(15.00 hodin)
(pokračuje Kalousek)
A jestli upozorňuji v rámci těch mantinelů příjmů a výdajů na jasné priority, jestli se tady budeme bavit o tom, co má větší prioritu, jestli věda a výzkum, anebo bilance Agrofertu, je to fér, ale říkejme to otevřeně. Prostě pro nás má větší prioritu věda a výzkum.
Předseda PSP Jan Hamáček: Je to faktická, pane předsedo? Tak prosím.
Poslanec Jaroslav Faltýnek: Já se strašně omlouvám. Nejsem zvyklý mluvit veřejně. Omlouvám se i panu poslanci Kalouskovi, ale já jsem nemyslel odbornou část, o které jste hovořil. Já jsem myslel tu druhou část, kde jste fabuloval a vymýšlel si nesmysly. O to jde.
Předseda PSP Jan Hamáček: Také faktická. Prosím. Pan místopředseda Filip musí počkat. Je na jiném seznamu. Mám tady aktuálně tři. Jeden seznam faktických, jeden s přednostním právem a jeden řádný. Nějak se s tím postupně vypořádáme. Prosím.
Poslanec Miroslav Kalousek: Já bych chtěl složit poklonu svému vzácnému kolegovi, předsedovi klubu ANO, že mi v odborné části dal za pravdu. Mám pocit, že o ničem jiném jsem nemluvil. Jestli jsem v nějaké neodborné části, kterou si v tuhle chvíli neuvědomuji, říkal nesmysly, tak si to pak někdy rád nechám vysvětlit. Ale tvrdím, že všechno to, co jsem tady řekl, byly věci odborné. Utrácíme o 24 mld. více, než musíme. To za prvé. A v rámci 24 mld., o které utrácíme víc, dáváme jednoznačnou přednost bilanci Agrofertu a okamžitému projedení před konkurenceschopností České republiky a před vědou a výzkumem. Je-li to neodborný výrok, omlouvám se.
Předseda PSP Jan Hamáček: Jeden seznam uzavírám. To je ten seznam faktických poznámek. A otevírám druhý, to je seznam přednostních práv. Aktuálně je na něm pan místopředseda Filip a poté pan ministr obrany Picek. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedo. Členové vlády, paní a pánové, já jsem nevěděl, jestli mi to vyjde na dvě minuty, tak jsem se radši přihlásil s přednostním právem.
Vyslechli jsme si tady krásnou přednášku o rozpočtové suverenitě. Já bych to nazval přednáškou z demagogiky. Protože profesoři demagogiky se tady přímo rodí, v této Sněmovně. Já tomu nevěřím, co říkal kolega Kalousek. Říkám to vám všem, neříkám to jemu. Protože když jsme se bavili o rozpočtové suverenitě, to bychom si museli vzpomenout na dobu, kdy tento parlament opravdu nenechával na úřednících a vládě úplně celý rozpočet a alespoň část si ponechával k rozhodnutí buď pozdějšímu, nebo v samotném státním rozpočtu. Pak se tomu začalo říkat medvěd, začalo se to zpochybňovat, protože pan kolega Kalousek se z předsedy rozpočtového výboru stal ministrem financí a potřeboval celou tu rezervu, kterou si Poslanecká sněmovna nechávala na své vlastní rozhodnutí, rozhodnout sám uvnitř vládní koalice. Tak se vytratilo jakékoliv rozhodování v Poslanecké sněmovně, protože se to nazvalo pejorativně. Já jsem neviděl žádného úředníka Ministerstva financí, žádného úředníka Ministerstva pro místní rozvoj, žádného úředníka Ministerstva školství, že by se přijel podívat na jednu jedinou akci do dejme tomu Nových Hradů v Jihočeském kraji nebo do jiné vesnice či města v jiné části republiky, aby se vůbec podíval, jestli to, co tady poslanci navrhovali, má, nebo nemá smysl. Nikdo potom nezpochybňoval právo Ministerstva financí, že případná položka státního rozpočtu nebyla vyplacena, protože se později zjistilo, že to, co tady bylo odhlasováno, nemá ty parametry. Ale to přece tenkrát o žádné suverenitě parlamentu nebylo! Jakmile se stal pan Miroslav Kalousek ministrem financí, všechno zrušil a stáhl si to ke svému rozhodování.
