Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

1.
Návrh poslanců Věry Jourové, Petra Gazdíka, Pavla Bělobrádka
a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb.,
o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 26/ - prvé čtení

Stanovisko vlády jsme obdrželi jako tisk 26/1 a já prosím, aby za navrhovatele vystoupil pan místopředseda Petr Gazdík. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, členové vlády, dovolte, abych vám představil návrh novely jednacího řádu Poslanecké sněmovny uvedený pod sněmovním tiskem 26. Tento návrh si klade za cíl zkvalitnit legislativní proces a zvýšit míru transparentnosti při projednávání návrhů jednotlivých zákonů. Tyto cíle vnímám jako odraz negativní zkušenosti, kterou jsme já a mnoho mých kolegů v minulém období získali, ale i jako reakci na kritiku veřejnosti a neziskových organizací. Svých cílů se tento návrh snaží dosáhnout tím, že bude přijato v zásadě pět následujících změn:

1. Zveřejnění seznamu osob, které se na tvorbě legislativního textu podílejí, a zavedení tzv. legislativní stopy.

2. Prodloužení lhůty mezi 2. a 3. čtením na 14 dnů.

3. Zavedení principu veřejnosti jednání všech orgánů Poslanecké sněmovny.

4. Zavedení povinnosti zpracovat k návrhu zákona obecné zhodnocení korupčních rizik, tzv. CIA.

5. Zabránění možnosti neprůhledného rozdělování finančních prostředků prostřednictvím pozměňovacích návrhů k zákonu o státním rozpočtu.

Jako největší nedostatek, který dlouhodobě snižuje kvalitu legislativních prací, vnímám krátkost lhůty mezi 2. a 3. čtením. Je zřejmé, že 72, resp. 48 hodin je lhůta zcela nedostatečná pro seznámení se s podanými pozměňovacími návrhy a jejich posouzení z odborného, ale i politického hlediska. Kritici tohoto návrhu namítají, že by byl legislativní proces neúměrně zpomalen a zkomplikován. Já se však spolu s ostatními předkladateli domnívám, že zpomalení legislativního procesu je přijatelnou cenou za prostor pro důsledné a podrobné seznámení se s pozměňovacími návrhy, o kterých má každý z nás rozhodnout. Pozměňovací návrhy předložené ve 2. čtení jsou pak často příčinou velmi nekvalitních zákonů, jež je pak nutné opravovat, čímž se ve svém důsledku roztáčí kolo neustálých změn, které vedou k legislativnímu chaosu.

Tato slova pronáším po zkušenosti, kterou jsem zde v minulém volebním období získal. Mohu s lítostí konstatovat, že jsme již v minulém volebním období neměli možnost totožný návrh schválit a připravit pro současnou Sněmovnu lepší podmínky pro legislativní práci. Věřím, že současná Sněmovna bude tento návrh projednávat s vůlí změnit svá pravidla tak, abychom mohli navržené zákony projednávat s klidným svědomím odpovědného zákonodárce.

Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím pana zpravodaje Polčáka, resp. pana poslance Polčáka, který byl určen zpravodajem, tak je to správně, pro prvé čtení. Omlouvám se, pane poslanče. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Polčák: Nic se neděje, pane předsedo. Děkuji za slovo. Já budu pouze stručný. Mé vystoupení se týká této předlohy v tom směru, že nebudu navrhovat samozřejmě její zamítnutí. Je nepochybné, že tato novela je způsobilá projít do dalšího legislativního procesu, pouze snad připomínka. Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny je do jisté míry výsostný. Výsostný v tom, že reguluje vlastně zdejší jednání v této síni, a doposud tedy bývalo zvykem, že se na jeho přípravě podílely všechny politické strany a reprezentace, které zde zasedají. Myslím si, že by bylo vhodné, než byl předložen tento návrh zákona, aby se tato debata vedla například i s novými uskupeními, ať je to třeba hnutí Úsvit či další, protože je skutečností, že tato vnitřní pravidla, která se potom projeví formou zákona, by měla být akceptovatelná pro všechna uskupení, která zde zasedají, a na druhou stranu by měla přetrvat déle než jenom jedno volební období.

Již zde bylo hovořeno o tom, že ten návrh zákona je do jisté míry základem, je možné i hovořit o některých změnách, na které upozorňuje i vláda - jistý nesoulad se zákonem o rozpočtových pravidlech, v daňovém řádu je určitá terminologie, kterou předloha nerespektuje, na druhou stranu jsou to relativní drobnosti z pohledu toho, co nás dneska ještě čeká. Takže já jaksi nehodlám zdržovat jednání této Sněmovny a doporučuji, aby tento návrh zákona postoupil do dalšího čtení, s tím, že by bylo třeba zvážit, aby se prodloužila lhůta pro jednání v rámci 2. čtení, jak jsem řekl, aby všechny poslanecké kluby mohly zasednout, a myslím si, že by bylo vhodné, aby se i vytvořila určitá buď neformální, nebo formální skupina zástupců všech politických stran, která by o této normě diskutovala.

To, co je zásadní, mimo jiné je nutno vypíchnout, je skutečně to prodloužení lhůty mezi 2. a 3. čtením. Je pravdou, že toto prodloužení lhůty mezi 2. a 3. čtením skýtá jistá rizika, která mohou souviset s tím, že se tím prodlouží legislativní proces. A ono se může jevit, že třeba 14 dnů není tak zásadní doba, ale v této Sněmovně se často stává, že je důležitý někdy i každý den. To je řešitelné buďto zkrácením této lhůty, nebo vymezením této lhůty jinak typově na určité případy, anebo i tím, že by vláda v danou chvíli potom, kdyby potřebovala, vyhlásila stav legislativní nouze. Zde je ovšem třeba podotknout, že i podle nálezu Ústavního soudu je třeba přistupovat k problematice vyhlášení stavu legislativní nouze poměrně restriktivně, takže toto by asi úplné řešení té námitky o dlouhosti lhůty mezi 2. a 3. čtením, která se tedy navrhuje prodloužit ze současných 24 hodin na 14 dnů, tím by se příliš nevyhovovalo. Je třeba, aby se předkladatelé nad tímto ještě zamysleli, protože je faktem, že život zde ve Sněmovně je variabilní a může vyžadovat někdy i pružná řešení. To tedy říkám z opozičních lavic pro zástupce nově se formující vládnoucí koalice, což je de facto ustanovení, které by mělo jít potom v ústrety jim. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Jakkoliv mám dvě přihlášky, tak ještě předtím dám prostor s přednostním právem panu předsedovi Stanjurovi, připraví se paní poslankyně Putnová. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Nejdřív chci říct, že budeme hlasovat pro projednání tohoto návrhu ve výborech, a chci říct, že je to jediný legislativní návrh dneska, který má plné právo, aby byl poslanecký. Nemyslíme si, že vláda, moc výkonná, by měla navrhovat, jaká pravidla si stanoví moc zákonodárná. Takže je dobře v tomto případě, že se jedná o poslanecký návrh a ne vládní.

Myslím, že v rámci projednávání se můžu soustředit na jiné body než těch pět, které uvádějí předkladatelé, nicméně dovolte mi, abych se vyjádřil, poukázal na některá rizika či nedomyšlenosti či nedostatky těch navržených bodů.

