(15.00 hodin)
Poslanec David Kádner: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil k předkládanému návrhu. Jedná se o velmi dlouho očekávaný zákon a i já souhlasím se zvyšováním transparentnosti, pokud se jedná o vynakládání veřejných zakázek nebo výdajů. Nicméně jako starosta obce Nová Ves v Horách musím upozornit, že takto zpracovaný návrh zákona s sebou přináší nezanedbatelné náklady pro všechny malé obce. Znám podrobně hospodaření malých obcí a vím, na co tam peníze jsou a na co již ne. Navíc na rozdíl od velkých měst, která mají k dispozici úřednický aparát, řada malých obcí má k dispozici třeba jen jednu úřednici. Tato jedna úřednice má spoustu práce v rámci svého úvazku a v žádném případě nemá čas na to, aby zadávala smlouvy do systému ve lhůtě, jakou stanovuje tento zákon. Proto takto postavený návrh zákona vnímám jako populistický krok, který bude pouze zatěžovat již takto přetížené úřady. Jako řešení si umím představit rozšířit pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu tak, aby mohl města i obce neomezeně kontrolovat. Vzhledem k tomu, že se jedná o státní instituci, taková kontrola by měla i váhu. Na rozdíl od populistických výkřiků, které pouze rozšíří již takto nesmyslnou byrokracii.
Já bych byl moc rád, abychom si uvědomili, že máme obce zvlášť po novém RUDu, po roce 2013, kde máme starosty, kteří jsou neuvolnění a kteří svou funkci vykonávají po svém zaměstnání, po své práci.
A druhý aspekt je, že bohužel ani v dnešní době není samozřejmostí, že každá obec má internet, to znamená, že bude další problém, na který se tam vůbec nevztahoval, zvlášť v obcích, které jsou příhraniční, kde prostě mají problémy v dnešní době, nikdo jim nechtěl pomoci a jakýmkoliv zesílením tohoto signálu, narušuje zase signál na německé straně. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kádnerovi. Slova se ujme pan poslanec Martin Novotný, připraví se paní kolegyně Helena Válková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Novotný: Kolegyně a kolegové, pane předsedající, dámy a pánové, já bych možná chtěl upozornit na jakousi vnitřní logiku, v rámci které bychom měli možná v této Sněmovně po mém soudu postupovat v legislativním procesu. Já sám osobně se nechci zabývat detaily toho zákona, ale považoval bych za velmi důležité, kdyby logická následnost kroků vedla tak, že bychom se nejprve skutečně hluboce zamysleli nad zákonem o veřejných zakázkách v České republice, udělali skutečně zjednodušující a ztransparentňující novelu tohoto zákona, a teprve poté, a myslím si, že ta logika té hierarchie jde takto, se zabývali zákony typu třeba registr smluv.
Já tady možná zkusím tnout do živého. Aniž bych měl jakékoliv důkazy, tak jsem v poslední době měl celou řadu signálů, zejména ze soukromého sektoru, že ona kombinace komplikovanosti a nepřehlednosti zákona o veřejných zakázkách vede velmi často k jakémusi novému jevu vyděračství, kdy v rámci veřejných soutěží v prostředí zákona, který je tak složitý, že v podstatě není na tomto světě nikdo, žádný veřejný subjekt, žádná obec, aby byla schopna naplnit všechny jeho nuance a vypsat jakékoliv výběrové řízení tak, aby bylo zcela v pořádku a bylo naprosto nenapadnutelné, tak se nám rozmáhá jakýsi nový jev vydírání, kdy se navštěvují zástupci soukromých firem a říkají, že podají případně různé námitky do veřejných výběrových řízení, anebo je nepodají ve chvíli, kdy za to nepodání dostanou zaplaceno. Já si myslím, že každá pyramida by se měla rozplétat skutečně odshora té logiky. Ve chvíli, kdy zaplníme veřejný prostor tisíci kopiemi smluv, tisíci kopiemi faktur a nevyřešíme to skutečně podstatné, nezjednodušíme zákon o veřejných zakázkách a nevytvoříme prostředí, kde každý zadavatel bude rozumět aplikaci tohoto zákona, pak jenom zmnožíme ten prostor pro veřejné vydírání.
