Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

18.
Zákonné opatření Senátu o změně daňových zákonů v souvislosti
s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů
/sněmovní tisk 2/

Zeptám se - vidím zde pana premiéra, takže předpokládám, že tento tisk z pověření vlády uvede pan předseda vlády. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Jiří Rusnok: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych uvedl zákonné opatření Senátu o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů. Cílem těchto norem je s účinností od 1. ledna 2014 přizpůsobit daňové zákony rekodifikaci soukromého práva.

Několik slov k průběhu legislativního procesu. Původně mělo být tohoto cíle dosaženo návrhem zákona o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva. Návrh tohoto zákona byl však dne 12. září 2013 zamítnut Senátem, což v té době s ohledem na neexistenci Poslanecké sněmovny znamenalo konec jeho legislativního procesu. Vláda proto předložila Senátu návrh zákonného opatření, které dnes máte před sebou, zákonného opatření, které v zásadě ve stejném obsahu jako zamítnutý návrh zákona řešilo tuto záležitost.

Dílčí úpravy, které byly učiněny oproti původní verzi, stejně tak jako pozměňovací návrhy, které byly v Senátu přijaty, podle mého názoru nezměnily a nenarušily celkovou koncepci zákonného opatření a jeho hlavním cílem zůstává přizpůsobit daňové zákony rekodifikaci soukromého práva, již dříve schválené Poslaneckou sněmovnou, Senátem a potvrzené prezidentem republiky.

Pokud jde o samotný obsah tohoto zákonného opatření, rekodifikace soukromého práva vyvolala nutnost přistoupit ke změnám v daňových zákonech, které jsou dnes terminologické a věcné povahy, resp. často povahy terminologické i věcné zároveň. Nutnost provést důslednou revizi pojmosloví namísto spoléhání se na obecně formulované přechodné ustanovení vychází ze specifického charakteru daňových předpisů. Je zde aplikován princip v pochybnostech ve prospěch daňového subjektu.

Změny věcného charakteru můžeme rozčlenit na dvě skupiny: na ty, které jsou přímo vyvolány rekodifikací soukromého práva, např. reakce na nové instituty, jako je nové pojetí věci, svěřenský fond apod., a na ty, které byly rekodifikací soukromého práva vyvolány nepřímo, avšak znamenají významný zásah do stávajících institutů, např. změna koncepce přechodu daňové povinnosti.

Daňovým zákonem, který se v souvislosti s rekodifikací soukromého práva novelizuje, je zákon o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitosti, jelikož dochází k jeho zrušení. Daň dědická a daň darovací jsou inkorporovány do zákona o daních z příjmů. Právní úprava daně z převodu nemovitosti je předmětem zákonného opatření Senátu číslo 340/2013 Sb., které bude dalším bodem našeho jednání, to je o dani z nabytí nemovitých věcí, která bude předložena ke schválení v dalším bodě.

Nad rámec změn vyvolaných rekodifikací soukromého práva jsou v zákonném opatření schváleném Senátem další změny. Nejvýznamnější z nich je realizace první fáze tzv. jednotného inkasního místa, dále lze zmínit určitá proexportní a prorůstová opatření, např. odpočet na podporu odborného vzdělávání.

Dovolte mi nyní krátce se vyjádřit k důsledkům, které by nastaly, pokud by se daňové zákony nepřizpůsobily rekodifikaci soukromého práva, jinými slovy, pokud by v tuto chvíli neproběhla tzv. ratihabice čili potvrzení těchto zákonných opatření vámi jako Poslaneckou sněmovnou. V takovém případě by došlo k vytvoření poměrně velké řady různých mezer či nedostatků v daňových zákonech, které by nebylo možno překlenout pouze výkladem. Došlo by tak k vytvoření velmi širokého prostoru pro nežádoucí daňovou optimalizaci a daňovou nejistotu. Důsledkem by byl výrazně negativní dopad na inkaso veřejných rozpočtů, možná až v řádu desítek miliard korun. Mimoto by došlo k vytvoření rozsáhlé právní nejistoty. Došlo by také k založení určité nerovnosti mezi daňovými subjekty a v určitých případech možná také ke zvýšení jejich daňové zátěže.

S ohledem na tyto skutečnosti a mimořádnost celé situace, zejména celého procesu, který byl spojen se schvalováním této normy, mi dovolte, abych vás požádal o schválení předloženého zákonného opatření Senátu.

Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Já děkuji panu předsedovi vlády a nyní, než dám slovo panu předsedovi Senátu, tak bych vás chtěl požádat o pochopení se situací, která tady vznikla, protože podkladové materiály, tak jak tady byly předloženy, tak společně s hlasováním o vystoupení pana předsedy Senátu byl sesponkován tisk číslo 1, který jsem odložil v domnění, že to patří k vystoupení pana předsedy Senátu, takže jsem omylem předřadil tento bod před bod 17. Pokud s tím bude souhlas, tak bychom projednali bod 18. Předpokládám, že bod 19 s tím věcně souvisí, tak bychom projednali i bod 19 a poté bychom se vrátili k bodu 17.

Pokud byste měl někdo námitku k tomuto mému mylnému postupu vzniklému sesponkováním dokumentů, tak samozřejmě o tom můžeme hlasovat, můžeme tento bod přerušit a vrátit se k bodu 17. Ale myslím si, že nejrychlejším řešením bude, že pojedeme v pořadí 18-19-17. Je proti tomu nějaká námitka? Pokud ne, děkuji za pochopení a omlouvám se.

Prosím vystoupí pan předseda Senátu Štěch.

 

Senátor Milan Štěch: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych vám na úvod blahopřál k získání mandátu důvěry od občanů. Přeji vám, aby vaše práce byla úspěšná ve prospěch naší země, a až budete svůj mandát končit, abyste mohli říct: odvedli jsme dobrou práci.

Když skončila minulá vláda a bylo diskutováno, že bude potřeba přijmout zákonná opatření, která by umožnila dokončení rekodifikace soukromého práva, vyskytovaly se názory, že vláda a Senát budou zákonná opatření nadužívat. Já si myslím, že praxe ukázala, že tomu tak nebylo a že se s tímto mimořádným institutem, který je zakotven v Ústavě v článku 33, zachází a zacházelo velmi obezřetně.

První dvě zákonná opatření - první už vám pan premiér předložil - jsou opatření, která dokončují rekodifikace soukromého práva. I když v Senátu je velká část - velká část - senátorek a senátorů, kteří mají k občanskému zákoníku, který má nabýt účinnosti 1. 1. příštího roku, velmi velké výhrady, tak jsme si všichni uvědomili, že ve fázi rozpracování, účinnosti a aplikace v praxi je postup už tak daleko, že by bylo nezodpovědné neschválit zákonná opatření, která se týkají dokončení rekodifikace soukromého práva.

Samozřejmě můžete namítnout, že prvním krokem k tomu, aby muselo být použito zákonné opatření, bylo to, že Senát neschválil tisky včetně tisku, který se týká úpravy daňových zákonů v prvém procesu, v prvém období, tzn. ještě když přišel ten tisk z Poslanecké sněmovny. Ale prosím, berte v úvahu, že Senát je v tomto případě suverén. A my jsme shledali v té době, že v tom tisku je velmi mnoho návrhů, které do rekodifikace nepatří, resp. se jí přímo netýkají, a že jsou tam návrhy, které by znamenaly poměrně velké výpadky ve veřejných rozpočtech, včetně rozpočtů obcí, jak už uvedl v předešlém vystoupení předseda vlády. Proto bylo předloženo zákonné opatření, které ve své podstatě z velké části, dá se říct možná z 90 %, kopírovalo původní vládní návrh, který jsme předtím zamítli, ale přece jen tam byly změny, které se týkaly především úpravy zdanění základních investičních fondů a také problematiky osvobození daní z příjmů u podílníků na zisku a dividend.

Dále Senát zkonstatoval, že do této úpravy by nemělo patřit zrychlení odpisů, které by způsobilo výpadek podle propočtů jak našich, tak Ministerstva financí, okolo 10 mld. korun ročně.

Z tohoto důvodu jsme přijali zákonné opatření přece jen v pozměněné podobě, než vláda navrhla, ale nakonec při projednávání předseda vlády s úpravou, s pozměňovacími návrhy, které připravil Senát, vyslovil souhlas.

Takže hlavním cílem bylo to, abychom z daňové novely vypustili záležitosti, které nejsou nezbytně nutné k rekodifikaci soukromého práva a které na druhou stranu nepřipraví veřejné rozpočty o desítky miliard korun. Za druhé jsme si byli vědomi toho, že zákonné opatření je potřeba přijmout z důvodu, aby nevznikl stav právní nejistoty s ohledem na účinnost nového občanského zákoníku. Proto bylo zákonné opatření v podobě, jakou máte k dispozici, přijato a bude záviset na vás, jestli se rozhodnete, aby nadále bylo platné jako řádný zákon.

Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: To byl pan předseda Senátu Milan Štěch, který nás informoval o stanovisku Senátu a způsobu projednávání v Senátu. A já tedy otevírám rozpravu, do které mám zatím pět přihlášek řádných. Mám zde jedno přednostní právo pana předsedy poslaneckého klubu ODS, takže ten dostane přednost. Pan poslanec Stanjura prosím a potom v pořadí tak, jak je na tabuli, pan poslanec Tejc.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, chtěl jsem za náš klub vystoupit jako první a chci se zabývat ve svém vystoupení nejprve otázkou, o které mluvil jak premiér, tak předseda Senátu, tím nadužíváním.

Když se podíváte na článek 33 Ústavy, tak jasně říká, že se mají formou zákonných opatření schválit věci, které nesnesou odkladu. Máme na tabuli čtyři zákonná opatření a můžeme vést debatu - a my ji chceme vést - o tom, zda snesla, či nesnesla odklad.

Myslím si, že u novely zákona o veřejných zakázkách je to mimo jakoukoli debatu. Tam i ta minulá velká novela vstoupila v platnost 1. dubna, nevstoupila v platnost 1. ledna. A přesto, že je to identické s tím, co připravila předchozí vláda, myslím si, že tady měly být vláda i Senát zdrženlivější a měly to nechat na standardní legislativní proces.

