Středa 5. února 2014, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Jan Hamáček)

11.
Vládní návrh zákona o zdravotnických prostředcích
/sněmovní tisk 87/ - prvé čtení

Z pověření vlády uvede tento návrh ministr zdravotnictví pan Svatopluk Němeček. Pane ministře, prosím, máte slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych uvedl návrh zákona o zdravotnických prostředcích, který vypracovalo Ministerstvo zdravotnictví.

Oblast zdravotnických prostředků je v současnosti regulována národní i evropskou legislativou. Mnohé případy však poukazují na nevyhovující stav v této oblasti. Kauzy vadných prsních implantátů PIP či kloubních náhrad upozornily na celoevropský problém. Nedokonalosti na národní úrovni můžeme spatřovat především v neexistenci registru zdravotnických prostředků, který by obsahoval nejdůležitější údaje o tom, jaké zdravotnické prostředky vlastně máme na českém trhu. Bohužel v současné době těmito informacemi nedisponuje nejen laická i odborná veřejnost, ale ani příslušné orgány státní správy.

Stávající právní úprava dále vykazuje zásadní nedostatky jak z pohledu systematiky, tak na úrovni definic a provázanosti s jinými právními předpisy. Celá řada dílčích oblastí nemá stanovena žádná závazná a především jasná pravidla. Jako příklad těchto okruhů lze uvést mj. vypracovávání klinických hodnocení či provádění servisu zdravotnických prostředků. Některé činnosti ovlivňující bezpečnost pacienta nejsou legislativně upraveny vůbec. Stav vnitrostátní právní úpravy v oblasti zdravotnických prostředků je nyní již neudržitelný.

V kontextu mediálně známých kauz prsních a kloubních implantátů se stala tato problematika středem pozornosti ve všech členských státech Evropské unie, přičemž Česká republika vychází z celoevropského srovnání plnění unijních požadavků na bezpečnost těchto produktů velmi špatně. Jedním z hlavních důvodů takovéhoto hodnocení je absence funkční právní úpravy. Druhým je roztříštěnost regulátorů, neboť zdravotnické prostředky dnes reguluje sedm samostatných orgánů státní správy.

Evropská unie klade na Českou republiku, jakož i na ostatní členské státy velké množství legislativních i exekutivních požadavků, kterým však stávající zákon o zdravotnických prostředcích nemůže dostát.

S ohledem na upravovanou problematiku byl návrh zpracován v úzké součinnosti se všemi dotčenými subjekty, tj. se zástupci věcně příslušných orgánů státní správy, ale především s odborníky zastupujícími profesní komory, zdravotními pojišťovnami, odborným společnostmi, průmyslovými asociacemi, akademickou sférou a se zástupci pacientských sdružení.

Tento návrh byl Poslanecké sněmovně předán již před koncem funkčního období minulé vlády, ještě před jeho projednáním v prvním čtení však došlo k jejímu rozpuštění. Vzhledem k tomu, že důvody pro přijetí navrhovaného zákona trvají, vláda návrh opětovně projednala na své schůzi konané dne 15. ledna 2014 a takto schválený návrh znovu předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR k novému projednání a chválení. Předložený materiál je, jak jsem již uvedl, identický s návrhem zaslaným předchozí Poslanecké sněmovně, přičemž v mezidobí nedošlo k žádné legislativní změně.

Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vzhledem k naléhavé potřebě přijmout zmíněnou právní úpravu obracím se na vás se žádostí o podporu tohoto návrhu při jeho dalším legislativním projednávání. Zároveň bych chtěl požádat Poslaneckou sněmovnu o možnost prodloužení lhůty na 90 dní.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane ministře. Nyní bych poprosil pana zpravodaje, pana poslance Jaroslava Krákoru, aby se ujal slova. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Jaroslav Krákora: Děkuji, pane předsedo. Vážený pane předsedo, vážené paní kolegyně, vážení kolegové, omlouvám se, že jsem trošku indisponován, mám chřipku, tak doufám, že mi to prominete, kdybych dostal nějaký záchvat kašle.

Pan ministr již o zdravotnických prostředcích prakticky řekl všechno. Komplexní řešení problematiky zdravotních prostředků je zásadním problémem Ministerstva zdravotnictví. Skupina všech prostředků je na rozdíl od léčiv množinou velmi různorodých výrobků. Mezi zdravotní prostředky se řadí např. materiál používaný při lékařských výkonech, třeba stříkačky, jehly, krycí materiál, poukazové zdravotní prostředky, jako jsou třeba inkontinenční pomůcky, prostředky pro stomiky, glukometry, invalidní vozíky, oční čočky, sluchadla, aktivní implantabilní zdravotnické prostředky jako třeba kardiostimulátory, in vitro diagnostika, to jsou testy na vyšetření krve, moči, stolice, likvoru, anebo patří mezi zdravotnické prostředky i velká přístrojová technika - rentgeny, CT, MRI, PET, SPECT apod. Je tedy zřejmé, že zákon o zdravotnických prostředcích musí být provázaný systematickým a komplexním pravidlem pro zdravotní prostředky.

Stav právní úpravy v oblasti zdravotních prostředků je neudržitelný jak na úrovni obecné regulace, ekonomické regulace apod. Celá řada dílčích oblastí není legislativně řešena vůbec. Zdravotní prostředky jsou na trh uváděny, distribuovány a prodávány včetně přístrojů přímo konečným uživatelům, tedy pacientům i jiným uživatelům, přičemž však tato cesta není stávajícím zákonem vůbec adekvátně regulována. Toto samozřejmě může znamenat riziko poškození zdraví. Primární problém tudíž nespočívá v liknavém přístupu Ministerstva zdravotnictví nebo v samotném prováděcím předpisu, nýbrž ve stávajícím zákoně, respektive v jeho nekonkrétním zmocňovacím ustanovení. Zdravotní prostředek musí být bezpečný a klinicky účinný.