Zároveň chci říct, že mě v tom návrhu zákona chybí celá řada návazností. Teď se vede jakási diskuse. Já jsem třeba zmínil na naší tiskové konferenci návaznost na krizové situace a vytýkají mi, že návrh zákona upravuje tu záležitost, že když jsou povodně a podobně, že ten vstup v účinnost v tu chvíli není předmětem toho zákona a toho zveřejnění. Kdo zná složitost legislativy v krizových situacích nejrůznějších stavů, které nastávají, jejich jednotlivé stupně - mě by velmi potěšilo, kdyby na tuto návaznost s touto provázaností ten zákon pracoval tak, abychom my jakožto starostové obcí a primátoři skutečně ve chvíli, kdy takové situace řešíme, věděli, kdy jaký stav nastává a kdy máme jaké pravomoci a od jaké chvíle jsme mimo ten režim a od jaké chvíle mimo ten režim nejsme. Ten návrh zákona je tak krátký a tak jednoduchý, že jsem přesvědčen, že nemůže řešit všechny nuance života a že se budeme dostávat velmi často do situací, kdy budou dvojí výklady, kdy budou nejednoznačnosti a kdy to může skutečně ochromit naši akceschopnost. Jeho aplikaci pak v prostředí malých obcí, ať už řešení jakýchkoliv situací, si nedovedu představit v podstatě vůbec a přijde mi, že návrh psal někdo, kdo nemá vůbec žádnou zkušenost s reálným životem, s reálným řízením měst a obcí v České republice.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu Martinu Novotnému. Slova se ujme paní poslankyně Helena Válková, připraví se pan kolega Petr Bendl. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Já na rozdíl od předřečníků, vážené dámy a pánové, nemohu vycházet ze svých zkušeností starostky, a tak berte moje připomínky spíš jako takové zamyšlení nad tím, co je v tom návrhu problematické, a otevření otázek, které by se měly dořešit možná i nějakým odborným seminářem nebo přinejmenším důkladným projednáním různých variant řešení. Protože si myslím, že obecná rozprava by se měla vinout v obecnější rovině, aby to odpovídalo názvu té rozpravy, nebudu zacházet do podrobností.
Mé připomínky směřovaly jak k ustanovení § 3 odst. 2, čili výjimky z povinnosti uveřejnění, kde si myslím, že existuje řada obchodních společností, v nichž mají územní samosprávy stoprocentní nebo majoritní podíl a které zároveň mohou uzavírat smlouvy s fyzickými osobami nepodnikateli. Předmětem jejich činnosti v rámci běžného obchodního styku může být i plnění opravdu nemalého rozsahu, například prodeje velkého objemu dřeva městskou společností, která hospodaří s městskými lesy, viz Chebsko, provádění staveb městskou stavební společností a podobně. Na druhé straně mám pochopení, protože právě ti, kteří mají zkušenosti, a jak zde hlavně dvě předřečnice, paní Fischerová a paní Černochová, hovořily, neměl by být registr smluv zahlcen velkým množstvím rutinních smluv. Navrhuji proto stanovit finanční limit třeba 100 tisíc korun, při jehož překročení by plynula subjektům, které jsou uvedeny v § 2 odst. 1 písm. c), povinnost uzavřít zveřejnit smlouvu s fyzickou osobou nepodnikatelem. Je mi jasné, že tam jsou zase určitá rizika účelového dělení smluv na těsně podlimitní, ale nikdy asi úplně optimální řešení v tomto směru nezvolíme.
Aniž bych tady uváděla konkrétní návrh změn příslušných ustanovení a vyjadřovala se třeba i k jejich způsobu uveřejňování podle § 5, kde opět se mi zdá, že jsou ta ustanovení formulována nejasně, nedostatečně, neplyne tam zcela povinnost zveřejnit celý textový obsah smlouvy jako celek včetně dodatku, tak se zaměřím jenom na jednu podle mého názoru zásadní připomínku, kterou tady zatím nikdo neotevřel, alespoň ne v té formě, o jakou se pokusím já, a to je připomínka k § 7 - Zrušení smlouvy. Současný návrh zde byl kriticky zmíněn. Nebyla-li smlouva, která nabývá účinnosti nejdříve dnem uveřejnění, uveřejněna ani do tří měsíců ode dne, kdy byla uzavřena, platí, že je zrušena od počátku. ***