Zveřejnění seznamu osob, které se na tvorbě legislativního textu podílely. My určitě nemám problém s tím, aby pokud někdo podal pozměňující návrh na výboru, aby o tom byl jasný záznam. Nemáme žádný problém s tím, aby hlasování na výborech bylo dohledatelné jako hlasování na plénu. Nicméně pokud to vezmeme doslova, tak v případě, že to bude vládní návrh a bude to připravovat nějaký legislativní odbor ministerstva, bude součástí vládního návrhu seznam těchto lidí? Pokud se udělá nějaký seminář, na kterém vystoupí i dotčené osoby, zájmové skupiny, což je naprosto legitimní a naprosto běžné, bude i seznam těchto lidí a těchto organizací? A pokud ano, budeme k tomu chtít, jestli je stát platí, nebo ne? Já si myslím, že ano. Že by každý měl uvádět, zda je, či není.

Chci říct, že je o tom potřeba vést ještě podrobnou debatu, aby se neřeklo, že jediný, za kým bude legislativní stopa, bude poslanec, který podá pozměňující návrh, protože lidí, kteří se podílejí na přípravě legislativy, je velmi mnoho, a víte, že nejdůležitější je původní materiál. Každá změna, a vy jako vládní poslanci to poznáte, se bude těžko prosazovat, protože se bude říkat, že to je vládní návrh, ať do toho Sněmovna moc nezasahuje. Prosil bych předkladatele a všechny, kteří se tím budou zabývat, abychom tohle ještě podrobně diskutovali, aby logická, a já myslím, že to je naprosto oprávněná potřeba, vědět, kdo to navrhl a jak jsem hlasoval ve výboru, já s tím nemám žádný problém, abychom to nepřehnali a pak jsme neměli stovky, tisíce jmen u každého návrhu zákona, kdo jenom prošel kolem, a každého referenta na legislativním odboru.

Druhá věc, která zní velmi dobře a logicky, je prodloužení lhůty mezi druhým a třetím čtením. Musím říct, že tak jak je to navrženo, správný název je, že u opozičních návrhů se lhůta prodlouží mezi druhým a třetím čtením, protože tady se zachovává možnost Sněmovně to snížit na 48 hodin, bez možnosti veta dvou klubů. A protože jsem tady sice teprve druhé volební období, ale nějakou praxi mám, když to navrhne vláda, tak to vládní většina schválí a bude 48 hodin. Když navrhne opozice, že chce snížit z deseti dnů nebo čtrnácti na 48 hodin, tak to vládní koalice zamítne. Takže tento návrh je pro opoziční návrhy, ne pro vládní, ale budiž, bude to komplikovat život především vládě, protože buď narušíme šestitýdenní cyklus schůzí a vymyslíme nějaký jiný, sedmitýdenní, nebo zkrátíme výborové týdny nebo nevím jak, anebo bude materiál druhé čtení na jedné schůzi a třetí čtení na druhé.

Současně je navrženo, aby se návrh zákona dal stáhnout ještě na začátku třetího čtení. Vznikají tady týdny a měsíce na politickou úvahu, zda třeba vláda v okamžiku, kdy se nevyvíjí projednávání zákona ve Sněmovně tak, jak si vláda představovala, aby to byla schopna ještě týdny analyzovat a případně ho stáhnout. Nevím, jestli je to dobře.

Je tam snaha, snížit možnost obstrukcí pro opozici. Zvažte. My teď jsme v opozici, taky nás to napadlo, když jsme vládli. Nakonec jsme tomu pokušení vždycky odolali. Jestli chcete, prosaďte si to tam, že nechcete obstrukce při projednávání programu. Myslím si, že zejména předsedové poslaneckých klubů mají vlastní zkušenost s tím, že stejně má někdo neomezenou možnost vystupování, tak je to docela zbytečné a my to nedoporučujeme. Když jsme odolali jako vládní strana, tak odoláme i jako opoziční, protože je to i proti nám.

Není žádný problém s tím, aby se korupční rizika připojovala k návrhům zákona. Myslím si, že to je v pořádku, velmi často se to podceňuje. Nicméně nesmí to být tak formální. A je to třeba říct kriticky na minulé volební období, jak se posuzuje dopad na veřejné rozpočty státní, krajské či obecní. Velmi často jsou nepravdivé věty, že to nemá dopad na krajské a obecní samosprávy. Návrh zákona. A zeptejte se pak starostů, kolik peněz jim to bere, kolik musí přijmout úředníků, aby zajistili novou povinnost. Má to velmi často dopad. Takže bych poprosil, abychom to zpřesnili, jak finanční dopad, tak dopad na vznik potenciálních korupčních rizik.

Pak si myslím, že tam je jeden návrh, který je podle mě na hraně ústavnosti, ale zase veďme o tom debatu, nechci tady pronášet nějaké silné věty. Tam se v zásadě říká, nebo v zásadě navrhovatelé chtějí bojovat s porcováním medvěda, i když se už medvěd roky neporcuje. Je to trošku s křížkem po funuse, ale proč ne. Ale jak chtějí bojovat s medvědem? Neříkají, že nemůže být přímá dotace někomu. Říkají, že kdo si to vylobbuje na ministerstvu, a už to přijde v rámci vládního návrhu zákona, tak je to v pořádku. A když to navrhne poslanec, tak to musí nejdřív projednat úředník. To si myslím, že není dobře. Buď to nesmí nikdo, anebo to mohou všichni. A sami si představte, jaký bude ohlas, když někdo z těchto 200 členů Sněmovny přijde a v rámci projednávání státního rozpočtu navrhne změnu: Já navrhuji poslat 10 milionů do své obce, protože jsem zástupce tohoto volebního regionu. Za prvé to nepřejde a za druhé bude mít mediální ostudu. Takže ten boj je podle mě zpožděný o x let a navíc si myslím, pokud chceme bojovat, tak si to promysleme, aby úředník neměl větší výsadu než poslanec.

Poslední věc, kterou bych chtěl, kterou chceme podpořit, to, že se zpřesní možnost uzavření projednávání na výborech. Myslím si, že je to dobře - ale zase, možná nám mohli i v rámci diskuse předkladatelé zákona říct, kolikrát se to stalo. Já jsem tady byl necelé jedno volební období, to zkrácené. Byl jsem členem postupně tří výborů. Ani jednou nikdo nenavrhl uzavření části jednání. To je problém, který podle mého názoru opravdu neexistuje, a současně s ním bojujeme. To je taková hezká práce, bojovat s něčím, co reálně neexistuje. Na tom se shodneme, pak si zatleskáme, ale efekt je žádný.

Poslední diskutabilní věc je přílepek či přílepky. Asi se shodujeme na tom, že přílepky jsou špatně. Na čem se však neshodujeme - na tom, kdo posoudí, že se jedná o přílepek. Kdo to posoudí? Reálně je to tak, že to posuzuje vládní většina. Když se vládní většina rozhodne, že to přílepek není, tak to prostě přílepek není. Když se rozhodne, že to přílepek je, tak to přílepek je. Nemám na to recept, protože skutečně říct zákonem, že nesmějí být přílepky... Vy jste před pár dny hlasovali u návrhu státního rozpočtu na rok 2014 o změně státního rozpočtu na rok 2013. My tvrdíme, že to je přílepek, že tam žádná souvislost, jak píšete, s návrhem zákona není. Vy jste usoudili, že to přílepek není, a prošlo to.

Já to nechci zlehčovat. Opravdu si myslím, že není dobře, když budeme v zákonu o daních řešit azylové právo, nebo naopak. Ale je to o interpretaci, o zdravém selském rozumu nás, o zdravém selském rozumu těch, kteří chtějí případně otevření toho zákona využít k nějaké drobné změně někde jinde, ale zase si myslím, že jsme pod takovou kontrolou, že reálně nějaké opravdu zvlášť nebezpečné či úplně nesouvisející přílepky nevznikají. Ale proč ne. Jenom bych poprosil kolegyně a kolegy, až to budeme probírat na výborech, abychom se zkusili zamyslet nad formu, aby to nebylo tak, že přílepek je to, o čem rozhodne většina v Poslanecké sněmovně, protože takhle je to v této chvíli navrženo.