Obdobným problémem je pak způsob zacházení se zdravotními prostředky v oblastech poskytovaných jiných služeb, například kosmetických. Dosavadní úprava definic ve stávajícím zákoně je naprosto nedostatečná, některé zcela základní pojmy v něm nejsou vůbec obsaženy. Právě terminologická nejednotnost způsobuje v praxi problémy. Příkladem je plnění oznamovacích povinností, kdy celá řada distributorů neplní řádně svou ohlašovací povinnost, označují se nesprávně za dovozce. Stejně tak stávající zákon neupravuje celou řadu činností, při kterých se zachází se zdravotními prostředky a které mohou mít vliv na bezpečnost a zdraví pacientů. Základními vlastnostmi každého zdravotního prostředku, jak již bylo řečeno, jsou funkčnost, klinická účinnost a bezpečnost. Oblast distribuce a prodeje, respektive výdeje, je nutné regulovat v zájmu klinické účinnosti a bezpečnosti zdravotních prostředků. Stávající úprava však toto reguluje pouze minimálně.

Jedním z nejpalčivějších problémů je proces registrace, to tady již říkal pan ministr, respektive evidence. Závažné problémy jsou též při likvidaci a odstraňování nebezpečných materiálů a látek, v klasifikaci zdravotnických prostředků. Ve všech případech jde o roztříštěnost pravomocí, provázanost s dalšími právními předpisy. Jak již bylo řečeno, podílí se na tom asi sedm oblastí, Česká obchodní inspekce, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, živnostenské úřady, kraje a tak dále.

My máme vlastně čtyři možnosti řešení. Variantu jedna, to je nulová varianta - nepřijmeme nic, právní stav zůstane zachován, a tím všechny negativní dopady současné úpravy. To samozřejmě nechceme. Můžeme jet podle varianty dvě, to je exekutivní řešení. To znamená, že vláda by řešila především cenovou a úhradovou regulaci, ale protože se to týká tisíce prostředků, tak by to bylo velice složité. Varianta třetí je novelizace stávajícího zákona, ta by však byla obsáhlá a v podstatě představuje složitější úkol než nová právní úprava. Takže nám zbývá čtvrtá varianta, která je podle mě nejreálnější a nejsprávnější, a to je vytvoření nového zákona o zdravotnických prostředcích, který bude implementován a bude v souladu s Evropskou unií. Je to efektivní, systematičtější a přehlednější.

V případě, že by přijetí nového zákona nebylo realizováno, představuje to v podstatě pro některé regulované oblasti neřešitelný problém. Jedná se především o problematiku evidence osob zacházejících se zdravotními prostředky, samotných zdravotních prostředků, klinických zkoušek, nežádoucích příhod či certifikátů vydávaných notifikovanými osobami. Další problematikou, jejíž řešení nesnese odkladu, je, jak již bylo řečeno, oblast ekonomická, cenová a úhradová regulace. Dalším rizikem nepřijetí nové úpravy jsou hlediska medicínská. Samozřejmě že se jedná o bezpečnost a klinickou účinnost zdravotnických prostředků.

Na závěr bych řekl, že doporučuji propustit tento zákon do dalšího čtení a doporučuji potom v podrobné rozpravě prodloužení lhůty mezi prvním a druhým čtením o 30 dnů. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane zpravodaji. Já otvírám obecnou rozpravu, do které mám v této fázi pět přihlášek. Prosím paní poslankyni Soňu Markovou, aby se ujala slova. Po ní bude vystupovat pan poslanec Leoš Heger.

 

Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegové a kolegyně, dovolte mi, abych se krátce vyjádřila k tomuto návrhu zákona, který byl celkem překvapivě takto narychlo předložen, pevně zařazen.

Obecně samozřejmě souhlasím s nutností předložit takovýto návrh zákona, po kterém se dlouhodobě volá. Vždyť se jedná vlastně o trh se zdravotnickými prostředky, který čítá téměř 50 miliard korun. A také důležité je, že jde o zdraví a bezpečnost pacientů. Návrh zákona, tak jak nám byl předložen, o zdravotnických prostředcích, se ve svém důvodu, proč je předložen, opírá o transpoziční povinnost České republiky ve vztahu k právu Evropské unie. Ale je třeba připomenout, že poslední úprava těchto směrnic byla provedena v letech 2007 a 2011 a nezbytná transpozice těchto směrnic, těchto změn komunitárního práva, byla provedena do právního řádu České republiky již v letech 2009, 2010 a 2011. To znamená, že nelze souhlasit s tím, co říkají předkladatelé. To znamená, já tvrdím, že tento návrh zákona není vynucen tím, že bychom museli implementovat komunitární právo.

Dále je třeba připomenout, že tak jak nám byl návrh zákona předložen touto vládou, tak vlastně pochází z dílny týmu bývalého ministra Leoše Hegera. A tyto zákony, tak jak byly předloženy, byly v podstatě schváleny již Nečasovou vládou.

Když jsem hovořila o tom, že tento návrh zákona není vynucen nutnou změnou komunitárního práva, tak ale na druhou stranu si dovoluji tvrdit to, co říkají odborníci na judikaturu Evropského soudního dvora, že tento návrh zákona naopak nereflektuje vývoj judikatury Evropského soudního dvora. To je další důležitá věc, která vlastně je předkládána. Ta hlavní a zcela zásadní změna, kterou staví tento návrh zákona o zdravotnických prostředcích, je zavedení povinnosti výrobců, dovozců registrovat vybrané skupiny zdravotnických prostředků, a to prostřednictvím nově formulovaného registru zdravotnických prostředků. Teprve registrací zdravotnického prostředku se těmto uvolňuje cesta na trh se zdravotnickými prostředky České republiky. Zbývající zdravotnické prostředky se ponechávají v režimu oznámení. Opět si dovoluji tvrdit, že směrnice, tak jak se o ní hovoří, nestanoví požadavek na registraci zdravotnických prostředků. Směrnice dávají členským státům prostor k vyžádání informací k zdravotnickým prostředkům, nicméně tímto nesmí být omezen přístup zdravotnických prostředků na trh členského státu.

Tak jak je návrh zákona napsán, zakládá riziko netransparentnosti, byrokratické regulace vstupu zdravotnických prostředků na trh v České republice. Dále si dovoluji tvrdit, že dojde ke zvýšení regulační zátěže výrobců a dovozců a také k nárůstu počtu úředníků, kteří budou tyto věci kontrolovat. O to více existuje velká obava z extrémního nárůstu korupce v novém procesu zařazování zdravotnických prostředků do registru.

