těchto tří návrhů zákonů máme jako Poslanecká sněmovna v zásadě dvě možnosti. Buď povedeme vážnou debatu o tom, jaké má být výdajové pravidlo, jaké mechanismy a kdy se spouští dluhová brzda, jakým způsobem chceme, či nechceme omezit hospodaření samospráv, zda to správné procento je 60 % celkových příjmů (nesrozumitelné) nebo jiné, anebo vezmeme čistě politické hledisko, prestižní, a zamítneme to.

Vidím, že u vládní koalice zvítězilo to druhé, nicméně chci za nás říci, že bychom to mohli podpořit a tvářit se, že to byl náš nápad už před deseti lety, což je pravda, nebo před dvanácti lety. Mnozí se nám smáli a říkali: co to je za výmysl, to jsou většinou ti, kteří slepě následují Evropskou unii. Takže v okamžiku, kdy to hlavní mainstream Evropské unie přijal za své, tak ti samí říkají: musíme to přijmout - a já říkám: je to dobře.

Dovolím si citovat z připravovaného vládního prohlášení, které máme z veřejných zdrojů - podotýkám, že je to návrh a jsem si toho vědom, že to nakonec v té finální verzi nemusí být. Nicméně v kapitole 3/16 Ministerstvo zahraničí, Úřad vlády, je věta: "Jako výraz odpovědné fiskální politiky se vláda připojí k fiskálnímu paktu (Smlouvě o stabilitě, spolupráci, správě a řízení v hospodářské a měnové unii) a vzhledem k úzkému propojení českého finančního sektoru s evropským bude aktivně hájit své zájmy ve vznikající bankovní unii, včetně přípravy na přistoupení."

Vzpomínám si na odbornou debatu v té pracovní skupině, o které mluvil pan kolega Kalousek, kdy jsme tehdy vymysleli pro postoj České strany sociálně demokratické tento bonmot, o který se s vámi rád podělím, protože podle mě jejich stanovisko tehdy i dnes přesně odpovídá té taktice, kterou k tomu volí: My jsme pro to, aby Česká republika podepsala fiskální pakt, což reálně znamená, že to nebudeme muset plnit, protože kdo se aspoň trochu o to zajímá, tak ví, že je to závazné pro státy, které mají jako svou měnu euro, tudíž to my podepíšeme, protože nehrozí, že by to někdo po nás vymáhal, my se tím museli řídit, je to takové proevropské, dobře to zní, a současně můžeme mít výdajové rámce, jaké budeme chtít. A potom říkali: A proto nechceme finanční ústavu.

Na druhé straně, když budu mluvit za ODS a ne za TOP 09, my jsme říkali: My jsme proti tomu, abychom podepisovali fiskální kompakt, mimo jiné proto, že se nás vůbec netýká v této chvíli, a protože nikoho tím nebrzdíme, není potřeba souhlasu České republiky, stačila ratifikace 12 zemí, které platí eurem, a protože my eurem neplatíme, tak nikomu z našich partnerů v Evropské unii ve štěstí a ve společné politice nebráníme, ale my si myslíme, že to máme přijmout kvůli situaci v České republice, a chceme, abychom ta jasná pravidla odpovědného hospodaření prosadili co nejdříve, a jsme připraveni debatovat s opozicí o parametrech toho řešení.

A já si myslím, že to platí. Mohu chtít uplatňovat ta pravidla, nebo nemusím. Ta debata o tom, jestli máme přijmout fiskální kompakt, je - a teď se můžeme ptát, jestli o pět, o šest, o sedm let předčasná. Bude to aktuální v okamžiku, kdy bude buď vláda, nebo jak navrhujeme my, občané v referendu rozhodovat o tom, zda přijmeme euro.

V okamžiku, kdy přijmeme euro, tak si myslím, že logickým spolukrokem je to, abychom jako Česká republika, když se rozhodneme, že euro mít budeme, schválili fiskální pakt. Pokud se do té doby samozřejmě několikrát nezmění, protože v okamžiku, kdy vášnivější podporovatelé Lisabonské smlouvy nás přesvědčovali o výhodách této smlouvy, tak my jsme říkali, to je hrozně výhodné, protože to zaručuje, že jeden stát nebude ručit za dluhy jiného státu. A to bylo v roce 2008 nebo 2009. Tak se jenom podívejme, jak se situace za tři, čtyři nebo pět roků v evropské politice změnila.

Já chci říct, že my samozřejmě jsme pro propuštění do dalšího čtení a pro to, abychom vedli debatu odbornou, ale i politickou, protože tento materiál má ambici ovlivňovat i samosprávu. A není to úplně jednoduché rozhodnutí a mnozí z nás, kteří zasedáme v této Sněmovně, máme zkušenosti se samosprávou, víme, jaké jsou ústavní principy samosprávy, a myslím si, že to patří do celého toho sektoru veřejných rozpočtů. Nicméně si myslím, že ta debata musí být podrobná. Tím, že to zamítneme a hrdě tady příští úterý oznámíte, že vy chcete ten fiskální pakt, tak se ten problém neposune ani milimetr dopředu.

Já bych chtěl slyšet, ale nemusíte mi odpovídat dneska, ale pokud chcete dneska, v čem neodpovídá ten návrh těchto bloků zákonů fiskálnímu paktu, který chcete podepsat. V čem se tak liší, v čem jde proti. Já si myslím, že totiž nenajdeme relevantní odpovědi na tyto otázky. Takže bude platit to, co sami říkáme. Vy to chcete podepsat, ale nechcete se podle toho řídit, a my se chceme podle toho řídit. Podle toho taky dopadne to hlasování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Nyní s dalším přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové, pan navrhovatel Miroslav Kalousek. Prosím, pan poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Já teď nechci vyvolat zástupný spor s mým předřečníkem o vhodnosti či nevhodnosti přistoupení k fiskálkompaktu a o tom, zda euro přijímat referendem, či nikoliv. Jsem opačného názoru, ale to není předmětem projednávaných materií.

Tím předmětem je návrh ústavního zákona a dvou s ním souvisejících zákonů. A já jsem slyšel v podstatě od zpravodaje jedinou námitku, která by za normálních okolností byla relevantní, že to je legislativa a je to kodex takového rozsahu, že by ho skutečně po vážné diskusi s územně samosprávnými celky, se zdravotními pojišťovnami a s ostatními segmenty veřejných rozpočtů měla předložit vláda.

Kdyby to skutečně bylo tak, že do té doby se tady o tom žádná politická ani odborná diskuse nevedla, kdybychom si jenom po volbách říkali: tak oni se hádají mezi sebou, jak sociální demokracie, tak potom koalice, tři měsíce jim trvá, než slepí nějakou vládu, co my mezitím budeme dělat, napíšeme fiskální ústavu podle toho, jak nás to napadne, tak by ta námitka byla zcela jistě relevantní. Ale tak to není, přátelé. Za námi jsou tři roky usilovné práce. Souhlasím s tím, že ne této vlády, ale tři roky usilovné práce na vládní úrovni, s vládními legislativci, s ostatními politickými kluby, s územně samosprávnými celky, s obcemi, se Svazem měst a obcí. Zdůrazňuji, že se zdravotními pojišťovnami byly obtížné diskuse, protože i zdravotní pojišťovny jsou samozřejmě významným segmentem veřejných rozpočtů, a po této diskusi trvající více než tři roky máme na stole tuto materii, která logicky vznikala na vládní úrovni.

Já si opravdu nemyslím, že jestli to berete vážně a chcete něco takového přijmout a trváte na tom, aby to předložila vláda, že se můžete z vládní úrovně, pokud budete sledovat zájem schválit ústavní zákon, dostat k diametrálně odlišným textům. Protože my jsme s tím samozřejmě museli pracovat tak, abychom pokud možno získali, a vyhověli jsme tam úplně všemu, abychom získali souhlas sociální demokracie, jinak bychom nemohli dosáhnout ústavní většiny. A i vy, jakkoliv jste silní, mocní a většinoví, tak tu ústavní většinu také nemáte. To znamená, myslíte-li to vážně, musíte to projednávání vést tak, abychom dosáhli té ústavní většiny.

Já tady deklaruji naprostou vstřícnost toho, že budou zvláště noví kolegové, kteří se neúčastnili těch dvou až tří let prací na tomto materiálu, deklaruji naprostou vstřícnost k pozměňovacím návrhům, na kterých se budeme schopni dohodnout. Deklaruji vstřícnost prodloužit dobu projednávání na 120 dnů, abychom si byli jisti, že to můžeme řádně projednat. Ale prostě ty tři roky práce zahodit a říct: my to předložíme líp... Já myslím, že tomu sami nevěříte. Protože dokonce i na té technické úrovni to budou samozřejmě psát ti samí lidé, kteří to psali nám. Jiné nemáte. Pokud to na základě této námitky a tohoto argumentu zamítnete, je to samozřejmě vaše právo, já to budu respektovat, ale pak si nutně budu myslet, že to nechcete jinak a líp. Že to prostě nechcete vůbec a hledáte pro to nějaký zástupný důvod, tak jako před volbami hledali naši partneři v opozici, když to nechtěli vůbec a vymýšleli si nové a nové důvody. A pak to dokonce, a já to respektuji, pak to neuměli říct ani na půdě poslaneckého klubu. Prostě to nechali na nejvyšší vedení své strany, tam zasedlo předsednictvo strany a řeklo: Ne. Naše strana nepřistoupí na dohodu. Ale to byla opoziční strana. Teď je to nejsilnější vládní strana a nese tu samou odpovědnost, co jsme nesli my. A já si myslím, že tu odpovědnost za veřejné rozpočty máme společnou. Tak to pojďme zkusit.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Václav Votava. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Votava: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Úvodem je třeba říci, že ten návrh ústavního zákona byl předkládán minulé volební období jako vládní návrh. Byl předkládán bez prováděcího zákona. Ano. My jsme chtěli, aby to jelo, prováděcí zákon. Ovšem ono to nespočívalo pouze v tom nedostatku, že tam není k tomu připojen prováděcí zákon.

