Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

17.
Zákonné opatření Senátu, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném
na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 1/

Prosím pana předsedu vlády, aby tento tisk uvedl. Prosím.

 

Předseda vlády ČR Jiří Rusnok: Děkuji vám, vážený pane předsedo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, cílem tohoto zákonného opatření Senátu bylo zvýšit vyměřovací základ, z něhož se vypočítává příslušné pojistné a veřejné zdravotní pojištění za státní pojištěnce. Důvodem pro to byla kritická finanční situace celého systému veřejného zdravotního pojištění. Zmíněný vyměřovací základ tak byl změněn tímto rozhodnutím Senátu na návrh vlády z úrovně 5 355 korun na současných 5 829 korun oproti dosavadnímu, nebo lépe řečeno, předchozímu stavu, protože tato norma už je účinná de facto od listopadu tohoto roku, oproti předchozímu stavu, tj. ze 723 korun na osobu a měsíc jsme zvýšili tuto platbu státu za zdravotního pojištěnce na 787 korun, což znamená 64 korun na osobu a měsíc. Zvýšený vyměřovací základ přinesl za listopad a přinese za prosinec tohoto roku do systému veřejného zdravotního pojištění cca 784 mil. korun navíc. Příští rok potom oproti předchozí právní úpravě stát za své pojištěnce zaplatí o cca 4,7 mld. korun více. Dohromady tedy více než 5,5 mld. korun, sečtu-li listopad, prosinec roku 2013 a celý rok 2014.

Jak palčivý a akutní je problém v oblasti financování veřejných zdravotních služeb, si dovolím demonstrovat na několika elementárních údajích. Od roku 2009 je financování veřejného zdravotnictví z významné části postaveno na čerpání rezerv z předchozích let. Mezi roky 2009 a 2012 končilo hospodaření zdravotních pojišťoven každoročně v deficitech v objemu 5 až téměř 7 mld. korun. Celkově tak bylo z rezervních prostředků minulých let vyčerpáno zhruba 24 mld. korun a v systému fakticky už téměř žádné rezervy nejsou. U některých pojišťoven je totální nula, respektive minus, u některých doposud nějaké rezervy přežily. Tento stav je způsoben na jedné straně stagnací příjmů, která je logická vzhledem k tomu, že tato ekonomika pět let stagnuje a de facto nerostou ani mzdy, které jsou základním zdrojem veřejného zdravotního pojištění. Jenom pro vaši informaci: před rokem 2008 rostl meziročně výběr pojistného zhruba o 8 mld. korun ročně. V letech následujících se přírůstky pohybovaly víceméně okolo jakési kladné nuly.

Pokud jde o stranu výdajů, tak samozřejmě zde je také významný tlak na jejich nárůst. Je to způsobeno v důsledku stárnutí obyvatelstva. Chtěl bych upozornit, že v podstatě počínaje rokem 2010 česká populace výrazně stárne. Je to to, co jsme dlouho očekávali, a nakonec jsme se toho dočkali, ale nevím, jestli jsme byli vždy na to připraveni a jestli jsme na to připraveni. Samozřejmě ve zdravotnictví je významným faktorem také poskytování kvalitnějších služeb, které ovšem vzhledem k nové technice, novým lékům, novým zdravotnickým prostředkům znamenají také růst výdajů.

Kromě toho systém veřejné zdravotního pojištění v důsledku růstu sazby daně z přidané hodnoty odvedl a také ještě odvede v rámci roku letošního a příštího v rámci let 2012 až 2014, to znamená za tři roky, navíc 10,4 mld. korun oproti předchozímu stavu. Na konci letošního roku lze předpokládat celkové saldo v systému veřejného zdravotního pojištění minus 8 mld. korun. Na konci roku 2014 předpokládáme další propad, který bohužel může dosáhnout až 3 mld. korun. Ten bude navíc prohlouben skutečností, že do konce roku 2013 se již nestihne novelizovat zákon o veřejném zdravotním pojištění v otázce týkající se regulačních poplatků za hospitalizaci, a je tedy více než pravděpodobné, že poskytovatelé lůžkové péče přijdou o další příjmy, které v současné době tvoří více než 2 mld. korun ročně a s nimiž tito poskytovatelé ve svých bilancích dlouhodobě počítají.

Již dnes jsme v situaci, kdy Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky není schopna splácet včas své pohledávky, a poskytovatelé lůžkové péče se tudíž dostávají do obtížně zvladatelných finančních problémů, které musí řešit nejenom mimořádnými opatřeními na straně výdajů, ale často i úvěry nebo prodejem pohledávek, resp. závazků. Důsledkem toho je, že se zpožďují platby dodavatelům léků, zdravotnických prostředků a na konci roku 2013 dosáhnou závazky nemocnic po lhůtě splatnosti pravděpodobně výše 6 mld. korun. Tímto zákonným opatřením Senátu se tedy snažíme předejít v podstatě akutní krizové situaci, kdy by zmíněné subjekty začaly omezovat dodávky léků poskytovatelům lůžkové péče. Toto se ovšem už bohužel v některých jednotlivých případech začíná dít.

Částka 4,7 mld. v roce 2014, o kterou se platba navýšila, představuje kompromisní řešení v rámci aktuálních možností veřejných financí. Je faktem, že tato částka měla být v souladu s uvedenými daty vyšší. Samo Ministerstvo zdravotnictví upřednostňovalo navýšení o částku 7,2 mld., nicméně tento návrh již překračoval finanční možnosti veřejných rozpočtů a, řekl bych, do jisté míry i kompetenci této vlády.

Situaci považujeme za velmi závažnou. Kvalitní a dostupné veřejné zdravotnictví je myslím jednou ze základních hodnot civilizované země, za kterou Českou republiku rozhodně považuji, a věřím, že budeme moci považovat i do budoucna. Pokud byste toto zákonné opatření Senátu zde v Poslanecké sněmovně neschválili, bude to znamenat, že ze zákona o pojistném na všeobecné zdravotním pojištění bude vypuštěn vyměřovací základ, jehož prostřednictvím se pojistné na veřejné zdravotní pojištění za státní pojištěnce stanoví. To by de facto znamenalo znemožnění platit jakékoliv pojistné za tyto osoby.

Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, chci vás proto požádat, abyste vzhledem k uvedeným skutečnostem velmi nedobré finanční situace systému veřejného zdravotního pojištění toto opatření schválili a přispěli tak ke stabilizaci, řekl bych, zmírnění akutních problémů financování tohoto systému. Děkuji vám.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Nyní prosím pana předsedu Senátu, aby nás informoval o průběhu projednávání tohoto zákonného opatření v Senátu. Prosím, máte slovo.

 

Senátor Milan Štěch: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, jestliže v případech předchozích dvou zákonných opatření si Senát tím, že neschválil původní návrh, vynutil nepřímo, aby zákonná opatření byla předložena, pokud tedy bylo trváno na účinnosti rekodifikace občanského zákoníku, tak v tomto případě to nebylo. V tomto případě se pro krok samozřejmě rozhodla vláda na základě faktického stavu, který ve zdravotnictví existuje. To, že byla úvaha i v předchozí vládě Petra Nečase zvýšit platby za státní pojištěnce, je známo, protože pan ministr Heger, pokud se nepletu, o tom několikráte v diskusích i s veřejností hovořil.

Situace je všeobecně známa. Hovoří se o tom, že na zdravotnictví poměrně výrazně dopadlo zvýšení daně z přidané hodnoty. To je průkazné a myslím si, že sice hovořit o rezervách uvnitř systému je hezké, ale pokud je někdo nepojmenuje a nepřijme opatření, aby rezervy byly odhaleny a vznikly volné zdroje, tak je to marné povídání, které může ovšem negativně dopadnout na ty, kteří to nezavinili, a to jsou ti, kteří potřebují zdravotní péči. Většinou jsou to lidé staří a lidé, kteří nemají možnost si zdravotní péči za hotové peníze zajistit.

Z tohoto důvodu se Senát rozhodl vládě vyhovět, zákonné opatření přijmout, neboť se domníváme, že důvody, které byly uváděny, například že nebyly čtyři roky prováděny valorizace této platby, že se tam promítly jak faktory inflace, tak faktory zvýšení DPH, jsou doložitelné. Z toho důvodu se také domníváme, že to splňuje test neodkladnosti, protože pro lidi, pro občany je pochopitelně, a jistě pro nás všechny tady, zdraví na prvním místě a dostupnost zdravotní péče je toho podmínkou.

Co se týká projednávání v Senátu, diskuse byla spíše o tom kolik. Senátoři by byli bývali rádi navrhli větší částku, byli v tom směru i oslovováni zejména poskytovateli zdravotní péče a různými skupinami, které reprezentují oblast kolem zdravotnictví. Nakonec bylo vyhověno vládě a bylo vzato velmi vážně, že vláda nemá k dispozici jiné zdroje, které je potřeba použít i v letošním roce, neboť účinnost této změny nastává od 1. listopadu letošního roku. Nakonec si myslím, že převládl seriózní přístup, a pokušení dát tam větší částku nebylo naplněno, nebylo využito. Já osobně jsem tomu byl rád, protože si myslím, že je potřeba, aby v těchto věcech konečné slovo řekla vláda, která zodpovídá za naplnění zdrojů pro potřebné výdaje.