Současně si myslím, že my nemáme problém podpořit prodloužení lhůty po projednání ve výborech, protože si myslím, že by bylo dobré na tom najít výraznou shodu mezi koaličními i opozičními kluby, a abychom svá pravidla projednávání neměnili příliš často. Jenom říkám, že možná ještě některé další body, které ten parlamentní život už přinesl, se pokusíme navrhnout při projednávání ve výborech, a doplnit návrh o další podněty. Ale bude to ve stejné rovině jako u pěti navržených. Budeme hledat shodu s vámi se všemi, abychom ta pravidla velmi často neprojednávali.

Nedá mi to, abych nevzpomněl to, co říkal pan předseda Hamáček. Ano, byl to zrovna návrh zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, kde zůstal jenom nadpis a zbytek jsme vyměnili. A já jsem byl v té většině, která to vyměnila. Ale bylo to proto, že nám to navrhl Senát. Že přišly dva stejné návrhy. A do senátního jsme nesáhli jediným písmenkem, protože si myslím, že Senát má plné právo upravit si vnitřního pravidla svého života, fungování, jako Poslanecká sněmovna má právo si upravit svá pravidla vnitřního fungování.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je paní poslankyně Putnová.

 

Poslankyně Anna Putnová: Dobré dopoledne, vážená paní předsedající, dámy a pánové.

Tři roky, které jsem strávila v poslanecké lavici, mě přesvědčily o tom, že jednací řád Poslanecké sněmovny vyžaduje novelizaci. Oceňuji iniciativu poslanců, kteří k tomu přistoupili, zvláště těch, kteří už pracovali na přijetí této novely v minulém volebním období. Přesto jsem přesvědčená, že některé body zasluhují naši pozornost.

Dovolím se vyjádřit alespoň ke dvěma z nich. Je to novelizační bod číslo 7 a číslo 11. Myslím si, že o tom prvém nebyla ještě v tomto sále řeč. Jedná se o regulaci rozpravy během schvalování pořadu schůze. Chceme regulovat něco, co fakticky jednací řád neumožňuje. Čili zdá se mi, že je to zaměřené na regulaci přednostních práv. V takovém případě by se to ale mělo objevit v dalších paragrafech, které práva s přednostním vystoupením zahrnují.

Další novelizační bod číslo 11 už byl zmíněn panem poslancem Stanjurou. Požadujeme pod pláštíkem transparentnosti a zpřesnění norem, abychom předkládali v důvodové zprávě i autory jednotlivých norem. Domnívám se, že politická odpovědnost je odpovědnost poslanců, kteří by měli za svoje návrhy být také plně zodpovědní. Pokud chceme, aby tam byla ta stopa, o které tady už byla řeč, tak je to jenom další ukázka alibismu a pokrytectví, kterým je česká politika víc než naplněna.

Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já též děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Komárek.

 

Poslanec Martin Komárek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já si také nemyslím, že by Sněmovna měla ustupovat podmínkám pana prezidenta, ale tentokrát myslím, že je dobře, že padla tato pseudopodmínka, protože se zabýváme urychleně zákony, které je potřeba přijmout. Jedním z nich je tento zákon pozměňující jednací řád Sněmovny. Myslím si, že je správné o tom uvažovat i tak, jak uvažuje pan poslanec Stanjura, ale možná i z druhé strany. Ono by zkrácení toho legislativního procesu, který bude prodloužen o tu lhůtu 14 dnů možná, prospělo, kdybychom si o něco více regulovali dobu na řečnění, kdybychom zavedli možná nějaké limity, jak je to v řadě parlamentů vyspělých zemí, a kdybychom třeba to přednostní právo, které je, řekl bych, zneužíváno, úplně zrušili. Ono vůbec to slovo "přednostní právo" je takové trošku nedemokratické.

Co se týče obstrukcí, myslím, že budou klidně moci pokračovat dál. Ony obstrukce patří k parlamentní demokracii. V Americe dokonce dokážou zavřít národní parky, a tím ohrozit potravu pro méďu Béďu. Otázka je, jestli to oceňují i normální lidé. Já bych řekl, že moc ne. A možná bychom se mohli shodnout na tom, že budeme mluvit spíš k věci než pronášet ideologické projevy nebo brzdit něco, co stejně zbrzdit nemůžeme.

Takže já podporuji tento zákon, ale samozřejmě s tím, že ho dopracujeme. Jsme tu přece od toho, abychom na těch zákonech pracovali, aby byly ideální. Děkuji za slovo. (Zatleskání z lavic poslanců ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: S faktickou poznámkou pan poslanec Stanjura. Je faktická? ptám se. Dobře.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Ani nevyužiji určitě dvou minut.

Chtěl bych poprosit pana poslance Komárka prostřednictvím paní předsedkyně, aby si nezahrávali s tím, že omezí možnosti opozice vystupovat. Taková myšlenka, že omezíme přednostní právo... My jsme v minulém volebním období jako většinová koalice vyhověli návrhu opozice, která chtěla rozšířit počet přednostně vystupujících řečníků, z logických důvodů, protože mají to všichni ministři. To ve vašem případě bude 17 ministrů. Má to vedení Sněmovny, což většinou je většina té koalice. A pak to měli pouze předsedové poslaneckých klubů. Přišla tehdejší opozice, dnes váš koaliční partner, s návrhem, aby to byli i předsedové politických stran. My jsme to podpořili, protože ten návrh byl logický. I tak bude mít koalice mnohem víc přednostních řečníků než opozice. Já vím, že vám to může připadat nepříjemné. Zkuste si představit tu roli naopak. To by bylo křiku, že občanští demokraté chtějí omezit opozici atd. Už vidím ty titulky. Nic takového tam není kromě toho u programu.

Navíc, já se omlouvám paní kolegyni Putnové, k návrhu programu mohou vystupovat se svými návrhy jednotliví poslanci. Nemohou jakoby reagovat a komentovat, ale každý poslanec může do 30 minut po zahájení každého dne projednávání schůze přednést svůj návrh na změnu či doplnění programu. Já jsem jenom říkal, že to je drobné omezení zejména opozice, protože funguje to tak, že většinou má protinávrhy opozice. Je to naprosto přirozené. A chtěl jsem poprosit, abyste si s tím nezahrávali. Můžeme o tom tak nezávazně konverzovat, ale byl bych rád, kdybyste to nenavrhovali a abyste to neschvalovali.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Tejc. - Omlouvám se, ještě je tady faktická od paní poslankyně Putnové na poslední chvíli.

 

Poslankyně Anna Putnová: Já chci jenom zareagovat na pana kolegu Stanjuru. Já jsem mluvila o rozpravě, ne o možnosti poslanců vystoupit. Ale o rozpravě, regulovat rozpravu. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Poprosím pana poslance Tejce.

 

Poslanec Jeroným Tejc: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, stál jsem na tomto místě před několika měsíci a sváděl jsem tehdy tvrdý boj tehdy jako poziční poslanec s tehdejšími vládními poslanci o to, aby nebyla omezována změnou jednacího řádu práva opozice. A protože si ještě pamatuji, není to tak dávno, tak bych skutečně doporučoval, abychom opozici, byť teď jsem součástí koaliční většiny v této Sněmovně, žádná práva nekrátili, protože se to dlouhodobě nevyplácí nikomu. Každý většinou, kdo je koalicí, tak téměř s jistotou se stane opozicí. Naopak to úplně vždy nemusí platit, ale důležité je, abychom si pamatovali ty chvíle mnohdy křivd, které jsme tady jako pozice v té době zažívali, a abychom se je nesnažili činit jiným.