Bod číslo 17, kterým jsme měli původně začít, bude jako třetí. V tom nevidím žádný problém. Všeobecné zdravotní pojištění, navýšení platby za státní pojištěnce - je stejný případ. Když se podíváte i na to zdůvodnění, které poslala vláda do Senátu, je tam napsáno, že hrozí velké výpadky příjmů v letošním roce. Ta suma 4,7 nebo 5 mld. je skutečně veliká, ale když ji porovnáte s celkovým objemem zdrojů, které jsou ve zdravotnictví za rok, a teď mě nechytejte za slovo - odhaduje se, že je to zhruba pro zjednodušení výpočtu 250 mld., tak se jedná o 2 % ročního obratu. A ti z vás, kteří někdy řídili nějaký rozpočet, měli nějakou firmu, mohou říct, zda 2 % je věc, která nesnese odkladu a nesnese standardní legislativní proces. My jsme přesvědčeni, že ano.

Ta poslední dvě zákonná opatření, která dle našeho názoru skutečně nesnesou odkladu, jsou dva zákony, které dokončují implementaci či doprovodné zákony k občanskému zákoníku. Je to věc, kterou naše vláda prosazovala, dlouhodobě připravovala, svedla nejeden politický zápas tady v Poslanecké sněmovně, nejeden politický zápas Sněmovna versus Senát. Myslím, že mnozí si to pamatujeme, a určitě by byla škoda, kdyby se ta práce nedokončila. Na druhé straně je třeba říct, že v okamžiku, kdy se rozpustila Poslanecká sněmovna, levicová vláda s levicovým Senátem využily situace a vypreparovaly věci z obou dvou návrhů, o kterých bude určitě řeč, když budeme konkrétně projednávat.

Slyšel jsem v předchozím vystoupení mluvit pana předsedu Senátu o desítkách miliard, které by vypadly. Podle mě to číslo není ničím podložené, je vymyšlené. A pokud dostanu přesnou analýzu, kde a jakým způsobem by stát či veřejné rozpočty přišly o desítky miliard, tak se rád panu předsedovi Senátu omluvím. Jinak si myslím, že to je šíření poplašné pravdy. Nic takového není pravda.

Chci říct, že ne že navrhla vláda, ale v tom legislativním procesu v Poslanecké sněmovně vypadlo jedno z mála opatření, na kterém se shodla tripartita, tzn. vláda, zaměstnavatelé, odbory - opatření, které by mohlo pomoci při obnově hospodářského růstu. Všichni mluvíme bez ohledu na politickou stranu, kterou tady zastupujeme, o tom, jak jsme připraveni. Zrychlení odpisů byla věc, která se v tripartitě dohodla. Nebyla kontroverzní, měla všeobecnou podporu. Přesto v Senátu z tohoto návrhu zákona vypadla - možná zase se zdůvodněním, že by veřejné rozpočty přišly o desítky miliard. Myslím si, že je to užitečná věc, na kterou naše podnikatelská veřejnost čekala a která mohla pomoci zrychlit investice jak ve veřejném, tak zejména v privátním sektoru. Takže kdyby Senát chtěl být opravdu zdrženlivý, tak přijal zákonná opatření v té podobě, ve které prošla Poslaneckou sněmovnou.

My jsme v té době navrhovali, aby rozpuštění Sněmovny bylo odloženo do doby, než se dokončí legislativní proces. Návrh nebyl přijat, přitom by nijak neohrozil avizovaný a pak uskutečněný termín voleb. Nic by se nestalo, mohli jsme vydržet. Je to poprvé, kdy Parlament České republiky projednává zákonná opatření. Myslím si a budu rád, když to bude nadlouho naposled. Protože měli jsme tady unikátní situaci, kdy tady byla vláda bez důvěry, která důvěru nikdy neměla, a vláda zůstala bez kontroly, protože neexistovala Poslanecká sněmovna, nebylo kde interpelovat, nebylo kde se přít s vládou, opozice neměla šanci, kde vykonávat kontrolu vlády. Takže opravdu věřím, že to bude na dlouhou dobu naposled.

I tak si myslím, protože zavádíme jakési ústavní zvyklosti, že by mělo zaznít, že minimálně dvě zákonná opatření mohla počkat na standardní legislativní proces, mohla být účinná v únoru nebo v březnu. Když mluvíme o zdravotnictví, tak ta samá vláda nenavrhla, abychom se bavili v tomto zrychleném čase o obnovení poplatků za pobyt v nemocnicích, který končí podle rozhodnutí Ústavního soudu k 1. lednu příštího roku a kde roční výpadek je odhadován na 2,1 mld. korun. Najednou tohle to sneslo odklad. Velmi podobné politické strany najednou říkají, že odpustí poplatky všeobecně, což považuji za legitimní politický názor, o kterém se můžeme přít, jestli ano, nebo ne. Nicméně i to určitě přinese snížení prostředků veřejného zdravotního pojištění a prostředků, které mají k dispozici zdravotnická zařízení. Takže si myslím, že je to jasné.

A u těch druhých dvou my prostě chceme jasně konstatovat, že situace využily jak levicová vláda, tak levicový Senát. A ti, kteří tu vládu podporovali, hlasovali důvěru, tak mají odpovědnost k tomu, aby zákony upravili. A zejména v tomto bodě si myslím, že ta úprava nešla šťastným směrem. Díky tomu, že nemůžeme podávat žádné pozměňovací návrhy, tak my budeme hlasovat pro ta dvě zákonná opatření, která dokončují doprovodné zákony k občanskému zákoníku. Je škoda, že vhodné paragrafy, které mohly pomoci ekonomice, jsou pryč, nedá se s tím nic dělat.

Na závěr chci říct, že nechceme navázat na praxi minulé opozice, která se velmi často v případě politické porážky hnala k Ústavnímu soudu do Brna. Nám stačí, že tady ten svůj názor prezentujeme, a nebudeme rozporovat, zda to bylo ústavně komfortní (konformní?) nebo nekomfortní, přestože si myslíme, že to ústavně komfortní nebylo.

A pro příští Poslaneckou sněmovnu, Senát a pro příští vládu: Kdyby náhodou - a říkám, my si to nepřejeme - nastala situace, kdy opět bude rozpouštěna Poslanecká sněmovna a opět se bude moci využívat článek 33 naší Ústavy, tak doporučujeme ještě mnohem větší zdrženlivost, než kterou předvedla vláda a Senát v uplynulých měsících. Děkuji. (Ojedinělý potlesk.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu předsedovi Stanjurovi, a pokud zde nejsou další žádosti o přednostní právo, tak bych poprosil prvního řádně přihlášeného do diskuse, což je pan poslanec Jeroným Tejc. Připraví se paní poslankyně Helena Válková.

 

Poslanec Jeroným Tejc: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych se také vyjádřil k bodu 18, ale také k bodu 19, tedy k zákonům, které souvisejí s občanským zákoníkem. A odpusťte mi, že budu hovořit nejen o těchto zákonných opatřeních, která doprovázejí občanský zákoník, ale budu v této věci navazovat na debatu o občanském zákoníku jako takovém, o kterém jsme tady vedli spor ani bych neřekl mezi levicí a pravicí, ale mezi těmi, kteří byli zastánci toho, aby se více přemýšlelo a více promyslelo spuštění nového občanského zákoníku, a těmi, kteří byli pro to, aby byl spuštěn za každou cenu k 1. lednu 2014.

Myslím, že nejen já, ale i velká část odborné veřejnosti, řekl bych snad kromě autorů tohoto zákoníku z odborné veřejnosti, je přesvědčena, že občanský zákoník není v tuto chvíli připraven natolik dobře a jeho rizika spuštění jsou natolik velká, že mohou ohrozit v budoucnu právní postavení a vztahy občanů České republiky.

Dnes bohužel stojíme v této Poslanecké sněmovně před rozhodnutím, kdy na jedné straně my, kteří jsme nehlasovali pro občanský zákoník, ať už jsme v této Poslanecké sněmovně zasedali, či nezasedali a přicházejí jako noví poslanci, budeme muset hlasovat pro doprovodné zákony ve formě zákonných opatření, protože kdybychom tak neučinili, tak od 1. ledna nastane chaos. A já jsem rozhodně nezáviděl ani kolegům v Senátu, kteří museli ve velmi krátkém čase zpracovat tyto normy do formy zákonných opatření tak, aby tato úprava byla připravena. A stejně tak nezávidím nám všem, kteří mají problém se spuštěním nového občanského zákoníku, že budou muset pro tato zákonná opatření hlasovat i přesto, že s řadou ustanovení a obsahu těchto zákonných opatření nebudou souhlasit.

To, co je problémem občanského zákoníku, je podle mého názoru nejen diskontinuita, tedy to, že se mění řada institutů, které fungovaly a které byly bezproblémové, a budeme si muset na ně zvykat nejen my občané, ale také judikatura, ale to, že doprovodné zákony byly připraveny na poslední chvíli.

Tady zazněla kritika ze strany pana předsedy Stanjury na to, že Senát řešil na poslední chvíli zákonná opatření a docházelo ke změně i obsahu zákonů, které byly připraveny jako doprovodné. Ono by se nic takového nestalo, kdyby legislativní proces fungoval tak, jak má, a kdyby vláda, tehdy ještě pravicová, předložila občanský zákoník společně s doprovodnými zákony, což se bohužel podle mého názoru nestalo nejen ihned poté, kdy byly ty návrhy sem doručeny, ale nestalo se to ani v přiměřeně krátké době a ty zákony zde byly až na jaře a v létě tohoto roku. A tedy i přesto, kdyby se Sněmovna nerozpustila, byly by schvalovány na poslední chvíli. A to je podle mého názoru chyba, které bychom se neměli dopouštět. A v tomto smyslu jsem přesvědčen, že pokud někdy ještě budeme přijímat takto rozsáhlou změnu právní úpravy, nejen že legisvakanční lhůta - tedy doba mezi platností a účinností - musí být delší než rok a půl nebo dva roky, ale především musí být předpisy, které mají tyto věci doprovázet a které zásadním způsobem v mnohém mění právní řád České republiky, předloženy dostatečně včas.

