(14.20 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Myslím, že to byl kolega Fiala, kdo si tady vzal do úst kvalitu predikcí Ministerstva financí, pokud jde o ekonomický rozvoj, o růst hrubého domácího produktu. Pravda, číslo 1,3 je konsensuální prognóza, jestli se nepletu, ze září letošního roku. Od té doby se něco stalo, takže například prognóza ČNB z listopadu, která se opírá o její možná trošku nečekanou, a to nejenom proto, že to bylo 7. listopadu, tedy na den VŘSR, ale nečekanou měnovou intervenci, tak zda bude úspěšná, jestli skutečně se naplní vize, že to bude o 1 procentní bod zhruba výš, to znamená přes 2 %. Ale jestliže se pohybujeme v prognostickém rozpětí od 1 do 2 %, tak připomínám pro ty, kteří to nemají až tak osahané v rozpočtu, že příjmově to odpovídá zhruba 15 mld. korun. To není až tak zásadní riziko, a pokud se naplní optimističtější výhled, já mám o tom jisté pochyby, protože tento způsob rozvoje ekonomiky si myslím, že není namístě a že se projeví i některé opačné jevy, například že poptávka nepůjde nahoru, že podpora exportu bude kompenzována dopady importu atd., atd., ale budiž, tak když se naplní lepší varianta, bude o to menší napětí v rozpočtu na příští rok. Tady prostě to základní riziko bych nehledal.
Největší problém byl v roce 2009, a to skutečně bylo velmi obtížné prognózovat. Ale vzpomeňte si, jak tehdejší ministr financí pan Kalousek nás přesvědčoval, že nemá cenu rozpočet vracet, že jestliže naplánoval rozpočet na plus 4,5 HDP, a realita pak ukázala minus 4 % HDP, takže on to dělat nebude, co by předělával rozpočet. Ale to bylo tehdy 9 procentních bodů, tak si to vynásobte, jaký to byl rozdíl, a také hospodaření v následujícím období podle toho vypadalo, i ta míra nejistoty. Takže o co jde? O jistotu, nebo protlačování svého, že každý rozpočet, který zrovna není připraven v dílně pana emeritního ministra, je špatný? Já si myslím, že v tom to asi nebude.
Co je skutečně zásadní, je spor o saldo. Tady se střetává pravá a levá koncepce. Samozřejmě, že saldo, které se vejde do maastrichtského kritéria, a v případě úspěšné prognózy HDP se i těch 112 miliard vejde pod 3 % HDP, tak by nemělo být zásadní problém. Protože tady neexistuje závazek. Je nová Sněmovna, předchozí vláda plánovala, jak snížit deficit i na nulu rekordním tempem. Ona sama pak uznala, že to do roku 2016 nestihne, ale tato Sněmovna, možná ani budoucí vláda takový závazek nemá a pro nás je dostačující, že pod 3 % se nevejdeme, tedy nedostaneme do režimu řízení o nadměrném schodku, a že tudíž, i kdybychom náhodou přijali třeba fiskální kompakt či jakékoli jiné opatření, tak nám nic negativního v tomto smyslu nehrozí.
V čem bychom si ale měli udělat jasno, a to není, a to nevznikne, abychom o 14 dní tady seděli déle, je, jak má vypadat hospodářská strategie, jak má být namixovaná snaha konsolidovat veřejné finance a podporovat hospodářský růst. A že v tom není jasno, je vidět i na tom, že Česká národní banka nepříliš intenzivně konzultovala, teď se dopouštím vědomě eufemismu, já si troufnu říct, že to nekonzultovala vůbec, že přitlačila v té měnové oblasti, aniž by věděla, jak dopadne fiskál. Přitom každá hospodářská strategie musí být dělána komplexně, s ohledem na dopady v oblasti průmyslu, daní atd. A to se tady zjevně neděje.
Takže když to shrnu, celkově tento návrh není dobrý, chybí tam dostatečná prorůstová politika. O zefektivnění veřejné správy nemá cenu jen tak žvanit, ale je třeba ho konkrétně udělat, a to se nedělá při čtení základních čísel v rozpočtu a bude to trvat. Protože to znamená nastavit konkrétní pravidla. Jenom přiškrcením klapek se můžeme dostat do situace, kdy vyvoláme bumerang efekt, tedy takzvaně odloženou potřebu. Nedáte najíst, jste veřejná správa, nenaplní své určité kompetence, vznikne poptávka, která se uspokojí tehdy, až když peníze budou, máte takový jojo efekt, nebo bumerang efekt, který se neustále bude reprodukovat.