Takže v tomto smyslu budu hlasovat pro to, aby návrh postoupil do druhého čtení, ale abychom jej upravili. Docela mě mrzí, že ta iniciativa vzešla bez debaty mezi poslaneckými kluby a byla připodepsána na základě požadavku Rekonstrukce státu, která vůbec žádnou zkušenosti s parlamentní prací většinou nemá. A tam si myslím, že se také odráží možná dobrý záměr, ale ne vždy úplně ideální provedení návrhu zákona.

Podpořím tuto novelu proto, že je poslanecká, a proto, že si také jako kolega Stanjura nemyslím, že bychom měli čekat na vládní návrh zákona o jednacím řádu Sněmovny. To by byla skutečně chyba. Chtěl bych ale upozornit na možná negativa. První je v tom, že si dáváme velké požadavky a chceme nově zavést velké požadavky na zpracování odůvodnění jednotlivých pozměňovacích návrhů. Chtěl bych upozornit na to, že v praxi budou mít s tímto ustanovením problémy i jednotlivá ministerstva, ale především to omezí práva jednotlivých poslanců, a to především opozičních, protože ti nebudou mít k dispozici aparát ministerstev, několik desítek úředníků, kteří budou pracovat například právě na tom zhodnocení korupčních rizik. To vidím jako praktický důsledek, který nastane. A dostaneme se do situace, že místo toho, abychom alespoň částečně zamezili výhradám, které zaznívaly na adresu způsobu projednávání zákonů, je budeme formálně plnit, ale fakticky je nebudeme plnit vůbec. To je problém, který nastane, a bude to obdobné, jako když teď do zákona má být vždy aplikována otázka finančních nároků, které ten zákon přinese, v rámci důvodové zprávy a ta plněna není. Chtěl bych připomenout, že jsme se dozvěděli v rámci tehdy předkládaného vládního návrhu zákona, respektive občanského zákoníku, že nám nepřinese žádné náklady jako státu. Všichni víme, že přinese, a nepochybně to budou náklady ve stovkách milionů na postupnou aplikaci tohoto zákona. Ale to jsou věci, které samozřejmě můžeme řešit při jednání ve výborech.

Já bych skutečně chtěl upozornit na to, že novelu podpořím zejména s ohledem na zavedení prodloužení lhůty mezi druhým a třetím čtením. Fakticky to bude znamenat, že zákony budou projednávány na jedné schůzi v prvním čtení, na další ve druhém čtení a na další schůzi Poslanecké sněmovny ve čtení třetím. To znamená, že prodloužíme legislativní proces přibližně o čtyři až osm týdnů, to je minimum.

Druhá věc, kterou bych chtěl podtrhnout, je to, že se mi nezdá vhodné - už to tady padlo -, aby tady byl kladen rozdíl mezi vládní návrhy a návrhy poslanecké, to znamená, aby tady koaliční většina měla možnost zkracovat lhůtu na 48 hodin, protože každá koaliční většina jednou podlehne snaze všechno urychlit, a následně tedy ten hlavní bonus, možnost posoudit pozměňovací návrhy ať už ministerstvy, nebo jednotlivými poslaneckými kluby, bude zkracován a smysl zákona nakonec přijde vniveč.

Proto si myslím, že bychom o této věci jednat měli. Lhůta musí být prodloužena. A já bych se přimlouval za to, aby zkrácena mohla být, aby tam existoval mechanismus jejího zkrácení, ale například třípětinovou většinou v této Sněmovně, případně tak, jak je to konstruováno mnohdy právem veta jednotlivých klubů. Bavme se o tom, jestli to mají být kluby dva, nebo tři, protože počet poslaneckých klubů v této Sněmovně závratným způsobem stoupá.

Tolik tedy ode mě. Není to žádný bianco šek k tomuto návrhu. Myslím si, že je zralý na změny, ale není důvod, abychom jej zamítali. Proto jej podpořím, tak aby postoupil do druhého čtení. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: S faktickou poznámkou pan poslanec Heger.

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já jsem si dovolil vystoupit jako reakci na pana poslance Tejce, protože možná nebudu ve zdravotním výboru při dojednávání detailů k tomuto zákonu. Mně se nelíbila poznámka o tom, že poslanci nemají tak rozsáhlou možnost odůvodňovat své pozměňovací návrhy, jako ji mají poslanci a ministerští úředníci, kteří momentálně fungují v koalici, zatímco opozice nemá k dispozici aparát. Já si myslím, že právě měnění věcí ať v politice, či v manažerování jenom na základě dojmologií, a nikoliv dobře provedených analýz a expertního posouzení, které je samozřejmě někdy platné, ale že přesně tenhle důvod překotného rozhodování a dojmologického posuzování je věc, která v našem systému zaplňuje zákony celou řadou nesprávných věcí. Proto tedy rozhodně budu podporovat to, aby legislativní stopa a řádné odůvodňování pozměňovacích návrhů byly nezbytné. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já též děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Kádner. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec David Kádner: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, jsem velmi rád, že je zde tento návrh předkládán. Na jednáních výborů a komisí bývají často přijímána důležitá rozhodnutí a projednávány složité návrhy zákonů. Čas od času se pak stane, že se v rámci komplexních zákonů propašuje i nějaká ta nekalost. Přesto činnost těchto orgánů není dostatečně kontrolovaná.

K jednání komisí bych měl ještě jeden návrh. V minulém volebním období jsem byl spolupředkladatelem sněmovního tisku 835, pod kterým byla podepsána velká skupina poslanců. Jednalo se o návrh na změnu jednacího řádu Poslanecké sněmovny, který by umožnil, aby se členy vyšetřovacích komisí mohli stát nejen poslanci, ale i jiné veřejně respektované osobnosti. Nyní totiž paradoxně dochází k tomu, že ve vyšetřovacích komisích vyšetřují politici politiky. Pokud by zde byl přítomen nějaký občan nezávislý na parlamentu, mělo by takové vyšetřování mnohem větší váhu. Zároveň by takový člen znamenal garanci skutečně nezávislého vyšetřování.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Dalším přihlášeným do rozpravy je paní poslankyně Válková.

 

Poslankyně Helena Válková: Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, v podstatě mi můj předřečník vzal slovo ve smyslu obsahovém, protože bych tady chtěla upozornit na § 48 odst. 1. Jde skutečně o návrh, který tady zazněl, jak jsem slyšela, byl přednesen a snad byl dokonce v minulém volebním období projednáván. Jde o vypuštění druhé věty § 48 odst. 1, která stanoví, že členy vyšetřovací komise mohou být pouze poslanci. Já jsem byla členkou vyšetřovací komise pro zjištění okolností úmrtí Pavla Wonky začátkem devadesátých let a dobře vím - poslankyně jsem samozřejmě nebyla -, že je někdy důležité, aby ve vyšetřovací komisi byli odborníci, kteří pomohou poslancům tam, kde je třeba nějakých odborných znalostí, třeba tehdejšího trestního práva procesního.