V Senátu se po diskusi pro návrh z 59 hlasujících senátorů kladně vyslovilo 51 senátorů, dá se říci napříč politickým spektrem. Tolik informace o projednávání v Senátu. Věřím, že i tady bude návrhu vlády vyhověno, protože jsem přesvědčen, že to je pro dobrou věc, pro zajištění dostupného zdravotnictví pro občany naší země. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Otevírám rozpravu, do které zatím mám čtyři písemné přihlášky. Prosím v obecné rozpravě paní poslankyni Soňu Markovou, připraví se pan poslanec Bohuslav Svoboda.

 

Poslankyně Soňa Marková: Hezký večer. Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vyjádřila krátce stanovisko poslaneckého klubu Komunistické strany Čech a Moravy k tomuto zákonnému opatření.

Komunistická strana Čech a Moravy vítá tento návrh zákonného opatření jako vyústění dlouhodobé snahy o nápravu deformace plateb za státní pojištěnce. Ta, jak víme, byla způsobena takzvaným zmrazením těchto plateb za vlády Mirka Topolánka. Již tehdy jsme důrazně upozorňovali na asociální snahu tehdejší pravicové vládní koalice podřezat solidární příjmy do veřejného zdravotního pojištění a nahradit je penězi z kapes pacientů. Opakovaně jsme předkládali nejen návrhy na navýšení těchto plateb, ale také na zrušení stropu na pojistné pro nejbohatší příjmy. Naším cílem bylo a je vrátit solidaritu do systému zdravotnictví tak, jak je zakotveno v článku 31 Listiny základních práv a svobod, která je součástí naší Ústavy.

Jakousi mantrou předcházejících vlád se ovšem stalo zvyšování vnitřní efektivity systému veřejného zdravotního pojištění, kterým se měl tento systém vyrovnat s nedostatkem finančních prostředků. Nyní je jasné, že se tento systém v posledních letech dostal do značného deficitu, který již není možné vyrovnat vnitřními úsporami. Celková bilance systému veřejného zdravotního pojištění v roce 2013 tak dosáhne záporné hodnoty ve výši 8 mld. korun. A co zatím dělal stát? Vyměřovací základ pojistného těchto osob je dlouhodobě neměnný a ve stejném období byla navýšena daň z přidané hodnoty o pět procentních bodů. K tomu došlo k nárůstu nezaměstnanosti, a proto i k dalšímu úbytku příjmů, což se děje již od roku 2009.

V důvodové zprávě ministerstva se říká: "Rozdíl mezi situací s extrapolovanou hodnotou platby za státního pojištěnce, byla-li by průměrná valorizace z minulých let přijata, a reálnou hodnotou činí jen za roky 2011, 2012 a 2013 přibližně 18 mld. korun. V důsledku změn DPH vydaly zdravotní pojišťovny a poskytovatelé zdravotních služeb navíc o přibližně 6,6 mld. korun v průběhu let 2012 a 2013. Celková částka za tři poslední roky v důsledku zvýšení DPH bude činit přibližně 10,4 mld. korun."

Prostředky z výběru DPH se přitom stávají příjmem státního rozpočtu, aniž by byl jejich výpadek v systému veřejného zdravotního pojištění zohledněn. Celkový propad, který celý systém zdravotního pojištění - a to znovu zdůrazňuji - řešil téměř výlučně ze svých zdrojů, je 30 mld. korun. To jsou peníze, které stát bez kompenzace vzal, či do systému naopak nedal.

Projednávané zákonné opatření není ničím jiným než snahou alespoň částečně přispět k nápravě a zároveň i reakcí na usnesení schválené touto Poslaneckou sněmovnou před jejím rozpuštěním. Připomínám, že toto usnesení předložené zástupci KSČM vyzývalo tehdejší vládu k okamžitému navýšení plateb za státní pojištěnce.

Příspěvek do příjmové části veřejného zdravotního pojištění bude tedy ve výši 4,7 mld. korun ročně a již pouhým porovnáním se zmíněným celkovým číslem je jasné, že se jedná pouze o základní krok. Na ten je třeba navázat změnami ve formě standardních legislativních návrhů. Mírné navýšení základu pojistného u státních pojištěnců přinese pouze částečnou a dočasnou stabilizaci systému. Je třeba začít urychlenou diskusi o skutečně systémových krocích. Těmi by mohla být například ustanovení o automatickém zvyšování základu pojistného u státních pojištěnců minimálně o inflaci nebo návrat do stavu z počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění. Stát výši základu pojistného u státních pojištěnců určil tak, aby po sečtení předpokládaného odvodu zaměstnanců, zaměstnavatelů, OBZP a OSVČ pro daný rok s ohledem na počet státních pojištěnců jeho výše dorovnávaly prostředky do výše potřebné k plnému pokrytí úhrad zdravotní péče z nich hrazené.

Dále je možné diskutovat i o změnách v systému přerozdělování nebo o trvalém zrušení stropu u vyměřovacích základů u jiných než státních pojištěnců.

Poslanecký klub KSČM toto zákonné opatření tedy plně podporuje. Zároveň však věřím, že se společně zamyslíme nad budoucími změnami a předložíme je v politickém konsensu, který oblast zdravotnictví tak zoufale potřebuje a zatím bohužel postrádá.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Soně Markové. Slova se ujme pan poslanec Bohuslav Svoboda a připraví se pan kolega Leoš Heger. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo Senátu, vážení členové vlády v demisi, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych nejprve konstatoval, že je pro mne mimořádnou ctí, že zde mohu dneska poprvé v roli poslanci promluvit od tohoto pultu. Horší je, že téma, o kterém hovořím, je téma, které podle mého názoru je špatně řešené.

Platba státu je potřebnou součástí příjmu veřejného zdravotního pojištění, které doplňuje pojistné odváděné ekonomicky aktivními osobami. Jejím hlavním problémem je ale její nepredikovatelnost. Ministerstvo financí ji používá jako jeden z bufferů, který má k dispozici při sestavování státního rozpočtu. Již dvakrát byl přijat zákon, který výši platby státu automaticky určoval pomocí ukotvení na průměrnou mzdu, opakovaně ale tento zákon byl zrušen. Platba státu automaticky navázaná na výkonnost ekonomiky by představovala zvýšení predikovatelnosti ve zdravotnictví.

Hlavní jsou ale negativní důsledky toho, že její výše je ponechána na ad hoc rozhodování. Platba státu se tak obvykle stává - několik let se nezvyšuje nebo je zvyšovaná nepatrné, a poté je obvykle na základě zhoršující se finanční situace zvýšena politiky. Naposledy to udělal Rath a Julínek. Tím vzniká velký prostor pro lobbistické tlaky poskytovatelů, lobbistické tlaky pojišťoven, kteří cítí možnost navýšení zdrojů a přicházejí se zcela nereálnými požadavky - viz současná situace, kdy zvýšení platby státu odsouhlasené Senátem by mělo přinést 4,7 mld. ročně, ale nasčítané požadavky na navýšení v úhradové vyhlášce se rovnají desetinásobku. Toto přispívá jednak k nejistotě, jednak k orientaci poskytovatelů na lobbing a pomoc státu na rozdíl od snahy zlepšit efektivitu procesu. Platba státu by proto měla být určena automatickým mechanismem kopírujícím například vývoj mezd.

Rozhodnutí vlády předložit toto navýšení platby za státní pojištěnce, které představuje zhruba 2 % z objemu prostředků pohybujících se ve zdravotním pojištění, určitě není rozhodnutí, které by bylo rozhodnutím emergentním, rozhodnutím, na které by se vztahovala možnost využít zákonné opatření. Navíc je to rozhodnutí, které přímo zasahuje do rozpočtu přímým prostředky. A znovu říkám, je to rozhodnutí, které znovu zmrazuje vývoj situace v této oblasti, protože od této chvíle zase budou všechna zdravotnická zařízení a všechny pojišťovny čekat na to, jaký zázrak jim přinese nějaké peníze, nebudou se snažit o žádné zvýšení efektivity toho procesu, protože proč by to dělaly, protože predikovatelnost objemu prostředků, které dostanou, bude minimální, vlastně žádná.

Z tohoto důvodu, i když jsem zdravotník a vím, co zdravotnictví má za problémy, nemohu - a v souhlasu s celým klubem ODS - takovéto zákonné opatření podpořit, protože se obáváme, že do budoucna opět bude stejný vývoj situace. Budeme čekat tak dlouho, až ta situace bude neřešitelná, a pak tam nasypeme peníze daňových poplatníků napřímo.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Bohuslavu Svobodovi. Slova se ujme pan poslanec Leoš Heger a připraví se pan kolega Rostislav Vyzula. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane předsedo Senátu, pane premiére, vážené poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych zde prezentoval názor klubu TOP 09, že nemůžeme podpořit navýšení plateb ze státního rozpočtu na tzv. státního pojištěnce. Dovolte mi zároveň, abych toto stanovisko zdůvodnil obšírněji, než jsem míval dříve ve zvyku, ale týká se to zcela zásadních pohledů na problémy a pilíře našeho zdravotnictví, které měla TOP 09 tu čest v minulém období řídit. Ujišťuji vás, že se nejedná o nějaký destruktivní opoziční nepřátelský krok a že jen chceme čitelně prezentovat, co si myslíme a o jakém směřování našeho zdravotnictví ve prospěch celé naší země jsme přesvědčeni jako o správném směřování.