A teď, když se máme vrátit k rozpočtové suverenitě parlamentu, já jsem pro! Tak se braňme a nedávejme to do vládní rozpočtové rezervy a řekněme, že vytvoříme rezervu na řešení zásadních věcí, které tady dnes ještě nejsou jasné. Proč klub KSČM hlasoval v prvním čtení o zásadních podmínkách rozpočtu, to znamená o příjmech, výdajích, deficitu a příjmech obcí a krajů? Protože jsme si byli vědomi, že tady jsou nastaveny zákony, které rozhodují o tom, jaké příjmy budeme mít v tuto chvíli přijatých zákonech o daních, ať už jsou to příjmové (přímé) daně, nebo jsou to nepřímé daně, daně spotřební nebo daň z přidané hodnoty. A také bylo jasné, jaké budou výdaje tohoto státu. A celý rozdíl, o kterém se tady bavíme, a demagogicky si vyčítáme, jestli to půjde tam, nebo onam, přece je o tom, jestli odhad bývalé vlády byl takový, odhad současné vlády je o něco, řekl bych, optimističtější. A jaký bude odhad příští vlády, na to jsem vážně zvědav. Zejména ve chvíli, kdy nevíme, co učiní nebo neučiní Česká národní banka. A ona politická nestabilita, kterou si tady novými kroky tvoříme, může také znamenat, že odhad bude ještě pesimističtější a budeme muset v nějakém momentě sáhnout ke změně státního rozpočtu.
Chtěl bych jenom říct, že jsem také pro to, že se má šetřit 365 dní v roce, jak řekl jeden z kolegů ve faktické poznámce. Ale víte, já jsem přesvědčen, že státní rozpočet není o tom, jak se šetří. To je konkrétní exekutivní práce jednotlivých ministrů a také konkrétní kontrolní práce jednotlivých výborů. Ale státní rozpočet není o šetření. Nezlobte se na mě! Státní rozpočet je o tom, jestli vytváříme podmínky, že se tady něco vyrobí, že tady vznikne nějaký ekonomický výsledek, a na tom teprve můžeme něco ušetřit. Bez ekonomického výsledku, bez růstu hospodářství, bez růstu ekonomiky českého státu nemáme na čem šetřit.
Nezlobte se na mě. Musel jsem to říct, protože ty demagogické řeči, které tady byly řečeny ústy Miroslava Kalouska, mi opravdu po těch letech ale opravdu vadí, protože já bych se rád vrátil k rozpočtové suverenitě tohoto shromáždění. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM a části poslanců ANO.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Pan ministr obrany s přednostním právem. Prosím, máte slovo.
Ministr obrany ČR Vlastimil Picek Dobrý den, dámy a pánové.
Vážený pane předsedo, paní poslankyně a páni poslanci, v souvislosti s projednáváním návrhu zákona o státním rozpočtu na příští rok jsem původně neměl v úmyslu vůbec vystupovat, ale s ohledem na vývoj posledních let, kdy rozpočet Ministerstva obrany dramaticky poklesl, bych si samozřejmě dovedl představit, že kompenzace těchto škrtů bude v nadcházejících letech o něco vyšší, nicméně v rámci projednávání rozpočtu na vládní úrovni se nám podařilo najít relativně uspokojivé řešení, které pro armádu znamenalo alespoň částečnou míru stability v nadcházejícím roce a udržení jejích schopností ve stávajícím rozsahu. Pozměňovací návrh pro kapitolu Ministerstva obrany, který vzešel z jednání rozpočtového výboru, mě však nutí k tomu, abych reagoval a uvedl několik základních faktů.
Chci především připomenout, že mezi roky 2009 až 2013 došlo k propadu rozpočtu výdajů Ministerstva obrany v kumulaci o cca 13,9 mld., což představuje snížení o 22 %. Takové restrikci nemusel čelit žádný z resortů v České republice ani jiný resort obrany v rámci zemí NATO. Přestože v těchto letech nedošlo k propadu hrubého domácího produktu, podíl obranných výdajů na HDP i nadále klesal, a stále se tak vzdaloval spojeneckému závazku, který říká, že výdaje na obranu státu by měly tvořit alespoň 2 % HDP. Ministerstvo obrany se s tímto trendem doposud umělo vyrovnat tak, aby nedošlo k výpadku v naplňování jeho úkolů a spojeneckých závazků České republiky. Zároveň došlo k řadě úsporných opatření a dá se říci, že v současné chvíli jsme na minimální úrovni životaschopnosti armády a udržitelnosti jejich schopností, které vymezuje platná legislativa a naše spojenecké závazky.
Ministerstvo obrany v uplynulých letech v důsledku omezení rozpočtového rámce přistoupilo k zásadní reorganizaci a snížení stavu personálu z 34 600 zaměstnanců k plánovaným 29 300 k 1. 1. 2014. ***