Myslím si, že v demokratických zemích vyšetřovací parlamentní komise právě proto mají své úspěchy. Vezměme si třeba vyšetřovací komisi Senátu Kongresu USA při vyšetření kauzy Watergate, nebo ve Velké Británii, když se rozkrývala kauza mediálního magnáta Murdocha. U nás víme, že vyšetřovací komise nějaké velké úspěchy neslaví a jejich výsledky se většinou rozplynou, nevíme, jak to dopadlo, resp. se to uzavírá s pochybným výsledkem, že možná to bylo tak, možná to bylo jinak.

Čili jednoznačně, když to shrnu, se přimlouvám za to, abychom se vrátili k tomu návrhu, resp. zakomponovali ho do současného návrhu novely jednacího řádu Poslanecké sněmovny a v § 48 odst. 1 ve větě druhé vypustili podmínku, že členy vyšetřovací komise mohou být jen poslanci.

Když už mám slovo, tak mi dovolte, abych se vyjádřila ještě obecně k návrhu této novely. Myslím si, že je velice užitečný. Praxe ukáže, jestli je také praktický. Já nemám zkušenosti, o kterých tady hovořil třeba kolega Tejc, nicméně se stejně jako řada jiných obávám, zda zde nejsou skryta určitá nebezpečí. Jako příklad bych uvedla právě povinný seznam všech, kteří se zúčastní na přípravě zákonů. Sama mám zkušenost, protože jsem se v minulosti zúčastnila přípravy několika desítek zákonů jako odborník v určité oblasti, že někdy bych chtěla být uvedena v tom seznamu, jindy ne. Důvody pro to nebyly určitě lobbing, ale byly rázu takového, že jsem v průběhu debat sama měnila názor. Byly to odborné semináře, publikovaly se příspěvky a názor na výslednou podobu zákona se měnil, vyvíjel, a nevím, jestli bych potom, protože se někdy vyvinul proti mému očekávání jiným směrem, než který jsem původně chtěla prosadit, byla ráda, abych tam byla uvedena jako ten, který se zúčastnil přípravy konkrétního zákona.

Čili na jedné straně naprosto chápu, že by zde měla být ochrana před nedovoleným lobbingem právě v transparentnosti, která bude zajištěna, nebo by měla být zajištěna tím seznamem. Na druhé straně varuji před nebezpečím, že znám mnoho kolegů z odborné, třeba akademické oblasti, ale mohou to být i odborníci z oblasti advokacie, soudci, kteří nebudou chtít být uvedeni. A co potom, když neuvedeme toho soudce, který s námi velmi erudovaně prodiskutuje určitou konkrétní otázku a teď si nebude přát, aby byl na tom seznamu uveden, protože přece jenom nestrannost justice musí být chráněna téměř za každou cenu? A my ho tam neuvedeme, protože příště už s námi o ničem diskutovat nebude. Jak to dopadne? Budu potom nějakým způsobem postižitelná, nebo je to jenom nějaký řekněme prohřešek proti politické kultuře?

A konečně poslední moje poznámka. Bez ohledu na to, že zde zřejmě brzy vznikne koaliční vláda, která prosazuje určité své zájmy, tak si myslím, že bychom měli usilovat o takovou politickou kulturu, aby byly vyvážené zájmy koalice a opozice po formální stránce. A k tomu určitě patří stejná oprávnění a stejné kompetence právě i v oblasti jednacího řádu, který je páteřním procesním předpisem pro naši práci.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji paní poslankyni Válkové. A ještě než dám slovo s přednostním právem zpravodaji panu Polčákovi, tak se připraví pan Hovorka a pan Adamec. Poprosím všechny, kdo se chtějí hlásit do obecné rozpravy, aby se hlásili písemně, abych předešla nějakému znepokojení, že tady snad někoho zvýhodňuji. Děkuji.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já velmi podporuji tento návrh zákona a dovolím si tady říci několik důvodů proč.

Tento zákon neslouží jenom k tomu, aby omezil poslanecké přílepky nebo omezil poslanecké pozměňovací návrhy, které jsou mnohdy návrhy určitých skupin, které mají určité zájmy, nejsou tyto návrhy řádně odůvodněny a potom se poslanec zpravodaj, případně zpravodajové jednotlivých klubů často v rolích detektivů snaží dopátrat toho, k čemu tento pozměňovací návrh má sloužit. Chtěl bych říct, že velmi často tento současný způsob, který dneska je při schvalování a projednávání zákonů, slouží také k tomu, aby se obcházel legislativní proces. Je to v řadě případů při přípravě zákonů, které procházejí určitou veřejnou diskusí s profesními skupinami apod., a je zájem z určitého ministerstva, aby určité záměry nebyly předem projednány. Proto se často připraví často velmi obsáhlý pozměňovací návrh, ten se přinese do výboru, kde si ho osvojí jeden z poslanců, případně skupina poslanců, a potom je přednese a často mění úplně ten původní návrh zákona.

Já si zde dovolím říci něco z historie, co snad tato Sněmovna, něco podobného, nezažila. Bylo to z roku 2007. V roce 2007 se tady projednávala novela zákona, nebo to byl návrh zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů. Ten zákon měl sám o sobě zhruba 300 stran, jednalo se o velmi obsáhlé změny daňové, změny v oblasti sociální, sociálních dávek a velmi malá část tohoto zákona se týkala zdravotního pojištění, byly to asi dvě nebo tři stránky návrhu. No ale potom v srpnu 2007 se sem přinesl na stůl nebo na lavice pozměňovací návrh pana poslance Topolánka, který obsahoval 50 stran. Byl to tehdejší premiér. A součástí tohoto pozměňovacího návrhu bylo 19 stran vysoce odborného textu, který se týkal změny stanovování cen a úhrad léčiv. To je vysoce odborná záležitost, které v republice rozumí velmi válo lidí, a k tomuto se scházela expertní skupina na Ministerstvu zdravotnictví, která připravovala komplexní změnu, která měla upravit stanovování cen a úhrad léčiv ze zdravotního pojištění, která měla nahradit tehdejší kategorizační vyhlášku. Ta skupina se scházela zhruba půl roku a poté tento zákon vlastně byl vytažen z Legislativní rady vlády několik dnů předtím, než by měl být projednán, a byl předhozen jako pozměňovací návrh k tomu pozměňovacímu návrhu, který jsme dostali na lavice. A protože jsme tehdy dostali příležitost se tím zabývat a našli jsme tam ještě nějaké chyby, na které jsme upozornili, velmi závažné chyby, tak potom ještě tehdejší pan poslanec Tluchoř načítal tady asi hodinu pozměňovací návrh, kterým měnil pozměňovací návrh, který už byl předložen na lavice. A já bych chtěl říct, že něco takového by se nemělo stávat, protože potom došlo ke schválení změny, která byla vlastně výsledkem pozměňovacího návrhu ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu poslance k vládnímu návrhu zákona. A něco takového v normálních zemích světa není možné, ale v České republice to možné je.

Jenom pro vaši představu, ty tři stránky, které byly součástí toho vládního návrhu zákona, měnily, nebo v podstatě zaváděly regulační poplatky a týkaly se zhruba asi pěti, pěti a půl miliardy korun. Ale ta změna, která byla obsažena v těch 18 nebo 19 stranách pozměňovacího návrhu, který nikdo nečetl, nebo ti, kteří ho četli, mu stejně moc nerozuměli, tak ta se týkala jedné třetiny nákladů veřejného zdravotního pojištění, to je zhruba 70 miliard korun, a prošlo to tady jako nůž máslem.

Takže jenom chci říct, že nejenom poslanci, ale často i vlády se snaží obejít legislativní proces, řádné připomínkové řízení, a přinášejí návrhy zákonů, které nejsou řádně projednány a mění ten původní návrh zákona zcela zásadním způsobem. Proto si myslím, že je třeba tento návrh zákona, který je předložen, podpořit.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Prosím pana poslance Polčáka.