To, co je pro naše stanovisko klíčové, a to, co se vlastně jako červená nit táhne veškerými diskusemi o zdravotnických systémech, je otázka objemu peněz a otázka produktivity a kvality celého systému.

Musím začít paradoxně tím, že já sám, jak tu bylo řečeno, jako ministr zdravotnictví minulé vlády jsem o navýšení státního příspěvku žádal opakovaně, ale musím říci, že jsem žádal v době, kdy jsme již realizovali řadu kroků, které směřovaly ke zvýšení efektivity systému zdravotnictví. Snahy navýšit rozpočet nebyly tehdy vyvolány nezbytností řešit nějaké vykonstruované apokalyptické situace, které se objevovaly každým rokem, tak jako se objevují i dnes. Mé žádosti směřovaly pouze k určitému zklidnění finanční tenze, aby bylo možno poskytnout dostatečný prostor k dalším změnám, které by efektivitu posunovaly výše.

To, čeho jsme svědky nyní, je naprosto odlišná situace. Podívejme se podrobněji, k čemu dochází. Ministr v demisi doktor Holcát získal zákonným opatřením Senátu pro letošní rok zhruba 800 milionů korun a navíc jeho představa vykalkulovaná, že bude mít v příštím roce k dispozici ještě dalších cca 10 miliard korun, vedla k tomu, že podle jeho představ vypsalo Ministerstvo zdravotnictví velmi odpovědně úhradovou vyhlášku kompenzující stagnaci příjmů z letošního roku. Zdůrazňuji, že velmi oceňuji ten seriózní přístup, a pokládám zhotovenou, nebo představenou vyhlášku opravdu za racionální.

A co se potom odehrálo? Ministra naprosto zneuctili odboráři, Česká lékařská komora a několik profesních sdružení lékařů, kteří pod vidinou lepších časů a slibů nastupující levice začali tušit nové období hojnosti. Kdo by v takovéto atmosféře slibující peníze místo náročných kroků zvyšujících efektivitu nenatáhl ruce? Výsledkem je, že tzv. havarijních požadavků, a v tom se shoduji s předřečníky, je dnes za několik desítek miliard. Tvrdé požadavky zdravotníků při tvorbě finančních plánů nejsou žádné novum a ministři zdravotnictví se s nimi setkávali opakovaně. Současné absurdní požadavky nám však dobře připomínají jednu ze základních příčin věčných problémů s našimi zdravotnickými financemi. Požadavkům bývalo vyhověno, aniž se hlasitě řeklo, že je třeba poskytovat jen tolik péče, na kolik máme, tak peníze přitékaly, mizely a krize se záhy opakovala.

Jak ukázala nová úhradová vyhláška pro rok 2014, ministr Holcát by byl schopen tlakům na hrozící eskalaci nákladů odolat, ale stávající vláda v demisi končí, ministr zdravotnictví odejde a máme před sebou dobu, kdy bude zdravotnictví řízeno novou koalicí. Koalicí, kterou bude mít ČSSD jako vítěz voleb možnost výrazně ovlivňovat tak, jak to dlouhodobě v minulosti i ve svém volebním programu slibovala. Nad rámec nálezu Ústavního soudu kompletně zruší regulační poplatky i nadstandardy a připraví bez mrknutí oka rozpočet zdravotnictví o 5 milionů (miliard?) a vzniklou díru zalepí pomocí jiné díry ve státním rozpočtu. To je přesně to, k čemu se máme po této rozpravě hlasováním vyjádřit.

Není vůbec pochyb o tom, že české zdravotnictví, a ostatně i podobně jako téměř všechny zdravotnické systémy na světě, je ve finanční tenzi. Tenze je způsobena stárnutím populace a technologickým rozvojem, jehož náklady přerůstají, předbíhají růst HDP. Proto roste ve vyspělých a ekonomicky úspěšných zemích pozvolna a neustále procento HDP, které do zdravotnictví plyne, a začíná být v Evropě již téměř běžně nad 10 %, zatímco u nás dlouhodobě stagnuje okolo asi 7,5 %. Lze očekávat, že se tento malý podíl HDP pro zdravotnictví bude postupně zvyšovat i u nás. Chápu zdravotníky, že by chtěli toto zvýšení teď hned. Většina by ho použila pro své pacienty a určitě by to lékařům a zdravotním sestrám velmi usnadnilo život. Jak však ukazují světové statistiky, není procento HDP plynoucí do zdravotnictví zdaleka jediným ukazatelem kvality zdravotnického systému a vůbec už není přímo úměrné ukazatelům dobrého zdraví populace. Nejmarkantnější je to na případu nejdražšího zdravotnictví na světě v USA, a naopak zdravotnictví v ČR je jedno z nejlevnějších, i když je v dostupnosti péče a ve výsledcích léčby v lepší polovině evropských zemí hned za mnohem dražším zdravotnictvím německým.

Znovu říkám, že peníze by zdravotnictví pomohly. Je tu však ještě jeden fakt vázaný na zemi, kde žijeme. Procento HDP jdoucí do zdravotnictví totiž v celosvětových statistikách výrazně koreluje s absolutní výší HDP příslušné země. Bohaté země si proto prostě mohou dovolit dávat na zdravotnictví více a mít ho nejen technologicky na špičce, tak jak je na špičce technologicky i zdravotnictví naše, ale bohaté země mohou mít zdravotnictví i luxusnější, protože jim tolik jako chudším již nehrozí podvazování peněz pro rozvoj ekonomiky. Prostředků pro zdravotnictví si bohužel budeme moci v pohodě dopřávat více až v té době, kdy si na ně tato země vyšší produktivitou práce vydělá. Musíme se smířit s tím, že žijeme v oblasti, která díky své historii stále ještě nemá nejen na luxusnější zdravotnictví, ale ani na velkorysejší sociální systém, bohatší školství či technologicky lépe podpořené bezpečnostní složky. Do té doby, než se bohatství naší země a celé její fungování zřetelně zvýší, nelze tedy bohužel očekávat zázraky, a zejména pokud nebudou pokračovat změny, které dále povedou ke zvyšování jeho zde tak trošku vysmívané efektivity.

Naše vláda efektivitu zdravotnictví prokazatelně zvýšila a já, abych neopakoval to, co řekli předřečníci, tak musím říci, že zdravotnictví jsme přebrali v deficitu 7 miliard korun ročně a sociální rozvrat se prezentoval akcí "Děkujeme, odcházíme!". Když jsme odcházeli z ministerstva, naznačovaly letošní očekávané hospodářské výsledky podstatně nižší deficit v systému všeobecného zdravotního pojištění okolo 2 miliard korun, tedy podstatně méně, než se říká nyní. Kde se ten rozdíl vzal, mně není úplně jasné, ale je jasné, že všichni, kdo lobbují pro zdravotnictví, jakmile cítí, že je možno peníze do zdravotnictví přilít, tak se o to začnou snažit daleko více. A zdůvodnit veškeré náklady ve zdravotnictví je daleko snazší než pracovat na zmíněné efektivitě.

Všechno platí. Zdravotnictví si vydělalo těch 30 miliard, které tady zmínili předřečníci. Ještě znovu opakuji, ve zdravotnictví jako v jediném systému, který žije ze systémů, které žijí na veřejných rozpočtech, zvýšilo za poslední období mzdy, a to poměrně výrazně - zhruba 6 miliard ročně. Pokračoval technologický rozvoj, jak lze dokumentovat na rozvoji onkologických a neurologických center v posledních letech. K tomu samozřejmě si zdravotnictví muselo vydělat i na zátěž způsobenou DPH.

Já tady nechci mluvit o tom, jak jsme efektivitu zvyšovali, aby to nevypadalo, že tady chválím naši činnost ve zdravotnictví, ale je potřeba říct alespoň několik vět. Doladili jsme lékovou politiku, potlačili jsme korupci v nákupech, motivovali poskytovatele úhradovými vyhláškami hledat rezervy jak v hospodaření, tak v racionálním poskytování péče. To je oněch 30 miliard, které by měly ve zdravotnictví chybět a nechybí, protože se jeho efektivita výrazně zvýšila.

Mimo jiné musím zmínit, že neefektivitu v chování pacienta zvyšuje i nízká spoluúčast, která je v přímé kontradikci se záměrem úplné likvidace regulačních poplatků, tak jak ho předkládají levicové strany. Při opatrněji nastavených sociálních stropech by bylo naopak možné i v rámci závěrů Ústavního soudu spoluúčast spíše zvýšit tak, abychom se dostali na evropský standard.