Já jsem se účastnil komise, kterou pan kolega Kalousek vzpomenul, komise, kterou on inicioval, když byl ministr financí. Musím říci, že jsme tam vznášeli řadu připomínek, ve finální verzi ovšem také řada připomínek akceptována nebyla. My jsme vždycky říkali: připojme se k fiskálkompaktu, to je také naše podmínka. Ano.

Prostřednictvím pana předsedajícího panu kolegovi Stanjurovi. Je třeba zase ale říci poctivě, že tehdejší pan ministr Kalousek se přikláněl k podpisu fiskálkompaktu. To pravda je. Bohužel to asi nedokázal prosadit ve vládě, nebo to říkal jenom tak bez toho, aniž by to opravdu chtěl. Ale to ví určitě on sám nejlépe.

Není to také poprvé, co se v české politice rodí myšlenka na uzákonění rozpočtové politiky. Byla tady o tom i zmínka. ODS v 90. letech předkládala takový návrh zákona o věčně vyrovnaném státním rozpočtu, jestli si dobře pamatuji. Chtěla to zavést samozřejmě příslušným zákonem, uzákonit to. Tehdy to také ale bylo odmítnuto.

Já bych chtěl za prvé zdůraznit, že bylo naprosto jasně řečeno, že sociální demokracie považuje skutečnou nápravu veřejných financí a jejich dlouhodobou udržitelnost vedle naprosto nezbytné podpory ekonomického růstu, a to zdůrazňuji, za jeden ze základních úkolů hospodářské politiky státu. Máme však zásadní výhrady k politice předchozích pravicových vlád, které pod praporem nápravy veřejných financí situaci ve skutečnosti zhoršovaly.

Kolegové, měli jste na to sedm let, abyste přišli s takovým zákonem. Přišli jste až ke konci minulého volebního období, dá se říci. Asi jste věděli, proč jste to tehdy předkládali. A asi ví pan Kalousek, pan poslanec Kalousek, omlouvám se, určitě ví, proč to předkládá teď.

Za druhé jsme přesvědčeni, že návrh ústavního zákona se nedá prosazovat sám od sebe, a to bez jasného a zřetelného ukotvení v současné realitě vývoje veřejných financí a státního dluhu. V takové realitě, ke které jste přivedli vy Českou republiku. Ne sociální demokracie. Ne současná koalice, protože zbývající dvě strany tady tehdy nebyly. Takže jste to byli vy, kteří jste nás přivedly do tohoto stavu, který je třeba nějakým způsobem řešit.

A ta situace je velice špatná. Po završení sedmi let vlády rozpočtově zodpovědných, v uvozovkách, pravicových koalic dosáhl státní dluh České republiky téměř dvojnásobku výchozí hodnoty. Dneska jsme na hodnotě 1,7 bil. korun. To znamená, že jste ho, přátelé, zdvojnásobili, ten dluh. Vy jste ho zdvojnásobili!

V oblasti veřejných financí dokázala pravice jen jedno. Bezezbytku vyčerpat rozpočtové rezervy. Těch bylo 180 mld. Ty se vám také podařilo vyčerpat. Ty jste dostali do vínku od předchozích vlád, ve které byla účastna sociální demokracie.

Stále zřetelněji se ukazuje fakt, že rozpočtový proces v České republice byl a je nekvalitně řízen, plánován a také kontrolován. Sestavuje stále fiktivnější rozpočty postavené na fiktivnějších příjmech. Na tom jste se také, kolegové, podíleli vy. Místo koncepční dlouhodobé rozpočtové politiky se pak řídily veřejné finance České republiky ze dne na den ad hoc nějakými rozpočtovými balíčky kombinovanými s průběžnými škrty na výdajové straně státního rozpočtu. O těch a jen také o nich hovoří předkládaná tzv. finanční ústava.

Škrty, které neznamenají nic jiného než výrazný nárůst skrytých dluhů. Těmi je dnes poznamenána celá infrastruktura českého státu, obranou a bezpečností počínaje přes zdravotnictví, školství, kulturu, ochranu životního prostředí až například po dopravu. Vytvářejí se však dluhy i na životní úrovni většiny českých občanů. Veřejné finance se při mizivém potlačení všeobjímající korupce a při zjevně nekvalitním plánování a řízení procesů v oblasti veřejných financí, především v klíčovém státním rozpočtu, opět, v uvozovkách, napravují nejjednodušším způsobem, a to snižováním životní úrovně českých občanů, zaměstnanců především z rozpočtové a příspěvkové sféry, důchodců, nezaměstnaných, nemocných, nízkopříjmově sociálně potřebných rodin.

Na to, aby dvě vlády pravicových koalic dokázaly svůj opravdový zájem o nápravu veřejných financí, na zavedení pořádku a na výdajovou a příjmovou stranu veřejných rozpočtů měly dost času. To jsem také říkal. Měli jste na to sedm let. Měly dost času na to, aby zásadním způsobem zasáhly proti rozbujelým daňovým únikům, korupci, práci načerno, praní špinavých peněz a dalším negativním jevům. Měly také dost času na to, aby odstranily z našeho daňového systému privilegia určená pro nejrůznější zájmové skupiny a jednotlivce, privilegia být zdaněn méně než ostatní. Měly také dost času na to, aby provedly podrobný audit veřejných rozpočtů, veřejných výdajů, nastolily ve veřejných výdajích elementární pravidla efektivnosti. V některých částech dokonce jen pouhý pořádek. To se týká také mzdových výdajů placených z veřejných zdrojů včetně auditu přiměřenosti odměňování některých úředníků. Na žádné z těchto podle nás zásadních opatření vláda nepotřebovala ani tak finanční ústavu ani tak rozpočtovou národní radu.

A za třetí. Se znalostí vývoje v oblasti veřejných rozpočtů a se znalostí zásadního rozporu mezi deklarovanými cíli předchozích koalic a realitou se nezbytně vynořuje otázka, jakému účelu má vůbec sloužit finanční ústava. Nejde zde jenom o jakousi licoměrnou hru? Nemá svatý boj za finanční ústavu za účel přesvědčit opět obyvatelstvo o tom, že to jsou jenom pravicové strany, které to myslí s veřejnými financemi dobře, když už je nemohla přesvědčit skutečnými úspěchy? Když i s jejich návrhy na tzv. finanční ústavu nebude nově nastupující vláda souhlasit, tak je proti konsolidaci veřejných rozpočtů? Určitě ne. Není to spíše tak, že si exponenti předchozí neúspěšné hospodářské politiky státu, která českou ekonomiku přivedla do vleklé krize, vleklé sociální a ekonomické krize, připravují předpolí pro to, aby z opozičních lavic prostřednictvím dodržování ústavy pouze používali jakýsi klacek na koalici? Já myslím, že to k smíchu není.

Otázkou, a to velice citlivou, je navrhovaná regulace hospodaření územně samosprávných celků. Už tady o tom byla řeč. Je to velice citlivá záležitost. Tato regulace může být dokonce na hraně ústavnosti. Může omezovat jistou suverenitu samosprávných celků. Pokud veřejné finance jsou v problémech, tak územně samosprávné celky budou nuceny k vyrovnanému hospodaření, což samozřejmě může působit řadu problémů. A je třeba opravdu tyto věci řádně prodiskutovat s Asociací krajů, se Svazem měst a obcí, prostě provést širokou diskusi s těmito zainteresovanými.

My jsme také kritizovali vytvoření Národní rozpočtové rady. Tak jak je v návrhu, je prostě pro nás nepřijatelná. Je zde snaha vytvořit jakýsi superdozor, či lépe řečeno kuratelu nad rozhodováním vlády, nepřímo i parlamentu. A na tom nic nemění, že tuto radu by měl také volit parlament. Komu vlastně bude Národní rozpočtová rada zodpovědná? Parlamentu? Ponese nějaké důsledky za své chybné rozhodování, nebo tu bude jen od toho, aby prohlásila, že podíl dluhu na HDP je xy? Prostě zavádí se tu institut jakýchsi neomylných soudců, pomazaných hlav, které vědí vše a těm dole nařizují, co také mají dělat.

Nelze se prostě zbavit pocitu, že takto napsaným zákonem se snaží strany, které byly součástí předchozích dvou neúspěšných pravicových koalic, jak jsem říkal, opravdu vytvářet určitý klacek na nově vzniklou koalici.