 

Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, paní místopředsedkyně. Musím říci, že jsem poměrně potěšen probíhající diskusí. Všechna vystoupení mých kolegů byla velmi podnětná, až na výjimky, ať to byl pan kolega Tejc, pan kolega Hovorka nyní nebo i pan kolega Stanjura, paní prof. Válková rovněž tak. Já chci pouze říci, že při předkládání tohoto návrhu zákona jsem do jisté míry zrazoval paní předkladatelku spolu s dalšími, aby ten návrh byl předkládán zrovna nyní a hned, protože zákon o jednacím řádu Sněmovny má přece jenom do jisté míry svébytné postavení a vyžaduje tedy poměrně širokou diskusi i zástupců nových uskupení, o kterých zde již padla řeč.

Nyní se to tedy bude muset udělat opačně. Jestli tomu i já rozumím správně, je snad dohoda na tom, že by se prodloužil legislativní proces tohoto konkrétního zákona. Protože ten návrh musí padnout zde v rozpravě, tak já si dovolím ho načíst tak, že navrhuji, aby se prodloužila lhůta pro projednání tohoto návrhu zákona o 90 dnů.

Je vidět, že tento návrh zákona, jakkoli diskuse k němu je obsáhlá, možná i do jisté míry únavná, a to nás tedy skutečně ještě čeká - vidím, že některé řady poslanců vypadají, jako kdyby v té řadě vybuchla mina a poslanec spíše připomíná náhodný solitérní útvar - nicméně faktem je, že je třeba tento návrh zákona podle mého názoru posunout do několika výborů. To je třeba taky ještě, abychom si po proběhnuté diskusi asi ještě ujasnili, které výbory budou k projednání tohoto návrhu zákona příslušné.

K tomu, co zde ještě padlo v rámci té legislativní stopy, inspirativní vystoupení pana kolegy Stanjury. Je třeba říci, že já nemohu úplně souhlasit s tím, abychom uvažovali nad tím, že návrh zákona, i z důvodů, které řekla paní kolegyně Válková, bude obsahovat seznam všech osob. Podle mého názoru je důležité, aby obsahoval oprávněné osoby, které jsou způsobilé podat konkrétní návrh, ať je to poslanec, nebo ať je to ministr. Ministr odpovídá politicky nepochybně za to, co provádí jeho náměstek nebo co provádí jeho ředitel odboru nebo jiný pracovník toho útvaru. Představa, že budeme zde do té legislativní stopy zaznamenávat desítky, možná stovky osob, je podle mého názoru špatná a je to představa, která nejde správným směrem. Zodpovědnost nese vždy konkrétní oprávněná osoba, která podle Ústavy a jednacího řádu má právo podat konkrétní návrh, ať je to návrh zákona, nebo návrh pozměňovací. I ve výborech, a to je myslím do jisté míry bolístka, by mělo být patrné, kdo jaký návrh podal, konkrétní poslanec, ať si ho třeba jen osvojil, ale je třeba říci, že žádný lobbista, který není poslancem, nemůže podat žádný návrh. Může tak učinit pouze skrze poslance anebo skrze vládu, ale potom za to odpovídá opět ministr, potažmo celá vláda v rámci své politické zodpovědnosti. Konsekvence s legislativní stopou u zástupců řekněme akademické sféry, justice a dalších je podle mého názoru spíše záporná a nepřináší příliš pozitiv, pro něž by bylo vhodné tento návrh podpořit.

Dále, rozšíření přednostního práva. Pan kolega Komárek řekl, že to do jisté míry naznačuje, že je to i nedemokratické pravidlo. V minulém období došlo k tomu, že byla rozšířena tato přednostní práva právě o předsedy politických stran, pokud nemají přednostní právo už z titulu funkce. Došlo k tomu zejména proto, protože pan předseda Sobotka již neměl být předsedou poslaneckého klubu a toto právo měl ztratit. Tehdy na to vládnoucí koalice reagovala tak, že i tento návrh schválila a do jisté míry tím skutečně rozšířila okruh osob oprávněných s tímto přednostním právem v zásadě už na dvojnásobek, jak úměrně roste počet politických frakcí, které jsou zde zastoupeny.

Já musím říci, že ta přednostní práva jako taková podle mého názoru nepůsobí příliš výrazný problém při legislativním procesu. To, co bezesporu může způsobit problém, o kterém zde již padla řeč, je prodloužení lhůty z 24 dnů (?) na 14 dnů. Já nechci opakovat své předchozí vystoupení, ale to, co řekl kolega Tejc, to znamená jakási možnost pro zkrácení této lhůty větší většinou, než je pouze ta nadpoloviční, se mi rovněž jeví jako vhodné řešení a nemyslím si, že pokud tato úprava jednacího řádu má přetrvat jedno volební období a nemá být zcela účelová, minimálně tady v této otázce zkrácení té lhůty prodloužené, která může svědčit pouze vládní většině, tak se mi tato úprava jeví jako velmi vhodná. Také je otázkou, zdali skutečně nevymezit i určité typy návrhů, které by takto dlouhou lhůtu neměly. Protože je skutečně faktem, že dojde k prodloužení legislativního procesu ne o 14 dnů, jak jsem zde hovořil již v předchozím vystoupení, ale může jít i o řády měsíců, protože to jednání Poslanecké sněmovny například v letním období podle pravidel tedy neprobíhá, není-li svolána mimořádná schůze. Před tím je do jisté míry nutno varovat, protože mnohdy je nutné i z hlediska třeba evropského práva našich závazků, které máme vůči partnerům na mezinárodním poli, prostě provést schválení některých legislativních návrhů v době poměrně krátké. Proto by možná bylo vhodné se zamyslet, zdali i určité typy návrhů, teď myslím z hlediska věci, jak věc řeší, zdali by neměly mít typově zvláštně upravenou lhůtu. Umím si představit - např. rozpočtové věci po jejich řádném projednání ve výboru poslaneckém by, myslím, nemusely mít takto dlouhou lhůtu pro projednání.

Myslím si, že snad vzhledem k té probíhající debatě jsem reagoval na vše, co zde bylo řečeno, jak jsem již řekl před chvílí. Mám za to, že tento návrh je způsobilý, aby byl postoupen do dalšího čtení, a navrhuji, aby lhůta pro projednání tohoto návrhu byla prodloužena o 90. Ale protože tuto lhůtu jsem nekonzultoval v zásadě s nikým, tak jsem připraven na to, aby případně byl zde návrh jiný, pokud by měla být delší nebo kratší. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: S faktickou mám přihlášeného pana poslance Komárka.

 

Poslanec Martin Komárek: Děkuji, dámy a pánové. Já jsem se asi vyjádřil nesrozumitelně, jak jsem zaznamenal z reakcí kolegů. Čili já rozhodně jsem dalek toho, abych navrhoval omezit opozici. Pokud bychom si měli stanovit nějaká pravidla debaty, samozřejmě by platila stejně pro vládní jako pro opoziční strany, jak jsme říkali už ve volební kampani. Stejná pravidla pro všechny.