Bylo by možné uvádět další fakta a opravdu již nebudu zdržovat. Jenom jako memento připomenu, že v tak obtížné oblasti efektivity byla v 90. letech promarněna šance, která spočívá v rozumně řízené konkurenci. V tehdejší době místo toho, aby byla postupně posilována zařízení medicínsky i ekonomicky úspěšná, byla v několika vlnách, a to se táhlo až přes rok 2000, zdravotnická zařízení plošně a zbytečně oddlužována tam, kde byla neúspěšná. Neopakujme to a dejme šanci těm, kteří to umějí lépe, zejména tam, kde je kapacita poskytovatelů dostatečná.

Začne-li nová vláda další kroky ke zvyšování vnitřní efektivity zdravotnictví, začne-li je připravovat a realizovat, a možností toho nad rámec co bylo již provedeno, je skutečně stále mnoho, budu já první, kdo bude navýšení toku peněz do zdravotnictví podporovat, a TOP 09 v této oblasti rozhodně nebude hrát roli destruktivní opozice. Ale dělat to v této době, kdy nemáme žádné záruky, že se systém bude dále zlepšovat, kdy jde opravdu jen o čisté přilévání peněz, jak po tom neustále volají odbory, Česká lékařská komora a další, peněz, které nejsou určeny na zvyšování efektivity systému, to by bylo jednoznačně cestou zpět.

Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Leoši Hegerovi. Požádám pana kolegu Vyzulu ještě o posečkání. Mám tady dvě faktické poznámky. Nejprve s faktickou poznámkou pan poslanec Miroslav Opálka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane předsedo Senátu, vážený pane předsedo vlády a členové vlády, kolegyně, kolegové, dovolte mi velmi stručně reagovat na předcházející vystoupení.

My tady posloucháme o systému nemocenské, zdravotní a já nevím jaké státní politiky, ale my tady řešíme dnes v tomto bodu, jak si přečtete na tabuli, zákonné opatření. To je situace, která se musí řešit okamžitě, a nezáleží na systému, který byl v minulosti rozvrácen, pak vybudován tak neefektivně, jak je, a teď se snažíme o řešení.

My jsme nahradili účetní deficit vnitřní zadlužeností, protože stát snižoval deficit tím, že nechal vyčerpat všechny rezervy zdravotních pojišťoven, a dnes jsme v situaci, že zdravotní pojišťovny platí tak, že jsou v druhotné platební neschopnosti i poskytovatelé a hrozí, že nebudou dodavatelé dodávat jak léky, tak zdravotnické prostředky. Ta situace je velice vážná, a proto považuji krok vlády, že šla touto cestou zákonného opatření, za opodstatněný, protože odvrací rozvrat v řadě regionů, i vašich regionů, vážené kolegyně, kolegové, v situaci, kterou bychom museli následně řešit asi nějakými mimořádnými prostředky.

Chci říci, že státní pojištěnec platí v průměru díky státu asi 30 % toho, co v průměru používá. OSVČ platí asi 50 % toho, co v průměru užívá. A všechno to jde na úkor zaměstnanců, kteří z veřejného zdravotního pojištění platí tolik, že se musí solidarizovat s těmi státními pojištěnci i osobami samostatně výdělečně činnými.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane kolego, skončila vám doba pro faktickou poznámku.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Takže to je v podstatě vše, co jsem chtěl sdělit - že jde o mírné narovnání té nespravedlnosti, která přivádí systém do deficitu. Děkuji vám. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. S faktickou poznámkou paní poslankyně Soňa Marková. Máte slovo, paní kolegyně.

 

Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Já bych krátce zareagovala na svého předřečníka jenom v tom, že skutečně jsem byla velmi překvapená, že bývalý pan ministr, který minimálně dvakrát předkládal návrh na zvýšení plateb za státní pojištěnce minulé vládě, nyní tady mluví velmi vehementně o tom, že je tedy proti. Takže to je jedna věc, která mě velmi překvapila.

Druhá věc je, že každé navýšení DPH o 1 % znamená pro zdravotnictví minus 5 mld. korun ročně. To jsou peníze, které systému doopravdy chybí.

Poslední věc. Efektivita v podání TOP 09 a dalších pravicových stran znamená to, co se tady teď děje. Nemocnice v krajích jsou před kolapsem. Všichni, co jste tady z jednotlivých krajů, víte, kolik musí kraje dofinancovávat krajské nemocnice. V Královéhradeckém kraji, ze které oba dva s panem předřečníkem jsme, to je 300 mil. korun, které musí kraj dofinancovávat, aby byla zajištěna potřebná zdravotní péče.

Mluvit o efektivitě na úkor pacientů se mi zdá minimálně nemorální! (Potlesk několika poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Soně Markové i za dodržení času. Slovo má pan kolega Stanjura. K faktické poznámce, pane kolego? Dobře, děkuji. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Krátký komentář ke dvěma posledním faktickým připomínkám komunistů.

Tak za prvé, krajské nemocnice řídí socialisté a komunisté. Jestli mluvíte o špatné efektivitě těchto nemocnic, podívejte se, kdo má za ně zodpovědnost.

Za druhé. Když se podíváte, které nemocnice mají problémy, porovnejte. Jsou nemocnice, které umějí hospodařit, a ty, které neumějí. A když můj kolega z Opavy, pan poslanec Opálka, tady jmenuje, kolik platí zaměstnanec, OSVČ, (nesrozumitelné) státního zaměstnance, tak velmi, já nevím, jestli úmyslně, spíš neúmyslně, zapomíná na to, kolik platí zaměstnavatelé, kolik platí zaměstnavatelé za své zaměstnance. O tom jste vůbec nemluvil a o tom bychom mluvit měli také, když se budeme bavit o tom, kolik kdo přispívá do celkových financí veřejného zdravotnictví.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. S faktickou poznámkou pan poslanec Miroslav Kalousek. (O slovo se hlásí také poslanec Kováčik, pan poslanec Kalousek mu dává přednost.) Děkuji, tak pan předseda klubu KSČM Pavel Kováčik a poté pan kolega Miroslav Kalousek.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji panu kolegovi Kalouskovi za přednost. Nebojte se, pane kolego, vrátím vám to.

Teď k tomu, co uváděl pan kolega, bývalý předseda a současný předseda poslaneckého klubu ODS, k situaci v krajích. Vždyť přece víme všichni, jak to bylo, když pravicová vláda měla pustit korunu levicovým krajům. To se hodně hodně kroutila, a myslím si, že dopad takový je. Ale co nejvíc uškodilo právě zdravotnictví, je to, co udělala pravicová vláda, navýšení daně z přidané hodnoty. Velmi správně tady bylo poznamenáno, že každé procento je 5 mld. korun minus, to znamená každé procento, o které se teď na léky a zdravotnické pomůcky a další věci, které ve zdravotnictví jsou užívány, nyní sníží - a věříme, že se dostaneme do této diskuse o snížení DPH na tyto věci - tak bude znamenat nápravu stavu.

Platba za státní pojištěnce, to už se srovnalo. Jenom připomínám, že když uděláme to, že natrvalo zrušíme ony nemravné stropy odvodů zdravotního a sociálního pojištění, tak bychom také dodali nějakou tu korunu, která by vykompenzovala tu díru ve zdravotnických financích.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času. Slovo má pan poslanec Miroslav Kalousek k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Nepochybuji, že mi to vrátíte, pane předsedo.

Zdravotnické pomůcky zrovna tak jako dětské pleny nám primární právo s odvoláním na 6. směrnici Evropské unie neumožňuje dávat do snížené sazby, takže tam to asi nepůjde.

Ale pokud pan doktor Opálka argumentoval spravedlností a solidaritou, rád bych levicově smýšlejícím kolegům nabídl jeden pohled. Pokud je zdravotní systém dominantně financován ze zdravotního pojištění, je tam vysoká míra solidarity, protože čím víc vyděláváme, tím víc platíme, zatímco je-li ten poměr více vyrovnáván platbou za státního pojištěnce, což je významná položka státního rozpočtu zvyšující deficit státního rozpočtu, tak dopadá na ty nejslabší a nejchudší. S každým zvýšením platby za státního pojištěnce snižujeme solidaritu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. Ještě jedna faktická poznámka Miroslava Opálky. Pak poslanec Jaromír Krákora. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Dobře. Chtěl bych reagovat na dvě záležitosti - co platí zaměstnanec a co platí zaměstnavatel. Když to vezmeme ad absurdum, tak vlastně platí všechno ten zaměstnavatel, protože si kupuje pracovní sílu, a zaměstnanec odvádí daně i za tu platbu, kterou platí v superhrubé mzdě jakoby za něho ten zaměstnavatel. To je první poznámka.