Z tohoto důvodu, protože samozřejmě je potřeba takovýto zákon předložit, ale je třeba velkých úprav v rámci tohoto zákona, je třeba, aby se ještě o této věci hodně hovořilo. Je nutné věnovat velkou pozornost tomuto návrhu zákona. Proto podporuji projednávání ve výborech v delším časovém úseku, tzn. prodloužení lhůty až na 90 dnů, a je třeba tomuto návrhu zákona věnovat opravdu velkou pozornost, ne ho přijímat v takové podobě, jak byl předložen.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Leoš Heger, připraví se pan poslanec Hovorka. Pane poslanče, prosím máte slovo.

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené paní ministryně, vážení páni ministři, vážené poslankyně a poslanci, dobré dopoledne. Dovolte mi říci několik poznámek k předkládané materii, která zde byla velmi zevrubně a kvalifikovaně předložena panem ministrem Němečkem a panem zpravodajem.

Zákon navazuje na zákon 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích, který byl obrovským průlomem v celé agendě. Posunul nás do kultivovaného světa, ale na několik let velmi zkomplikoval život všem poskytovatelům péče, protože posunul naše trošku zaostalé zákonodárství na moderní evropskou úroveň, alespoň tedy v tom roce 2000.

O co šlo, řeknu krátký příměr. Zdravotnické prostředky v nemocnicích a obecně mezi poskytovateli zdravotní péče nebyly řádně evidovány, nebyly u nich řádné doklady ani u těch nejzávažnějších zdravotnických prostředků, jako jsou třeba implantáty s nějakou elektrickou funkcí, nebo u nejtěžších strojů, jako jsou rentgeny, které mohou pacienta poškodit, nebo u elektrokauterů - nebylo potřeba vlastnit k tomu prostředku návody, vlastnit k tomu nějaká potvrzení o tom, že prostředek řádně funguje. Kontrola se soustředila na několik osvědčených metrologických zkoušek. To tedy zákon z roku 2000 výrazně posunul. Bylo to něco jako posunout divoce jezdící auta do systému regulace, kdy každé auto musí být registrováno, musí mít technickou kontrolu a musí mít svou identifikační značku.

Jak však život ukázal za další desetiletí, je to stále málo a bezpečnostní pravidla se posunula dále. Takže my se bohužel nemůžeme vyhnout tomu, abychom se dostali na úroveň standardních evropských pravidel, přestože zákon v roce 2000 nás posunul hodně dopředu a způsobil velké vrásky poskytovatelům péče. V tomto směru myslím, že ten nový předkládaný zákon tady byl prezentován dostatečně široce, a mně také nezbývá, než vřele doporučit jeho schválení. A to, co tady prezentovala paní poslankyně Marková, to, co bylo velmi široce diskutováno jak s poskytovateli péče, tak s výrobci a distributory a konsensuálně přijato jako legislativa, která vyhovuje evropské legislativě samozřejmě v rámci toho 90denního období, které nás bude čekat, může být zcela jasně prokázáno, popř. v drobnostech upraveno.

Já bych tady ale rád řekl ještě druhý pohled na věc, protože zatím se tady explicitně nezmínilo, anebo ne možná dostatečně jasně, že návrh zákona byl předkládán ve dvou bodech. Ten první bod je v tisku, který máme před sebou, číslo 87, a ten druhý bod byl včera stažen a to je doprovodná právní úprava, protože některé věci se zvážily jako vhodné, aby byly ve svých originálních zákonech. Například sem patří změna zákona o regulaci reklamy, protože se neuznalo za vhodné, aby věci o reklamě byly v tomto speciálním zákonu o zdravotnických prostředcích. Je to návrh zákona o správních poplatcích, nějaké drobnosti zákona o zdravotních službách a návrh změny zákona o DPH. Tyto věci já pokládám celkem za drobnosti relativně v tom kontextu složitosti právní úpravy.

Ale je tu ještě jedna věc, kterou zejména na závěr tohohle svého příhovoru chci zmínit, a to je cenotvorba, která také je v tom odloženém balíku změn zákonů a týká se zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. A tady mně dovolte krátkou expozi do cenotvorby v našem zdravotnictví, kterou se zabývaly všechny předcházející vlády za posledních dvacet let, kterou se bohužel nepodařilo úplně ideálně vyřešit a má ji ve svém koaličním prohlášení připravenu i tato současná koalice.

Jenom abych osvětlil důležitost té věci, ještě musím zdůraznit to, co už tady padlo - že náklady na zdravotnické prostředky jsou okolo 50 mld. korun v našem systému. Je to zhruba objem, který je řádově srovnatelný s objemem, který se dává do léčivých přípravků. Ale zdravotnické prostředky mají násobně víc položek oproti lékům. Je to velmi složitá záležitost, a proto ten zákon dnes čtený obsahuje také nový přístup k tomu, jak tento obrovský balík jednotlivostí bude klasifikován, v jaké hierarchii klasifikační.

Ale zpátky k té cenotvorbě, kterou chci skončit. A chci skončit žádostí na pana ministra, aby se jí dále věnoval. Protože když Nečasova vláda připravovala tento zákon, tak pokládala kapitolu o cenotvorbě za politicky a principiálně v našem systému jednu z mimořádně důležitých.

Cenotvorbu můžeme rozdělit do tří oblastí, pro zjednodušení: cenotvorbu léků, cenotvorbu zdravotnických prostředků a cenotvorbu, která říká, kolik se má platit za vlastní zdravotnické výkony bez příslušného materiálu. Zatímco cenotvorba u léků, přestože byla velmi výrazně kritizována, když byla v roce 2008 Julínkovým Ministerstvem zdravotnictví připravena a měla v sobě řadu administrativních problémů, které postupně byly odlaďovány, tak tato cenotvorba se dnes dostala do celkem uspokojivé situace přes veškeré problémy, které s ní jsou, jako v některých oblastech ne ještě úplně doladěné ceny léků ve smyslu tom, že jsou drahé, ale i naopak zase nedostatky v tom, že některé léky jsou příliš levné na volný systém trhu v Evropské unii a vedou ke známému reexportu. Ale celkově je možno říct, že opravdu u cenotvorby léků máme systém, který je naprosto transparentní, je podle požadavků evropské legislativy a je proti jednotlivým rozhodnutím při stanovování cen a úhrad možnost se odvolat.