Protože nemám ambici zde hlasovat proti zákonným opatřením, která doprovázejí občanský zákoník, protože jak jsem říkal, nemáme jinou šanci, tak si dovolím navrhnout Poslanecké sněmovně doprovodné usnesení, ve kterém může ale nemusí, nebude-li odhlasováno, Poslanecká sněmovna vyslovit názor na to, jak by mělo být postupováno v příštích měsících, a to i na základě debaty, která je vedena v odborné veřejnosti.

Proto navrhuji doprovodné usnesení: "Poslanecká sněmovna žádá vládu České republiky, aby na základě vyhodnocení zkušeností z praxe provedla analýzu nového občanského zákoníku a na základě takto získaných výsledků navrhla novelu zákona odstraňující jeho nejzávažnější problémy, nedostatky a nejasnosti, a to nejpozději do konce roku 2014. Poslanecká sněmovna žádá vládu ČR, aby po projednání s představiteli justice přijala urychleně změny jak v oblasti organizační, tak legislativní, s cílem odstranit překážky bránící řádné aplikaci občanského zákoníku v praxi."

Rozumím tomu, že může zaznít výhrada, že zrovna od Poslanecké sněmovny by neměl zaznívat vzkaz voličům: Ještě něco ani nenabylo účinnosti a vy už to chcete novelizovat. Ale obávám se, že v případě občanského zákoníku a rizik s ním spojených, je tato výzva nutná. Poslanecká sněmovna by tím vyjádřila jasný signál budoucí vládě České republiky, že je třeba se analýzou občanského zákoníku zabývat a je třeba připravit v případě, že se ukáže, že v určitých institutech nefunguje, je potřeba jej změnit, a to velmi rychle.

Děkuji za pozornost. (Ojedinělý potlesk.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Dobrý večer, paní a pánové. Budeme pokračovat v otevřené rozpravě. Podle přihlášek je přihlášena paní poslankyně Helena Válková. Prosím ji, aby se ujala slova. Připraví se pan kolega Jiří Dolejš. Prosím paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je mi velkou ctí zde hovořit jako nováček, jako někdo, pro kterého je překvapením, že může hovořit na půdě Poslanecké sněmovny. Současně mě však doprovází pocit zklamání a smutku, že musím hovořit k zákonným opatřením, která jsou nejen podle mého přesvědčení, ale i podle názoru mých kolegů v politickém klubu hnutí ANO 2011 nedobrým vysvědčením předchozí vlády, která připustila, aby v takovém rozsahu, takovým způsobem a hlavně takovým procedurálním způsobem byla přijata tato norma, respektive zákonné opatření předložené nám teď ke schválení nebo neschválení.

Situace, do které jsme podle našeho názoru byli více či méně vmanipulováni, nás donutila, abychom se důkladně seznámili s obsahem zákonných opatření. U některých to vůbec nebylo snadné. Například bod č. 18, daňové předpisy eufemisticky nazvané související s rekodifikací občanského práva hmotného, čili s přijetím nového občanského zákoníku, jak co do rozsahu, tak co do svého obsahu zdaleka přesahují hranice, které jsou nutné nově upravit tak, aby například terminologie odpovídala novému občanskému zákoníku, a naopak se této možnosti využilo až zneužilo k tomu, aby se do daňových předpisů, například do novely zákona o dani z příjmů, zařadila ustanovení, která nebyla dostatečně ve vnějším připomínkovém řízení prodiskutována.

Přípravě tohoto vystoupení jsem věnovala poměrně dost času. Hovořila jsem s řadou odborníků, protože oblast daňového práva opravdu není mou doménou a neodvážila bych se zde vystoupit, pokud bych nedospěla k závěru, že tito odborníci byli úmyslně v rámci připomínkového řízení opomenuti. Je to například Komora daňových poradců, která opakovaně zdůrazňovala a upozorňovala, že součástí novely jsou i změny nesouvisející s rekodifikací, že jsou systémově věcně špatné, že vyvolají důsledky, které se budou týkat jak řadových občanů, tak firem a v podstatě mohou vést i ke zpochybnění řádného výběru daní vůbec. Tyto připomínky nechci teď kvalifikovaně hodnotit, protože, jak jsem již konstatovala, daňové právo není mou doménou. Nicméně to ukazuje, že se nevyužily možnosti, které zde byly, protože tyto připomínky byly předneseny již na jaře roku 2013, jak tedy v osobních jednáních, tak písemnou formou.

Myslím si, že v současné době, kdy je velmi často zdůrazňováno, že nepřijetí zákonných opatření by vedlo k chaosu, k nejistotě, k tomu, že bychom nevybrali daně v řádu miliard korun v daňovém období v příštím roce, nám to vlastně neumožňuje takovéto zákonné opatření neschválit. Současně nám to i znemožňuje pokusit se o odložení účinnosti občanského zákoníku. V této souvislosti je třeba i připomenout nález Ústavního soudu 55/10, který poměrně jasně vymezuje podmínky legislativní nouze. Cituji: "Ústavní pořádek explicitně připouští možnost projednat vládní návrh zákona ve zkráceném jednání pouze na základě článku 8 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, a to v době stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Stanoví-li tedy ústavní pořádek takovouto možnost pouze v jediném případě, je zřejmé, že za jiných situací to obecně možné není. Nejde přitom o mezeru v Ústavě, pokud ústavní pořádek možnost projednat návrh zákona ve zkráceném jednání zná. Ústavodárce se toliko rozhodl tuto možnost připustit jen v extrémních a mimořádných situacích. Lze sice připustit, že se na úrovni zákona, třeba jednacího řádu, zakotví další případy, kdy lze zákony projednat ve zkráceném řízení legislativní nouze, avšak protože jde o úpravu praeter constitutionem a protože smyslem ústavněprávní reglementace zkráceného projednávání je ochrana práv a principů ovládajících legislativní proces v demokratickém právním státě, využití institutu legislativní nouze je možné jen za předpokladu širokého konsensu v Parlamentu anebo jen tehdy, kdy typová závažnost situací, v nichž bude legislativní nouze použita, odpovídá závažnosti situací, s nimiž počítá ústavní pořádek pro zkrácené projednání návrhu zákona. Podmínkou vyhlášení stavu legislativní nouze není jen hrozba určitých negativních důsledků, ale především existence mimořádné okolnosti, která má potenciál ohrozit základní práva a svobody zásadním způsobem anebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody. Za mimořádnou okolnost posuzováno prizmatem ústavních principů je možno považovat jen takovou okolnost, která se zjevně vymyká běžnému průběhu politických procesů vnitřních i vnějších anebo může jít o okolnost, kterou představují přírodní katastrofy. Právě ona mimořádnost odůvodňuje nezbytnost bezprostřední reakce ze strany zákonodárce a s tím související omezení ústavních principů, jež se vztahují k parlamentní proceduře. Závěr o existenci této mimořádné okolnosti tak musí mít rozumný základ a musí být podložen skutkovými okolnostmi."

Čili jinými slovy řečeno, nedomnívám se, že by zde byly splněny podmínky stavu legislativní nouze, nedomnívám se, že máme možnost žádat o odklad formou pozměňovacího návrhu novely, která by odložila účinnost zákona č. 89/2002 Sb., občanského zákoníku, o jeden rok, jak jsme diskutovali myslím i napříč politickými stranami, a zbývá nám tedy jenom konstatování, že jsme se ocitli v situaci, kdy vlastně budeme poprvé hlasovat, a přitom budeme hlasovat o tom, jaké menší zlo zvolíme.

I v této souvislosti bych ráda navázala na svého předřečníka pana Tejce, který zde přednesl návrh doprovodného usnesení Poslanecké sněmovny, na kterém jsme se shodli a společně jsme jej formulovali, a ráda bych jej doplnila určitým úvodním návrhem úvodního konstatování, totiž že Poslanecká sněmovna České republiky konstatuje, že účinnost zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a souvisejících právních předpisů k 1. lednu 2014 byla stanovena na nepřiměřeně krátkou dobu, neodpovídající ani rozsahu ani závažnosti legislativních změn v právním řádu České republiky. Odložení účinnosti občanského zákoníku a souvisejících předpisů před plánovaným nabytím jejich účinnosti již však neumožňuje - odkazuji zde právě na meze legislativní nouze - ani případné mimořádné zkrácení legislativního procesu.

Za další. Neschválení zákonného opatření Senátu o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů a zákonného opatření Senátu o dani z nabytí nemovitých věcí by od 1. ledna 2014 vedlo s vysokou pravděpodobností k právnímu chaosu a rizikům v oblasti řádného výběru daní, přičemž vzhledem k délce legislativního procesu nelze tyto normy znovu v pozměněné podobě předložit a projednat.

A konečně závěrem bych se přimlouvala za zvážení, zda nepřijmeme prohlášení v tom smyslu, že jsme si vědomi toho, že občanský zákoník účinný od 1. ledna 2014 s ohledem na ne zcela dostatečnou přípravu na jeho aplikaci v praxi, rozsáhlou diskontinuitu oproti dosavadní právní úpravě a nedůslednou provázanost s ostatními právními předpisy přináší řadu rizik, možných negativních dopadů a může vést, zřejmě povede, ke snížení právní jistoty občanů a ke zvýšení nepředvídatelnosti soudních rozhodnutí v určitém nadcházejícím období několika let.

Kdybych shrnula své vystoupení, je to opravdu s určitou nadsázkou jako v tom románu, který dobře znáte, většina z vás, Sophiina volba, kdy na jedné straně využíváme svůj mandát a hlasujeme pro něco, co víme, že jak co do obsahu, tak co do rozsahu neodpovídá ani názvu, mám na mysli to zákonné opatření, které se týká daňových předpisů, ani našemu přesvědčení, že tím nějak přispějeme ke zvýšení právní jistoty. Na druhé straně víme, že pokud bychom ruku nezvedli, je zde vysoce pravděpodobné, že dojde ještě k větším škodám, a proto nám zřejmě nezbývá nic jiného, než nakonec svoji ruku pozvednout.

