(22.00 hodin)
Poslankyně Věra Jourová: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi nejdřív si vychutnat tuto vznešenou chvíli, kdy mohu poprvé promluvit v dolní komoře našeho Parlamentu. (Krátká odmlka.) Už jsem si ji vychutnala, děkuji vám.
Dnes tady jednáme o zákonném opatření k veřejným zakázkám, jak tady předeslal pan ministerský předseda. Tento zákon je velevýznamný tím, že přes něj protéká ročně, nevím, jestli tady padlo číslo 300 miliard korun, a má obrovský význam pro to, zda investujeme, nebo neinvestujeme z pozice veřejného sektoru.
My jsem na klubu o tomto zákonném opatření diskutovali a já jsem jako garantka této oblasti klubu navrhla, abychom to zákonné opatření odsouhlasili, a to proto, že vidím, že tam je dáno nebezpečí prodlevy v tom smyslu, že pokud by zákonné opatření nebylo přijato, tak skutečně hrozí to, že v České republice ustane zadávání nadlimitních a významných veřejných zakázek. A samozřejmě mi leží na srdci také zásadní ohrožení čerpání evropských fondů.
Jak tady bylo řečeno, jedna ze závad, které jsme nuceni my dnes odstranit, je to, že Ministerstvo pro místní rozvoj neproškolilo tzv. osoby se zvláštní způsobilostí, které mají asistovat při zadávání velkých zakázek, a že toto ministerstvo nevede seznam hodnotitelů. Bylo tady řečeno, že zákon, který odstraňoval tuto závadu, byl podán do Parlamentu v srpnu. Já bych si trošku šťouchla do ministerstva v tom smyslu, že tam měl asi někdo dobré nervy, protože to, že ministerstvo nedostane prostředky na proškolení osob, asi muselo vědět dříve než v létě, ale asi to mohlo být řešeno dříve. V srpnu byl potom předkladatel zaskočen rozpuštěním Sněmovny a myslím, že nebyl sám.
Dále potom kromě tady toho vlastně docela problému toto zákonné opatření zvyšuje limity pro zadávání na služby a stavební zakázky na 2 až 6 milionů. Osobně i mnozí kolegové z našeho klubu to vítáme, stejně jako mnozí starostové, a Svaz měst a obcí, jak tady bylo řečeno, protože při té extrémní složitosti, kterou sluje náš zákon o zadávání veřejných zakázek, je to zvýšení limitu naprosto správné. Myslím si, že každý z vás, kdo se nějak dostal k procesu zadávání zakázek, víte, že náš zákon skutečně tu situaci zadavatelům neulehčuje, ba bych řekla, že ji komplikuje.
To zvýšení limitů je mnohými kritizováno, že rozšiřuje korupční prostor, že vlastně pod ty limity nebudou zakázky pod takovou kontrolou. A já říkám, nechť je to tedy dáno do kombinace se zákonem o registru smluv, kde se veřejnost dozví o tom, kdo čerpá peníze z veřejné zakázky, kdo plní zakázky za veřejné peníze, a zároveň jsem přesvědčena, že ten zákon, který je plný formálních povinností, že skutečně, mám dojem, se může i minout v tom protikorupčním étosu nebo účinku, protože, prosím pěkně, nemylme se v tom, že když zadavatel musí přidat několik desítek lejster navíc a opatřit je několika desítkami razítek, že toto je ta bariéra proti korupci. Osobně jsem přesvědčena, že tady se nám zákon mine účinkem. Poměřme si prosím to - nevím, jestli to někdo změřil, jestli ten zákon skutečně brání korupci a v jaké výši, a poměřme si miliardy, o které budeme přicházet s dílem nečerpání evropských fondů právě proto, že ten zákon je složitý a v mnoha případech neprůstřelný. Ráda bych viděla srovnaná tato dvě čísla.
Není bez zajímavosti, že na Úřadu pro hospodářskou soutěž údajně leží stížnosti za 50 miliard korun, které by právě měly být financovány z Bruselu. Znovu říkám, poměřme si protikorupční efekt, pokud to můžeme udělat, tak ve financích, a proti tomu si vezměme ty ztráty, ke kterým přijdeme, pokud nezměníme zákon do budoucna, protože se k nám má dostat další velká dávka financí z Bruselu.