Tento zákon o zdravotnických prostředcích a jeho část v zákoně o veřejném zdravotním pojištění posunuje legislativu týkající se cenotvorby na úroveň kvality legislativy cenotvorby léčiv. Je to tedy velmi výrazný krok vpřed, který je založen na jiném algoritmu, než je založena cenotvorba léčiv, ale je také transparentní a je proti němu odvolání.

Cenotvorba spočívá v tom, že zákon přímo stanoví klasifikační tabulku o obrovském množství položek, stanoví pro jednotlivé skupiny položek základní ceny, které jsou hrazeny ze zdravotního pojištění. Zákon stanoví zároveň i indikace k tomu - případná omezení, kdy příslušný prostředek nemá být hrazen, protože není medicínsky zdůvodnitelný.

To je obrovský balík věcí, o kterém bude ještě jistě velká diskuse, přestože byl velmi pracně se zdravotními pojišťovnami i pacientskými pohledy, pohledy výrobců i dovozců konsensuálně dán dohromady, ale samozřejmě je tomu víc než rok a je to potřeba zrevidovat, takže jistě bude chvíli trvat, než se tato cenotvorba dostane do naší legislativy. Velmi bych ale prosil pana ministra, aby si tuto záležitost vzalo ministerstvo jako jeden z nejprioritnějších úkolů. Protože jestliže se podaří vyřešit tuto cenotvorbu, tak jak již byla dost kvalitně předpřipravena, máme posunutý celý problém financování zdravotnictví o další krok. Bude zbývat dopracovat potom ještě zařazování prostředků, kterým se říká zvlášť účtované materiály. To jsou ty prostředky, které se používají u některých závažných výkonů, jako třeba kloubní implantáty nebo různé dlahy, které používají ortopedi apod., a pak už bude zbývat jenom ta poslední třetina, která je ta nejpotřebnější, to je cenotvorba u seznamu výkonů, objektivní cenotvorba na úrovni úhradové vyhlášky a na úrovni tak složitých systémů, jako je platba DRG.

Já jenom znovu upozorňuji na to, že to, co bylo připraveno v tom odloženém zákonu, novele zákona o veřejném zdravotním pojištění, je krok tím správným, transparentním, férovým směrem, který nám ukládá evropská legislativa, a znovu velmi žádám pana ministra, aby se v těchto pracích pokračovalo.

Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě než vystoupí pan poslanec Hovorka, je zde faktická poznámka paní poslankyně Soni Markové. Paní poslankyně, máte slovo a své dvě minuty. Prosím.

 

Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Já bych chtěla zareagovat jenom na svého předřečníka, který tady hovořil o té části, která byla stažena, to znamená o souvisejících zákonech. Protože on tady mluvil o tom, jako že by to byly nějaké marginálie, které nejsou moc důležité, ale já bych chtěla upozornit na to, že právě to, o čem hovořil, to znamená o těch penězích, o cenotvorbě a o úhradách, tak schválení těchto zákonů, tak jak byly navrženy, by znamenalo navýšení nákladů za zdravotnické prostředky vlastně o půl miliardy. A tím, že by tento zákon zablokoval možnost úsporných opatření ze strany pojišťovny, tak by to zvýšilo opět náklady téměř o půl miliardy. Navíc by se toto dělo ne formou zákona, jak to předpokládá Listina základních práv a svobod, ale bylo by to formou vyhlášek. Takže jenom je potřeba některé věci možná říkat tak, jak jsou, a ne jak někdo by chtěl, aby vypadaly. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Mám zde ještě další dvě faktické poznámky. První je pan poslanec Plzák, po něm s faktickou poznámkou pan poslanec Heger. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Plzák: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl také zareagovat na vystoupení exministra pana doc. Hegera. V jeho vystoupení zaznělo, že celý návrh zákona byl konzultován s pacientskými organizacemi, s výrobci, s dovozci, se zdravotními pojišťovnami. Já jsem přeslechl, jestli byl také konzultován s lékaři. A mě by zajímalo, jestli byl tento návrh konzultován s lékařskou komorou, případně jaké bylo vyjádření lékařské komory. Protože tento návrh zákona může klást velké byrokratické podmínky pro zdravotnická zařízení a soukromé lékaře a mě by zajímalo, jak se k tomu lékařská komora staví. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Další faktická poznámka - pan poslanec Heger.

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo. K tomu druhému - ten zákon byl velmi široce konzultován se všemi odbornými lékařskými společnostmi a bylo dosaženo konsensu na velmi kvalitní úrovni.

Pokud jde o poznámku paní poslankyně Markové, tak tam musím říci, že naopak tento návrh posunuje situaci v cenotvorbě na úroveň zákona a jasně transparentních rozhodnutí, proti kterým bude odvolání, do kterých kategorií budou zdravotní prostředky zařazovány, případně rozhodování SÚKLu ve stejném režimu, zda budou klasifikovány jako zdravotnické prostředky, nebo nebudou. Naopak musím říct, že současný stav je tak špatný, že není ani to rozhodování na úrovni nějakých rozumných domluvených algoritmů, neřkuli vyhlášek. A připomenu jenom ze začátku loňského roku - v lednu 2013 řešilo Ministerstvo zdravotnictví malou aféru ovlivňující velmi nepříjemně pacienty s kolostomiemi a dalšími potřebnými pacienty pro stomické pomůcky, protože komise na VZP, která se dnes klasifikací zařazování do katalogů a oceňováním zdravotnických prostředků zabývá, postupovala velmi voluntaristicky a k překvapení zdravotnické i pacientské veřejnosti se na jednou objevil návrh, který byl neúnosný a musel být časem změněn. Všechny takovéhle epizody by byly do budoucna tím novým zákonem upravujícím cenotvorbu změněny. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Ještě jedna faktická poznámka, opět pan poslanec Plzák.