Děkuji. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Válkové a před Jiřím Dolejšem - prosím, aby ještě posečkal Jiří Dolejš, protože k faktické poznámce se přihlásil pan kolega Polčák. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji vám, pane místopředsedo. Já musím říci a navázat na to, co říkala paní kolegyně profesorka Válková. Jakkoliv bylo v jejím projevu nepochybné, že má významné i ústavní mantinely a já sám jsem si ho se zájmem vyslechl, tak musím říci, že jsme nebyli s návrhem tohoto usnesení seznámeni předtím, a představa, že tedy takhle zazní pouze tento návrh usnesení, je poměrně pro mě překvapivá. Samozřejmě řádný legislativní proces znamená, že návrh usnesení je dáván a je neustále vytištěn a stojí před námi. Já chápu, že tato ratihabice, dodatečné schválení, je složitější, ale myslím si, že by bylo alespoň trochu kolegiální, kdyby předsedové poslaneckých klubů tento návrh usnesení dostali dopředu. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času a do rozpravy je přihlášen pan kolega Jiří Dolejš. Prosím, ujměte se slova. Připraví se pan kolega Mládek. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo, pane předsedající. Hezký večer, kolegové a kolegyně.

Předřečník hovořil o tom, že se cítí být zaskočen, že nejde vše hladce a že se tady předkládají nějaká doprovodná či jiná usnesení. Já si myslím, že bychom tím neměli být zaskočeni, protože zejména u tohoto bodu rozhodování je složité a ne že není, i když chápu, že duchovní otcové tohoto předkladu, tedy zejména toho původního poslaneckého, se cítí být natolik spjati, že se možná trošku vyděsili, že by se to mohlo zkomplikovat. Ale nezkomplikovali jsme to my, zkomplikovali to tvůrci tohoto postupu, a tak se nedivte, že jednak vystupujeme, kritizujeme, ale že přemýšlíme, jestli to jde ještě nějakým způsobem zachránit, protože něco udělal Senát, ale třeba jsme mohli udělat a teď v tuto chvíli můžeme udělat ještě víc.

Dotkl bych se tady i vystoupení profesorky Válkové, naší kolegyně, která tady plédovala za jakési prohlášení. Mně to přijde trošičku alibistické se teď státotvorně ohrazovat, že v našem rozhodnutí jsou rizika. No jsou, ale to nám už houby platné, pokud tedy schválíme příslušný materiál, a rizika ať v té, či oné variantě prostě nastanou.

Já se pokusím navrhnout trošičku jiné řešení, a než se k němu dopracuji, tak vás poprosím o trošičku trpělivosti, protože přece jenom se musím vrátit k začátkům.

Když jsme tady v Poslanecké sněmovně měli ten původní sněmovní návrh, tak frakce KSČM hlasovala proti. Hlasovala proti z několika důvodů, které tehdy odezněly, ale jeden z podstatných důvodů je, že jsme už v té době říkali, že novela civilního kodexu měla být odložena, že se mělo schválit odložení účinnosti. A není naší vinou, že tehdejší Sněmovna nereagovala, ale musím také trochu říct i ve vztahu k vládě v demisi, která se nachází ve svých částech za mými zády, že jsme čekali, zda oni toto neuchopí a zda oni nepřijdou s námětem, který by třeba buď oni sami ve vztahu k nové Sněmovně, nebo Senát mohl použít a odložit účinnost této právní normy. Bohužel se tak nestalo. A samozřejmě platily výhrady nejenom ve vztahu k civilnímu kodexu, ale platily výhrady i ve vztahu ke konstrukci daňových změn, protože je pravdou, že ten tlusťoch, kdo jste měl v ruce, ten původní tisk, byl takto tlustý (ukazuje) a obsahoval skutečně hodně změn, tak zdaleka ne všechny, dokonce hodně jich tam bylo, které souvisely, bych řekl, s určitým daňovým kutilstvím tehdejšího správce resortu, resp. resortu ministra financí, a který byl v koridoru určitého uvažování o fiskální a daňové politice. Pokud Senát korigoval původní sněmovní podklad a vyházel z toho některé věci, tak samozřejmě si můžeme říct, jestli se nám to líbí, nebo nelíbí, ale odstranil věci, které přímo nesouvisí s tím civilním kodexem, a tudíž se jakoby přiblížil té nutnosti.

Já tady zmíním především zrušení osvobození u dividend, což někdo může chápat jako úkrok směrem od daňového liberalismu, ale v každém případě tím ušetříme pro fiskál určité peníze. Stejně tak bylo vypuštěno daňové osvobození u investičních fondů, kdy jsme byli přesvědčováni, že tím vytvoříme v Praze druhé Lucembursko, že se k nám stáhnou investiční fondy ze světa a budou si tady užívat jakéhosi kvazidaňového ráje. Opět by to mohlo v určitých propočtech přinést rozpočtový výpadek, byť samozřejmě by to bylo hezké, kdybychom se stali druhým Švýcarskem a Lucemburskem, ale ta pravděpodobnost je nebo byla velmi nízká. Čili tuto redukci vnímám jako pozitivní.

Ale pak samozřejmě je tam celá řada dalších návrhů, o kterých asi dneska večer nebude o všech řeč, ale přeci jenom se tam korigovala spíše daňová politika, a ne že tam zbylo pouze to, co je vyvoláno kodexem, tedy novelou civilního kodexu. A tady už jsou samozřejmě určité otazníky. Jenom namátkou připomenu, že se ta novela týká například daně silniční, kdy jsme učinili z České televize, z Českého rozhlasu a já nevím koho ještě, z České tiskové kalendáře, veřejného poplatníka v této věci. Čili to už je jaksi něco navíc, co není dáno ústavní nutností. Ale uklidnilo mě, když jsem slyšel z řad klubu ODS, že ani náznakem nezvažují ústavní stížnost na skutečnou nutnost tohoto senátního opatření.

Co já mám třeba otazník, je, že součástí této novely měla být určitá podpora hospodářského růstu, a to v oblasti zavedení ještě většího zrychlení odpisů. Tamhle vidím, že se připravuje kolega Mládek, který by nepochybně řekl, že toto zrychlení by znamenalo výpadek daňového inkasa, ale ono by šlo třeba nastavit jinak, protože v principu zrychlení odpisů je prorůstové opatření, ale nesmí se to přehnat. Takže kdyby se nastavily jinak odpisové kategorie, tak by to třeba bylo možné. Čili takových věcí je tam celá řada a je to jakýsi dodatečný argument proč: pane správce, moc jste se nesnažil, mělo se pracovat trochu jinak.

Ale ten klíčový argument, a tím se vracím na začátek, když jsem začal hovořit, je, že my si skutečně nepřejeme, aby civilní kodex byl nastartován od 1. 1. 2014. Dodávám pro vaši informaci, protože ne všichni sledujete bedlivě činnost klubu KSČM, že jsme den po volbách vypracovali návrh, ten je velice stručnou novelkou, na odložení účinnosti.

No ale protože do dneška jsme neměli hlavu Sněmovny, tak to nebylo komu předávat, a tím jsme se dostali procedurálně do skluzu, kdy je velmi obtížné se dostat, byť v nějaké nouzi či časové tísni, k tomu, abychom to ještě stihli. Nejjednodušší, abychom sami sobě nezkomplikovali život, by nyní bylo vyjmout z těch čtyř opatření toto jediné - tím avizuji, že u těch dalších tří opatření za prvé nebudu vystupovat a za druhé že jsme vstřícní - a buď ho tedy nepřijmout, což by mohl být problém, protože ještě nevíme, jak by to dopadlo s odložením účinnosti civilního kodexu. Nám by se to tedy líbilo, protože bychom vytvořili tlak řekněme na odložení účinnosti. Pak bych tady měl pro vás jemnější variantu, a to přerušit projednávání tohoto bodu a v průvodním usnesení vyzvat vládu, aby v této věci byla aktivní, a do doby, než projednáme urychleně stručnou novelku o odložení účinnosti občanského zákoníku, to nechali u ledu a pak to doprojednali podle toho, jak to dopadne. Tam bychom se v čase do Silvestra nějak sešli. Já se obávám, že druhé čtení státního rozpočtu nás stejně přinutí, abychom pracovali i mezi svátky, tak proč tam někam nevsunout tento rozhodovací problém?

Čili když zopakuji závěry, protože tady není rozlišena podrobná a obecná rozprava, tak pro zpravodajský stolek, když to zopakuji, tak první řešení je přerušit a vyzvat vládu a druhé řešení, poněkud tvrdší, je nehlasovat pro, čímž avizuji, jak se zachová frakce KSČM u tohoto bodu, a kdyby to náhodou vyšlo, tak abychom nezpůsobili neštěstí, dát průvodní usnesení k tomu, aby vláda předložila návrh na odložení účinnosti občanského zákoníku.

S doprovodným usnesením, které navrhoval kolega Tejc, nemáme problém, když si všichni uvědomujeme, jaká rizika a problémy to způsobí, tak analyzujme, novelizujme, ale já se obávám, že tohle není až tak kardinální, abychom uklidnili právnickou i občanskou veřejnost.

To je z mé strany všechno. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Dolejšovi. Slova se ujme pan poslanec Jan Mládek, připraví se pan kolega Miroslav Kalousek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Mládek: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte i mně říci několik slov k zákonnému opatření o daňových zákonech.

Já si myslím, že jsme tady obětí jakéhosi megalomanství, které vytvořilo meganormu, která bude neštěstím pro naši zemi nejen v nejbližších několika letech, ale pěti až deseti letech nejméně, než se usadí judikatura a než všechno bude jasné. Bohužel jsme teď v situaci, že akorát minimalizujeme škody, které nastanou. Je ale třeba tady jasně říci, že by bývalo bylo daleko lepší, kdyby pokračovaly dílčí novely v této oblasti, bez megalománie, že musí být jeden obrovský zákoník.