Chtěl bych jasně deklarovat, že sociální demokracie má opravdu zájem, a je to obsažené i v koaliční smlouvě, aby naše země nepřekročila v příštích letech 60procentní limit zadlužení, vztaženo k hrubému domácímu produktu. To jsme vždy deklarovali, deklarovali jsme to i v koaliční smlouvě a určitě to bude i ve vládním prohlášení, tento závazek. Chceme se prostě chovat rozpočtově odpovědně, jsme připraveni hledat věcná, rozumná řešení. Nikoliv však přistupovat na návrhy, které nereflektují současnou realitu, realitu, kterou jste zavinili vy, přátelé, a které mají sloužit, a opět to opakuji, jako klacek na současnou politickou garnituru.

Současná vláda deklaruje přistoupení k evropské rozpočtové smlouvě, k fiskálnímu paktu. Bylo tady o tom již hovořeno. Ten také zavazuje země Evropské unie k přísnější rozpočtové disciplíně, k nízkým schodkům rozpočtu, ke snižování státního dluhu, pokud je větší než 60 % hrubého domácího produktu. A já si myslím, že pokud vláda přistoupí k tomuto paktu, že také bude z tohoto paktu vycházet, byť nejsme v současné době v eurozóně.

Chci připomenout, že minulá Nečasova vláda se vehementně bránila přistoupení k fiskálpaktu, a tak jsme byli takoví exoti v Evropské unii, kdy společně s Velkou Británií jsme byli jediní, kteří jsme k tomuto fiskálnímu kompaktu nepřistoupili. A myslím si, že nelze se stavět mimo evropský integrační proud. Jedním dechem hovořit, možná to nedělá Občanská demokratická strana, ale hovořit o tom, že chceme jít v tomto proudu, a na druhé straně dělat všechno proti proudu. To si myslím, že vůbec nejde.

Takže závěrem. Přistoupením k fiskálnímu paktu vláda deklaruje - vláda bude vycházet po přistoupení k fiskálnímu paktu z podmínek, které jsou tam, a myslím si, že i vláda připraví svůj návrh opatření tak, aby docházelo ke konsolidaci veřejných rozpočtů.

Za sociální demokracii prohlašuji, že se připojíme k zamítnutí tohoto poslaneckého návrhu v prvním čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Černochová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo, své dvě minuty.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem vás chtěla poprosit, jestli by bylo možné zajistit v tomto sále přiměřené pracovní podmínky pro to, abychom mohli vykonávat svoji práci. Je tu tak strašný hluk, že pan kolega, předseda rozpočtového výboru, který tu celou zprávu četl, zpráva byla dlouhá - mě z toho opravdu bolí hlava, bolí mě uši.

Chci vám tu přečíst ze stránek SZÚ, že to má jiné řešení. Můžeme si třeba pořídit sluchátka, je to tu doporučeno jako prevence. Cílená prevence je použití osobních ochranných pracovních prostředků proti hluku. Chrániče sluchu je nutné používat, pokud hladina akustického tlaku A překračuje 85 decibelů. Jejich vložní útlum by měl být takový, aby za chrániči sluchu ve zvukovodu byla hladina hluku nižší než 85 decibelů. Při překročení expozice hluku do 10 decibelů se doporučují zátkové chrániče vkládané do zvukovodu. Při expozici nad 95 decibelů se doporučují sluchátkové chrániče a nad 100 decibelů se zpravidla nasazují protihlukové přilby, které omezují rovněž kostní vedení zvuku. Použití chráničů sluchu může vést ke snížení - přátelé - bezpečnosti práce a může omezit její produktivitu. Je-li použití chráničů sluchu nezbytné, je třeba umožnit pracovníků výběr z více typů tak, aby se neomezovalo pohodlí při práci, např. nadměrným tlakem náhlavní spony či pocením ucha.

Chci vás opravdu velmi pěkně poprosit, buďto ať vyfasujeme sluchátka, klidně za to může jít část našeho expertného, nebo ať tu zajistí vedení Poslanecké sněmovny v tomto sále skutečně podmínky, které mají v souladu se zákoníkem práce být na takovémto pracovišti. Skutečně, nedá se to poslouchat. A jsme tu dnes už několik hodin a asi ještě večer nekončí, tak prosím, zajistěte podmínky pro práci Sněmovny. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, paní poslankyně. Beru to jako velice zajímavý námět pro vedení Sněmovny, my se tím jistě budeme zabývat. Já bych naopak za nás nahluchlé rád řekl, že nám ta hladina celkem vyhovuje, my pak slyšíme. Děkuji.

S další faktickou poznámkou pan předseda poslaneckého klubu Zbyněk Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Zkusím navázat na svoji kolegyni. Kde chybí síla argumentu, nastupuje síla hlasu. To je docela obvyklé.

Nemám klacek. Všimněte si: Nemám žádný klacek, kterým bych chtěl vás nebo kohokoli jiného nějak tlouci, jak má pan předseda rozpočtového výboru velkou obavu. Ani jsem ten zákon nenavrhl, ale musím uvést pár dat.

Vláda předminulá, minulá, vy na tu svou Rusnokovu rádi zapomínáte, to začala řešit v roce 2011. Ne v listopadu 2013. Od roku 2012 jste vy a další zástupci se mnou chodili do té komise a v té době jsme měli ještě 118 hlasů ve Sněmovně, pak 115. Pokud opravdu chcete, aby to bylo schváleno, třeba ve vaší verzi, tak budete potřebovat hlasy některé opoziční strany. Ať se vám to líbí, nebo nelíbí, ať budete hlasitě křičet, nebo ne, tak ten svůj klacek budete muset na chvilku schovat. Nebo se ukáže, že to skutečně nechcete - a já si myslím, že to nechcete. Vy tu vědomě říkáte věci, kterým buď nerozumíte, nebo matete lidi, kteří se tím dlouhodobě nezabývají a nemají přesnou informaci.

Zkuste mi, pane předsedo rozpočtového výboru, prostřednictvím pana místopředsedy vás oslovuji, říct, v čem návrh odporuje fiskálnímu kompaktu. Pro ten jste tu horoval. Ten se vám líbí. Podle našeho názoru ten návrh - děkuji za upozornění, ale já křičím jenom občas, ne pořád. Ten náš návrh odpovídá tomu fiskálnímu kompaktu. To, že jsme řekli, že podpis České republiky je formální, že se nás netýká, neplatíme eurem, je pravda (nesrozumitelné). A my budeme hájit zájmy českých občanů. Vy říkáte, musím se smát, my budeme bojovat za nižší ceny energií - a současně vaši europoslanci hlasují pro zvýšení cen energie. (Upozornění na čas.) Tak si musíte vybrat: buď platí jedno, nebo druhé. Obojí dohromady neplatí.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi za jeho faktickou poznámku. S další faktickou poznámkou pan předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Vzhledem k tomu, že z lavic byl napomínán i pan předseda Stanjura, aby nekřičel, chtěl bych se pana Votavy i pana Stanjury zastat. Pánové hovořili pouze důrazně. Počkejte, až to rozjede Zaorálek. Ten chodil běžně do 120 decibelů.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan poslanec Hájek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Josef Hájek: Dobrý podvečer. Já bych jenom tady paní poslankyni Černochové prostřednictvím pana předsedajícího, bych ji pozval na důl Paskov mezi horníky, kterým se oznamuje, že ztratí práci! Takže přijďte a tam budete potřebovat sluchátka do uší, na uši, přilbu a ještě nevím co. Přijďte do Paskova, tam se s vámi určitě horníci rádi setkají! Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou poznámkou pan poslanec Stanislav Polčák. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, pane místopředsedo. Po tomto vystoupení je mi téměř trapné vystupovat.

Já jsem nepředpokládal, že bych k tomuto zákonu mohl něco konkrétně odborného říci, protože odborníci jsou tu jiní, ale vystoupení paní kolegyně Černochové mě trochu vyprovokovalo, protože já si myslím, že za hladinu hluku si prostě můžeme do jisté míry sami. Promiňte, ale prostě někdy se tu tak řve, že hluková hladina je tak nastavena podle mého názoru standardně, že vystoupení ani není slyšet a vypadá to tu jak v pavilonu opic, ale někdy je tu prostě klid, jako teď, a potom, když někdo mluví, tak to vypadá, že řve. Ale nemyslím si, že za to může vedení Sněmovny nebo aparát Sněmovny. Myslím si, že je to problém v nás, a kdybychom se všichni vzájemně poslouchali, tak by to někdy nevypadalo, že tu někdo řve, anebo by to někdy nevypadalo, že se vůbec neslyšíme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci za uznání, že tu byl takový klid, že se zdálo, že pan předseda Votava řve.

S další řádnou přihláškou pan poslanec Jiří Dolejš. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Milé kolegyně, vážení kolegové, pokud jsme vyřešili problém s decibely, tak když dovolíte, já bych se vrátil ke změně Ústavy České republiky. Myslím, že to je skutečně vážný problém.