Co se týče přednostního práva, já si skutečně myslím, zda bychom neměli zvážit, jestli ho vůbec potřebujeme, jestli bychom si neměli být v této Sněmovně v debatě všichni rovni. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Posledním přihlášeným do rozpravy je v tuto chvíli pan poslanec Adamec. Prosím.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Kolegyně, kolegové, já možná budu mluvit trošku o něčem jiném. My dneska otevíráme jednací řád Poslanecké sněmovny a možná tady někoho naštvu tím, že budu mluvit trošku o něčem jiném, ale já budu mluvit o styku, ale o styku komor. Protože já si myslím, že když otevřeme jednací řád Poslanecké sněmovny, tak také co nám chybí, je stykový zákon mezi komorami Parlamentu. Říkám to z vlastní zkušenosti. Když jsem zde byl poprvé jako tehdy novopečený senátor, tak jsem se cítil velmi trapně. Myslím, že kolegové ze Sněmovně, kteří tu jsou dlouho a šli do Senátu, tak měli obdobný pocit, protože s vámi zacházejí, ne jako kdybyste byli členové Parlamentu, ale jako byste byli cizí těleso, které chce říkat něco, co skoro nikoho nezajímá, co ho otravuje a co ho zdržuje.

Říkám to proto, protože znám nevraživost v tomto duchu obou komor, byl jsem senátorem šest let, užil jsem si to tu dostatečně a myslím si, že když otevíráme jednací řád, který dle mého soudu - samozřejmě některé úpravy vnímám pozitivněji než některé jiné, nicméně si myslím jako bývalý senátor, my jsme kritizovali hlavně přílepky všeho druhu, dokonce si vzpomínám na situaci, kdy Senát se uchýlil k tomuto ne příliš pěknému způsobu upravování zákonů, a tehdy pan profesor Jičínský nám tady vyčinil, že to děláme zcela běžně na rozdíl od Poslanecké sněmovny, a na to jsem mu odvětil, že se mu omlouvám, že to děláme jednou maximálně dvakrát za deset let. Takže ten problém tady skutečně je. Nicméně si myslím, že jak otevřeme zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, který doputuje do Senátu, tak to rozhodně vzbudí podle mne i zájem znovu otevřít tzv. stykový zákon, abychom si rozuměli, protože to je to, co nám nejvíce chybí. Parlament prostě má dvě komory. Pamatujte na to. Myslím si, že by bylo dobré toto otevřít. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: S faktickou prosím pana Gazdíka a potom pana poslance Kalouska.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já si dovolím, vážená paní předsedající, vážené kolegyně poslankyně, vážení poslanci, já si dovolím jenom odpovědět ctěnému panu kolegovi Adamcovi. Vedení Sněmovny na svém nedávném společném jednání s vedením Senátu se usneslo na tom, že bychom rádi měli ambici v tomto volebním období konečně stykový zákon se Senátem projednat. Nicméně musí tam být skutečně dohoda obou komor na přesných formulacích zákona. Pracuje se na tom a bude se pracovat. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a prosím pana poslance Kalouska s přednostním právem. Je to vaše.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji, ale pokusím se vejít do časového limitu faktické. Pouze jsem chtěl zareagovat na připomínku, která uvažuje o tom, že by mělo být zrušeno přednostní právo v řeči. Přednostní právo mají předsedové stran, předsedové frakcí a členové vedení Poslanecké sněmovny. Má to svůj hluboký smysl, protože zatímco v běžné parlamentní rozpravě každý z nás sděluje své názory a své argumenty, tak toto jsou lidé, kteří jsou vybaveni mandátem svých vlastních politických stran či frakcí mluvit za větší uskupení. Pokud někdo mluví jménem pěti, deseti, patnácti, třiceti pěti poslanců, tak má být vybaven jistým přednostním právem za předpokladu, že je toho mocen. A tady jsem přesně u té diskuse, kterou jsme vedli při programu. Když nám nějaká pravidla individuálně nevyhovují, zkusme je změnit. Protože náš předseda není mocen z tohoto místa říct větu, která by začínala a končila - zrušme přednostní právo. Promiňte, nepostupujme takhle.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Pan poslanec Blažek se hlásí s faktickou? Já jsem prosila písemně do rozpravy. Já jsem ale prosila, protože pak vy mě tady obviňujete z toho. Je to vaše.

 

Poslanec Pavel Blažek: Dobrý den. Já nikoho z ničeho obviňovat nebudu. Dopředu říkám, že pro propuštění tohoto zákona klidně budu hlasovat v prvním čtení. Důvod ale bude úplně odlišný od toho, co jsem zde dnes slyšel, a to je to, že já nesdílím optimismus toho, jak je ten návrh odůvodněn, to znamená, že zvýšením nějaké transparentnosti a zkvalitněním procesních norem dojde ke zkvalitnění demokracie. To je obrovský, hluboký omyl, který stále panuje, že pokud zlepšíme procesní normy, demokracie bude jistě kvalitnější a lepší.

Před rokem 1989 nepochybně Federální shromáždění mělo velmi kvalitní jednací řád. Těžko mohu ale hovořit o tom, že to bylo demokratické, a mohl bych pouze jenom pokračovat. To znamená, že když už chceme měnit procesní pravidla, tak prosím neříkejme k tomu zásadní omyl, a možná bych řekl přímo nepravdu, že tím zkvalitňujeme demokracii.

Opravdu si myslíme, že takový anglický parlament je tak kvalitní proto a funguje tak dlouho, že má kvalitní jednací řád? Demokracie je o sdílení společných hodnot, kdy buďto sdílíme, nebo nesdílíme, a ani zaváděním vyšetřovacích komisí a neustálým zkvalitňováním procesních pravidel pokud ty hodnoty nesdílíme, tak demokracii nezkvalitníme.

Vyšetřovací komise, ať už je jakákoliv, závisí na tom, kdo ji zřizuje. Pokud ji zřídí parlament, takováto komise vždy vydá pouze a jenom politické rozhodnutí. Vždy v závislosti na tom, kdo je jejím členem. Když tu paní poslankyně Válková jmenovala aféru Watergate, to je přesně ten příklad, který měl pouze politické důsledky, nikdy neměl žádné trestněprávní. A pokud by je měl mít, tak by to měl činit někdo jiný. To, že u nás v podstatě žádná vyšetřovací komise zřízená parlamentem nedosáhla nikdy žádného závěru, to je přesně dáno tímto. Pomíjím úplně otázku, pokud jde o připuštění jiných osob do těchto komisí, než jsou členové parlamentu, kde bychom ty osoby vlastně našli a jak bychom se shodli na tom, kdo je renomovaný a kdo není. Tak znovu opakuji, i kdyby to byla jenom čistě občanská komise, bude-li zřízena parlamentem, bude to vždy komise politická, zřízená politickým orgánem, nikoli justičním, která může přijmout pouze politické stanovisko. A žádná spása pro demokracii od takovéto komise skutečně nehrozí.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pan poslanec Stanjura s faktickou.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Teď přesně nevím, jak to procesně udělat, když chci hovořit k vám a přitom mám mluvit prostřednictvím předsedajícího. Tak to zkusím bez toho prostřednictví.

Paní místopředsedkyně, to není možné, abyste řekla, že se má poslanec hlásit písemně. To prostě není možné. To si ten jednací řád nejdřív musíte změnit a pak tohle můžete vyžadovat. To je prostě manipulace řízení, nic jiného. Přece jasné je, že kteří dají písemně, mají přednost před těmi, kteří se hlásí rukou. Všichni to vědí. Ti, kteří mají přednostní právo, mají přednost před těmi, kteří se hlásili písemně či rukou. A faktická připomínka má přednost i před těmi, kteří mají přednostní právo, a před těmi, kteří se přihlásili písemně, a před těmi, kteří se přihlásili rukou. Ale není možné, že vy libovolně budete vyvolávat a řeknete: Vás, pane poslanče Blažku, ne, protože vy jste mi neodevzdal písemnou přihlášku. Kdyby se pan poslanec Blažek domáhal toho, že bude dřív než ti, kteří se přihlásili písemně, tak byste měla pravdu. Takhle to prosím není možné a prosil bych, aby se to už neopakovalo. Děkuji. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Když dovolíte, pane poslanče, já jsem poprosila. Pana Blažka jsem poprosila propříště. (Nesouhlas a výkřik Přečtěte si jednací řád! z lavic ODS.) Prosím, přestaňte na mě halekat. Děkuji.