Chtěl bych zároveň poděkovat Senátu za to, že přijal toto zákonné opatření, protože on musel reagovat na některé věci, které byly naprosto neuvěřitelné. Minulá vláda dělala změny v daních z dividend a investičních společností přímo na zasedání vlády bez účasti odborného aparátu, který byl vyřazen. Výsledkem bylo, že bylo nulové zdanění z dividend a investičních společností. Takhle se ono Lucembursko vybudovat nedá, takhle se vybudovala akorát díra do veřejných financí. Čili bylo třeba konat.

Bohužel to, že je to všechno na poslední chvíli šito horkou jehlou a že by to chtělo odklad minimálně o rok, tj. legisvakanci prodloužit, je možné doložit na jednom velmi konkrétním případu. Již včera se objevily první náznaky o tom, že v tomto zákoně jsou některé nečekané důsledky, a to ve zdánlivě pozitivní věci, že občanský zákoník předpokládá, že bude pokud možno spojováno vlastnictví nemovitosti a půdy. Trošku bylo v té debatě pozapomenuto na daňový dopad. Teď to vypadá tak, že se bude platit DPH i z té půdy, na které se podílíte, pokud si koupíte byt. Čili v minulosti se neplatilo DPH z půdy, teď se bude platit 15 %, pokud je to takzvaný sociální byt, a 21 %, pokud není. Povede to ke zvýšení ceny bytů podle konzervativních odhadů asi o 1,5 až 2 %, ale v Praze by to mohlo být také 5 %.

Je tam samozřejmě neočekávaný paradoxní výsledek pro fiskál, a to je očekávaný výnos 1,2 až 1,4 mld. korun. Z toho musí mít člověk smíšené pocity, protože pravicová vláda zvedla daňovou zátěž, aniž o tom věděla. Tím dodala pozitivní výnos pro státní rozpočet 1,2 až 1,4 mld. korun. Trošku děsivé na tom je, že to nebylo vědomé, že se to prostě tak nějak stalo, aniž většina zákonodárců tušila, že tak činí.

Negativní samozřejmě je, že situace ve stavebnictví je velmi těžká a vyšší ceny bytů rozhodně nepomohou české ekonomice v této obtížné době.

Nicméně patřím k těm, kteří si stále myslí, že to musíme schválit, protože jinak by tady vznikla velmi komplikovaná situace.

Chtěl bych odpovědět panu předsedovi poslaneckého klubu ODS. Je samozřejmě velmi obtížné vyčíslit dopady, protože kdyby vznikl chaos, budou rozhodovat soudy, a soudy rozhodují, na to precedenty jsou, v případě pochybností vždy ve prospěch daňového poplatníka. Čili podle velmi střízlivých odhadů Ministerstva financí to je riziko nějakých 30 až 40 mld. korun, což samozřejmě není dobré riskovat.

Občanský zákoník tedy bude pro nás všechny poměrně drahou záležitostí. Povede ke znejistění právních vztahů, dodatečné náklady budou minimálně v jednotkách miliard korun ročně jak pro firmy, tak pro domácnosti a čekají nás rychlé novely, o čemž již konečně mluví i doprovodné usnesení. Jedna z těch novel by nepochybně asi měla být o DPH za půdu, kterou v zásadě nikdo nechtěl a která se tam dostala tak nějak mimochodem.

Chtěl bych vyzvat vládu, aby přes všechny pochybnosti, jak tady pěkně popsala paní profesorka Válková, a rozhodnutí Ústavního soudu, byly hledány cesty nejenom k tomu, že se bude novelizovat občanský zákoník hned brzy po jeho vstoupení v platnost, ale aby se přece jenom ještě našla cesta, aby to bylo minimálně rok legisvakantní. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Mládkovi. Slova se ujme pan Miroslav Kalousek a připraví se pan kolega Pospíšil. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane předsedo Sněmovny, Senátu, vlády, napadá mě, že tohle je výjimečná chvíle, protože při projednávání tohoto bodu kdyby byl ještě přítomen pan prezident, tak tady byla celá první ústavní čtyřka. To si nepamatuji za celou dobu, co jsem v Poslanecké sněmovně.

Přesto dovolte, abych se vymezil vůči proslovu pana poslance Dolejše, na kterém bude nejlépe vidět, že tady diskutujeme dvě témata současně. Téma rekodifikace občanského zákoníku v oblasti daňové legislativy, aby mohl občanský zákoník vstoupit v účinnost k 1. 1. 2014, a téma daňových změn.

Pan poslanec Dolejš je zjevně spokojen se změnami, které si prosadil Senát a musela respektovat vláda v tomto zákonném opatření v oblasti daňových změn, není spokojen s tím, že bude občanský zákoník díky tomu moci vstoupit v účinnost k 1. 1. 2014. Já jsem přesný opak. Já respektuji, že díky tomuto zákonnému opatření bude moci vstoupit v účinnost občanský zákoník k 1. 1. 2014, a proto avizuji já i klub TOP 09, že budeme hlasovat pro toto zákonné opatření, ale samozřejmě nejsme spokojeni s daňovými změnami, které v tom vlastně vláda na tlak Senátu musela učinit, aby zprůchodnila účinnost občanského zákoníku. Dovolte, abych se tam zastavil u několika málo aspektů.

K 1. 1. 2015 by měl podle našeho právního řádu vstoupit v účinnost velký balík daňové rekodifikace, který se jmenuje daňové změny související s jednotným inkasním místem. Tedy k 1. 1. 2015 má vstoupit v účinnost platná součást právního řádu České republiky - jednotné inkasní místo jako velká systémová změna a v ní, pokud mezitím nepřijdou změny tohoto ctihodného zákonodárného sboru, by měly vstoupit v účinnost i parametrické změny celé řady daní, které se k tomu vážou.

Říkám to proto, že pokud dnes vede rodící se vládní koalice diskusi o budoucnosti daní jak v oblasti systému, tak v oblasti parametrů, nutně musí brát na vědomí nikoliv to, co platíme dnes, ale co má být účinné a co je dnes platnou součástí právního řádu k 1. 1. 2015. To znamená 19% sazba pro právnické i fyzické osoby, jednotná sazba 6,5 % veřejných pojistných jak zdravotních, tak sociálních. To je dnes platnou součástí právního řádu. A budeme-li cokoliv novelizovat, budeme buď ty daně držet v dnes platné, nikoliv však účinné, ale v dnes platné podobě, anebo je zvýšíme. To samozřejmě bude záležet na vůli vládní koalice.

Já bych tady jenom chtěl upozornit na to, abychom byli opatrní, když říkáme, že nebudeme zvyšovat daně. Z toho, co zatím slyšíme, zdá se, že chcete zvyšovat daně od dnes platné daňové legislativy, která má vstoupit v účinnosti k 1. 1. 2015. Ale je to samozřejmě vaše vůle, akorát pak musíte přiznat, že je zvyšujete.

Samozřejmě že tam byly drobnosti typu DPH u půdy patřící k bytům, neboť podle nového občanského zákoníku stavba již neoddělitelně patří k pozemku, a na druhou stranu tam byly značné daňové úlevy v desítkách miliard. To znamená celkově pravicová vláda, nebo středopravá, nebo konzervativní vláda, celkově vláda těmito návrhy snižovala daňovou kvótu, jenom ji mírně restrukturalizovala. Jestli vyhodíte snížení daní u všech přímých odvodů, které tam byly plánovány, a ponecháte tam to jedno jediné, to dépéháčko u bytů, o kterém mluvil pan poslanec Mládek, no tak logicky ano, tam dojde k navýšení o jednu až dvě miliardy, protože jste mezitím škrtli těch dvacet na straně snížení.

Takže já vás velmi prosím, vás, kteří dnes diskutujete o budoucnosti daňové legislativy, abyste si uvědomili, co opravdu je platnou součástí právního řádu a co buď vstoupí v účinnost k 1. 1. 2015, anebo nevstoupí, protože mezitím stačíte novelou ty daně zvýšit.

To je první významná poznámka, kterou jsem chtěl učinit.

Druhá významná poznámka se týká těch dvou základních důvodů, proč Senát odmítl tuto rekodifikační novelu. Ta vznikla prostě tak, že když se na jaře vládní koalice - asi není tajemství, já se přiznám, že na jaře jsem patřil k té menšině, která ještě naléhala, že účinnost občanského zákoníku by se měla o rok odložit. Ano, já jsem byl o tom přesvědčen, a respektoval jsem, že jsem v menšině. Pokud tedy můj názor byl menšinový, tak zase musím respektovat, že někdy v létě padla jakákoliv možnost úvahy, zda o tom ještě dál diskutovat. Prostě v létě se to přelomilo a teď už nezbývá nic jiného, než aby občanský zákoník vstoupil v účinnost k 1. 1. 2014. Pak nezbylo nic jiného, než z té obrovské materie daňové legislativy vázající se k té systémové změně jednotného inkasního místa vyndat všechno, co je nezbytné pro rekodifikaci občanského zákoníku tak, aby byl účinný k 1. 1. 2014, a k tomu jsme dodali ještě několik věcí, o kterých jsme se domnívali, že vzhledem k mělké, leč dlouhé recesi české ekonomiky jsou zapotřebí a jsou užitečné.

Tou první byly ony zrychlené odpisy. To je jediná věc, která nevstoupí, která není součástí platného právního řádu, protože byla dodána jako pozměňující návrh v Poslanecké sněmovně. To znamená, tu nenajdete v platné legislativě schválené v roce 2011. Všechno ostatní tam najdete. Zrychlené odpisy tam nenajdete, ty byly skutečně dodány jako aktualita v čtení této rekodifikační novely, protože ze zkušeností krize roku 2008 víme, že ze všech těch chaotických a bláznivých pokusů a často neefektivních pokusů fiskálními impulsy popohnat hrubý domácí produkt ten jeden jediný ze všech, který fungoval, byly zrychlené odpisy. Vezmete-li si analýzy efektivity prorůstových fiskálních opatření z polehmanovské krize 2008, zjistíte, že to jediné, co mělo skutečný efekt na HDP a zaměstnanost, byly zrychlené odpisy. Proto jsme v té situaci, v které jsme byli, pokládali za nutné a nezbytné jako jediné toto opatření navrhnout. Možná že by se slušelo podotknout, že tenkrát bylo schváleno napříč politickým spektrem, že pro ně hlasovala nejenom tehdejší vládní koalice, ale že pro ně hlasovala i levicová opozice, neboť i ona znala analýzy dopadů tohoto opatření. Jiný názor potom měl ovšem Senát.