Dovolím si přednést názor nejen svůj, ale i celé frakce KSČM, protože se domníváme, že takováto změna Ústavy je vážná, a chvílemi to tu vypadalo, jako že se pouze přetahujeme, jestli do budoucna budeme dělat škrty v evropské modři, nebo jestli ty škrty budou v české trikoloře. A přece o tom to není. Chceme vytvořit efektivní, funkční makroekonomický rámec pro to, aby naše ekonomika se mohla rozvíjet, aby v určitou chvíli uměla zabrzdit, ale také v určitou chvíli se uměla rozjet. Tomu má sloužit určitý instrument. O těchto instrumentech, a mohou být i různé, se diskutuje minimálně v Evropě nějakých 15 let. A jestliže pan emeritní ministr kolega poslanec Kalousek má pocit, že je na vrcholu tohoto evolučního řetězce, to znamená, že vlastně jeho návrh je tak dokonalý, že už ani lepší být nemůže, a že nezbývá nic jiného, než ho mírně vylepšit a přijmout, to znamená, že do toho ústavního pravicového sudu medu možná přidáme kapku dehtu sociální demokracie a můžeme vesele pokračovat dál, já si to nemyslím.

Tady není jen polemika mezi současnou vládou a nyní pravicovou opozicí. Dovolil bych si upozornit na to, že tu existuje i levicová opozice, která není zcela bez určité váhy, a to co do počtu mandátů, ale věřím, že i co do počtu připomínek a řekněme i koncepčních úvah, které buď zohledníte, nebo nezohledníte. Ale není pravda, že se ústavní většina musí vytvářet jenom směrem k pravé zdi.

Pokud jde o onen mainstream, či chcete-li evoluční řetězec debat, jak nakládat s veřejnými financemi v Evropě, pravdu má ODS, když tady připomínala, že to nebyl pouze návrh TOP 09 a ministra financí v minulém období, který přišel v roce 2011, ale že i ODS uchopila některé podněty zejména konzervativně liberální části politického spektra v Evropě a snažila se tuto věc zastřešit ústavně. Pamatuji bývalého kolegu Kocourka, který někdy myslím v roce 1998 chtěl vpašovat jednu větu do Ústavy. Tato jedna věta by sice ničemu nepomohla, ale aspoň to bylo krédo tehdejší ODS a myslím si, že tohoto kréda se ODS drží i nadále. Je otázka, jestli to krédo je rozumné. V roce 2002, tedy v době, kdy tady byla stojedničková většina, tak ODS navrhla do Ústavy už strukturovanější text. Bylo to velmi podobné, bylo to na hony vzdálené současné verzi finanční ústavy, ale celé to bylo o tom, že vlastně rozpočet má být vyrovnaný, nad rozpočtem by měla bdít spíš nezávislá autorita a politici by si s tím neměli moc hrát, protože cokoliv politik dělá, v podstatě pokazí.

To je už ale koncepční otázka. Jde nám o jakási formální pravidla, která buď fungují, nebo nefungují, anebo chceme zcela depolitizovat fiskální politiku? Protože o tom, jak má vypadat makroekonomický rámec, se diskutuje, samozřejmě i ten problém řekněme znečištění koncepce různými parciálními, tedy politickými zájmy. A už se stalo, že z toho makroekonomického rámce byla vyňata měnová monetární politika tím, že se postupně šíří zákony o centrálních bankách tím způsobem, že se zvyšuje nezávislost centrálních bank, a to nikoliv na politické scéně, ale dokonce i na exekutivě. Je to určitý trend, já souhlasím. O centrálních bankách si můžeme popovídat jindy. Nepochybně i nedávná měnová úprava či intervence k tomu dá celou řadu zajímavých podnětů. Ale dnes se bavíme o fiskální politice a je otázka, jestli chceme dotáhnout ono odpolitizování fiskální politiky až do konců, kdy nejenom výdajové rámce, nejenom deficity, ale samotný obsah, tedy struktura fiskální politiky byla postupně vytlačována z rozhodování parlamentu. Já si myslím, že to je vrcholné politikum, a že pokud jde o strukturu rozpočtu, ale i využívání fiskálního nástroje buď jako brzda, nebo jako plyn pro hospodářskou politiku by to mělo zůstat zachováno.

Faktem je, že pokud jsme vytvořili společný hospodářský prostor tím, že vznikla Evropská unie jako unie nejenom politická, ale i hospodářská, tak jsme si vytvořili problém, jak tento prostor ošetřit na makroekonomické úrovni. A protože u fiskální politiky nám často ujíždí vlak, tak se někdy asi pět let po Maastrichtské smlouvě vynořil koncept Paktu stability. Protože Maastrichtská smlouva stanovila maastrichtská kritéria a na ta se zvysoka kašlalo, když to zjednoduším, vytvořil se Pakt stability někdy kolem Amsterodamské smlouvy, a mělo se za to, že tento dokument věci vyřeší. Jak už to v Evropské unii bývá zvykem, tak papír snese všechno, realita jde svou cestou. Takže vlastně vznikla objednávka vylepšit, změnit, transmutovat evropský Pakt stability na třeba Pakt stability a růstu, dát nástroje, které by skutečně měla buď bruselská autorita, nebo národní vlády v rukou a měly možnost tyto věci ukočírovat způsobem, který by odpovídal nějaké rozvojové představě o Evropském hospodářském prostoru.

Pokud se tedy objevil fiskální kompakt, tak je to reakce na to, že představy kolem paktu Evropské unie víceméně selhaly. Ale řekněme si, jestli se něco změnilo od té doby, kdy byl fiskální kompakt ratifikován. Pokud aktuální data nelžou, a já si myslím, že nikoliv, tak celé jižní křídlo eurozóny a Evropské unie jako takové je ve stále stejných, dokonce bych řekl horších problémech. To je fakt. Takže je otázka, jestli tento instrument je adekvátní, jestli je účinnou brzdou a jestli v tom modrém autíčku se žlutými hvězdami kromě brzdy nechybí i pro budoucnost do jiné hospodářské situace, teď vylézáme horko těžko z recese, jestli tam náhodou nechybí i ten plynový pedál.

Čili to je jedna poznámka na dotváření koncepčních představ, které bychom si měli dělat samostatně, a ne pod diktátem toho, že to, co už tady je, musíme přijmout, protože jinak není možná.

Druhý faktor, který byl ve hře, byl samotný faktor hospodářské krize. Krize zesílila právě tuto slabinu řízení jednotlivých národních hospodářských politik, ale i jejich koordinaci na evropské úrovni, a právě proto se přistoupilo k principu dluhových brzd, který nejenom na úrovni fiskálního kompaktu, ale v jednotlivých národních ústavních pořádcích byl zakomponován. V Německu to tuším bylo v roce 2009, kdy to bylo uzákoněno. Velká Británie si nejdřív schválila úřad pro dohled nad rozpočtem, aby pak rozpočtová pravidla rovněž přijala. Takto bych mohl pokračovat. Čili byl to rok 2009, 2010. Doba krize. A můžeme se už učit ze zkušeností. To znamená, do jaké míry to pomáhá, či nepomáhá. Bohužel tedy realita ukazuje, že dokonce ani tento instrument není zdaleka dokonalý a že spojením střechy fiskálního kompaktu s národními nástroji není rozhodně konec evolučního řetězce, že to není prostě dokonalé.

Specifická situace pak může nastat v takzvaných posttransformačních zemích, byť už je to tedy čtvrt století, co jsme prošli určitými změnami, ale faktem je, že východní půlka Evropské unie je spíše ta zaostalejší, která má větší tendenci řešit problémy z vypůjčených peněz. Když se podíváme například na Polsko nebo Slovensko, které se už touto cestou vydalo, tak za prvé zkušenosti jsou rozporné. Každá země je ekonomicky v jiné situaci, a když se podíváme třeba na zkušenost slovenskou, tak tam kromě ústavních regulí i institut, který navrhuje tento návrh, což je jakási nezávislá úřednická autorita nad rozpočtem, teď si nevzpomenu, jak se na Slovensku přesně jmenuje, trošičku jinak než u nás, ale funkce je stejná, tak zjistili, že tento institut je v podstatě pro kočku, že tak jak je nastaven, věci nepomáhá. Samozřejmě dluhové brzdy jsou i v jiných zemích, ale tam zkušenost pro nás už je méně přenosná. Jestliže si něco zavedli ve Švýcarsku, tak je to podobné, jako když Švýcarsko řeší imigrační politiku. To si myslím, že pro nás není přesně využitelné, stejně tak jako zkušenosti řešit tyto problémy na půdě Spojených států.

Takže pokud nám jde o to najít komplex nástrojů, a říkám komplex a mám tím na mysli jak evropské řešení, tak národní, tak to není o duelu mezi opožděnou ratifikací fiskálního kompaktu. Je pravdou, že v roce 2012 se tehdy nepohodl tehdejší premiér Nečas s tehdejším vicepremiérem Kalouskem a že jsme to nepodepsali, a na rozdíl od Velké Británie bylo obtížné hledat argumenty, protože Velká Británie pochopitelně je zemí jiného kalibru, zejména s ohledem na pozici jejího finančního sektoru, ale že zkrátka fiskální kompakt není pouze měkčí verzí českého řešení, ale že by měl být určitým komplementem, ale nikde není stanoveno, že komplement má vypadat přesně tak, jak je v návrhu kolegů z TOP 09.