Co se týká poznámky solidarity a spravedlnosti, to je samozřejmě pravicové a levicové pojetí. Tady se asi nesejdeme. Jde o to, abychom v politice vždy hledali nějakou solidní váhu, abychom tady ukočírovali, že nepůjdeme do žádného extrému. A když jsme byli vyzýváni, že bychom si měli vzít příklad ze zahraničí, tak si myslím, že zejména v této oblasti těch příkladů, které stojí úplně jinde než naše řešení, je přehršle. Kupodivu občané jsou tam spokojenější, a dokonce se jim i lépe vede.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Opálkovi. Nyní pan poslanec Krákora k faktické poznámce.

 

Poslanec Jaroslav Krákora: Vážené dámy, vážení pánové, vážená vládo, já jenom krátce. Já si myslím, vezmu to trošku z jiného konce, že ty změny, které nám tady navrhuje Senát, nebo zákonné opatření vlády projednané v Senátu, já si myslím, že bychom za to měli poděkovat, protože to, že se zdravotnictví dostalo do takové v podstatě krize, v jaké je, je samozřejmě vina nás také, co tady sedíme, protože pokud... Řeknu to takhle. Vláda a Senát zabezpečily - nebo oddálily tu krizi ve zdravotnictví, ale udělaly to, co mohly, za to jejich krátké volební období, hlavně vláda. Ale pokud ty systémové změny my tady nevytvoříme, tak příští rok, a to už bude od poloviny roku, tady budeme hovořit o zdravotnictví, ale bude ta situace mnohem a mnohem horší. To chci, abychom si uvědomili a něco pro to udělali. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Krákorovi, nyní pan poslanec Pavel Plzák k faktické poznámce. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Plzák: Vážený pane místopředsedo, vážení přítomní, vážené kolegyně, kolegové, já jsem původně vůbec neměl v plánu vystupovat, ale když jsem tady slyšel ty řeči o té efektivitě... Prosím vás, jak chcete hodnotit efektivitu hospodaření jednotlivých zdravotnických zařízení, když nejsme - a já jsem zaměstnanec krajské nemocnice - když nejsme stejně placeni za stejnou práci? Tady je základní sazba pro nemocnice jiná a liší se až o 100 %. Nejdřív nastavme ta pravidla, tak jak teď Ústavní soud řekl, že všichni bychom měli být placeni za stejnou práci stejně, a pak můžeme říkat, ať někdo vypadne ze systému, že je neefektivní a že špatně hospodaří.

A kde je hranice té efektivity, mi řekněte, prosím vás. Kolik chceme tedy dávat v dolarech na hlavu? Vždyť máme 7,5 % HDP, Holanďané mají 5,5 %, my dáváme 300 miliard, ale Holanďané 900 miliard. Určeme ta pravidla, kam až chcete tlačit zdravotnictví v té efektivitě, kam až chcete nutit, aby ti lidé dělali. Jenom abych tak řekl, rozdíl mezi krajskými nemocnicemi v platech, třeba sestry, je pět až deset tisíc, abyste věděli. A já jsem zvědavý, jak se ten systém srovná, až tedy budeme muset být všichni placeni za stejnou péči stejně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. A nyní se vracíme do normální rozpravy. Slovo má pan poslanec Rostislav Vyzula, připraví se pan kolega Ludvík Hovorka, poté pan kolega Bendl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Rostislav Vyzula: Dobrý večer, dámy a pánové, vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení pánové poslanci, pane předsedo Senátu a pane premiére. Už jsem si myslel, že se nedostanu vůbec k rozpravě, protože faktické poznámky zahltily.

Chtěl bych k tomu říct na začátek jen to, že pokud se týká efektivity, tak musím souhlasit s řadou poznámek, které zde byly řečeny, ale zároveň bych doporučil těm, kteří jsou trošku mimo realitu, kdyby se dostali do běžné nemocnice nebo zdravotnického zařízení, ale jako normální lidé. Ne jako poslanci, ministři anebo jiní funkcionáři. Je to poněkud jiné, než si představujete, a bude asi nejlépe, tak jak jsem vycítil i z této diskuse, že o zdravotnictví se budeme hodně bavit.

Chtěl bych za hnutí ANO podpořit návrh zákonného opatření Senátu, kterým se mění zákon číslo 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, a to už jen v několika bodech, protože většina věcí byla řečena.

Myslím si, že si musíme uvědomit jednu věc. V naší republice žije 10,5 milionu lidí a zhruba za 6 milionů platí stát zdravotní pojištění. Z těchto státních pojištěnců má VZP více než 3,5 milionu a druhé dvě největší pojišťovny, Česká průmyslová a Pojišťovna Ministerstva vnitra, 700 tisíc pojištěnců. Mezi státní zdravotní pojištěnce patří důchodci, děti, nezaměstnaní, studenti, matky na mateřské dovolené. Šest milionů je opravdu velké množství lidí.

Jak zde bylo řečeno, naše zdravotnictví se dostává v posledních letech do finančních problémů a je to díky tomu, že stárne nám populace. To je jednoznačně. Máme modernější, a tím pádem mnohdy dražší metody diagnostiky a léčby.

Pan bývalý ministr Heger mluvil o úhradové vyhlášce, ale tvrdé podmínky, které byly nastaveny v tomto roce na všechna zdravotnická zařízení, je přivedla do velkých problémů. Ale pochopitelně, že i nárůst DPH a dopad ekonomické krize v posledních pět letech mají na tom určitý svůj podíl.

Problémy s financováním se pochopitelně daly očekávat dříve. Nastávají tento rok, protože došly dosavadní rezervy pojišťoven. Za rok spotřebuje resort něco kolem 290 miliard korun. Většina, přes 220 miliard korun, je pokryta výběrem zdravotního pojištění, zbytek jsou peníze od krajů, měst a platby pacientů. Tato částka se jeví jako nedostatečná pro tento rok, protože se, jak bylo řečeno, očekává osmimiliardový propad. A VZP se na tom podílí částkou 5,6 miliardy korun.

Již bylo poznamenáno, že od roku 2010 platba za státního pojištěnce byla valorizována naposledy v roce 2009 s platností k 1. lednu 2010. Předchozí vláda zcela ignorovala valorizaci a v důsledku toho zde máme situaci, kterou je nutno teď hned řešit.

Navrhovaným zákonným opatřením dojde ke zmírnění naléhavosti situace.

Jsme si vědomi toho, a bylo to tady řečeno opakovaně, že je třeba celkový problém financování našeho zdravotnictví nějak řešit. Systémově řešit. Nebude to jednoduché a pravděpodobně budou změny i bolestivé. Ale budou se muset stát, aby systém byl ufinancovatelný a zároveň kvalitní, moderní, efektivní, jak to všichni jistě chceme.

Vynakládáme v současné době, jak jsem řekl, přibližně 300 miliard korun. Je tato částka dostačující? Mnozí říkají, že ano, ale když se podíváme kolem sebe, tak v Rakousku je to v přepočtu 500 miliard korun na 8,5 milionu obyvatel, a potom v Nizozemí, které bylo opakovaně v minulosti zmiňované, je to 900 miliard korun v přepočtu, a to na téměř 17 milionů obyvatel.

Zmiňovaná částka se mění ze 723 korun na 787 korun na osobu a měsíc od 1. ledna 2014. Je to tedy 64 korun. Někteří můžete říct: Proč to není 65? Proč to není 63? Já to chápu jako umění možného, co bylo možno současnou vládou z rozpočtu získat. Jsem přesvědčen, že navýšení veřejného zdravotního pojištění za státní pojištěnce je věc naléhavá a je nutno ji dočasně řešit aspoň tímto opatřením. V případě nepřijetí je možné, že dojde jak k platební neschopnosti řady zdravotnických zařízení, tak k poklesu kvality léčebné péče.

Jsme v podobné situaci, jako když pacient nebo lékař dlouhodobě ignoruje příznaky rakoviny, až se onemocnění dostane do stadia, kdy se nedá vyléčit ani pozastavit. Věřím, že tak daleko naše zdravotnictví není. Ale problémy, které se nyní rýsují, je třeba řešit teď a neodkládat je. Proto doporučuji zákonné opatření schválit.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Rostislavu Vyzulovi. Slova se ujme pan poslanec Ludvík Hovorka a připraví se pan poslanec Petr Bendl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, k poslednímu výraznému zvýšení plateb za státní pojištěnce došlo v roce 2006. Tehdy byla ztráta VZP minus 10 miliard korun. Tehdy doputoval do Senátu návrh zákona o veřejném zdravotním pojištění, který zvyšoval platby o 16 %. Tehdy se přihlásil pan tehdejší senátor Julínek a navrhl zvýšení o dalších 9 %.

Čili ke skokovému navýšení plateb o 25 %. Toto opatření, které bylo přijato v roce 2006, potom následně s úhradovou vyhláškou, která byla velmi restriktivní, došlo k nárůstu příjmů zdravotních pojišťoven tak, že na konci roku 2008 byly přebytky zdravotních pojišťoven 40 miliard korun. A tyto prostředky, které byly ve zdravotních pojišťovnách, se podle tehdejších návrhů zákonů, které byly připraveny, měly stát majetkem transformovaných a později privatizovaných zdravotních pojišťoven.