Tím druhým opatřením, které bylo kritizováno a které bylo důvodem, že ta novela byla Senátem zamítnuta a vynutila si toto zákonné opatření, bylo odstranění srážkové daně z dividend fyzických osob. Pan prezident, tuším, to dokonce označil za Kalouskův tunel, kterému bylo na poslední chvíli zabráněno.

Dámy a pánové, všechny evropské země se trochu trápí tím, že jejich daňoví rezidenti odcházejí do daňových rájů, kde se jim ty daně platí lépe a radostněji než v jejich vlastní zemi. Analyzujete-li příčiny těchto odchodů v různých zemích, tak jsou v různých zemích různé. Například ve Francii je tím hlavním důvodem statisticky dědická daň, která je tam obrovsky veliká. Podíváte-li se na ty důvody u nás, tak zjistíte, že kromě nestabilního daňového systému - ano, to bývá velmi často udávaný důvod - je, že Česká republika jako jedna z mála zemí tento příjem jako jediný přímý odvod daní dvakrát, neboť dividendy vyplácí společnost ze zdaněného zisku, nikoliv nezdaněného, to znamená, zdanila je u právnické osoby, a poté co je vyplatila, tak ještě uplatňuje daň u fyzické osoby, což je nonsens, systémová nespravedlnost, která se uplatňuje v málo zemích. Takže každý, komu to dojde a stojí mu to za to, uteče do země, kde se tohle nedělá a dohody o mezinárodním zdanění neumožňují, abychom to uplatnili.

Cesty jsou dvě. Ta, která se mi vždycky líbila nejvíce - danit to u fyzických osob, ale nedanit to u právnické osoby, to znamená vyplácet to z nezdaněného zisku, anebo ta cesta, která nakonec politicky zvítězila a která byla navržena - u právnické osoby to danit, ale odpustit srážkovou daň u osoby fyzické. Arbitrárně je to jedno. Já bych dal pořád přednost té původní - ponechat srážkovou daň u fyzické, ale nedanit to u té právnické. Arbitrárně je to jedno, ale dokud to budeme danit dvakrát, tak poskytujeme spoustu důvodů, proč každý, kdo umí počítat, začne přemýšlet, zda nemá odejít do daňových rájů.

Já jsem četl programy mnoha politických stran. Řada z nich hovoří o daňových rájích. Nejvíc mě oslovil program klíčového hnutí jako politické strany, která neuspěla. Mně je to líto. Kdyby uspěla, tak bych rád viděl, jak by naplnila svoji programovou prioritu: zakážeme daňové ráje. Ono to nejde. Tak se pokusme motivovat naše daňové rezidenty, aby do nich neutíkali. Tohle je jeden z hlavních důvodů.

Říkám to proto, že tou platnou součástí právního řádu to zůstalo k 1. 1. 2015. Budeme diskutovat v této Sněmovně daňovou legislativu v nadcházejících měsících. Teď nám nezbývá nic jiného, než podpořit toto zákonné opaření, aby mohl občanský zákoník vstoupit v účinnost k 1. 1. 2014. A že některé opravdu promyšlené a zanalyzované návrhy, které Senát hodil pod stůl, by neměly zapadnout, alespoň v našich myslích a v naší diskusi, že bychom se k nim mohli vrátit a že by možná zdravý rozum mohl zvítězit.

Já vám děkuji za pozornost. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. Hlásí se pan poslanec Jiří Pospíšil a připraví se pan kolega Jan Chvojka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi, abych se také stručně zapojil do debaty o tomto návrhu, zákonném opatření, a také o občanském zákoníku, protože pokud se na tu debatu podíváte a hlavně pokud ji pozorně posloucháte, tak se tu trošku pletou dvě věci dohromady. Na jedné straně debatujeme o zákonném opatření, které dneska máme případně schválit a o jehož kvalitě bychom hlavně měli vést debatu, a na druhé straně debatujeme o samotném občanském zákoníku, který je tak trochu s tímto zákonným opatřením zaměňován, a termíny o řekněme legislativním chaosu, rychlosti přijímání, které se podle mého názoru týkají zákonného opatření, se spojují s občanským zákoníkem.

Já jsem původně vystoupit nechtěl, ale protože občanský zákoník zde byl několikrát skloňován a několikrát zmiňován, zvlášť jeho odpůrci, je fér, aby zde zazněly i jiné argumenty, které se tohoto zákona dotýkají, a aby veřejnost, která nás sleduje, věc mohla posoudit.

My jsme na tomto plénu o občanském zákoníku velmi podrobně hovořili, ostatně ta první verze byla předložena ještě za předminulého volebního období. Vedli jsme debatu s panem kolegou Tejcem, který na to má svůj odborný názor. Vedli jsme debatu v ústavněprávním výboru a je třeba říci, a to tady zdůrazňuji, že na občanském zákoníku jako takovém včetně přijímání se pracovalo více než deset let. Tolik tedy mýtus chaosu a rychlého přijímání občanského zákoníku. Na žádném jiném zákoně v této zemi se takto dlouho nepracovalo, žádný jiný zákon nebyl v zásadě dvakrát projednáván na půdě Poslanecké sněmovny.

Druhý mýtus, který chci zde vyvrátit, je mýtus toho, že je lepší jít cestou postupných změn. Samozřejmě je možno mít takový názor, ale podíváte-li se do jiných zemí, které podobně jako my v roce 1989 odstranily komunistický režim a měly komunistické právo, pak většina těchto zemí, začneme v Maďarsku přes Rusku po pobaltské země, Rumunsko atd., již úplně nový občanský zákoník přijaly. A země, které ho stále nemají, jako Slovensko a Polsko, usilují o to, schválit úplně novou právní úpravu. Neznám tedy zemi, a to říkám jako člověk, který se tímto problémem zabývá, neznám postkomunistickou zemi, která by dobrovolně šla cestou pouhých novel bez toho, že by v nějakém horizontu chtěla přijmout novou právní úpravu.

Chybou je, ale to je chyba, za kterou nikdo nemůžeme, že tato nová právní úprava měla být přijata před deseti lety. Kdybychom ji přijali před deseti lety, pak by transformační náklady na úplně nové občanské právo byly úplně jiné, než když nový občanský zákoník má vstoupit v účinnost 23 let pozměně společenských poměrů, kdy zde máme zákon z roku 1964, sice mnohokrát novelizovaný, částečně upravený do standardních evropských podmínek, ale stále nevyhovující a nesrovnatelný s tím, jak třeba vypadá občanské právo v Německu, v Rakousku nebo v jiných standardních státech. Jsme bohužel v jakési půli cesty, na půl cesty od zákona z roku 1964, ale zdaleka, dámy a pánové, se neblížíme tomu, jak vypadá evropský standard občanského práva. A to říkají i ti, kteří jsou odpůrci nové kodifikace a kteří by třeba říkali: pojďme dál, cestou dalších novel.

Paní profesorka Válková tady zmiňovala ve svém návrhu usnesení, že se jedná z hlediska legisvakance o nepřiměřeně krátkou dobu. Já jsem ochoten toto připustit u těch doprovodných zákonů. Je opravdu chyba díky politické situaci v této zemi, že doprovodné zákony v podobě zákonných opatření přijímáme v tuto chvíli. Ale dámy a pánové, samotná legisvakance téměř dvou let u občanského zákoníku je evropským standardem. To tady opakuji. Takže pokud chcete hlasovat o usnesení, že legisvakance občanského zákoníku byla stanovena na nepřiměřeně krátkou dobu, parafrázuji nyní v tuto chvíli návrh paní profesorky Válkové, pak se prosím podívejte, jaké legisvakance měly jiné evropské státy u svých občanských zákoníků. Většina evropských států měla dobu kratší než dva roky. Maďarsko například půl roku. Já to nedávám jako příklad, nedávám to jako vzor, ale prosím, pokud to chceme konstatovat, bylo by dobré alespoň vnímat, v jaké komparaci je tato úprava v jiných státech. Smůla je, že bohužel díky pádu vlády a zkomplikování legislativního procesu doprovodná legislativa s konečným zákonem v tuto chvíli leží zde na lavici, ale samotný občanský zákoník je veřejnosti znám už téměř dva roky a odborná i laická veřejnost se s občanským zákoníkem už téměř dva roky seznamuje anebo tu možnost seznámení má.

K tomu stanovení termínu prvního ledna příštího roku. Je to dáno i tím, a to je třeba si také říci, že se nám bohužel nepodařilo - až na určité výjimky typu pana poslance Křečka, poslance za sociální demokracii - najít shodu nad tímto zákonem s opozicí. Považuji to za velkou chybu. Sám jsem jako ministr spravedlnosti dělal maximum, aby občanský zákoník měl podporu jak pravice, tak levice. Ostatně to je třeba tady říci, že ten věcný záměr toho zákona, který tu dneska je tak kritizován i sociálními demokraty, byl schválen vládou Miloše Zemana. Vláda Miloše Zemana určila i odborný tým, který ten zákon připravoval, a tento tým v čele s profesorem Eliášem na něm pracuje deset let. Tedy není to zadání pravice nebo není to pravicový zákon. Je to zákon, který byl připraven experty, nikoli politiky.

Bohužel zde nebyla shoda a hrozilo zde, že ten zákon bude po volbách zrušen, a proto zde byla úvaha dát účinnost prvního ledna příštího roku, tak aby ještě v tom dříve řádném volebním období mohl zákon nabýt účinnosti, a aby tedy plnou odpovědnost za něj měla předchozí vláda, myslím tím předchozí politická vláda, která měla teoreticky vládnout do řádných květnových voleb. K tomu bohužel nedošlo, a tedy jsme v situaci, kdy takováto politická krize, která teprve nyní je jaksi odstraněna tím, že vzniká politická vláda, jaksi zasahuje do takovéto klíčové kodifikace.

