Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

(pokračuje Vojtěch Filip)

19.
Návrh poslanců Miroslava Kalouska, Heleny Langšádlové, Jana Farského,
Františka Laudáta a dalších na vydání ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti
/sněmovní tisk 24/ - prvé čtení

Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 24/1. Žádám, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl pan poslanec Miroslav Kalousek, a zároveň žádám, aby se dostavil ke stolku zpravodajů pan poslanec Jan Volný, který je zpravodajem pro prvé čtení. Pane poslanče, máte slovo, prosím, k úvodnímu přednesu.

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení oba členové vlády, kolegyně, kolegové, bod 20 je prováděcí zákon k ústavnímu zákonu, který je bodem 19, a bod 21 je změnový zákon, tedy body 19, 20 a 21 jsou do té míry integrálně provázány a jsou tam mezi nimi odkazy, že nedává žádný logický smysl projednávat je samostatně, a proto si vám dovoluji navrhnout, abychom sloučili rozpravu ke všem těmto třem bodům.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Jedná se o procedurální návrh, rozhodneme o tom bez rozpravy, a to v hlasování pořadové číslo 98, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro sloučení rozpravy k bodům 19, 20 a 21. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 98 z přítomných 167 pro 145, proti nikdo.

Byla sloučena rozprava. Budu tedy přerušovat body tak, abychom do rozpravy mohli vystupovat jednotně. Prosím, pane navrhovateli, pokračujte.

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za souhlas s procedurálním návrhem. Věřím, že to přispěje k vyšší efektivitě a rychlejšímu projednání.

Dovolte tedy, abych předložil návrh, který by se nechal novinově opsat jako finanční ústava z dílny poslanců, kteří jsou podepsáni jako předkladatelé. Ona realita je taková, že je to z dílny Ministerstva financí z 96 %, ta 4 % je dopracování původní předlohy o připomínky sociální demokracie jako tehdejší opoziční strany z minulého volebního období, nyní strany vládní.

Dovolte stručně, abych některým kolegům, kteří mezi nás přišli až toto volební období, to znamená většině této Sněmovny, připomněl historii tvorby tohoto ústavního návrhu zákona.

V roce 2011 jsem tehdy jako ministr financí pověřen vládou požádat všechny poslanecké kluby v této Sněmovně, abychom sestavili expertní skupinu, která by se zabývala formulováním nezbytné dluhové brzdy, která by byla zapracována do právního řádu na úrovni ústavního zákona, tedy finanční ústavy. Zhruba půl roku probíhaly velmi věcné, velmi efektivní expertní diskuse na Ministerstvu financí za přítomnosti všech tehdejších poslaneckých klubů a na expertní úrovni jsme dospěli ke konsensu, který dával naději na ústavní většinu, neboť jediná politická síla u tehdejšího expertního stolu, která nesouhlasila, byla Komunistická strana Čech a Moravy.

Tento expertní návrh prošel vládou jako vládní návrh, byl předložen do Poslanecké sněmovny a čekalo nás dalších tuším asi 240 dnů projednávání v Poslanecké sněmovně a hledání politického konsensu. Rozpočtový výbor na žádost sociální demokracie několikrát na několik týdnů přerušil projednávání tohoto bodu a prostě na politické úrovni se hledal politický konsensus, neb bylo ze všech stran deklarováno, že konsensus najít chceme a že chceme schválit finanční ústavu. Nakonec, a prosím nepodrobuji to žádné kritice, vedení nejsilnější politické frakce v tehdejší Poslanecké sněmovně - sociální demokracie - rozhodlo, že finanční ústava v tom volebním období schválena nebude, a tak vlastně jedenapůlletá práce, která probíhala v minulém volebním období, přišla vniveč.

Samozřejmě ten text vniveč nepřišel, nepřišla vniveč ani ona myšlenka a my po dopracování připomínek, které během roku a půl vznášeli kolegové ze sociální demokracie, jsme si dovolili předložit ten návrh znovu, neboť jsme přesvědčeni, že je mnoho dobrých důvodů, abychom hledali způsob, jak najít dohodu, kterou bychom dopracovali do právního řádu to, co tu nikdy nebylo, a to, co zásadním způsobem chybí - dluhovou pojistku vůči chování politiků.

