(12.20 hodin)
(pokračuje Seďa)
Zákon by měl také vycházet z veřejnoprávní úpravy, tak jak je tomu například v severských zemích. Proto postrádám stanovení vztahů mezi politickými a úřednickými funkcemi. Schází mi jednotná systematizace uspořádání a jednotný systém dohledu. Návrh také nezavádí dostatečnou ochranu proti šikaně nadřízených a je v něm problematické dovolání se spravedlnosti.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem dlouholetým zastáncem toho, aby v naší zemi byl zaveden jednotný systém odměňování, založený na výkonu a na objektivním hodnocení práce úředníků. V naší zemi totiž doposud existuje několik navzájem neprovázaných systémů odměňování, což odporuje nejen principu transparentnosti, ale i zásadám rovného zacházení. Služební zákon sice může vyřešit tento základní problém pro úředníky, ale neřeší jej komplexně s ohledem na soulad s články 78 a 79 platné Ústavy České republiky.
Dále předkládaný návrh ruší proti platnému, ale neúčinnému zákonu institut státní správy, ruší příspěvek k důchodu, odměny za příkladnou službu, naopak rozšiřuje platné platové třídy z 12 na 16, a ve druhém čtení bude zřejmě nutno doladit způsob jmenování a odvolání generálního ředitele a jeho zástupce, výše limitu pro institut ukončení služebního poměru z důvodu vazebního stíhání. V zákoně mi také schází řešení souběhu platu zaměstnance ve služebním poměru s výsluhovými náležitostmi osob, dříve pracujících v bezpečnostním sboru či ozbrojených silách.
Zákon o službě státních zaměstnanců zavádí odlišnou výši náhrady škod, než je tomu u jiných složek, což je podle vlády a vládního stanoviska protiústavní. Já si to sice nemyslím, ale zároveň pléduji pro sjednocení této náhrady pro všechny zaměstnance státní správy.
To, co je dle mého názoru nutné a je nutné také blíže specifikovat a jednoznačně ujasnit, je rozsah a délka přechodného období pro zavedení tohoto zákona do praxe. Je nutno si uvědomit, že státní správa po přijetí tohoto zákona bude podle něj fungovat až možná za jednu generaci, kdy dojde k vytvoření moderní a profesionální státní služby, služby pro občany, nikoliv proti občanům.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Seďovi. Dále se přihlásil pan poslanec Martin Novotný. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Martin Novotný: Pane předsedající, dámy a pánové, já začnu tak trošku od lesa, možná z hodně vzdálené reality.
Když česká společnost reflektovala v době roku 1968 pokryteckou epochu, kterou měla v tu chvíli čerstvě za sebou, vznikla v české kinematografii řada děl, která se zamýšlela nad podstatou této epochy. Jedno z mých oblíbených je film Bílá paní. Nevím, jestli ho znáte. Je to film, který končí takovou zapamatovatelnou scénou, kde obyvatelé města s radostnými úsměvy, s radostnými výrazy ve tváři, kráčejí po novém mostě, který tomuto městu vybudovala Bílá paní, zázračná postava tohoto filmu. Kráčejí radostně po tom novém mostě, usmívají se a naprosto ignorují fakt, že tento most neexistuje, že se brodí vodou a že jsou v téhle vodě až po uši. Mně ta dnešní situace připomíná tuto scénu z tohoto filmu. Je v ní jakási zázračná postava, v tomto případě prezident republiky, který na základě právního aktu, který nemá žádnou relevanci, to je projednání nějakého zákona v prvním čtení, říká, že nastává nová epocha vykládání reality lustrací v České republice. Tou druhou analogií jsou radostné úsměvy a občas i radostné výkřiky našich kolegů z jednoho politického subjektu, kteří mají dojem, že to je scéna, při které se lze dobře bavit a mít z ní v podstatě legraci.
Když jsme začínali tohle volební období Poslanecké sněmovny, tak na začátku byly velké deklarace a velká slova: začneme všechno dělat jinak. Když jsem se včera díval na webové stránky jednoho politického subjektu, našel jsem tam dvě ze tří jeho hlavních politických priorit. Jedna zní: stejná práva pro všechny, stejná pravidla pro všechny. Takže začínáme toto nové období tím, že se místo tohoto hezkého a na billboardech krásně znějícího vyjádření vydáváme vstříc realitě, která je spíš z rodiny orwellovských výroků, to je, že někteří jsou si rovni, ale jiní jsou si rovnější.
Pak se tam hodně mluví o tom, že bychom měli novou realitu budovat tak, aby v ní chtěly žít i naše děti. Společnosti kolem nás, nejsme jedinou výjimkou, státy typu Německo, země, ke kterým se občas upínáme z hlediska kvality jejich právního řádu, ale také jejich politické kultury a zvyklostí, vedly o záležitostech typu lustrací, jejich platnosti, skončení platnosti, uchování, prodloužení velmi kultivovanou veřejnou diskusi, do které se zapojovali nejenom politici, ale i odborné vědecké ústavy, kulturní autority těch zemí, intelektuální autority těch zemí. Mimo jiné v Německu se nedávno rozhodli, že platnost prodlouží tuším až do roku 2019. My v té nové realitě nové politické kultury děláme akt, kterým rozhodujeme o výkladu lustračního zákona prostřednictvím politické dohody, jakýchsi podmíněných výroků mezi prezidentem republiky a nově vznikající vládní koalicí. Já bych byl rád, abychom se spíše drželi v politické kultuře v regionech od nás na západ a abychom takové kroky nedělali, protože ona velmi často z takových kroků není cesta zpět.
V české mytologii k českým pohádkám, které poslouchají naše děti, když se učí a když si vytvářejí svůj charakter, patří také jakýsi motiv sudiček. Ty říkají, co si dává ten, kdo chce budovat novou éru, do vínku. Já se obávám, že ti, kteří přišli do Sněmovny v tomto volebním období s velkými slovy, jak chtějí měnit svět kolem nás k lepšímu, si hned na začátku prvními kroky, které dělají, dávají do vínku něco, co může tu epochu v budoucích letech ovlivnit velmi negativně.
Já jsem v příštích čteních tohoto zákona připraven jako primátor diskutovat k tomuto zákonu věcně a ukazovat, že ta mince má dvě stránky. Jak je na jedné straně důležité, aby všichni, kteří pracují ve veřejné správě a pracují tam jako odborníci, pracovali ve stabilním, jistém a průhledném prostředí, které jim samozřejmě definuje zároveň i nějaké jistoty. Zároveň jsem jako primátor mnohokrát zažil situace, kdy bylo velmi obtížné realizovat kvůli některým rigiditám současného stavu politickou vůli politické reprezentace. Zachování jakéhosi elementárního prostoru pro politickou reprezentaci, aby mohla formovat personálně svět kolem sebe, považuji za velmi důležitý princip. K tomu se chci ale vyjádřit až ve druhém čtení. Dnes mě zajímá spíše symbolické vyznění dnešního aktu. Myslím si, že sudičky, které vymyslely dnešní akt, nám nic dobrého do vínku nedávají.
Děkuji. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Novotnému. Prosím pana poslance Grebeníčka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, není to tak dávno, co budoucí Sobotkova vláda adoptovala státní rozpočet Rusnokovy vlády, jenže jen mírnou korekcí návrhu, který připravili lidé kolem exministra Kalouska. Stalo se to údajně proto, že nebyl čas ani politické podmínky tento rozpočet zásadně přepracovat. A navíc prý hrozilo rozpočtové provizorium. ***