Já tady chci říct, dámy a pánové, jednu věc. Já velmi bedlivě sleduji to, jak se občané, firmy, profesionálové připravují na nový občanský zákoník. Nežijte v mýtu a nepodléhejte jenom těm, kteří vás dneska oslovují, obcházejí a tvrdí vám: odložte občanský zákoník. Celá odborná veřejnost, právnické fakulty, firmy, banky, občané se na nový občanský zákoník připravují. V této zemi probíhají desítky, možná stovky školení. Justiční akademie, to by možná lépe mohla říct třeba paní ministryně spravedlnosti, už realizovala desítky školení pro soudce a soudci se v jednotlivých oblastech vzdělávají. Už vyšly první díly komentářů k tomuto novému zákonu. A já osobně se domnívám, že i kdyby to bylo možné, jako že to možné není, a nyní bychom odložili účinnost, měsíc před samotnou účinností, pak se domnívám, že bychom poškodili ty, kteří doufali v právní jistotu, čekali na první leden a připravili se, a pomohli bychom těm, kteří se na to takříkajíc vykašlali a nechali to být. Ale ti, kteří se připravovali a investovali peníze do školení, do komentářů, do různých vzdělávacích pomůcek, tito občané by byli naším rozhodnutím poškozeni. A já si myslím, že zákonodárný sbor má primárně hájit zájmy těch občanů, kteří dodržují zákon a připravují se na účinnost nového zákona. Takže prosím, podívejte se třeba na stránky Justiční akademie, tam uvidíte jasný důkaz, jak se odborná veřejnost připravuje na nový občanský zákoník.

Padl zde termín o chaosu, diskontinuitě atd. Historie nás rozsoudí. Já jsem přesvědčen, a ze zkušeností ze zemí, kde mnohem radikálně zavedli nové občanské právo, viz Maďarsko, a studoval jsem maďarský příklad, že ta diskontinuita, o které zde hovoříme, nebude tak fatální a chaos, o kterém zde hovoříme, nenastane. Mimo jiné proto, dámy a pánové, a podívejte se prosím na doprovodná ustanovení, resp. na temporální klauzule občanského zákoníku, že nová úprava občanského zákoníku reálně do praxe bude vstupovat postupně. To prosím není úprava typu, že 1. ledna jsou spuštěny dopravní registry a nastává chaos. Soudy budou dál soudit staré kauzy podle starého občanského zákona. Postupně nové napadané kauzy v průběhu roku budou řešeny podle nového zákona. Soudci budou mít možnost se postupně podle typu kauz, jak budou přicházet, o těch věcech radit. To, že to na ně bude mít zvýšené nároky, to je samozřejmé. Ale 1. ledna, dámy a pánové, na soudech žádný chaos nenastane, ale postupně nové kauzy, které budou přicházet, budou souzeny podle nového práva a soudci se s tím budou moci seznamovat.

Ruku na srdce, dámy a pánové. Vážím si soudcovského sboru, vážím si právníků, ale kdo z právníků si dopředu nastuduje a naučí 3 000 paragrafů? Přece většina praktiků pracuje a studuje ten zákon ve chvíli, kdy řeší konkrétní kauzu. Přece nikdo se neučí dopředu 3 000 paragrafů. To přece odporuje zdravému selskému rozumu. A ruku na srdce: Jak dlouho se studenti na právnických fakultách připravují z občanského práva? Jak dlouho se učí občanské právo? Já jsem tuto otázku před měsícem položil na pražské Právnické fakultě, když jsem přednášel o občanském zákoníku. Ptal jsem se studentů, jak dlouho se připravují. Většina z nich vám řekne jeden až dva měsíce. Já to nechci uvádět jako příklad, ale ta lhůta na přípravu nového občanského zákoníku byla pro občany téměř dva roky. Jaká je tedy přiměřená lhůta? ptal bych se řečnicky paní profesorky Válkové skrze pana předsedajícího, když hovoří o nepřiměřeně krátké době. Je to deset let, je to patnáct let? Chceme dál prodlužovat ten stav jakéhosi mezivakua, kdy platí třicetkrát novelizovaný zákon z roku 1964, nebo už je dobře překročit ten stín, jít do nové právní úpravy a v praxi pak odstraňovat problémy, které případně nastanou? To, že ten zákon není dokonalý, je samozřejmé. Žádné lidské dílo, které má 3 000 paragrafů, nemůže být dokonalé, protože na určité věci mají právníci různý právní názor. Část právníků říká "zachovejte předkupní právo spoluvlastníkovi nemovitosti", druhá půlka říká "zrušte to". A jak je to v Evropě? Půlka zemí to má, půlka zemí to nemá. A jaká je tedy správná právní úprava? O tom lze vést permanentní debatu.

Já jsem velmi rád, že se dnes tady přes kritiku přikláníme podle mého názoru k řešení zdravého rozumu: spustit tu právní úpravu a pak činit všechno pro to, aby následky byly co nejmenší. A jsem přesvědčen a vycházím z empirie ostatních postkomunistických států, že dlouhodobě se ukáže pozitivní efekt této právní úpravy. Není země v postkomunistickém bloku, která by při objektivním hodnocení s odstupem několika let konstatovala, že spuštění nové právní úpravy civilního práva byla fatální chyba.

Dovolte mi ještě komentář, velmi stručný, k usnesení, které navrhl pan kolega Tejc. Já si myslím, že příští vláda a ministr spravedlnosti bude muset velmi bedlivě monitorovat nové občanské právo a reagovat na určité problémy, které se tam mohou ukázat. To je samozřejmé. A předpokládám, že Parlament na to bude rychle reagovat. Pouze nevím, jestli je nutné k tomu přijímat usnesení, protože to považuji za samozřejmou povinnost Ministerstva spravedlnosti, že bude monitorovat takto klíčový kodex v praxi. A mimo jiné si myslím, že datum, které bylo uvedeno v usnesení, ale nebylo rozdáno, tak to parafrázuji, rok 2014 je strašně krátká doba, protože určité problémy a určité vyhodnocení, pokud mám být trošku objektivní, bude možné až po několika letech, ne po roce účinnosti. Mnoho těch problémů se ukáže třeba v horizontu tří pěti let, až se určité věci rozsoudí, až soudy na ně budou moci reagovat.

Takže já se nebráním tomu, aby toto usnesení bylo přijato. Sám se zdržím u tohoto usnesení, protože mi připadá za automatické, že vláda bude reagovat na takovouto novou právní úpravu, a hlavně mi připadá lhůta, která je uvedena v zákona, jako příliš krátká, nebo v návrhu usnesení. Myslím, že ta lhůta by měla být mnohem delší.

V případě návrhu usnesení, které tady přednesla paní profesorka Válková, říkám, že ji nemohu podpořit, protože pro mne je velmi vágní, obecné a politické. Konstatování, že byla stanovena legisvakance na nepřiměřeně krátkou dobu, aniž bychom řekli tedy, jak ta doba má být dlouhá, mně připadá, že je strašně obecné a že to je spíše politická proklamace než proklamace, která by budoucímu zákonodárci sdělila, jak dlouhé legisvakanční doby by u takových kodexů byly optimální. Já za mnohem větší problém považuji to, že třeba Senát díky úpravě legislativního procesu neměl šanci se více kodexu věnovat. Třicet dnů je opravdu velmi krátká doba. A tímto směrem bychom měli uvažovat, kdybychom náhodou ještě někdy nějaký kodex přijímali.

Takže dámy a pánové, já jsem přesvědčen, že uděláme dnes pro český právní řád mimořádně důležitý krok, pokud podpoříme toto zákonné opatření, a tím umožníme, aby nový občanský zákoník byl spuštěn. Každý odklad občanského zákoníku, nemyslíme-li tím skryté zrušení občanského zákoníku, každé prodlužování období, kdy zde máme zákon z roku 1964, sice mnohokrát novelizovaný, ale nedostačující, je pro stabilitu českého právního řádu a pro právní jistotu občanů mimořádně nebezpečné a mimořádně škodlivé. Většina občanů a firem i advokátů očekává, že ten zákon bude spuštěn, a já vás prosím, učiňme ten krok a pak dělejme vše pro to, abychom minimalizovali problémy, které v praxi mohou nastat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Pospíšilovi. Požádám pana kolegu Chvojku, aby ještě setrval, protože tady mám tři přednostní práva. První přednostní právo předseda klubu sociální demokracie. Prosím, aby se ujal slova. Pan Roman Sklenák. Připraví se pan předseda Bělobrádek a pak paní ministryně Benešová. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já si v souladu s jednacím řádem dovoluji jménem poslaneckých klubů sociální demokracie a ANO 2011 navrhnout, abychom dnes jednali i hlasovali po 19. i 21. hodině.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi. Podle § 53 odst. 1 na návrh nejméně dvou poslaneckých klubů nebo dvou pětin Poslanecké sněmovny je možné takové návrhy podat a hlasovat o nich bez rozpravy. Zahájím hlasování pořadové číslo patnáct. Nejdřív se vás ale pokusím přilákat do Sněmovny gongem, jestli mi dovolíte, abych dal šanci našim kolegům hlasovat o tomto procedurálním návrhu. Pro ty, kteří neslyšeli v předsálí, návrh zopakuji.

 

Podle § 53 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny navrhl jménem dvou poslaneckých klubů pan předseda Roman Sklenák hlasování po 19. i po 21. hodině.

Zahajuji hlasování číslo 15 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování číslo 15, pro 134, proti 10. Návrh byl přijat. Poslanecká sněmovna bude hlasovat o zákonných opatření Senátu i po 19., případně po 21. hodině dnešního dne.