Například tam není povinnost rozpočtové rady, otázka použitých nástrojů. Je skutečně rozdíl mezi tím, jestli se obracíte pouze na veřejný dluh, ať už ho odstropujete jakkoli. To znamená, ta šedesátka je horní mez. A jestli se současná či budoucí vlády nechtějí dostat do určité politické pasti, tak je logické, že se snaží ty hranice trochu posouvat. Je zřejmé, že bychom si měli popovídat o struktuře nastavení takové věci. Problémy už jsou v základu, a ne že se dá odladit jednoduchým způsobem ve druhém čtení.

To, co říkám, už naznačuje, kam se chci dostat. Pro nás to není prestižní věc. Jestli budeme ti, kteří vyhlásí, že jsme v evropském proudu, nebo ti, kteří zvítězí tím, že české řešení je lepší než to evropské, tenhle prestižní problém my nemáme. My chceme, aby to fungovalo. A proto si myslíme, že nejen že je třeba to nechat na vládě, aby si to znovu projednala a promyslela, jestli jí stačí, aby na doporučení z Hradu prohnala ratifikačním procesem, byť se zpožděním dvou let, fiskální kompakt, a jestli k tomu je povinná - nepovinná, ráda - nerada, v jaké podobě českou dluhovou brzdu. Ale že je to věcí nás všech, a tudíž by nebylo dobré zabít iniciativu, která tady je. Ale nad tím návrhem se porozumění bude těžko hledat.

Čili jestliže někdy za rok, možná ještě později, se objeví vládní verze, jestliže zůstane v oběhu verze kolegů poslanců z TOP 09 a budeme si hrát s časem a prodlužovat to a prodlužovat to, jak to někdy s opozičními návrhy už tak bývá, tak se nedobereme šťastného konce. Čili není to obezlička, není to snaha najít třetí cestu, ale spíš vytvořit podmínky politické, věcné, profesní pro to, abychom ten průnik našli.

To znamená, navrhl bych, aby návrh ústavního zákona byl kolegům vrácen k přepracování. Protože je sloučená debata ke třem tiskům, tak v logice toho, že jsou ty tisky spojené, tak k těm dalším tiskům bych to formuloval podmíněně. To znamená, jestliže v prvním případě zvítězí zamítnutí, tak není co řešit, to nemá cenu, aby se tady jak bludný balvan pohybovaly nějaké tisky, a přizpůsobíme se tomu. Ale pokud by v prvním tisku vyšla varianta vrácení k přepracování, tak s touto podmínkou bych to doporučil i k těm tiskům ostatním.

Pokud byste se samozřejmě ptali na to, co my chceme do té diskuse také vnést, tak abych nezdržoval, protože je pozdní doba a skutečně dnes tady asi nebudeme precizovat ty věci, je první čtení a zdá se, že se budeme rozhodovat mezi přežitím, zamítnutím a vrácením k přepracování, shrnul bych výhrady, které jsme artikulovali už loni v únoru při prvním čtení vládního návrhu, a myslím si, že neztratily na aktuálnosti ani dnes. Takže vidíte i ten přístup - my jsme tehdy také navrhovali vrátit vládě k přepracování. Takže i ten přístup je kontinuální a konzistentní.

Jedna z výhrad byla k pozici a kompetence Národní rozpočtové rady, aby to zkrátka nebyla nějaká nezodpovědná trafika, která snižuje význam politického rozhodování nad veřejnými rozpočty. Připomínám, že se tento institut dostává za rámec toho, co by nám ukládala evropská norma, tedy fiskální kompakt.

Další, a to je možná ještě důležitější prvek, je, že by vláda měla mít do budoucna možnost určitých fiskálních impulsů. Já vím, že se třeba koncepčně tady nemusíme dohodnout, že funkce fiskální politiky pravice a levice vidí různě. Já také nejsem bigotní keynesiánec, ale myslím si, že zkrátka fiskální impulsy jsou nejenom v nastavení rozpočtových pravidel, např. daňových, ale že lze uvažovat o jisté expanzi veřejných výdajů v oblasti investiční. A tady si přece nenastavíme hráz, kterou bychom pak do budoucna nemohli použít.

A pak se musím dotknout otázky tzv. segmentů celého toho koláče veřejných financí. Pan ministr... bývalý ministr... zlozvyk z minulého volebního období. Čili pan bývalý ministr tady hovořil o tom, že ty segmenty nelze vyjmout, protože pak by to nefungovalo. V tom asi má kus pravdy. Ale je třeba také vnímat, že ty jednotlivé segmenty mají zcela specifickou roli, specifické právní postavení. A mimochodem i z toho důvodu v tehdejším návrhu a tuším, že je to i v tomto, byly ty segmenty nikoliv definitivně, ale dočasně vyňaty v tom smyslu, že účinnost tohoto zákona ve vztahu k územním samosprávním celkům byla odložena tehdy o čtyři roky. Takže ono svým způsobem také jde na to myslet a je třeba hledat i režimy pro ty specifické segmenty.

Dotknu se jiného segmentu, který jsme tehdy také zvedli, a požadovali trochu jiné řešení, a to jsou ty zdravotní pojišťovny. Samozřejmě že těch 200 mld., které se točí ve veřejném zdravotním pojištění, jsou významné peníze. Ale zdravotní pojišťovny, zejména tedy veřejná zdravotní pojišťovna, plní určité specifické ústavní funkce. A to, že někde někdo se moc rozmáchl s veřejnými penězi, přece neznamená, že veřejné pojišťovny spadnou do nějakého, řekl bych, nouzového režimu a v této zemi se přestane léčit, proplácet krajské nemocnice atd. Teď jsem to trošku možná hyperbolou přecenil, ale to riziko dopadu toho nespecifického režimu na tento segment veřejných financí tady nepochybně je.

Takže ono je o čem se bavit, je o čem se bavit koncepčně, je o čem se bavit věcně a napříč celým politickým spektrem. Tím se dostávám k závěru, ve kterém bych zopakoval, že naším přístupem není vyhýbat se ústavní rozpočtové odpovědnosti. Naším přístupem je nastavit pravidla tak, aby neškodila, aby nemusel doplácet pouze ten, kdo se může nejméně bránit, tzn. klient veřejných financí a veřejných služeb, a abychom mysleli i na to, že ekonomika není jenom v recesi, ale že někdy potřebuje nakopnout i do té konjunkturální fáze. Proto bychom byli rádi, aby se tyto návrhy znovu projednaly, abychom se dohodli, na jaké platformě to projednávání má být, abychom příliš nehráli o čas, kdo má větší ramena a ňadra dmoucí dědeček náš vševědoucí, ale abychom se dohodli třeba i na těch pracovních komisích, kde by, doufám, tentokrát nemuseli chybět ani experti z nejsilnějšího opozičního klubu.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Další se do diskuse přihlásil pan poslanec Antonín Seďa. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, kolegové, já mohu rozumět důvodům, pro které opozice podala návrh ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti, protože ani já ani nikdo z nás nemáme rádi zadlužování. Pouze připomínám, že stejný návrh podala v minulém funkčním období pravicová Nečasova vláda a již tehdy jsem upozornil na skutečnost, že je to jeden z nejhorších návrhů, které tehdejší vládní koalice předložila, a to zejména z pohledu na vymahatelnost práva, kontrolu jeho uplatňování a zasahování do pravomocí samosprávy.

V důvodové zprávě se hovoří, že ústavní zákon by měl zlepšit celkové hospodaření České republiky, posílit transparentnost a efektivnost veřejných financí a ve výsledku též podpořit konkurenceschopnost české ekonomiky. Prosím vás, žádný zákon, ani ústavní, tohle přece zajistit nemůže. A opravdu mi připadá zvláštní, že si to myslí strany hlásící se k pravicovým myšlenkám. Všechny tyto cíle totiž může zajistit toliko konkurenceschopná ekonomika, kvalitní a efektivní státní a veřejná správa a zejména kvalifikovaní, zodpovědní a vzdělaní občané naší země.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, vláda premiéra Rusnoka ve svém stanovisku vyslovila řadu konkrétních výhrad, ať již z hlediska komplikovanosti prováděcích a změnových zákonů, problematických ustanovení ve vztahu k ústavnosti až po zásadní legislativně technické vady návrhu zákona. Já bych doplnil, že návrh zákona odhaduje pouze náklady na zřízení Národní rozpočtové rady ve výši 50 milionů korun ročně. Ptám se: Kde je v návrhu zákona hodnocení dopadů regulace na veřejné rozpočty a hodnocení dopadů na korupci? Pokud hodláme být rozpočtově odpovědní, je potřeba tato hodnocení vyžadovat u všech zákonů.