Ta druhá fáze finanční krize, kterou si prošla celá Evropa, se jmenuje dluhová krize státu. Proti dluhové krizi státu buď existuje odpovědnost současných i budoucích politických reprezentací, a jako pojistka této odpovědnosti je, že se to prostě zabuduje do ústavy, že některé chování už není přijatelné, a že když stav veřejných rozpočtů dospěje do nějaké fáze, tak nastupují brzdy a pojistky, kterými jsou politici přinuceni chovat se o něco odpovědněji. Schválení finanční ústavy tedy pokládáme za vrcholný projev rozpočtové odpovědnosti a odpovědnosti vůči budoucím generacím.

Také jsem zaznamenal, že nejenom sociální demokracie, ale všechny tři koaliční strany se přihlásily k tomu, že česká vláda chce přistoupit k fiskálnímu kompaktu na úrovni Evropské unie. A přiznám se, že jsem tomu velmi rád. Když jsem v pozici ministra financí čelil kritice, proč česká vláda jako jedna ze dvou vlád v celé Evropské unii k fiskálkompaktu přistoupit nechtěla, tak se mi nehovořilo snadno, protože patřím k politické straně, která si přistoupení k fiskálkompaktu přeje a vždy si ho přála. Vláda se tady může spolehnout na podporu TOP 09.

Málo se ale ví a málo se říká, že tím nejdůležitějším závazkem plynoucím z fiskálkompaktu je závazek, že země účastnící se na této dohodě přijme na úrovni národní legislativy finanční ústavu. Tedy deklarovat, že chci přistoupit k fiskálkompaktu, a současně se bránit přijetí finanční ústavy na národní úrovni je logicky protimluv a je to tedy jenom verbální deklarace bez věcného důkazu, že to skutečně myslím vážně a že chci takovou politiku provádět.

Rovněž tak jsem si vědom toho a plně to respektuji, že Občanská demokratická strana je zdrženlivá vůči fiskálkompaktu, na druhou stranu je asi dobře přiznat, že tehdejší programové prohlášení vlády, Nečasovy vlády, obsahovalo závazek předložit finanční ústavu právě na požadavek Občanské demokratické strany a že zcela jistě, pokud je někdo zdrženlivý k fiskálkompaktu, tak to ještě neznamená, že neplatí ono obecné, že chce být na národní úrovni rozpočtově odpovědný a že pokládá za nezbytné takovou normu do právního řádu na úrovni ústavního zákona schválit.

Teoreticky, když si vezmeme naše veřejné deklarace a projevy vůči veřejnosti, je nás tady zcela jistě ústavní většina bohatě.

My jsme opravdu zapracovali drtivou většinu připomínek, které sociální demokracie vznášela. Splnili jsme pochopitelně i tu hlavní námitku tehdejší opozice, že vedle ústavního zákona nebyl předložen zákon prováděcí. To myslím, že vadilo tehdejším poslancům nejvíc, že měl být projednán nejprve ústavní zákon, a teprve potom zákon prováděcí. Této podmínce je vyhověno. Máte a budeme ve sloučené rozpravě projednávat všechny tři nezbytné zákony najednou, tedy jak ústavní zákon, tak zákon prováděcí, tak logicky nezbytný změnový zákon, protože tak zásadní změna do právního řádu si vyžádá úpravu celé řady jiných zákonů, zejména zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech republiky.

Jsou navržena pásma, jak se mají politici chovat v jednotlivých výších relativního státního dluhu vůči HDP. Ta pásma jsou 45 až 50, 50 až 55, 55 až 58 a více než 58, včetně tedy se specifikovanými brzdami a pojistkami, co je vláda povinna nebo co je parlament povinen v takovém případě dělat. Zdůrazňuji, že v pásmu 45 až 50 podle našeho návrhu vláda nedělá nic jiného, než že zdůvodňuje výši státního dluhu a navrhuje fiskální výhled, který by rozhodně neměl dluh razantně zvyšovat.

Připomínám rovněž, že současná výše státního dluhu, relativní, očištěná o dluhovou rezervu, a tady prosím to je to důležité, protože výše státního dluhu bývá většinou uváděna včetně dluhové rezervy, zatímco pro případ tohoto zákona se očišťuje o dluhovou rezervu, tak výše dluhu očištěná o dluhovou rezervu - poslední aktuální číslo, pokud se to za posledních čtrnáct dní změnilo, tak se omlouvám, ale poslední aktuální číslo bylo 43,6 HDP.