 

Poslanec Pavel Plzák: Já se omlouvám, možná jsem byl přeslechnut. Mě nezajímaly názory odborných společností. Co se týče právní relevance, odborné společnosti jsou něco jako zájmové kluby. To je v podstatě něco jako filatelisté atd. Mě zajímá názor lékařské komory.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Žádnou další faktickou poznámku nemám, takže s řádným vystoupením pan poslanec Hovorka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a vážení kolegové, já mohu souhlasit s panem ministrem a s předřečníky v tom, že je třeba zdravotnické prostředky nějakým způsobem regulovat. To je pravda. Ale způsob, jakým se to navrhuje, s tím se nemohu ztotožnit. Já bych udělal takovou malou exkurzi do historie, protože Státní ústav pro kontrolu léčiv, kterému se navrhuje svěřit regulace zdravotnických prostředků a cenotvorba, ten do roku 2007 se zabýval vlastně kontrolou bezpečnosti léčiv, uváděním léčiva na trh. Pozměňovacím návrhem k pozměňovacímu návrhu k vládnímu návrhu zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů se najednou do návrhu zákona dostala kompetence ke stanovování cen a úhrad léčiv. Ty cenové kompetence do té doby byly na Ministerstvu financí a úhrada, čili to, kolik bude pojišťovna hradit z ceny jednotlivého léku, ta se dělala v kategorizační komisi. Protože existoval nález Ústavního soudu na základě podnětu skupiny senátorů, bylo nutné tento stav změnit, protože zejména výrobci léčiv z Mezinárodní asociace farmaceutických firem protestovali proti tomu, že ten systém je netransparentní. Čili Ústavní soud rozhodl v té době, že systém se musí změnit, musí být průhledný a firmy musí mít možnost nějakým způsobem se odvolat proti rozhodnutí.

Ten systém, který se vytvořil tím způsobem, jak jsem řekl, pozměňovacím návrhem k pozměňovacímu návrhu, který tady byl schvalován velmi hekticky v roce 2007, byl špatný a Státní ústav pro kontrolu léčiv je dneska jeden z mála úřadů, v Evropě myslím je to možná druhý úřad, který má tak vysokou koncentraci pravomocí a kompetencí, to znamená, který shrnuje hodnocení léčiv, jejich kategorizaci, cenotvorbu a úhradotvorbu. A navíc se mu teď navrhuje svěřit kompetence k regulaci zdravotnických prostředků, čili objemu, který se svým rozsahem, jak říkal pan poslanec Heger, blíží 50 mld. korun. Je to prostě na zvážení, jestli je dobré, aby takový superúřad u nás vlastně měl všechny možné kompetence k veškerým dodávkám do zdravotnictví.

Bylo by dobré, kdyby pan ministr tady řekl, kolik lidí se dneska zabývá zdravotnickými prostředky na Ministerstvu zdravotnictví. Podle mých informací je to osm lidí. Když se podíváte na strukturu pracovníků Státního ústavu pro kontrolu léčiv, tak tam byl počet někdy v roce 2011 nebo na začátku roku 2012 asi 312 lidí. K dnešnímu datu by počet měl být 468. A já se ptám: Vytvořil se nejdříve potřebný počet pracovníků na SÚKLu, nebo se teď hledá kompetence a vytížení těchto pracovníků? Chtěl bych vědět, co je vlastně na začátku. Jestli je na začátku záměr, nebo je na začátku zvýšení počtu lidí a teď se hledá vytížení pro lidi.

Tady kolega se ptal, jestli nedojde k nějakému způsobu řekněme šikanování lékařů, jestli s tím lékaři souhlasí. Myslím, že dneska mnoho lékařů vám řekne: Státní ústav pro kontrolu léčiv když přijde, tak vám kontroluje všechno možné. A není to jenom o bezpečnosti. Jsou to často i formální kontroly, kdy po vás chtějí i záznamy teploty z ledničky. Takže lékař si potom vymyslí nějaký program nebo požádá firmu, aby mu zpracovala program, který potom vytvoří nějaká náhodná čísla v nějakém rozmezí, aby splnil požadavek Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Protože pokud by to ten lékař měl fyzicky kontrolovat, nebo jeho sestra, tak nebude moct léčit. A myslím si, že to je velmi vážná věc a není možné donekonečna zbytňovat státní úřady, které budou způsobovat komplikace poskytovatelům a stávat se nástrojem konkurenčního boje.

Je tady jedna velmi vážná věc. Tady v tom zákoně se navrhuje, že každých pět let se musí registrovat konkrétní zdravotnický prostředek nebo výrobce. A to je další nástroj k tomu, aby tady byla korupce, aby byla systémová korupce. Protože každý výrobce zdravotnických prostředků bude chtít být registrovaný, aby mohl dodávat, aby se mohl ohánět certifikátem, který má. A to je samozřejmě nástroj k tomu, že může existovat ovlivňování.

Ano, jsou dneska na trhu šmejdy. Včera jsem dostal informace od českých biochemiků, kteří hodnotili glukometry. Jsou tady asijské šmejdy, které špatně měří a podobně. To je v celé řadě oblastí. Ale jestliže chceme dělat zákon, tak se musí udělat pořádně a nesmí se udělat jenom kompetence pro jeden superúřad bez kontroly nad tímto úřadem.

V zákoně se navrhují etické komise. Každý poskytovatel, tedy každý lékař, každé zdravotnické zařízení by mělo mít etickou komisi. Zase další formální povinnosti!

Dále kompetence k Evropské unii. Nemyslím si, že by tyto kompetence měly být svěřeny Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv, že by spíše měly zůstat na Ministerstvu zdravotnictví. A jestliže až dosud mohlo pár lidí na Ministerstvu zdravotnictví dělat určitou kategorizaci nebo regulaci zdravotnických prostředků, nevím, proč by tomu nemohlo být i nadále. Existují určité speciální zdravotnické prostředky jako prsní implantáty a podobně, tam si myslím, že dohled je na místě. Ale je celá řada zdravotnických prostředků, kde myslím, že by nemuselo docházet k tomu, že by se tím museli zabývat lidé se specializací na léčiva a podobně na Státním ústavu pro kontrolu léčiv.

Domnívám se, že tento zákon byl připraven velmi narychlo. Nedomnívám se, že je zpracován dobře, a pokud se tato vláda hlásí k transparentnosti a průhlednosti a chce šetřit finanční prostředky, tak se domnívám, že zákon by měl být připraven kvalitně, dobře, a proto navrhuji vrácení tohoto zákona k dopracování.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic KDU-ČSL.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Heger a má přednost. Takže pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo. Dovolil bych si reagovat na pana kolegu Hovorku. Jestliže majitelé automobilů musejí chodit na technické kontroly po dvou letech, po čtyřech letech, jsou-li nové, tak potom u přístrojů, které jsou rizikové z hlediska možného poškození pacienta - jenom připomenu, kolik afér jsme za posledních 20 let slyšeli o popálení pacienta ze špatného elektrokauteru -, tak není to nic podivného. Jsem přesvědčen, že zdravotnické prostředky typu leukoplasti nebudou muset být takovýmhle způsobem recertifikovány.