Já osobně jsem dokonce přesvědčen, že navrhovaný zákon není plně v souladu s ústavním pořádkem ČR, a naopak jsem přesvědčen, že právě tento ústavní zákon porušuje naši Ústavu. Především tím, že výrazně omezuje pravomoci a kompetence nejen Poslanecké sněmovny a vlády, ale zejména samospráv územně samosprávných celků a veřejnoprávních institucí. Ptám se: K čemu máme vytvářet další úřad, když ke zjišťování statistických údajů máme Český statistický úřad a Eurostat? K čemu takový zákon, když ČR je členem EU s dlouhodobým cílem vstupu do evropské hospodářské a měnové unie? Konvergenční kritéria jasně definují limit pro schodek veřejných financí či nepřekročitelnost celkového veřejného dluhu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, návrh zákona o rozpočtové odpovědnosti je dle mého názoru nejenom v rozporu s Ústavou, ale je v rozporu i se slibem, který jsme jako poslanci dali. Sankce za porušení rozpočtové kázně jsou navrhovány jako kolektivní a neposuzují individuální vinu, což je opět v rozporu s platnými zákony naší země. Nehodlám podpořit zákon, který omezuje demokratické rozhodování Poslanecké sněmovny a který omezuje práva zákonodárců. Z těchto důvodů se připojuji k návrhu na zamítnutí návrhu zákona a v případě, že by tento návrh nebyl schválen, navrhuji dále vrátit návrh zákona předkladatelům k dopracování. A tohle platí nejenom pro sněmovní tisk 24, ale i pro body 20 a 21.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Seďovi. Dále se do rozpravy přihlásil pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych se chtěl dotknout článku 9, 10, 11, tj. okamžiku, kdy nastane kritický stav. V podstatě podle návrhu zákona nastane uměle vytvořený kritický stav a začne se šetřit tím, že se povinně zruší některé výdaje, a to i ty, které jsou schváleny zákonem o státním rozpočtu. Vláda bude nucena tímto ústavním zákonem v podstatě jednat protizákonně, pokud například omezí výdaje na důchody, platy učitelů, sociální dávky apod. Tyto restrikce bude schvalovat Sněmovna jako agendu vlády. Co se stane? Ústavní soud bude možná zavalen nekonečnou řadou sporů o to, co bylo dřív, který deklarovaný závazek státu má přednost - jestli to, co bylo schváleno dříve jako důchody, sociální dávky, nebo to, co je tzv. fiskálně odpovědné jako vyrovnaný rozpočet. A zcela podobně to bude platit i pro hospodaření krajského zastupitelstva, pro kraje. Rozpočet schvaluje Sněmovna, tak je možné, že nakonec bude tento rozpočet schvalován jako ústavní zákon jenom proto, aby se předešlo možným sporům o to, co bude založeno na pravidlech tohoto předloženého zákona?

Samosprávy v čl. 13 mají také své zákonem nařízené úkoly, které musí plnit, a na část z nich dostávají peníze. Pouhým omezením přísunu peněz nezmizí zákonem uložené povinnosti. Je věcí odpovědné vlády a samosprávy, aby řádně plnila své povinnosti, a žádný zákon o krizovém hospodaření toto nevyřeší. Může situaci jen zkomplikovat.

Instituce, která se navrhuje na dohled nad vyrovnaným rozpočtem, Národní rozpočtová rada, také bude něco stát. Minimálně 50 milionů korun a zřejmě bude tak národní a nezávislá jako Česká národní banka. Není jasné, kdo bude kontrolovat činnost této národní rady. Nikomu se nemusí zodpovídat a nepodléhá žádné kontrole. Bude mít právo zvát si na kobereček nejenom vládu, ale i další představitele samosprávných celků a další veřejné činitele.

Čili to jsou mé pochybnosti, které jsou vlastně k těmto zákonům, které jsou předloženy a jejichž rozprava k nim byla takto sloučena. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Poslední do rozpravy je přihlášen pan poslanec František Laudát. A následně pan předkladatel. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vezmu to velice rychle z důvodů časových a vzhledem k tomu, že pan zpravodaj to tady vzal šmahem a dal návrh na zamítnutí, a předpokládám, že koalice si to jaksi prohlasuje. Je to veliká škoda, protože regulace výdajů veřejných rozpočtů se odehrávají víceméně... už skoro za chvíli to bude století.

Škoda, že tady není pan Okamura. Nechal jsem si najít, jak to funguje ve Švýcarsku. Samozřejmě že to není automatická pojistka proti tomu, ty zkušenosti ze světa, že automaticky tím jsme za vodou, jestliže schválíme jasná pravidla. Ta se dají vždycky prolamovat a záleží na -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já pana poslance poprosím, aby mluvil zřetelněji, jasněji a hlasitěji, protože my nahluchlí zase mu nerozumíme. Děkuji. (Pobavení.)

 

Poslanec František Laudát: Já jsem nechtěl křičet.

Záleží na tom, jak je zákon nebo soubor zákonů nastaven, aby bylo zcela zjevné, že se nedají prolomit. Máme zkušenosti z celého světa, že pravidla jsou prolamována. Například ve Spojených státech, kde jste svědky toho, že i v průběhu jednoho roku se dokonce mění dvakrát parametry, protože tam mají ono orwellovské pravidlo, že společnou vůlí Sněmovny a Kongresu to lze prolomit. A víte sami, co se po půl roce vždycky poslední léta odehrává.

Zároveň tam bych hledal inspiraci pro to, že nemá smysl na jedné straně do celkového deficitu veřejných výdajů nebo státního rozpočtu něco opomíjet, například zdravotní a sociální pojištění. Spojené státy mají dneska dluh, pokud se nemýlím 17 bilionů, nicméně když k tomu dáte i stávající bez Obama care pojištění, tak v roce 2010 to bylo astronomických 108 bilionů dolarů. Dneska už celkem ti, kteří přemýšlejí, a pokud se nestane zázrak, tak spočítali, že do 30 let Spojené státy mohou zbankrotovat, pokud to nesrovná nějaký jiný efekt.

Já tedy předpokládám - koalice a některé její strany, zejména hnutí ANO, vyhrálo s tím, nebo získalo obrovský vliv na politické scéně, že zprůhlední finance, že bude nakládat s každou korunou, tak její zpravodaj tady dneska předvádí pravý opak. Zase vzhledem k času přeskočím, jak to funguje v Německu. A já předpokládám, když tedy budou příští týden žádat o důvěru vládě, tak v Nizozemí na začátku každého volebního období vláda schválí dohody o veřejných financích a rozpočtovou politiku, tj. jak budou peníze vydány a jak budou získány. Při přípravě rozpočtové politiky pro další čtyři roky je důležitý především očekávaný vývoj národní a světové ekonomiky. Tam, kde to skutečně funguje, protože se nesnaží obelhávat regulaci veřejných výdajů, je Nový Zéland. Tak abyste věděli, o co nám jde v ideové oblasti, a skutečně to není o pravici ani o levici, protože dluhy se neptají, jestli je způsobila levice, nebo pravice. Jak víte, největší krize posledních desetiletí vznikla ve Spojených státech z naprostého diletantství a rozvolnění některých finančních produktů.

Vrátím se k Novému Zélandu a tím skončím, že vám tady přečtu jejich pravidla pro fiskální zodpovědnost:

Snížení celkového dluhu země na rozumnou míru tak, aby byl vytvořen nárazník proti faktorům, které mohou mít negativní dopad na celkovou výši dluhu v budoucnosti, a dokud nebude dosaženo této úrovně dluhu, celkové provozní výdaje státu v každém finančním roce musí být nižší než celkové provozní výdaje ve stejném finančním roce.

Bod číslo dvě. Jakmile bude dosaženo rozumné úrovně celkového dluhu země, tato úroveň má být udržována, čehož má být dosaženo tím, že po rozumně dlouhou dobu nemají celkové provozní výdaje země přesáhnout jejich celkové příjmy.

Za třetí. Dosažení a udržení úrovně čisté hodnoty země, která bude poskytovat ochranu před faktory, které mohou působit negativně na čistou hodnotu země v budoucnosti.

Za čtvrté. Opatrné řízení fiskálních rizik, kterým země čelí.

Za páté. Sledování politiky, která je konzistentní s rozumným stupněm předvídatelnosti úrovně a stability daňových sazeb pro budoucí roky.

O toto my jsme se v hrubých rysech snažili i v uplynulém období. Jak předvedl pan předseda rozpočtového výboru, nepochopili jste nic.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Laudátovi. Nyní se přihlásil o slovo pan navrhovatel pan poslanec Kalousek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Dámy a pánové, v podstatě jsem se přihlásil k závěrečnému slovu, ale protože nechci zneužívat postavení předkladatele, které mi umožňuje mluvit už po uzavření diskuse, tak závěrečné slovo chci říci v rámci rozpravy, abych popřípadě ještě umožnil reakci. Budu velmi stručný, jen na některá vystoupení dovolte krátkou reakci.

Pan poslanec Dolejš, ve vší úctě, nemá pravdu, když říká, že se domnívám, že ten návrh je dokonalý a že nic lepšího už nikdo nevymyslí ani nemůže předložit. Tomu tak skutečně není a domníval jsem se, že jsem to dostatečně vysvětlil ve své úvodní řeči. Kdyby ta předloha měla být taková, jak já bych si ji skutečně přál, tak vypadá úplně jinak. My předkládáme něco, co je výsledkem téměř tříleté práce a usilovné diskuse napříč politickým spektrem, a nejenom napříč politickým spektrem, ale i s těmi ostatními segmenty veřejných rozpočtů, ať už jsou to zdravotní pojišťovny, nebo územně samosprávné celky, nebo Svaz měst a obcí.

Pan předseda rozpočtového výboru říkal, že jsme do toho vládního návrhu, který tenkrát byl projednáván tady ve Sněmovně, některé poznámky sociální demokracie nezapracovali. To je pravda - ale do této předlohy už ano. To jsme právě postoupili o ten krok, že jsme zapracovali všechny připomínky sociální demokracie kromě té připomínky jedné jediné, že to sociální demokracie podle mého názoru nikdy nechtěla, nechce to ani dnes a nebude to chtít po celé volební období. To tam zapracovat neumíme.