Takže pásma, která jsou navržena, jsou pásma nastavená velmi rozumně. A pokud by vláda skutečně chtěla provádět rozpočtově odpovědnou a úspornou politiku, jak deklaruje, nemůže být nejmenší problém tato pásma splnit. Nicméně přesto v zájmu konsensu za předkladatele říkám, můžeme samozřejmě při hledání dohody jakkoliv ta pásma upravovat. Nemusí to být 50, může to být 52, nemusí to být 55, může to být 56 či 54. Opravdu to můžeme hledat tak, jak na tom najdeme shodu oné ústavní většiny. To, co je nepřekročitelné, a to se domnívám, že si myslíme všichni, že je nepřekročitelné, je ta číslovka 60. Přes tu bychom opravdu jít neměli. A ta je sice nominálně ještě velmi vzdálená, nicméně trendově to silně hrozí.

Další podmínka, od které podle mého názoru nelze ustoupit, jsou často zaznívaná přání, aby ze segmentu veřejných rozpočtů byl z tohoto režimu vytržen - z množiny veřejných rozpočtů byl vytržen nějaký segment, například veřejná zdravotní pojištění nebo penzijní systém. To nelze akceptovat. V takovém případě se dostáváme do systému, který je zcela nefunkční. Připomenu 90. léta, kdy jsme měli sice vyrovnaný rozpočet, ale mimo sledovanou bilanci jsme měli Konsolidační banku a Českou finanční a tam nám narůstaly veřejné deficity ve stovkách miliard, akorát že se o nich neúčtovalo. To pochopitelně není cílem této předlohy. Takže dluh veřejných rozpočtů i deficit veřejných rozpočtů musí být logicky sledován v množině veškerých segmentů, nikoliv jenom v některých segmentech.

V ostatních věcech jsou předkladatelé zcela připraveni hledat dohodu a hledat společné pozměňující návrhy, kterými tu předlohu můžeme upravit, abychom naplnili to, co si podle svých deklarací všichni přejeme - rozpočtově odpovědnou politickou scénu, zastavení situace, kdy jsme nejrychleji se zadlužující ekonomikou, a pro některé z nás faktické, nikoliv jen verbální přistoupení k fiskálnímu kompaktu.

Děkuji vám za pozornost a děkuji za nepředpojatou vstřícnost, se kterou před tuto předlohu a ty dvě další předstoupíte. (Potlesk napravo.)

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezký dobrý večer. Děkuji panu předkladateli, panu poslanci Kalouskovi. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jan Volný. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Jan Volný: Vážený pane předsedající, vládo, milí kolegové, kolegyně. Pan exministr kolega pan poslanec Kalousek vyčerpávajícím způsobem jemu vlastním představil tento předkládaný poslanecký návrh ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti.

Není pochyb o tom, že nás i naše občany netěší negativní vývoj zadlužování našeho státu, který se již nyní pohybuje v oblasti 48 % HDP. Stejně tak nás nikoho netěší dlouhodobě rozpočtovaná a vykazovaná záporná salda státního rozpočtu. O tom není pochyb. Zavedení vyvážených zásad a principů posilujících transparentnost a zdraví veřejných financí do právního řádu České republiky je jistě nezbytné, a to nejen vzhledem k nutnosti transpozice směrnice Rady 2011/85/EU ze dne 8. listopadu 2011, o požadavcích rozpočtových rámců členských států.

Jedná se o významný ústavní zákon s rozsáhlým dopadem do činností a mnoha oblastí a mnoha organizací, včetně územních samosprávných celků měst a obcí. Dle mého názoru je před zahájením schvalovacího procesu nezbytně nutné danou problematiku nového ústavního zákona o rozpočtové zodpovědnosti detailně projednat, mimo jiné i se zástupci územních samosprávných celků, Svazem měst a obcí a všemi dotčenými orgány napříč politickým spektrem.

Vláda by měla mít klíčovou roli při formování hospodářských i rozpočtových politik státu, což dokládá i článek 42 odst. 1 Ústavy České republiky, podle níž pouze vláda podává návrhy na zákony o státním rozpočtu. Vláda, opírající se o Poslaneckou sněmovnu vzešlou z nedávných předčasných voleb, by měla mít mnohem širší prostor vyjádřit se k myšlenkám ústavního zakotvení mechanismů zajišťujících rozpočtovou zodpovědnost i k jednotlivým věcným aspektům příslušných právních úprav. Návrh této právní úpravy takto zásadního charakteru by tedy měl být připraven novou vládou, a to na základě velmi podrobné odborné diskuse standardním projednáváním v celém řádném legislativním procesu. Proto nemohu souhlasit a vydávám nesouhlasné stanovisko a navrhuji zamítnout tento poslanecký návrh v prvním čtení. Děkuji.

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji pro prvé čtení, panu poslanci Volnému. Nyní vzhledem ke sloučení rozpravy k dalším dvěma bodům přerušuji bod číslo 19.

Dostáváme se k bodu

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.