Pokud jde o ustavování etických komisí, tak se to týká klinických hodnocení. A klinické hodnocení, které kontroluje účinnost a efektivitu nového léku a nového zdravotnického prostředku, je záležitost, která může ohrozit zdraví pacienta. Je to běžný režim, který je v rozvojovém světě porušován a je za to často - zdravotnictví nebo zdravotnické prostředky a léky přivážené z daleké Asie - napadán, a patří také do moderního světa.

O kompetencích SÚKLu lze samozřejmě diskutovat. SÚKL je úřad, který se zabývá těmito věcmi profesionálně. A objemy lidí, které jsou na tyto složité agendy potřeba, není vhodné mít na Ministerstvu zdravotnictví, které by mělo stanovovat hlavně pravidla, a ne vykonávat aktivně některé agendy.

Zákon nebyl připraven narychlo, zákon byl připravován dva roky. A můžeme být kritizováni spíše za to, že ještě není. A ještě si dovolím využít posledních vteřin a říci na konto připomínky -

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Už žádné nemáte, pane poslanče, omlouvám se. Dvě minuty uplynuly.

 

Poslanec Leoš Heger: Omlouvám se. Přihlásím se ještě jednou s odpovědí na situaci České lékařské komory.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Faktická poznámka pan poslanec Plzák.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji za slovo. Už naposledy zareaguji na svého předřečníka. Všichni lékaři, kteří jsou tady ve Sněmovně, vědí, kam svými dotazy míříme. Nám jde o to, protože lékařská praxe nám dává signály tím směrem, kam se vydává, aby když uvedu civilní příměr, abychom za chvilku nepotřebovali technický průkaz na sekyrku a nemuseli s ní chodit každé dva roky na nějakou kontrolu. O to se jedná. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: A ještě jednou fakticky pan poslanec Heger. Prosím.

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji. Vracím se ještě k dotazu ohledně České lékařské komory. Česká lékařská komora, přestože v důvodové zprávě není zmíněna, byla součástí připomínkového řízení. Může to býti doloženo lidmi, kteří ten zákon připravovali a diskutovali. Všechny jejich připomínky byly standardní cestou vypořádány vesměs kladně a žádné zásadní připomínky ze strany České lékařské komory nebyly. Že by mělo být něco jako technická kontrola běžných záležitostí, jsem říkal, že nepadá v úvahu. Ale věci, které jsou nebezpečné, ať to jsou rentgenové přístroje nebo ať to jsou přístroje, které ohrožují pacienta elektrickým proudem, tak tam prosím tato agenda potřeba je. Tak jako nikdo ji nezpochybňuje u těch již zmíněných automobilů, které jsem použil jako příklad. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě jedna faktická poznámka. Pan poslanec Hovorka.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Já naprosto nezpochybňuji, že je potřeba regulovat zdravotnické prostředky, zejména přístroje a podobně. Určitě. Má to svůj význam a všichni víme, že do českého zdravotnictví se nakupují přístroje předražené. S tím nemám naprosto žádný problém. Ale znovu tady říkám: je třeba podívat se na kompetence Státního ústavu pro kontrolu léčiv a prověřit, zda je správné převést veškerou regulaci, veškeré kompetence ke zdravotnickým prostředkům na Státní ústav pro kontrolu léčiv, a vztáhnout to i k počtu lidí, kteří pracují na SÚKLu a kteří se dneska zabývají regulací, případně cenotvorbou zdravotnických prostředků na Ministerstvu zdravotnictví. To považuji za zásadní.

Protože nebylo možná v rozpravě zřejmé to, co jsem říkal, podávám návrh na vrácení tohoto zákona k dopracování, protože si nejsem jist, zda je možné tento zákon ve výboru opravit. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Pane poslanče, váš návrh mám zaznamenán a samozřejmě jej ve vhodnou dobu podrobíme hlasování. Žádné faktické poznámky již nevidím, tak prosím, pan poslanec Skalický, po něm pan poslanec Štětina.

 

Poslanec Jiří Skalický: Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi pár praktických poznámek k problematice zdravotnických prostředků.

Je velmi dobře, že tento zákon zde leží. Chtěl bych poděkovat panu ministrovi, protože to je téma, do kterého se zásadně nesáhlo téměř 15 let. Můžeme tady o něm pak diskutovat na výboru dva tři měsíce, ale myslím si, že je dobře, že tento zákon tady leží.

K vlastnímu zákonu asi dvě klíčové poznámky. Za prvé je to registr zdravotnických prostředků, který je v tomto zákonu vlastně definován. Ano, kolegyně Marková se tady zmínila o tom, že to může být byrokratické, nicméně jako klinický biochemik, a glukometry, které tady padly, jsem přesvědčen, že tento registr musí být vytvořen. Můžeme se pouze bavit o tom, jestli požadavky na vklad informací do registru mají být takto široké, nebo zúžené.

Další bod, který v tomto zákonu je, je Evropská databáze zdravotnických prostředků, takzvaný EUDAMED, do kterého v uvozovkách trošku tlačí Evropská unie, ale myslím si, že tady nejsme povinni nijak její tlak respektovat, protože jak jsem se přesvědčil v minulém roce, samotné členské státy Evropské unie do této databáze zdravotnické prostředky vkládají velmi liknavě, jinými slovy, kolikrát to prostě házejí v uvozovkách za hlavu. Čili pro nás jako pro Českou republiku je důležité tento zákon mít pro sebe, pro náš trh a pro pořádek v našich zdravotnických prostředcích.