Ty rezervy se v průběhu let vyčerpaly. V letech 2006 až 2013 byla přijata řada opatření, která zvýšila náklady zdravotnických zařízení a která způsobila vyčerpání těchto rezerv. Toto opatření, která tady dneska máme, je opatření, které bylo v Janotově balíčku první, které má navýšit platby za státní pojištěnce, a je to nutné opatření, protože rezervy systému se vyčerpaly.

Pokud chceme mluvit o efektivitě systému, tak musí být systém transparentní, a to není. Smlouvy jsou neveřejné, tajné, i cenová ujednání. Potom musí dojít jednoznačně k tomu, že musí být sjednoceny platby všem zdravotnickým zařízením. To také není v současné době. A potom musí dojít k uzavření penězovodů, které bohužel v tomto systému jsou velké a odčerpávají významné finanční prostředky. Dokud tyto podmínky nebudou splněny, do zdravotnictví se musí neustále dolévat peníze a neustále se budou muset zvyšovat platby za státní pojištěnce. Proto je nutné v současné době toto opatření, které je předkládáno, schválit.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi. Slovo má pan poslanec Petr Bendl a připraví se pan ministr Holcát. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Ani já jsem původně, vážené kolegyně, kolegové, nechtěl vystupovat, ale vyprovokovala mě ta debata o efektivitě a podobně. Protože řada z vás tady kdysi hlasovala proti tomu, abychom kdysi jako hejtmani, kteří dostali od státu a sociálně demokratické vlády do vínku předlužené nemocnice, a tehdy jsme tady nahoře seděli a žádali jsme Poslaneckou sněmovnu o to, aby alespoň jeden z hejtmanů tady mohl vystoupit s problémy, které se týkaly právě krajských nemocnic a nemocnic obecně, a tehdy jste nám neumožnili tuto debatu a možná bychom bývali byli dál. Protože tady té nerovnosti financování zdravotnických zařízení je velká spousta. Nechali jste nás v tom tehdy jako levice a říkali jste, jen se starejte, předveďte, co umíte.

My jsme ve středních Čechách dostali zdravotnická zařízení s dluhem zhruba 780 milionů korun, což by možná nebyla taková tragédie vzhledem ke schopnosti Středočeského kraje v minulosti, ne už teď, zaplatit některé dluhy. Oddlužili jsme střední školy, které byly předlužené a které nám tehdy stát převedl, a byli jsme připraveni oddlužit i krajské nemocnice. To, co ale byl větší průšvih, a to bylo v roce 2004, podotýkám, kdy ekonomická situace v České republice byla řádově jiná, tak jsme dostali zdravotnická zařízení v situaci, kdy padaly do dluhů měsíčně zhruba 30 milionů korun. Měsíčně padaly do dluhů. Byli jsme nuceni udělat některá opatření a neměli jsme v rukou nástroje, o kterých tady bylo zmiňováno. Zvyšování plateb, protože státní pokladna přece všechno unese, atd. Museli jsme udělat některá nepopulární opatření, která levice kritizovala. Vzpomínám na Davida Ratha, který říkal, co všechno špatného a zločinného děláme ve Středočeském kraji, a já se teď nedopustím faulu, abych připomínal některé současné věci, které se ve středních Čechách dějí. Spíš připomenu skutečnost, že se nakonec podařilo dostat nemocnice do černých čísel. To za prvé.

Za druhé, a to je ta debata o té efektivitě. Nemocnice, které Středočeský kraj privatizoval a jsou v privátních rukách, jsou na tom lépe než státní nemocnice. Mají to těžké, to je pravda, protože jsou tady nerovné podmínky. O tom už tady trošku řeč byla. Ne všechna zdravotnická zařízení dostávají za stejné výkony stejné peníze. Systém DRG počítal s tím, že se postupně ty platby budou sbližovat, aby ty nerovné podmínky - pro ty z vás, kteří nevíte detaily, abych to alespoň nějak laicky uvedl, prostě za operaci žlučníku dostane pražská nemocnice, řeknu cca, prosím nebijte mě, jenom řádově řeknu 60 tisíc a středočeská 30. To jsou věci, které se musí postupně začít měnit. Tato situace tam je. Já si uvědomuji specifika a specializovaná pracoviště v Praze, na která se musí brát ohled, to je bezesporu pravda, nicméně ty nemocnice byly v černých číslech. Privátní nemocnice hospodaří slušně i za nerovných podmínek financování ve zdravotnictví.

To, co se tady děje, a já rozumím vládě pana premiéra Rusnoka, kterému se nechce kousat do hořkého jablka, zvláště potom, co Zemanovci neuspěli ve volbách. A proč by si dělali nepříjemnosti? Tak navrhnu: Dolijte peníze. Mami, tati, peníze došly, pošli další. Rozumím i hlasům levice v této Sněmovně, které říkají: Dolijte, prosím vás, pak přijdeme s nějakým opatřením. Zpravidla opatřením, které bude souviset s tím, že sáhneme do kapes těm, kteří vydělávají, oni to zatáhnou, protože stát žádné peníze nemá, takže je potřeba všechny ty, kteří pracují a odvádějí daně - a pozor na OSVČ!, to jsem tady teď také zaslechl. Koneckonců z úst jednoho vysokého představitele politické strany, tuším sociální demokracie, padlo, že OSVČ jsou ti paraziti, na ty je potřeba se nachystat, tak to tady teď zaznělo před chvílí od jednoho kolegy z Poslanecké sněmovny. To, já jsem přesvědčený, prostě pro pravicově smýšlejícího člověka není cesta.

Jestli je tu někdo, kdo přemýšlí pravicově, nemůže zvednout ruku za tento návrh, protože by k němu měl požadovat nějaké systémové řešení, které nás za rok nedostane do stejné situace, kdy bude - mami, došly, pošli další.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Bendlovi a ještě změním trochu ohlášená pořadí. Za prvé mám faktické poznámky, a to tři. Pana Petra Kořenka, to je první. Žádám, aby se ujal slova. Poté si přeje mluvit pan Igor Nykl a Josef Nekl. Prosím pana Petra Kořenka k faktické poznámce. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Kořenek: Dobrý večer dámy a pánové. Já jenom k tomu, co jsem tady slyšel, a k špatně hospodařícím nemocnicím. Já bych se chtěl spíše zeptat: Myslíte si, a když opomenu to, že mnoho lukrativní péče přešlo do soukromých nemocnic a na ty krajské zůstalo to, co musí v tom regionu zajistit, že když se každý rok mění vyhláška, že můžete dlouhodobě plánovat? Když si připravíte nějaký plán a vy nevíte, co změní, nebo co spatří světlo světa za půl roku? Pak se vás ptám: Když si připravíte finanční plán a objeví se zvýšená sazba DPH, kde se přeřadí položky a udělá to v rozpočtu nemocnice 7 miliónů během roku, myslíte si, že to ten rozpočet nepoznamená? Myslíte si, že jako podnikatelé, když dostanete vyúčtování za 9 až 10 měsíců, některé nemocnice nemají uzavřený rok 2011, že se dá z tohoto rámce vycházet a zajišťovat si svoje finanční potřeby, když nevíte, jak jste dopadli v referenčním období? To jenom pro vás, kteří nevíte - pro rok 2013 je referenčním obdobím rok 2011.

A pak ještě jedna poznámka. Malé pojišťovny, pokud nepodepíšete dodatek obecně, protože máte možnost vyjednávat, tak by měly postupovat podle vyhlášky. Nepostupují. Nechtějí na to přistoupit.

Takže pokud nebudou platit v tomto státě základní pravidla a nebudou se dodržovat zákonné normy, tak se samozřejmě zdravotnictví nikam moc neposune.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kořenkovi. Žádám pana poslance Igora Nykla k jeho faktické poznámce. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Igor Nykl: Dobrý večer pane předsedající. Já si připadám jako by tomu někteří z těch řečníků, jako pan poslanec Bendl, nerozuměli. My tady neřešíme reformu zdravotnictví. My máme zdravotnictví v nejtěžší krizi, v jaké kdy byla. Já přicházím do Parlamentu ze zdravotnictví. Vím, jak to vypadá. Je v nejtěžší krizi, je rozvrácené. VZP má největší dluh. Víme, že hrozí kolaps třetiny nemocnic. Víme taky, že úhradová vyhláška je prohlášena za protiústavní, což je obrovský problém. A my teď děláme první pomoc. Možná zachraňujeme něco, co možná trošku jde zachránit, chceme tam dát injekci. A pak začne někdy reforma zdravotnictví. Vykládat tu různé teorie, to je teď zcela zbytečné. Ale toto je nezbytný krok k tomu, abychom se vůbec někde mohli odrazit.

Děkuji. (Potlesk většiny přítomných.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Děkuji za dodržení času. Slova se ujme pan poslanec Josef Nekl. To je poslední faktická poznámka. Pane poslanče, máte slovo. A připraví se Radim Fiala s přednostním právem.

 

Poslanec Josef Nekl: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, já bych chtěl reagovat na vystoupení pana poslance Bendla, protože se mi zdá, že co se děje kolem Prahy, nemusí být pravda v ostatních částech republiky. Já dám jeden příklad, jak se dobře hospodaří v soukromých nemocnicích.

