(14.10 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Poprosím pana Volného o jeho dvě minuty.
Poslanec Jan Volný: Vážená paní předsedající, vládo, kolegové, my jsme byli nepřímo vyzváni panem Beznoskou, abychom se vyjádřili, jestli nám je lhostejný schodek 112 mld., nebo není. Ale samozřejmě že není. My se chceme chovat konstruktivně. Myslíme si, že pokud dneska se toto neschválí v prvním čtení, znamená to další velký odklad a nebezpečí rozpočtového provizoria.
Pan kolega Stanjura tady říká, že na projednání je málo času, že si to nestačil pořádně ani přečíst. Má jistě pravdu. A dneska by chtěl hlasovat o tom, že se bude šmahem o 12, 15 mld. tento schodek snižovat? Já osobně si myslím, že je na to prostor ve druhém čtení, kde se dají jisté úpravy udělat a přesunout tyto prostředky do vládního rozpočtového rezervního fondu, anebo - a to samozřejmě máme v úmyslu - pracovat na těch ministerstvech poctivě, svědomitě, tak jak umíme, a ty prostředky prostě neutratíme. Přece není dáno, že se tady schválí nějaký rozpočet a musí se tento rozpočet, tyto peníze, utratit. To přece takhle není. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Další přihlášený s faktickou poznámkou je pan Stanjura.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já nevím, jestli nemluvím česky nebo něco. Zkusím přeložit vaše vystoupení a třeba mě opravíte, že jsem rozuměl špatně já. Říkáte: Nechceme šetřit teď, chceme šetřit až za měsíc. Rozumím tomu dobře? Technicky schodek ve druhém čtení nesnížíme, to přece víte vy i já. Takže není pravda, že to opravíme ve druhém čtení, necháme tam těch 112 mld., pokud to dneska prohlasujete, a je jedno, co uděláme ve druhém čtení. Tam budeme dělat mezi - základní parametry stanovujeme dneska. A já jsem vás chtěl vyzvat, abychom ušetřili už dneska. A jestli fakt považujete 13 mld. za něco, co se nedá splnit, tak já tomu prostě nevěřím. Není to 100, přestože jste říkali, že umíte 100, 200 mld. ročně, to prostě nenavrhuji. Navrhuji 13 mld. Není to tolik. Tak jako chcete mít vy zásluhu na tom šetření? Nebo nevím, v čem je problém. Všichni říkáme, že chceme šetřit, ale dneska ten schodek snížit nechceme, nebo někteří nechtějí. Někteří ho snížit chtějí. Moc tomu nerozumím.
Já bych poprosil, když mluvím, abyste mě nerušil. 99 místo 112 je snížení. Možná se vám to nezdá, ale je to tak. Nic slavného to není, minus 99 mld. To není nic, na co bychom museli být extra pyšní, ale ať si neříkáme, že ve druhém čtení to spravíme. Nespravíme.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: S faktickou poznámkou pan zpravodaj.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Chtěl bych jenom upozornit pana předsedu Stanjuru, že jediné, co může udělat, tak může navrhnout vrátit vládě k dopracování - § 102 odst. 3 jednacího řádu.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Takže další do rozpravy je připravený pan Dolejš.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo, paní předsedající. Milé kolegyně, vážení kolegové, nebudu vás dlouho trápit, nebojte se, ale přesto si myslím, že když tady zazněly názory jednotlivých frakcí, tak ani frakce KSČM by neměla chybět.
Jsem si vědom toho, že hlasováním o harmonogramu jsme spustili letošní rozpočtový blitzkrieg a že bychom ho měli úspěšně dovést do konce. Takže opravdu nebudu zdržovat, ale musím úvodem poznamenat, že jestliže se tady hází odpovědnost z jedné strany na druhou, měli bychom si uvědomit, že tento rozpočet není rozpočtem ani minulé vlády, ani budoucí vlády. Je to tak trošku dítě bez rodičů, protože vláda v demisi provedla jenom určitou korekci, která vychází z aktuálních ekonomických údajů.
A pokud nejsme spokojeni ani nalevo, ani napravo s tímto předloženým návrhem, tak stojí možná za povšimnutí, že ta nespokojenost má různé důvody. Pravice - a to jsme mohli slyšet od kolegy Stanjury a dalších - by ráda pokračovala v zásadních škrtech a stlačila by ráda deficit řekněme na těch vašich navrhovaných 99 mld. Jenom pro pořádek připomenu, že když se v roce 2012 schvaloval ještě pod taktovkou pana poslance Kalouska rozpočtový výhled, tak tam bylo navrženo dokonce 85 mld., jestli si to dobře pamatuji. Ale to všechno bylo konáno v podmínkách, kdy nebylo jasné, jak se bude vyvíjet ekonomika. Sám pan ministr Kalousek, když na jaře připravoval nový návrh zákona rozpočtu na rok 2014, zvýšil ono saldo na 105 mld., protože světe div se, ale naše recese v České republice byla hlubší a trvala déle než v ostatních zemích. To je také hodno povšimnutí.