Za podstatně důležitější ale považuji novely souvisejících zákonů, které byly staženy, nicméně věřím, že v letošním roce, nebo brzké době, je tady budeme mít na stole, protože zejména novela zákona o veřejném zdravotním pojištění a konkrétně příloha č. 3, to znamená kategorizace a úhradová regulace, to teprve bude diskuse na plénu a ve výboru. Vlastní zákon, který tady dnes máme, je otázka řekněme koncepční, filozofická, ale neřeší cenotvorbu, neřeší náklady a neřeší kategorizaci jednotlivých zdravotnických prostředků. To je potřeba si uvědomit. A až tyto novely doprovodných zákonů dostaneme sem do Sněmovny, tak opravdu poté teprve bude diskuse podstatně bouřlivější. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že v cenách a v cenotvorbě zdravotnických prostředků rozhodně je prostor k úsporám finančním, pokud budou tyto ceny a cenotvorby optimálně nastaveny, protože sami dobře víte, že za poslední minimálně dva tři roky se ceny řady zdravotnických prostředků výrazně snižují a mění. Čili já osobně tento prostor a tuto přílohu č. 3 považuji z pohledu možných úspor ve zdravotnictví za velmi zásadní a požádal bych tímto i pana ministra, aby tento balík příslušných doprovodných zákonů byl v relativně krátké době dán k dispozici na projednání.

Ještě jednou děkuji a sám za sebe doporučuji, aby byl tento zákon propuštěn na jednání zdravotního výboru. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. S přednostním právem pan předseda klubu TOP 09. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Já jsem se přihlásil jenom, abych upřímně a s obdivem ocenil parlamentní taktiku nové vládní koalice. Včera jsme tu vedli vášnivou diskusi o to, zda zákony, které zdědila vláda, nestáhla, zda za ně nese, či nenese politickou odpovědnost. Shodli jsme se, že jsou to její návrhy, že za ně nese politickou odpovědnost. My, protože jsme konstruktivní opozice, tento návrh vítáme a v podstatě děkujeme panu ministrovi za jeho předložení. Jsme připraveni ho konstruktivně projednat a schválit. Poslanci vládní koalice navrhují přepracování. Vy nás, vy šibalové, chcete zmást.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Dalším vystupujícím bude pan poslanec Štětina a připraví se pan poslanec Vyzula. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Štětina: Dobrý den. Vážený pane předsedo, děkuji za slovo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, nebudu hovořit dlouho. Nemám to rád. Mám rád vždycky slova věcná, stručná a jasná. Padlo tady mnoho návrhů, mnoho slov. Jak se na to dívá naše hnutí Úsvit a samozřejmě selský rozum?

My tento zákon chápeme jako nezbytný a potřebný. Nedíváme se na to ani pravicově z minulého období a takzvaně levicově z tohoto období, ale je potřeba tento zákon mít. Pokud ho budeme ve výborech, komisích a všude v Poslanecké sněmovně projednávat, nechť jsou hlavně brána v úvahu slova odborných společností, lékařské komory, pacientských organizací a v žádném případě výrobců a lobbistických skupin. Tam jde vždycky o prachy! Je mezi námi dost kolegů, kteří jsou nebo byli řediteli zdravotnických zařízení. Je zde mnoho lékařů, kteří se zdravotnickým materiálem a prostředky pracují dnes a denně, tak se domnívám, že víme, o co jde. Je třeba zabránit korupci. Já se domnívám, že páni ministři, jak současný pan ministr Němeček, tak minulý pan ministr Heger se dobře znají, a když si sednou, tak z toho může vzniknout velmi dobrý zákon. Za to se přimlouvám. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Dalším přihlášeným je pan poslanec Vyzula. Připraví se pan poslanec Bohuslav Svoboda, který je zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Rostislav Vyzula: Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené poslankyně a poslanci, jenom bych se krátce vyjádřil k tomuto návrhu, protože mnohé bylo už řečeno a netřeba opakovat. Stačí jen říci svůj názor.

Současná situace ve zdravotnických prostředcích je opravdu velmi nepřehledná a chaotická. Úhrada spočívá jen na zdravotních pojišťovnách. Tento zákon přivádí určitý řád, a to v tom smyslu, že se bude zabývat zdravotnickými prostředky jak Ministerstvo zdravotnictví, kde je údajně doposud šest nebo osm lidí k tomuto pověřených, nevím přesně, ale je to možné, nicméně pravděpodobně tam bude muset dojít k nárůstu. Ano. Ale to je daň za to, že budeme dodávat bezpečné výrobky. A dále se tím bude zabývat Státní ústav pro kontrolu léčiv, který má již nastavený systém správních řízení pro cenotvorbu u léků. Ano, i to bude určitá komplikace pro SÚKL pochopitelně. Bude to vyžadovat více lidí. Pravděpodobně to nebude všechno vytvořeno hned, bude to trvat nějakou dobu. Ale já bych v tom viděl právě výhodu toho zavedení určitého pořádku do současného chaosu.

Další důležitou věcí, kterou se zákon zabývá, je také registrace zdravotnických prostředků. Jak zde bylo řečeno, může být různě rozsáhlá a zároveň vzhledem k tomu, že to je opravdu náročná záležitost, může také být v podstatě omezena jenom na určité druhy zdravotnických prostředků. Tím by se celá situace mohla zjednodušit. Ale to je v podstatě jenom taková myšlenka. Nicméně já bych určitě rád podpořil to, že zákonem se bude zabývat výbor pro zdravotnictví, i to, že bude prodloužena lhůta na 90 dnů.

Poněkud mě zaráží to, co i mého předřečníka, že byl stažen právě vládní návrh zákona o doprovodných zákonech, zákon o reklamě atd., který je opravdu velmi důležitý. Věřím, že jej ministerstvo připraví v co nejkratší době.

Takže v podstatě podporuji tady tuto myšlenku, protože dosavadní chaos se snad změní v určitý řád. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane poslanče. Zatím posledním je pan poslanec Svoboda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, výhoda nebo nevýhoda toho posledního, kdo mluví, je to, že většina těch věcí již zazněla.

Chtěl bych připomenout jednu zásadní věc. V té podobě, v jaké je teď zákon předkládán, tzn. jenom jeho jedna polovina bez té prováděcí části, je to bastard. My samozřejmě potřebujeme to, aby prostředky byly regulovány. Samozřejmě potřebujeme zákon, který řekne, jakým způsobem budou uvolňovány a testovány do provádění nebo do aplikace v České republice, ale zároveň potřebujeme všechno to, co je v tom druhém zákoně. Je tam rozsáhlá pasáž o reklamě. Zdravotnické prostředky jsou věc, která reklamě obrovsky podléhá. Je to věc, která je medicínsky zásadní, protože ta neregulovaná reklama říká "použijete-li tento zdravotnický prostředek, nemusíte brát léky". Je to věc, která zásadním způsobem ohrožuje péči o pacienty, a my v tuto chvíli sice přijmeme zákon, který bude zdravotnické prostředky jasně definovat, jasně bude definovat možnost jejich uvedení na trh, jasně bude definovat jejich kontrolu - reklama a cenotvorba zůstane ve vzduchu.