Je tedy jasné, že zázraky se dělat nedají. Strukturálně se můžeme podívat na rozpočet v rámci velmi zkráceného - ano, toho jsem si vědom - druhého čtení. Tady jsem pozorně stříhal ušima, jako kdyby z potenciálních budoucích vládních lavic už byla shoda, že se vyvedou určité peníze do společné vládní rezervy a o té se rozhodne někdy, co já vím, na jaře, kdy by se měla projednávat novela zákona o státním rozpočtu. To je dost podstatná věc, protože pokud se toto avizuje, tak by to mělo být řečeno s jistou řekněme politickou autoritou, protože i my si myslíme, že nelze čekat se vším až na rozpočet v roce 2015. A jestliže má být na jaře nějaká komplexnější novela a mají být použity tyto vládní rezervy, tak aby to nedopadlo jaksi na svatého Dyndy - možná že ano, možná že ne -, tak by to tady mělo nějakým způsobem zaznít. Protože by bylo dobré, aby ta komplexní novela byla i šířeji konzultována, protože by to skutečně mělo vázat i na jakýsi náznak budoucí nové lepší hospodářské strategie.
Pan ministr Fischer, když šel do svého křesla, ještě netušil, že bude ministr v demisi, tak měl ambici hovořit o tom, že je to začátek nové hospodářské politiky, prorůstovější etc., etc. Nestalo se. Ale jestliže nová vláda bude mít podobné ambice, tak tady je přesně to místo, kde by se v bodě nula, v čase nula, mělo nastartovat toto nové ekonomické uvažování. A k tomu bych rád slyšel nějaké podrobnější vysvětlení, protože i to padá na misku vah, proč v prvním čtení nechat vlak jet, nekomplikovat to nějakými odklady. Je úplně jedno, jestli 105, nebo 99. Je to sice v trendu bývalých vlád, ale není to v trendu, který odpovídá současnému stavu ekonomiky. Tady jistá fiskální - nenazývejme to expanzí, ale šťouchnutím - jisté fiskální šťouchnutí je víc než namístě.
A koncepčněji je třeba si vyříkat, jak bude řízena celá hospodářská politika. To je zadání, jestli na to stačí zřídit místopředsedu vlády, to už tady bylo. Pamatuji, kolega Mertlík byl místopředseda bez portfeje, udělal učené přednášky, jak se dělá hospodářská politika, a tím zhruba končil, protože neměl páky. Takže takhle asi se k nové hospodářské strategii nedostaneme. Ale myslím si, že koncepční změna by se měla připravit. Těším se na ni a doufám, že bude konzultována nejenom v rámci vlády či jejích tichých odpůrců, ale i napříč celým politickým spektrem.
Tím současně potvrzuji, že politické stanovisko KSČM je - první čtení schválit, ve druhém čtení se pokusit o dílčí rozumné korekce a ve třetím čtení se samozřejmě ukáže podle toho, co předvedeme za těch 14 dní. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Kalousek.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane (předsedá mpř. Jermanová) předsedající. Dámy a pánové, ze seznamu přihlášených do rozpravy jsem pochopil, že jste s úlevou vzali na vědomí naše prohlášení, že nebudeme dělat obstrukce, a proto už se raději nechcete přihlašovat do diskuse, protože je pátek odpoledne, je pokročilá doba, všichni chtějí domů. Koneckonců když jsme schválením harmonogramu rezignovali na to, že budeme řádně a pečlivě projednávat státní rozpočet, to už jsme v minulém bodě řekli, že nebudeme. Tak proč bychom se tak teď tvářili!
Takže já přesto děkuji, že jsem dostal slovo, pravděpodobně jako poslední přihlášený do diskuse, a dovolte, abych stručně okomentoval návrh zákona o státním rozpočtu v prvním čtení a abych předložil návrh TOP 09 na změnu základních parametrů. Zdůrazňuji, že v prvním čtení neprojednáváme zákon jako celek, ale projednáváme pouze jeho základní parametry, tedy příjmy, výdaje, saldo a vztahy na místní rozpočty.