Ale zkuste mi říct, pane předsedo, co tam z vašich připomínek tehdejších není zapracováno. Je tam opravdu všechno. Ne že bych s tím souhlasil, ale v zájmu toho konsensu, abychom se dostali k něčemu, co jsme schopni schválit a pro co jsme schopni nalézt ústavní většinu.

To samé se týká připomínek o Národní rozpočtové radě. Přiznám se, že když na ni pohlédnu jako Miroslav Kalousek, tak z Národní rozpočtové rady nejsem opravdu nijak nadšen. Pochopil bych, kdyby ji prudce odmítala ODS, pochopil bych, kdyby ji prudce odmítala KSČM, protože to jsou strany, které jsou velmi zdrženlivé z různých důvodů k přistoupení České republiky k fiskálkompaktu. Ale ty strany, které chtějí přistoupit k fiskálkompaktu, nemůžou neznat směrnici 85 Evropské unie z roku 2011, která signatářům fiskálkompaktu dává jisté směrnice závazné, jak má ta finanční ústava v jejich zemi vypadat. A holt Národní rozpočtová rada je instituce, kterou všichni signatáři do své legislativy zavádějí. Pochopitelně může být jinak financovaná, může být jinak konstituovaná. Ale pokud chceme přistoupit k tomu fiskálkompaktu a myslíme to vážně, že tu směrnici budeme sledovat, no tak nemůžeme říct, že Národní rozpočtovou radu nechceme. To tak prostě je. A jakým způsobem to když tak pozměnit je věcí druhého čtení.

Pan předseda rozpočtového výboru velmi sugestivně a pravděpodobně i velmi nahlas říkal, kam to minulé vlády dovedly se stavem veřejných rozpočtů. Já nepokládám za produktivní, abychom si teď začali vysvětlovat, kdo za co může od roku 1990, ale troufnu si říct, kam to dovedla Nečasova vláda, která přebrala - to jsou prosím čísla ověřitelná z veřejných zdrojů - která přebrala veřejné rozpočty téměř na šesti procentech deficitu. Do roku 2013 je dokázala snížit bezpečně pod tři procenta až na dvě a půl procenta a v roce 2013 poprvé v historii tohoto tisíciletí klesl státní dluh i nominálně. To jsou prostě ověřitelná čísla Ministerstva financí pana ministra Babiše. Tam jsme se dostali v konsolidaci veřejných rozpočtů.

Teď je otázka, jak vy v té konsolidaci každoročního snižování deficitu a snahy zastabilizovat státní dluh budete pokračovat. Kdybych měl brát vážně vaše vyjádření, která říkáte v novinách, tak bych rád věřil tomu, že v něm chcete pokračovat. Je otázka, jakým tempem, a to je legitimní. Jestli prostě tempem jedno procento nebo půl procenta ročně není až tak zásadní, pokud bude zachován ten trend postupného snižování.

Pokud se ale podívám do vašeho programového prohlášení vlády, které vláda bude v pondělí schvalovat, nebo programové části koaliční smlouvy, tak vy v tom trendu nebudete pokračovat. Vy ten trend otočíte. Na programové prohlášení vlády si dejte takhle velkou ceduli (gestikuluje): Strukturální deficit v roce 2015 bude výrazně vyšší než v roce 2014. A to minimálně 3,5. Na to vsadím boty. A to zjistíte, dámy a pánové, už velmi brzy, protože na konci dubna tohoto roku bude muset vaše vláda projednávat konvergenční program, který podle evropského semestru se posílá již ex ante, nikoli ex post - před schvalováním základních parametrů státního rozpočtu. A v tom konvergenčním programu, protože nemůžete lhát - jednak vás z toho nepodezírám, jednak kdybyste lhali, tak ta Evropská komise na to snadno přijde - tak už v tomto konvergenčním programu na konci dubna se seznámíte s tím, jak věrohodné jsou vaše výroky o šetření.

Vy prostě uvidíte na vlastní oči v dokumentech vlastní vlády, jak chcete zvyšovat strukturální deficit tohoto státu. To prostě nemůže jinak dopadnout, pokud váš konvergenční program bude reflektovat programové prohlášení vaší vlády. To prostě jinak nejde. Ten strukturální deficit se zvýší. To znamená po několika letech usilovné konsolidace veřejných rozpočtů dojde nikoliv ke zpomalení trendu, ale k otočení. Otočení trendu, který nám získal obrovskou důvěru na zahraničních trzích, mimořádně levné financování dluhu. A to je ten důvod. Nepřesvědčíte mě o tom, že není. To je ten důvod, proč vy to nechcete. Proč nechcete finanční ústavu, proč říkáte, že to musí předložit vláda.

Já tady deklaruji za TOP 09, že nepochybuji o vašem zamítavém stanovisku, že tento návrh bude zamítnut. Já tady chci deklarovat, že kdybyste to mysleli vážně, a je to velmi nevěrohodné, a opravdu chtěla vláda tohle předložit, tak může počítat s velmi konstruktivním přístupem TOP 09. Ano, budeme jednat ze všech sil, abychom dosáhli schválení finanční ústavy předložené vládou, protože si myslíme, že to je správně bez ohledu na to, kdo to předloží. Problém je, že vy to nechcete. Ledaže by se to tak jmenovalo a bylo by tam něco úplně jiného. Ale skutečnou dluhovou brzdu nechcete, protože si ji vzhledem k tomu, co máte napsáno v programovém prohlášení vlády, nemůžete dovolit. Vy se totiž začnete chovat v trendech vývoje veřejných rozpočtů opačně. To je na tom to smutné.

Poslední poznámka. Když hovořil pan předseda rozpočtového výboru o tom, jak jsme se chovali, tak také říkal, že jsme spotřebovali 180 miliard rozpočtových rezerv. To je prosím pěkně blud. Žádných 180 miliard rozpočtových rezerv, to bylo takové časté téma pana bývalého premiéra Paroubka, nikdy nebylo. Mluvíme o účetní metodice, za které nebyla jedna jediná koruna cash. To znamená, nikdo žádné rezervy nespotřeboval, protože nikdy žádné nebyly.

Já dobře vím, pane předsedo Votavo prostřednictvím pana předsedajícího, že to jako dlouholetý člen rozpočtového výboru dobře víte, že jsme mě pouze šibalsky zkoušel. Ale neříkejte to nikde nahlas, někdo by tomu mohl uvěřit. Je to skutečně výrok, který je s to, aby soutěžil o nesmysl roku s jiným slavným výrokem o těch 350 miliardách, co se válí na účtech České národní banky a je možné o ně snížit státní dluh. Nemaťme veřejnost takovýmito výroky zcela nepravdivými.

Ještě jednou: Je za tím dva a půl roku práce, naší společné práce, a ne nepoctivé práce. Je to výsledek nějakého konsensu, kam jsme se za toho dva a půl roku dostali, čímž neříkám, že jsme se dostali na konec. Můžeme to propustit do druhého čtení a snažit se dostat to na takový konec, abychom s tím byli všichni spokojeni. To je za předpokladu, že byste to mysleli vážně. Anebo to zahoďte, zahoďte těch dva a půl roku práce, a jestli předložíte něco jiného, můžeme začít znovu a těch dva a půl roku tím pádem ztratíme. Nedostaneme se nikam dál, a to proto, že vy to nechcete a hledáte jenom zástupné důvody, abyste sice mohli říkat, jak chcete šetřit, ale abyste mohli utrácet každý rok o něco víc.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Jiří Zlatuška. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pan Kalousek mě docela přesvědčil o tom, jak strašné to bude v dubnu, až budeme předkládat konvergenční program, jak by to zachránil tímto svým ústavním zákonem. Já ale, ať počítám jak počítám, lhůty, které jsou potřeba k přijímání, tak mi z toho vychází, že pokud by projednávání tohoto zákona probíhalo úspěšně, tak se stejně do dubna v žádném případě nemá jak zvládnout, aby byl účinný. Když sečtu ty lhůty, tak přesáhnu duben zhruba, jako když pan poslanec Kalousek sečte výdaje a přesáhne ten svůj strop. Prostě nevychází to a mohl si odpustit tuto část.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Dále se přihlásil do rozpravy pan poslanec Miroslav Kalousek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Já teď přemýšlím, jestli byla závada na vysílači, nebo na přijímači. (Smích v sále.) Pravděpodobně na vysílači, omlouvám se za malé pedagogické nadání.

Tak ještě jednou. Já jsem si ani vteřinu nemyslel, že by samozřejmě projednávání tohoto ústavního zákona mohlo zabránit tomu, že se zvýší v konvergenčním programu strukturální deficit na rok 2015. Ono se také nic strašného nestane. On se prostě zvýší strukturální deficit. To se bohužel v historii této země několikrát stalo, slunce vyšlo a chleba se pekl.

Z hlediska trendu se stane zásadní věc. Vyšleme jako Česká republika o sobě zprávu, že končíme s usilovnou konsolidací veřejných rozpočtů a nastolujeme opačnou cestu neustále většího a většího utrácení.