Já znovu připomínám, jaký objem prostředků je ve zdravotnických prostředcích a že velkou část tohoto objemu hradí zdravotní pojišťovna. Pokud nedořešíme cenotvorbu, bude zdravotní pojišťovna vystavována nejrůznějšímu tlaku lobbistickému, aby to či ono hradila.

Proto zákon v podobě, v jaké je ta jeho první část, já zásadně doporučuji, aby šel do druhého čtení. Je to věc, která je nesmírně důležitá. Ale jestli Ministerstvo zdravotnictví ne v dohledné době, ale okamžitě nepředloží tu doprovodnou část tohoto zákona, znovu říkám, bude to bastard, který naopak celou záležitost prodraží.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Ještě bych poprosil pana zpravodaje, jestli by vystoupil v rozpravě... (Zpravodaj gestem naznačuje, že chce promluvit ministr.) Pan ministr chce vystoupit také ještě v rozpravě? Tak nejdřív pan ministr a pan zpravodaj v rozpravě. Prosím, pane ministře.

 

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji za velmi fundovaná vystoupení k tomuto návrhu zákona a pokusím se osvětlit situaci, v jaké jsme na Ministerstvu zdravotnictví teď stáli v okamžiku, kdy tady byly minulou vládou doporučeny k projednávání dva sněmovní tisky, které upravovaly tuto problematiku, a to je ten, který teď máte před sebou, a ten druhý, který tady byl zmiňován, mimo jiné novela zákona 48, která upravovala cenotvorbu.

Ve svém zdůvodnění, proč jsme postupovali, jak jsme postupovali, možná trochu navážu na připomínky, které tady padly, které tady zmiňovala mimo jiné paní poslankyně Marková. Protože vůči té úpravě, především té cenotvorbě byly velmi vážné připomínky zdravotních pojišťoven. Zdravotní pojišťovny se shodly na tom, že systém cenotvorby, tak jak by měl být nastaven podle zákona, který jsme stáhli, bude velmi rigidní, velmi pomalý, nebude schopný reagovat na poměrně rychlý vývoj trhu směrem k nižším cenám a způsobí zdravotním pojišťovnám náklady vyšší o půl miliardy, některé odhady říkaly až o 800 milionů. (V sále stále panuje nepříjemný hluk.)

Stáli jsme před dilematem, jestli celou tu materii, oba dva ty tisky nestáhnout úplně. Poté, řekněme, po projednání s poslanci napříč politickým spektrem jsem se rozhodl, že tomuto zákonu ještě dáme šanci a zkusíme v průběhu jeho projednávání odstranit ty největší problémy. Proto jsme postupovali, jak jsme postupovali. Věřím, že se společnými silami podaří odstranit největší problémy, které tady byly zmiňovány, a ten zákon nejenže upraví systém zdravotních prostředků, jejich kategorizaci, ale nebude mít především negativní vliv na zdravotní pojišťovny, protože nejsme v situaci, kdy si můžeme dovolit zvyšovat náklady o stovky milionů korun. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Hlásí se pan zpravodaj. Ale než vystoupí, prosím, abyste se trošku ztišili. Mám opravdu obtíže rozumět vystupujícím.

Pane zpravodaji, prosím, máte slovo stále ještě v rozpravě.

 

Poslanec Jaroslav Krákora: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, navrhuji za prvé přikázání do výboru pro zdravotnictví a za druhé prodloužení lhůty ze 60 na 90 dnů, tzn. O 30 dnů.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Zeptám se, zda jsou ještě nějaké přihlášky do rozpravy. Pokud tomu tak není, rozpravu končím. Předpokládám, že tím jak pan ministr, tak pan zpravodaj vyčerpali svá závěrečná slova již v rozpravě, nežádají tedy separátně vystupovat. Není tomu tak, takže to máme také vyřešeno. Nyní tedy přistoupíme k hlasování.

 

Pan poslanec Hovorka navrhl, aby Poslanecká sněmovna vrátila předložený návrh navrhovateli k dopracování. O tomto návrhu nechám hlasovat.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí, aby Sněmovna vrátila tento návrh k dopracování. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování má číslo 21. Přihlášeno je 187, pro 2, proti 98. Tento návrh nebyl přijat.

 

Budeme tedy hlasovat o přikázání. Jak pan zpravodaj, tak i organizační výbor ve vzácné shodě navrhli přikázat výboru pro zdravotnictví. Žádné jiné návrhy jsem nezaznamenal, takže nechám hlasovat o tomto přikázání.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí, abychom přikázali výboru pro zdravotnictví. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování má číslo 22. Přihlášeno je 187, pro 170. Tento návrh byl přijat.

 

A zazněl zde návrh, aby lhůta na projednání ve výborech byla prodloužena na 90 dní.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo souhlasí s tímto návrhem, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování má číslo 23. Přihlášeno je 187, pro 170, proti nikdo.

 

Konstatuji, že jsme tento zákon přikázali výboru pro zdravotnictví a lhůta byla prodloužena na 90 dní. Končím tento bod a předám řízení schůze paní místopředsedkyni.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Dobré dopoledne, dámy a pánové. Dříve než přikročíme k projednávání dalšího bodu, dovolte mi, abych přednesla další omluvy, které čekají na našem stole. Omlouvá se z dnešního jednání pan poslanec Adam Petr z důvodu nemoci, dále paní Jana Lorencová z pracovních důvodů, dále pan poslanec Havíř z pracovních důvodů a dále od 12 hodin bude nepřítomen pan poslanec Bartošek z osobních důvodů. Mezi 13.30 a 15.30 z pracovních důvodů nebude pan poslanec Farský a od 16 hodin nebude z pracovních důvodů přítomen pan poslanec Václav Votava. Tímto jsme uzavřeli omluvy.

Přikročme k projednávání dalšího bodu, což je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.




Přihlásit/registrovat se do ISP