V našem Olomouckém kraji je soukromá nemocnice v okresním městě Jeseník. V současné době je v takové situaci, že jediné řešení, jak zabezpečit občanům Jesenicka alespoň základní péči, je požádat Ministerstvo financí o vyvlastnění za úplatu a převést tuto nemocnici opět zpět buď na stát, nebo na kraj. Toto řešení je už v jednání, pan ministr o tom něco ví. Předpokládám, že brzo nemocnice požádá Ministerstvo financí o vyvlastnění za úplatu, aby tam ta péče mohla být zajištěna. Takže ne všechny soukromé nemocnice jsou schopny pracovat, jak mluvil pan poslanec Bendl.

Děkuji. (Potlesk některých přítomných.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Neklovi i za dodržení času. S přednostním právem pan poslanec Radim Fiala, předseda klubu hnutí Úsvit, a připraví se pan kolega Běhounek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, argument, že zdravotnictví potřebuje pomoci, chápeme a vnímáme velmi silně. Zvýšení platby za státního pojištěnce má být záchranný nouzový kruh. Určitě rozumím argumentům o vlivu zvýšení DPH na ceny lékařské péče. Podobně špatný dopad na hospodaření zdravotních zařízení bude mít oslabování kurzu koruny, do kterého se pustila Česká národní banka. Všechno to je jasná zpráva pro českého daňového poplatníka. Ta zpráva zní: Plať!

Než zvedneme ruce, chci pro vaši informaci připomenout dvě mediální vystoupení ředitelů Všeobecné zdravotní pojišťovny.

Scéna první, Radiožurnál, bývalý ředitel VZP Horák - cituji: "My děláme elektronické aukce na léky, které se používají pouze v nemocnicích. Tam nastává vyjednávání o cenách a tam v některých případech ty ceny klesají o 80 %. To znamená, místo toho, aby ten lék stál stovku, tak stojí dvacet korun. Podobný potenciál je u řady léků. A kdybychom dostali kompetence, které se dnes týkají jenom vlastně několik desítek preparátů v té nemocniční péči, třeba u zdravotnického materiálu, který stojí desítky miliard korun, tak tam by došlo k obrovským úsporám. Stejně se to týká těch léků, které nejsou jenom pro nemocniční použití."

Scéna druhá, krátká, časopis Euro, ředitel Kabátek - cituji: "Například v oblasti zdravotních prostředků či léků bychom mohli snížit nákladové ceny pomocí aukce."

Vážené kolegyně, kolegové, veřejné zdravotnictví nepotřebuje záchranné kruhy. Potřebujeme hlavně přinutit odpovědné odpovědně hospodařit s veřejnými prostředky a potřebujeme vyrovnat v dobrém i zlém postavení Všeobecné zdravotní pojišťovny a ostatních zdravotních pojišťoven. Pokud to neuděláme, budeme dál přijímat peníze od daňových poplatníků a posílat miliardy do černé díry. Pokud to neuděláme, nemáme právo žádat od lidí další peníze. České zdravotnictví přece není zadarmo. Lidem jsme zaručili, že když budou platit solidárně a přes stát, tak to prostě pro ně bude výhodnější.

Na jednání poslaneckého klubu hnutí Úsvit jsme se rozhodli zvýšení platby podpořit - se zaťatými zuby. A to pouze s ohledem na možné akutní dopady zhoršení dostupnosti zdravotní péče pro občany. Jak dokazují citovaná mediální vystoupení ředitelů Všeobecné zdravotní pojišťovny, jsme dnes bohužel v situaci, kdy zdraví, životy lidí a sociální situace pracovníků ve zdravotnictví jsou spolehlivým rukojmím velkého byznysu s veřejnými prostředky. Máme dvě možnosti. Buď to změníme, nebo budeme dál hrát divadlo a drát z lidí peníze. Naše politické hnutí připraví a také konstruktivně podpoří návrhy, které přinesou do systému veřejné zdravotní péče větší hospodárnost, odpovědnost a průhlednost.

Děkuji. (Potlesk některých přítomných.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Radimu Fialovi. Slova se ujme pan poslanec Jiří Běhounek, poslední přihlášený do rozpravy. Po něm pan ministr Holcát. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Běhounek: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, vážený pane předsedo Senátu, dámy a pánové, kolegyně, kolegové, já se v této situaci pohybuji deset let a musím říct, že jsem zažil už všechno. To, co tady padlo, tady už bylo řečeno snad stokrát.

My nechceme slyšet, jaká je skutečná situace. Krize ve zdravotnictví a především v nemocnicích je. Uvědomte si, že vybíráme pojistné, spravují to pojišťovny, ale o platbách a způsobu řešení rozhoduje ministerstvo. Ministerstvo, které stanoví úhradovou vyhlášku. A tady jste slyšeli, kolik korun už se z toho vyčerpalo, jakým způsobem to šlo, co všechno se tady dělo. A jestliže jsou nepredikovatelné výdaje, jak bylo tady konečně řečeno, jsou nepredikovatelné příjmy, tak nemůžeme každý rok vyhlášku mít jinou. Protože se podívejte, co se stalo v roce 2013. Nemocnice v krajích, ale nenechte se mýlit, i fakultní. Budu tady klidně veřejně jmenovat, že velký problém má nemocnice u sv. Anny, velký problém má nemocnice Bulovka.

Tak si, prosím vás, řekněme, že to, co tady vláda připravila, Senát schválil, je stabilizační opatření i proto, že ve velmi složité situaci je Všeobecná zdravotní pojišťovna. A Všeobecná zdravotní pojišťovna platila podle úhradových vyhlášek. Tak jestliže v roce 2010 měla na svém účtě řádově 10 mld., tak se pravděpodobně během úhradových vyhlášek a během těch let ty peníze vyčerpaly.

Takže já jsem názoru, že schválení tohoto opatření je základním krokem k tomu, aby se posléze po boji, který pan ministr Holcát nyní bude muset vybojovat, připravila úhradová vyhláška, která sblíží základní sazby, která zlepší situaci, a eventuálně se i platby, které jsou od jiných pojišťoven než od všeobecné zdravotní, srovnaly.

Pokud jde o otázky hospodaření jednotlivých nemocnic, už to nebudu prodlužovat. Prosím, ano, zveřejněme smlouvy. Jsem zvědav, které zdravotnické zařízení z toho radost mít bude. Já si myslím, že krajská zdravotnická zařízení s tím problém mít nebudou. Nejsem si jist, že s tím nebudou mít problém soukromá zařízení.

Děkuji vám. (Potlesk některých přítomných.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Běhounkovi. A protože pan ministr Holcát požádal o slovo na konci rozpravy, tak ještě ho nechám chvilku v klidu. O slovo se přihlásil pan poslanec Jaroslav Zavadil. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Zavadil: Hezký dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedající, vážená vládo a všichni, co jste tady.

Přiznám se, že byste mě skoro rozplakal, když jsem slyšel ty řeči, okolo toho, jak to zdravotnictví vlastně bylo hezké, jak to dobře fungovalo. Vy víte dobře, co jsme si všechno říkali na Radě hospodářské a sociální dohody. Ale přiznám se, že to, co všichni my víme o těch rezervách, které byly vyčerpány, o tom, jakým způsobem se po Topolánkově batohu spustila lavina těch příjmů, o které jsme se okradli tady v této Sněmovně - zhruba to dělalo 100 miliard korun! To možná mnoho lidí neví! Úpravou daní, které se odehrály, ať už to byla progrese, ať už to byla daňová záležitost právnických osob, ať už to byly stropy, ať už to byly všechny tyhle věci. Tak o 100 miliard korun, o to jsme se ošidili. Budiž.

Ale jestliže někdo dnes říká, že je potřeba nalít, tak je potřeba k tomu říct taky, že se něco odlilo a že se to odlilo úplně jiným způsobem! Že se to odlilo dépéháčkem, o kterém tady byla řeč, dělalo to zhruba 10 miliard. To je první poznámka. Proč bylo to dépéháčko? Aby se zasanovala důchodová reforma, která končí tak, jak končí, která je nesmyslnou reformou s druhým pilířem. A takhle bych mohl pokračovat!

A my jsme vás několikrát vyzývali se zaměstnavateli, abyste odstoupil. Protože zdravotnictví se dostalo do situace, která byla neúnosná. A krize ve zdravotnictví dnes je taková, že jsme na Titaniku -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás musím upozornit, že můžete oslovovat jiné kolegy pouze mým prostřednictvím nebo prostřednictvím předsedajícího.

 

Poslanec Jaroslav Zavadil: Omlouvám se tedy, prostřednictvím pana předsedy oslovuji vás.