Dovolím si ještě jednu provokativní otázku. My jsme se dostali na absolutní dno v rámci srovnání zemí EU v chybovosti a v kriminálních činech, které se dějí při čerpání fondů. Ty kriminální věci nechám stranou. Chybovost se v zásadní míře objevuje právě v procesu a výsledku zadávání veřejných zakázek. A já se ptám: Skutečně je to tak, že naši starostové, zástupci neziskovek, podnikatelé jsou neschopnější a hloupější než titíž, kteří jsou zadavateli v Maďarsku, dokonce v Rumunsku, neřkuli o dalších zemích? Myslím si, že tady bude asi chyba někde jinde. Pojďme se podívat na to, jestli nezatěžujeme naše zadavatele extrémně složitým zákonem o zadávání veřejných zakázek. Osobně jsem přesvědčena, že ano a že to musíme řešit.
Asi mnozí víte, že dnes se v rámci EU začíná projednávat nová směrnice k zadávání veřejných zakázek, říká se jí pracovně minimalistická směrnice, která zásadním způsobem ulehčuje, nebo snižuje administrativní zátěž danou na zadavatele. Já se velmi přimlouvám v momentu, kdy budeme harmonizovat a novelizovat zákon o veřejných zakázkách pravděpodobně v tomto programovém období, abychom opět nebyli papežštější než papež a abychom vzali požadavky Bruselu jako maximální možné a nepřidávali tam další složitosti a neztěžovali to dále našim zadavatelům. Myslím si, že to tady můžeme mít na stole do dvou let od schválení té směrnice, nebo musíme to mít, abychom ji transponovali do našeho právního řádu. Velmi se přimlouvám za zjednodušení.
Závěrem, děkuji vám za pozornost. Jako poslední řečník, uznejte, že jsem to neměla úplně jednoduché, a znovu opakuji, klub ANO je připraven pro toto zákonné opatření zvednout ruku. Děkuji vám.
Předseda PSP Jan Hamáček: Poprosím pana poslance Polčáka, aby vydržel. Evidentně nejste poslední řečník.
Zeptám se: fakticky, nebo řádně? (Řádně.) Tak potom prosím počkejte, protože řádně je přihlášen pan poslanec Ivan Adamec, a potom eviduji vaši přihlášku. Pane poslanče Adamče, prosím, máte slovo.
Poslanec Ivan Adamec: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo Senátu, vážená vládo v demisi, vážené kolegyně, vážení kolegové, já budu velmi stručný. Jsem totiž starosta už 15 let, 16. rokem pokračuji i v této situaci a musím říct jednu věc - že všechny novely zákona o zadávání veřejných zakázek byly horší stav než ten předcházející. Musím říct, že jsme začínali s takovýmto fasciklem dokumentů, tak dneska máme takovýto fascikl dokumentů. A chtěl bych říct jednu věc - že pokud nepochopíme jednu věc, pokud zadavatel, investor a dodavatel se neshodnou na tom, že se krást nemá, tak to fungovat nebude.
Říkám to proto, že jsem zažil kolem toho spoustu mýtů. Dneska jsme jako starostové postaveni do situace, kdy jsme ti korupčníci, protože nikdo si nedovolí vybrat zakázku, která je dražší než ta nejlevnější, protože platí pořád stále to české přísloví za málo peněz málo muziky. A pokud toto nechceme slyšet, tak je mi líto, protože skutečně ta zkušenost po těch posledních novelách je taková, že zakázky skutečně získávají firmy, které neodvádějí dobrou práci nebo dostávají magistráty, představitele města, do situace, kdy si s tím nevědí rady. A je to velký problém, který je potřeba řešit. Protože říkat to, že si můžeme vybrat dražší zakázku podle nějakých další podmínek, tak to je špatně, protože všichni se dneska bojí. Kdo vybere dražší zakázku, je označován za korupčníka, a bůh ví co z toho nemá. Vidím to tak, že je potřeba se na to podívat novým pohledem a je potřeba zbavit nálepky starostů korupčníků, protože ono to tak není. My všichni chceme, aby město za ty peníze postavilo to, co potřebuje postavit, a samozřejmě za nejnižší náklady v co nejvyšší kvalitě.
Problém ovšem je, že dneska celá Evropa je založena na dotačních systémech, a tady já vidím ten zásadní problém, protože dotace pro mě je slovo korupce. Ať chceme, nebo nechceme, a nejsem odborník v této oblasti korupcí, kdy korupce - je potřeba si položit otázku, co to je. Ale já říkám, že když dotace není nároková, tak tady je právě ten problém, kdy nastává ta korupce, ať je to finanční korupce, sociální korupce, když někoho znáte, nebo neznáte, a tady vidím ten velký problém. ***