Takže jestliže teď se na nás pravicové strany obracejí, abychom vrátili rozpočtovou politiku do jejich původního konsolidačního koridoru, abychom více škrtali a škrtali, a přitom už víme, že jejich politika škrtů v podstatě vedla k tomu, že výkon české ekonomiky byl zhruba o jeden procentní bod nižší, než byl vývoj v ostatních zemích, tak skutečně je to jasné vysvědčení toho, že politika pouhých škrtů prostě není dostatečně účinná, a že jestliže čeští, ale i zahraniční odborníci upozorňují, že je čas v té konsolidaci nebo, lidově řečeno, škrtech ulevit, méně konsolidovat, méně škrtat a více přitlačit na ekonomický rozvoj, na podporu poptávky, tak třeba na tom něco je. Ostatně okolní země to v přiměřené podobě začaly dělat.
Takže to je ona volba mezi pravicí a levicí, byť tento rozpočet není ani pravý, ani levý a napříč politickým spektrem s ním příliš spokojeni nejsme.
Pokud někomu vadí ten blitzkrieg a říká: co do dne, těch pár dnů to vydržíme dokonce i v těch městech a obcích, tak je třeba si říci, že to je pláč na špatném hrobě. Ti kolegové, kteří tady seděli ve Sněmovně a přispěli k rozpuštění Sněmovny, a chvíli to trvalo, protože původní návrh na rozpuštění Sněmovny, jestli si pamatuji, byl z řad opozice a byl začátkem léta, a teprve až když kolegům z tehdejší koalice povolily nervy, protože zřejmě pochopili, že se nedočkají premiérky paní Němcové, tak spustili celý ten řetězec, který s přispěním pana prezidenta skončil volbami v říjnu, tak přece muselo být jasné, že jestliže jsou volby v říjnu, tak Sněmovna začne projednávat rozpočet, marná sláva, měsíc před Vánoci. To nás přece nemohlo překvapit. Takže ten trošku stresový, ale přesto legitimní, ne neústavní, ne neprávní harmonogram je prostě tady a musíme se s ním vypořádat.
To, že možná nebudeme muset jednat mezi svátky, to uvidíme. Nechci chválit dne před večerem, to není až tak podstatné. Daleko podstatnější je, jestli bychom dnes v prvním čtení vrátili návrh zákona k přepracování, protože zákony pamatují na spodní limit onoho projednávání. Tam je, tuším, jestli se nepletu, dvacet dnů, ale většinou to trvá déle, tím spíš, že seškrtat tolik peněz, to není jenom vzít červenou tužku a opravit dvě tři čísla. To se musí i strukturálně vybilancovat. To není houska na krámě, to chvíli trvá a samozřejmě ten přechod do rozpočtového provizoria tím pádem je mnohem delší. Ten měsíc je myslím velmi, ale velmi mírný, eufemistický odhad. A to už pak samozřejmě ty dopady má, protože běžné peníze se budou čerpat podle starého rozpočtu, ale investice, kofinancování evropských peněz atd., tam všude svítí červená. Takže není pravda, že je to úplně jedno. Jedno to není.
Pokud bychom přece jen vrátili k přepracování, protože nespokojenost tady je, tak je otázka, jestli v této Sněmovně, která ještě nemá jasno, kde přesně proběhne ta hranice koaliční a opoziční, co vlastně nová vláda bude chtít od rozpočtu a jaký by měl být tedy mandát k přepracování, protože když dáme mandát: pane správce, musíte se víc snažit, mělo by to být víc efektivní - tak z toho má ten úředník vařit? Z toho se nedá vařit, ten mandát musí být konkrétní. A protože jde o ta tři základní čísla, tak samozřejmě hlavní je mandát příjmy-výdaje-salda. Ale v tom už se neshodneme. Kritika z jedné strany říká, že v tomto návrhu nejde až tolik o rozpočtovou podporu rozvoje ekonomiky, vy zase říkáte, že co do rozvoje lepší je konsolidace, seškrtat. V tom se nemůžeme shodnout. Čili jestliže by z toho nevzešel rozumný mandát na přepracování tohoto rozpočtu, tak je to jenom hra, ale koncepční základ takové vracení rozpočtu rozhodně nemá. A to je také jeden z důvodů, proč si myslíme, byť jsme velmi kritičtí k tomu, co máme na stole, že se k tomu nechceme připojit. ***