My si připadáme na Titaniku, který má plno děr, a místo abychom je ucpali, tak je prostě ještě otvíráme. A já se domnívám, že jestli je něco možné teď v téhle fázi učinit a jestli je možné, abychom ty díry ucpali a aby se Titanic nepotopil, tak je to skutečně to, co připravovala vláda Jiřího Rusnoka. A skutečně pojďme, schvalme zákonné opatření, které se tohoto dotýká, protože jinak se ta krize prohloubí a bude to ještě horší. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zavadilovi a nyní se pan ministr zdravotnictví Holcát ujme slova jako poslední v rozpravě, než ji uzavřu a požádám o závěrečná slova. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Martin Holcát Vážený pane předsedající, paní poslankyně, poslanci, dámy a pánové, děkuji za slovo. Budu velmi stručný, možná to bude i v můj prospěch.

Děkuji za vaše podněty a doufám, že vám děkuji i za to, že schválíte zákonné opatření. Důvod je jednoduchý. Zdraví chceme být všichni. Chceme mít zdravé příbuzné, chceme být ošetřováni nejlepšími metodami, možná i těmi nejdražšími. Připusťme si to. I vy to tak chcete. My řešíme skutečně krizi. My jsme si udělali takový průřez, týká se to především nemocnic, a to nejenom státních, ale i krajských, jak to tady zaznělo, ale i soukromých. To zde také zaznělo.

Dneska jedna třetina nemocnic je pod likviditou 1, to znamená, že mají problém s výplatami, s nákupem zboží, prostředků i rohlíků. To je fakt. Jedna třetina je asi mezi 1 a 1,5. To znamená, že jsou svým způsobem na hraně. A ty ostatní, jedna třetina, je určitým způsobem stabilizovaná. Dotkla se jich svým způsobem letošní vyhláška. Samozřejmě, že tam je celá řada možných věcí, někde špatných managementů, neefektivity atd. To všechno budete muset asi vy řešit. Já jsem získal řadu podnětů, ale jako ministr už je asi neuplatním. Ale uplatníte je vy. Vy budete řešit, co s poplatky, co budete dělat s nadstandardy, jestli vůbec budou, jestli to má cenu.

Zazněla tady nutnost valorizací plateb za státní pojištěnce atd. Co je pro mě zásadní a co se musí objevit a o to vás prosím: Ministerstvo a potažmo ani vy nemáte přehled, co se děje s veřejným zdravotním pojištěním. Bavíme se o transparentnosti a nedovedete si představit, jak bylo pro nás těžké sehnat data od malých nemocnic, malých zařízení, od soukromníků je vůbec nemáme. Je to veřejné zdravotní pojištění a měli bychom mít pojem, co se s nimi děje. My jsme ho například potřebovali na modulaci a modelaci, co bude, když dáme vyhlášku pro rok 2014. Zaznělo tady jednoznačně, že by se měly sjednotit platby. My jsme se o to pokusili v této vyhlášce, pokusili jsme se nesundat finančně žádný ze segmentů, jsou vyrovnané. Jestliže neschválíte zákonné opatření, budeme muset tuto vyhlášku změnit a všechny segmenty i nemocnice budou v určitém deficitu proti roku 2012 a 2013. To je určité nebezpečí.

Musím říct, že na rozpočet, tak jak jsme ho plánovali, 4,7 mld. na příští rok plus 800 mil. letos, je postavena příští vyhláška a jsou postaveny i zdravotní plány. Nedovedu si úplně představit, jaký chaos by vznikl, kdyby k schválení nedošlo. Ono bude dost, až se budete bavit o poplatcích, které dneska v globálu činí 5,5 mld. korun.

Je jasné, že medicína se vyvíjí. Jde velmi dopředu. A já mám vždycky takové heslo, že zdravotnictví nestíhá úplně. My máme v současné době nové metody léčby a i vy, kdybyste měli pacienty s roztroušenou sklerózou nebo dítě s artrózou nebo kdybyste měli doma onkologického pacienta, tak také budete chtít, aby byli léčeni třeba novou biologickou léčbou. Ta je velmi drahá. A třeba do příštího roku uvažujeme, že bude znamenat navýšení jedna až jedna a půl miliardy. A my si myslíme, že stojí za to do tohoto zdraví investovat.

Děkuji vám za pozornost a doufám a prosím vás, aby to zákonné opatření bylo vámi podpořeno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru zdravotnictví Holcátovi a ještě, ač jsem měl vůli uzavřít rozpravu, nemohu, protože do rozpravy k faktické poznámce jsou přihlášeni dva poslanci. Nejdříve pan poslanec Miroslav Kalousek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Promiňte, už nechci zdržovat. Ale přece jenom jsem vyprovokován k faktické otázce na pana poslance Zavadila. On říkal, jak odhlasováním tohoto opatření zalepíme díru nebo snad díry v Titaniku. Prosím pěkně, představme si, my tady hlídáme zdraví veřejných rozpočtů. Státní rozpočet je jeden segment veřejných rozpočtů v objemu cca 1000 mld. Veřejné zdravotní pojištění je druhý segment veřejných rozpočtů v objemu zhruba 240 mld. A když teď to odhlasujeme, tak neuděláme nic jiného, než že z toho jednoho segmentu vezmeme zhruba 5 mld. - které nemáme, ty si tam budeme muset půjčit, o to tam bude větší deficit -, dáme to do toho druhého segmentu, kde bude zhruba o těch 5 mld. menší deficit. A na konci bude úplně stejný deficit. My jsme neucpali žádnou díru. My jsme prostě z jedné plavební komory toho Titaniku přelili 5 mld. do té druhé komory a ty díry jsou úplně stejné.

Dobře, veřejné zdravotní pojištění je podrobováno neskonale přísnějším podmínkám, takže je výhodné pro populisty z těch méně přísných podmínek to přelít do těch přísnějších, protože tam se s tím nějak vypořádáme. Prosím. Ale neříkejme tomu zalepování děr! Je to jenom prolévání peněz černou dírou, která se nezmenší ani o milimetr. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Slova se ujme pan poslanec Jan Volný, poslední přihlášený do rozpravy k faktické poznámce. Poslance nevidím, takže ztrácí pořadí, a pokud se nikdo nehlásí, rozpravu končím a žádám o závěrečná slova. Pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Senátor Milan Štěch: Pokusím se být velmi stručný. Budu reagovat na posledního vystupujícího, pana poslance Kalouska. No, když tam byly díry, osm let byl ve vládě, proč ty díry neucpal? A já považuju tvrzení a jednoduché populistické používání, že jsou díry ve zdravotnictví, za urážku zdravotníků. A já znám plno zdravotnických zařízení, kde se dělá plno hodin, nejsou pořádně zaplaceni. Řada lékařů jenom proto, že má ráda své pacienty, zůstává u nás. A já bych s těmito slovy o černých dírách ve zdravotnictví šetřil. A když ano, tak je používejme, ale říkejme kde. A myslím si, že lidé, kteří byli ve vládě, by tedy měli umět říct, kde ty díry jsou. Jestli se o to nezajímali, tak by neměli tuto argumentaci používat lacině takto, jak se tady používá, protože je to příliš vážná věc, neboť se týká lidského zdraví.

Pan poslanec Svoboda mi hovořil z duše. Mně se také líbí, kdyby se nám podařilo prosadit systémové vázání například na mzdy, na inflaci. Líbilo by se to určitě Svazu pacientů. Bude se to líbit poskytovatelům. Otázka je, jestli by se to líbilo vládám! Já si myslím, že by se to žádné vládě nelíbilo. A zase, proč se to neprosadilo za poslední léta? Vždyť byly doby, kdy na to bylo prostředí celkem přijatelné, a určitě by to bylo podpořeno.

A co mě nejvíc překvapilo, bylo vystoupení pana exministra a poslance Hegera. Když on byl ministrem, tak ty peníze byly třeba! Protože když byla ve vládě TOP 09, tak by s těmi penězi hospodařila zodpovědně! Když se tu připravuje nová vláda, která ještě nezačala, tak ta vláda už bude nezodpovědná a ty peníze se budou utrácet nezodpovědně, a proto je tam nebudeme dávat.

Takto jestli chceme dělat reformu zdravotnictví, tak si myslím, že ji nikdy neuděláme, protože de facto je to plné předsudků a ideologických floskulí. A já si moc přeju, aby se tímto směrem nešlo.

Já už dál nebudu vystupovat. Je mi z toho drobet smutno, protože téma zdravotnictví považuju za velmi vážné, a já vám přeju, abyste měli moudré rozhodnutí. Já vám za to děkuji. (Mírný potlesk.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Senátu za závěrečné slovo. Ptám se pana premiéra... Pan předseda vlády nemá zájem o závěrečné slovo, tedy přikročíme k hlasování o zákonném opatření.

Přednesu návrh usnesení. Zagonguji, abych přivolal kolegy z předsálí.

 

Návrh usnesení zní: "Poslanecká sněmovna schvaluje podle článku 33 odst. 5 Ústavy České republiky zákonné opatření Senátu č. 342/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů."

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 21. Ptám, se kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 21 z přítomných 183 pro 139, proti 28. Návrh byl přijat. Konstatuji, že zákonné opatření bylo schváleno. Děkuji vám. Končím bod 17.

 

Pokračujeme bodem

Aktualizováno 20. 11. 2017 v 13:46.