Tomu samozřejmě nezabrání ani tato fiskální ústava, i kdyby platila, protože nominální výše - ne nominální, relativní výše dluhu je stále pod 45, to znamená, i kdybyste si deficit naplánovali ne 3,5 ale 4, tak se nic strašného nestane ani s ohledem na ústavní zákon, i kdyby teď platil. Já se vám jenom snažím vysvětlit, proč vy to nechcete dlouhodobě. Protože samozřejmě za několik let už by to strašné bylo a vy s tím počítáte i za těch několik let.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. Další přihlášený do rozpravy je pan poslanec Votava. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já to nechci zdržovat. Budu tedy mluvit slaběji, aby nemuseli někteří mít vatu do uší. Jinak se omlouvám za to, že jsem tedy mluvil silně.

No, pan bývalý ministr nás obviňuje neustále, že my nechceme být rozpočtově odpovědní. Chci ho znovu odkázat na koaliční smlouvu, kde ten závazek rozpočtové odpovědnosti je. Chci ho odkázat na deklaraci současné koaliční vlády, že chce přijmout fiskální kompakt, a z toho samozřejmě možná bude přijato i další opatření na základě toho fiskálního kompaktu.

Já se chci bývalého pana ministra zeptat, proč on nebyl rozpočtově odpovědný v roce 2007, 2008, 2009, 2010.

Jinak ten vládní návrh zákona o rozpočtové odpovědnosti, pokud mě paměť nemate, přišel do Sněmovny až někdy v říjnu 2012. (Námitka poslance Kalouska mimo mikrofon.) Ne po roce. Komise byla v roce 2012, pokud si dobře pamatuji. Ještě v tom roce byl ten zákon předložen do Sněmovny a začal se v prvním čtení projednávat, zase pokud se nemýlím, až někdy v únoru, možná v březnu 2013. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Votavovi. Dále se do rozpravy přihlásil pan poslanec Miroslav Kalousek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Já to, prosím pěkně, nechci protahovat. Opravdu je doložitelné, že ty práce začaly a nemohly začít jindy než v roce 2011. Pokud to myslíte vážně a opravdu chcete na té ústavě pracovat, aby to mohla předložit vláda, tak zjistíte, že dřív, než vůbec bude možná diskuse se zástupci jednotlivých politických frakcí, musí proběhnout poměrně zdlouhavá expertní diskuse s těmi územně správními celky, s těmi jinými ministerstvy, zejména tedy s Ministerstvem práce a sociálních věcí a s Ministerstvem zdravotnictví, neboť ona garantují dva základní sociálně-ekonomické systémy, které tvoří v podstatě polovinu veřejných výdajů, které tady schvalujeme.

Je za tím opravdu dva a půl roku práce. Já to nijak nehájím, protože je mi skutečně zřejmé, že to nechcete. Nicméně platí to, co říkám. Pokud byste to opravdu chtěli a chtěli byste to předložit, je škoda dva a půl roku práce, nicméně jsme připraveni se i k té nové předloze, kterou předloží kdokoliv, připojit a snažit se společně s vámi, aby fiskální ústava byla schválena, protože tam je ten - já začnu křičet, jinak je nepřeřvu tamhle Seďu a Zavadila - protože tam je právě ten rozpor mezi slovy a činy. Já samozřejmě vím, že říkáte, že chcete být rozpočtově odpovědní a kde chcete udržet deficity a že chcete šetřit a jak se chcete chovat. Ale zatím všechny kroky, které jste učinili, kolegové, jsou v přímém rozporu s těmito deklaracemi. A dnešní hlasování o finanční ústavě bude dalším takovým krokem. A vaše projednávání rozpočtu na rok 2015, pokud budete chtít naplnit programové prohlášení vlády, bude dalším takovým krokem. A takhle půjdeme furt dál, furt dál, furt dál, a takhle pravděpodobně půjdou budoucí politické reprezentace, pokud nad nimi nebude nějaká jiná brzda než jejich vlastní odpovědnost, například finanční ústava.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. Dále se do rozpravy přihlásil pan zpravodaj. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Jan Volný: Tak já bych, ještě než řeknu závěrečné resumé, chtěl reagovat prostřednictvím pana předsedajícího na pana kolegu poslance Laudáta.

Zpravodaj nevzal svoji zpravodajskou zprávu šmahem. Zpravodaj prostě nechtěl zdržovat výčtem formálních a faktických nedostatků, které tento předkládaný návrh má, protože jste jistě četli tisky 24/1, 25/1 a 33/1, kde vláda velice kriticky hodnotí tyto předkládané návrhy. Jsou to kupodivu stejní lidé, kteří to napsali, já jsem to potom i osobně s nimi konzultoval, kteří to na vládě dokonce stavěli. Já se divím, kde pan poslanec Kalousek bere tu jistotu, že to budou dělat zase stejní lidé, jako to dělali v roce 2012. Já si myslím, že to budou dělat jiní lidé, ale co vím naprosto přesně, že to budou dělat daleko jinak a jiným způsobem a hlavně při dobré znalosti situace, která na ministerstvu a v naší ekonomice opravdu skutečně existuje.

Znovu podtrhuji, že my se nebráníme rozpočtové zodpovědnosti, chceme rozpočtovou zodpovědnost, budeme se tak chovat, ať to bude na papíře, nebo nebude na papíře. Jsou tady samozřejmě nějaké indicie a nějaké požadavky z Evropské unie, kterým jednoznačně dostojíme, nicméně pro nás rozpočtová zodpovědnost je důležitá a základem, ať to bude napsáno, nebo to nebude napsáno.

Já bych tedy chtěl v rozpravě shrnout a navrhnout u všech tří tisků - 24, 25 i 33 - zamítnutí v prvním čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se moc omlouvám. Teď projednáváme body 19, 20, 21. Vy jste popsal tisky... Pardon... Jestli se někdo další nehlásí do obecné rozpravy... Prosím, jeden procedurální návrh - pan poslanec Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Procedurální návrh snad nikoliv, ale poznámka. Já respektuji návrh pana zpravodaje. Vím, jak to dopadne. Další diskuse už by byla jenom dokolečka. Přesto si dovolím navrhnout, abychom hlasovali o všech třech tiscích najednou, protože spolu souvisí a bylo by velmi trapné, kdyby byl jeden zamítnut a druhý prošel. Pak fakt nevím, co bychom s tím dělali.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Máme tady procedurální návrh, o kterém se hlasuje bez rozpravy. Takže zahajuji hlasování o procedurálním návrhu, abychom všechny ty tři... Omlouvám se. Považuji toto hlasování za zmatečné. Napovídá mi tady pan místopředseda Filip, že takové hlasování není možné. Tam by muselo dojít jedině k tomu, že byste, pane předkladateli, ty dva zbývající stáhl, což nepředpokládám.

Jsme u konce rozpravy. Ptám se, jestli se někdo hlásí ještě do rozpravy. Nikoho nevidím, takže rozpravu končím. Ptám se, jestli si pan předkladatel nebo pan zpravodaj přejí závěrečné slovo. Ne, nepřejí. Děkuji.

Bod 19

Budeme se tedy zabývat návrhem, který tady padl, a to je návrh pana zpravodaje na zamítnutí. Mám tady žádost o odhlášení. (Konzultace mimo mikrofon.) Nejprve budeme hlasovat o návrhu pana poslance Dolejše na vrácení k přepracování, následně případně na návrh na zamítnutí.

 

Zahajuji hlasování o návrhu pana poslance Dolejše na vrácení k dopracování navrhovatelům. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 100, přihlášeno je 155 poslanců, pro 37, proti 100. Návrh nebyl přijat.

 

Faktická poznámka? Ne. Děkuji.

 

Dále tu máme návrh pana zpravodaje na zamítnutí tohoto návrhu zákona.

Zahajuji hlasování o zamítnutí tohoto návrhu zákona. Kdo je pro? Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 101. Ze 157 přítomných poslanců pro 86, proti 32. Tento návrh byl přijat. Končím projednávání bodu číslo 19.

 

Dostáváme se k bodu číslo 20.

Bod 20

U tohoto bodu se ptám, jestli si předkladatel nebo zpravodaj nepřejí závěrečné slovo. (Nepřejí.) Budeme tedy hlasovat o návrhu pana zpravodaje na zamítnutí. Je to tak? Ještě tu mám faktickou poznámku pana poslance Kudely? Ne. Omlouvám se.

 

Zahajuji hlasování o zamítnutí návrhu sněmovního tisku číslo 25, zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Kdo je pro návrh na zamítnutí? Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 102. Ze 157 přítomných poslanců pro 88, proti 29. Tento návrh byl přijat. Tím končím projednávání bodu číslo 20.

 

Dostáváme se k bodu číslo 21.

Bod 21

Ani tady nepředpokládám zájem o závěrečné slovo. I tady padl návrh na zamítnutí.

Zahajuji hlasování o zamítnutí bodu číslo 21. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 103. Z přihlášených 157 poslanců pro 86, proti 28. I tento návrh byl přijat.

 

Milé kolegyně poslankyně, milí kolegové poslanci, na základě dohody předsedů poslaneckých klubů přerušuji jednání této schůze a končím dnešní jednací den. Sejdeme se zítra ráno v 9 hodin. Přeji vám hezký večer.

 

(Jednání skončilo ve 20.15 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.