Chcete s přednostní nebo s faktickou (k poslanci Kalouskovi.)? Faktická pana Kalouska.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Já prosím pana poslance Stanjuru, aby paní předsedající nepeskoval. Oni sem přišli z jiného světa. Oni se dohodli s panem prezidentem, že bude všechno jinak. Tak si na to zvykněte! (Slabý potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pan Stanjura s faktickou.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Vím, že se vám to těžko říká, ale jsem poslanec jako vy, tak zkuste na to nezapomínat, paní místopředsedkyně.

Žádné příště, já jsem vás právě prosil, abyste to příště už nepoužívala. Prostě platí jednací řád. Já když chci zareagovat na nějaké vystoupení někoho z mých předřečníků, tak kvůli tomu nepoběžím se někde přihlásit. Protože většinou je to reakce. Ať se vám to líbí, nebo ne. Pokud nezvládáte řízení, tak to dejte někomu jinému, propříště.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji za poučení a prosím přihlášeného do rozpravy pana poslance Polčáka.

 

Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já se pokusím možná trochu odlehčit tu vypjatou atmosféru.

A to právě ukazuje, proč ty procesní normy jsou potřeba, pane kolegu Blažku prostřednictvím paní místopředsedkyně. Jsem přesvědčen, že bychom tedy měli jaksi skutečně přijmout to, že procesní jednací řád Sněmovny musíme změnit podle vůle - ne jenom podle nějaké nahodilé většiny, ale skutečně podle zástupců všech poslaneckých klubů zde zastoupených. Nemyslím si, že to musí být shoda stoprocentní, ale jsem přesvědčen, že bychom měli nalézt shodu na těch pravidlech, která potom budeme dodržovat všichni. A to, že poslanec se může hlásit i z místa, je pravidlem stávajícího platného a účinného jednacího řádu.

Nevím, jestli už byly vyčerpány všechny přihlášky do diskuse. Já pouze poukazuji na to, jak zde bylo hovořeno o vyšetřovací komisi, možná trochu na podporu toho, co říkala paní profesorka Válková, je třeba říci, že podobnou úpravu mají v Německu. A tamější úprava, která je i se zástupci neparlamentního prostředí, je poměrně efektivní a tamější vyšetřovací komise, které byly zřízeny, já si pamatuji pouze dvě, nejsem takový odborník na německou politologii nebo německou politiku, ale vím, že ty výsledky do jisté míry tedy měli.

Takže úplně paušálně odsoudit, že v českém prostředí zatím žádných výsledků neměly, ty máločetné, které by byly ustanoveny, to je fakt. Ale to souvisí s tím paragrafem 48. Je otázkou, jak jej vymezíme. Jaká práva a povinnosti začleníme nebo zakomponujeme pro členy těchto vyšetřovacích komisí. A samozřejmě jak takové členy vybereme, ty neparlamentní členy. To by byl asi kruciální problém. A samozřejmě teď ta úprava žádné takovéto meze neobsahuje. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: S faktickou pan poslanec Blažek.

 

Poslanec Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Vaším prostřednictvím - pan poslanec Vlčák se skutečně durdí. Polčák. Já jsem nereagoval na něj, spíš na některá jiná sdělení. Jenom jsem tvrdil, ne že nejsou potřeba procesní pravidla, ale tříhodinová debata odůvodněná tím, že svět tím bude hnedka lepší, pokud budou lepší procesní pravidla, a demokracie kvalitnější, prostě tak tomu není. To je vše. Ale určitě jsem neřekl, a to mi bylo najednou připisováno, že nejsou třeba procesní pravidla.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Vzhledem k tomu, že již nemám nikoho přihlášeného do obecné rozpravy, obecnou rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, zda chce závěrečné slovo. Není tomu tak. Pak poprosím pana zpravodaje, zda chce závěrečné slovo. Není tomu tak.

Nyní se tedy budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavněprávnímu výboru. Ptám se, má-li někdo jiný návrh. Pan zpravodaj Polčák.

 

Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, paní místopředsedkyně. Protože legislativní proces je samozřejmě stykem s veřejným prostorem, je zde ještě výbor - já jsem to tedy nekonzultoval s paní předsedkyní, ale myslím si, že výbor pro veřejnou správu, který komunikuje s obcemi, městy, kraji, a do značné míry si myslím, že tento výbor by byl k projednání tohoto návrhu zákona příslušný, aby to nebyl jenom ústavněprávní výbor, tak bych navrhoval, aby to byl rovněž tedy i výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Má to své jasné opodstatnění, jak jsem zde již uvedl. A myslím si, že i minulé změny jednacího řádu projednával tento výbor. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Prosím paní poslankyni Chalánkovou.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Dobrý den. Dovolte, abych navrhla také projednání ve výboru kontrolním.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Ještě nějaký jiný návrh? (Nikoli.) Dobrá.

 

Přistoupíme k hlasování o návrhu předsedy Poslanecké sněmovny, který svým rozhodnutím navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavněprávnímu výboru.

Zahajuji tímto hlasování k tomuto návrhu a ptám se, kdo je pro. Proti?

Tímto hlasování končím. Návrh byl přijat. Je to hlasování číslo 3. Přihlášeno 183 poslanců, z toho pro 168, proti žádný, zdržuje se 15.

 

Dalším návrhem je návrh přikázat předložený návrh k projednání výboru pro veřejnou správu.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu a ptám se, kdo je pro.

Naskočily mi tady faktické poznámky, takže tímto končím hlasování. Prohlašuji je za zmatečné.

Zahajuji znovu hlasování o návrhu přidělit předložený návrh k projednání výboru pro veřejnou správu. Zahajuji tímto hlasování. Kdo je pro? Proti?

Tímto hlasování končím a konstatuji, že hlasování pořadové číslo 5, do kterého bylo přihlášeno 183 poslanců, skončilo tak, že pro je 102 poslanců a proti 12, zdrželo se 69.

 

Další návrh k hlasování je předložit návrh k projednání výboru kontrolnímu. Zahajuji hlasování k tomuto návrhu. Ptám se, kdo je pro. Proti?

Hlasování končím. Je to hlasování pořadové číslo 6, do kterého je přihlášeno 183 poslanců, pro 164, proti 2, zdrželo se 17. I tento návrh byl přijat.

 

Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání ústavněprávnímu výboru, výboru pro veřejnou správu a výboru kontrolnímu.

 

Dále tady máme k hlasování návrh pana zpravodaje, a to prodloužení lhůty k projednání o 90 dnů. V souladu s jednacím řádem se táži navrhovatele, zda s touto lhůtou souhlasí. (Poslanec Gazdík souhlasí.)

 

Přikročíme k hlasování. Kdo je pro návrh prodloužit lhůtu pro jednání o 90 dnů? Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Proti?

Tímto hlasování končím a konstatuji, že při hlasování pořadové číslo 7 bylo přihlášeno 183 poslanců, pro bylo 168. Tento návrh byl přijat a prodlužuje se lhůta o 90 dnů.

 

Tím končím projednávání bodu č. 1.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Přistupujeme k projednávání bodu

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.