 

Podle toho, jak jsem ohlásil, přednostní právo využije pan předseda a místopředseda Poslanecké sněmovny Bělobrádek. Uděluji mu slovo. Připraví se paní ministryně Benešová. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Pavel Bělobrádek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážené kolegyně, kolegové, klub KDU-ČSL má velké výhrady k některým pasážím zákonných opatření, nicméně jsme se rozhodli, že menším zlem je nakonec tato zákonná opatření podpořit, takže vám sděluji tímto stanovisko našeho klubu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi Bělobrádkovi a slova se ujme paní ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Řádně přihlášený je poté pan kolega Chvojka. Vážená paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová Vážený pane předsedající, dámy a pánové, kolegyně, kolegové, já jsem původně nechtěla vystupovat, ale jak to tady poslouchám, tak bych měla určitě něco říct za Ministerstvo spravedlnosti, které od léta spravuji, a prožila jsem si anabáze právě s občanským zákoníkem.

Pan předchozí ministr Pospíšil tady vzpomenul, jak občanský zákoník vznikal. A tady mu musím dát za pravdu. Vzniká celkem třináct let. Začal na něm pracovat Otakar Motejl a další ministři po něm, takže to není dílo několika let, ale je to dílo dlouhé a myslím si, že hodit ho pod stůl by byla škoda.

Já sama jsem měla velké rozpory s tímto občanským zákoníkem a nebyla jsem vůbec přesvědčena o tom, že je to správně. Byla jsem přesvědčena, že je lepší postupovat cestou dílčích novel. Ale jak tak musím s touto normou zápasit, tak začínám ten občanský zákoník snad mít i ráda v současné době.

Mám s tím hrozné anabáze, protože když jsem nastupovala na Ministerstvo spravedlnosti, tak se říkalo: Soudci vůbec nejsou připraveni, není nikdo proškolen. Všichni chtěli, aby ta věc byla odložena o rok. Já jsem se tomu skutečně věnovala, všechny regiony jsem objela. A ti soudci, není to tak hrozné, připraveni jsou a jsou s tím smířeni. V současné době probíhá řada školení včetně ministerských školení, další školení ze strany Justiční akademie.

Takže co k tomu mohu říci? Máme v podstatě přípravu hotovu, nejsou žádné problémy. Poslední problémy, které jsem řešila, byly problémy, jestli nám nekliknou počítače. A tam jsme skutečně dali poslední peníze, které ministerstvu zbyly, abychom obnovili počítačovou soustavu. Takže se dá říci, že justice připravena je. Ostatní je na nich, aby skutečně chtěli a aby do toho dali všechny síly a stavovskou čest.

Já tady nechci hodnotit zákonná opatření. Ta jsou z dílny Ministerstva financí. Pan premiér tady jasně řekl, že věc nesnese odkladu. Já jsem o tom přesvědčena rovněž. A proto prosím, aby všechny tyto věci byly dnes schváleny, protože jinak skutečně občanský zákoník padne pod stůl a máme malér další. Myslím si, že to by byla větší škoda, než škoda, o které se tady hovoří. Myslím si, že bychom měli být zodpovědní lidé a nezahodit třináctiletou práci, a proto prosím, aby zákonná opatření Sněmovna přijala. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni spravedlnosti Marii Benešové. Slova se ujme pan kolega Jan Chvojka, připraví se pan poslanec Martin Komárek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, v první řadě bych chtěl říct, že běžného občana netrápí, jestli je platný, resp. účinný nový občanský zákoník, nebo starý. Myslím si, že v první řadě ho trápí to, že jeho spor, který přijde k soudu, a je jedno, jestli ho soud bude řešit podle starého občanského zákoníku, nebo nového občanského zákoníku, bude řešen, pokud dojde k nějakému odvolání či příp. dovolání, více než pět šest let. To je věc, která myslím toho občana trápí více než to, jestli ten spor soud bude řešit podle nového, či starého občanského zákoníku nebo jestli ta smlouva, kterou on podepíše, bude podle nového, či starého občanského zákoníku. To je jen takový můj první podotek.

Druhá věc. Chtěl bych provést krátkou rekapitulaci. Možná některým z vás tím polezu na nervy, těm z vás, kteří tu byli minulé funkční období, nicméně je vás tu tuším 118 nových, takže vy jste neměli možnost seznámit se s tím, co jsem zde říkal to minulé funkční období. Já jsem zde vystupoval docela často jak proti tomu samotnému občanskému zákoníku, myslím tomu novému občanskému zákoníku, tak proti těm doprovodným zákonům.

Pan bývalý ministr Pospíšil má pravdu v tom, že ten občanský zákoník nový byl schvalován a projednáván velmi dlouho, že mu ústavněprávní výbor věnoval spoustu času, a to bylo naprosto profesionální a seriózní. Ač většina sociální demokracie s novým občanským zákoníkem nesouhlasila, tak samo projednávání bylo odvedeno velmi profesionálně bez ohledu na to, jestli byl někdo z pravice, či z levice a jestli s tím souhlasil, nebo nesouhlasil. Prostě tam se to podařilo nějakým způsobem uchopit a projednat a tuším, že občanský zákoník nabyl platnosti někdy na jaře 2012. Myslím si, že legisvakanční lhůta byla v pořádku, ten rok a tři čtvrtě je v pořádku.

Nicméně je zde třeba upozornit na další věc. Nový občanský zákoník není jenom samotný občanský zákoník, ale je to právě i o těch doprovodných předpisech. Sám pan bývalý předseda řekl, že tam došlo k určitému pochybení, že doprovodné předpisy - a já se tady podívám do notebooku - přišly do Sněmovny pod sněmovním tiskem číslo 930. Je třeba říct, že tento sněmovní tisk měl nějakých 1 300 stran, pokud si to dobře pamatuju, a že upravoval nějakých 80 nebo 75 zákonů. Takže opakuji: 1 300 stránek, které upravovaly 75 zákonů, a přišly do Sněmovny jako doprovodné zákony 5. března 2013, tzn. někdy před osmi měsíci. Tyto doprovodné zákony byly schváleny Poslaneckou sněmovnou - omlouvám se (chviličku hledá na svém notebooku) - 8. 8. a Senátem byly projednány 12. září. To znamená, že ta legisvakanční lhůta je tříměsíční. Někdo může podotknout, že jde o technické změny, že se dávají do souladu s novým občanským zákoníkem termíny v ostatních zákonech. V určitém smyslu tomu tak je, nicméně je třeba říct, že ten doprovodný zákon obsahoval i spoustu změn zákonů jakoby věcných, nejenom terminologických. A já už jsem v minulém funkčním období toto kritizoval. Nemyslím si, že je slušné, že je morální poslat takto široký, obsáhlý sněmovní tisk o počtu 1 300 stránek do Parlamentu v březnu a počítat s tím, že od 1. 1. bude účinný.

A ještě chci reagovat na pana bývalého ministra Pospíšila prostřednictvím pana místopředsedy. Pan poslanec Pospíšil řekl, že to byla chyba toho, že se rozpouštěla Sněmovna a že potom byl chaos a že to nebylo jak projednat. Samozřejmě to nebyla chyba tohoto stavu. Ta chyba byla na Ministerstvu spravedlnosti, které nejdříve vedl pan ministr Pospíšil, potom pan ministr Blažek, který to ovšem tak nějak zdědil. Považuji samozřejmě za zásadní chybu, že se tyto doprovodné zákony předloží rok po tom, co samotný občanský zákoník byl schválen. Tam samozřejmě nejde o nějakou politickou krizi, ale o to, že na Ministerstvu spravedlnosti jste zaspali.

Poslední věc - a říkal jsem to v minulém funkčním období. Já si nemyslím, že veřejná správa je připravena na nový občanský zákoník. Nemyslím si, že soudci jsou připraveni na nový občanský zákoník. Dokonce i ti, o kterých se mluvilo, že by z nového občanského zákoníku mohli profitovat nejvíc, tzn. advokáti, protože samozřejmě advokáti jsou ti, kteří když k nim přijde občan - heleďte, mám problém, jak se bude řešit - tak ti advokáti by z toho měli profitovat asi nejvíc. Tak dokonce i ten advokátský stav někdy v půlce října na svém sněmu přijal usnesení, že nový občanský zákoník by se měl odložit. Takže není pravda podle mě, že nový občanský zákoník snad chce každý, že snad dokonce občané - čekám, kdy se to řekne - se na něj těší... že od 1. 1. se na něj těší, až bude konečně účinný ten krásný kodex o počtu 3 080 paragrafů. To není pravda. Bohužel, a to je smyslem našeho usnesení, s tím už se dnes nic dělat nedá. Máme konec listopadu, v žádném případě při využití jakýchkoli legislativních mechanismů zkráceného řízení nebo legislativní nouze účinnost odložit nejde. Ale určitě je třeba se připravit na to, a za tím si stojím a myslím si, že celý poslanecký klub ČSSD, že od 1. 1. dojde k velkému chaosu. Prostě to tak bude.

Ještě úplně poslední věc. Mě trošku mrzí, když byl na našem bývalém poslaneckém klubu ČSSD tehdy pan nový premiér Rusnok, já jsem se ho ptal, jaká bude pozice nové vlády k občanskému zákoníku, jestli uvažují o odložení účinnosti - tuším, že to bylo někdy na začátku července. On říkal, resp. stejné argumenty slyším od pana bývalého ministra Pospíšila, že firmy a finanční instituce se na to už velmi dlouho připravují a že by tam šlo o ztráty velkých peněz. Druhá věc, kterou argumentují někteří řečníci, je, že už se píší komentáře. Samozřejmě myslím, že nový občanský zákoník by neměl být předmětem nějakých peněz nebo toho, že se píší nové komentáře, které stojí docela dost peněz a na kterých se ti autoři docela dost napakují.

Mám takový pocit, že už těch publikací o novém občanském zákoníku je asi dvacet. Samozřejmě nejsou levné. Chápu, že se autoři na to těší, až jejich dílo bude v knihkupectví a až bude za docela velký peníz prodáváno. Nicméně myslím si, že to asi není všecko, ale že bychom opravdu měli myslet na adresáta té normy, to znamená na veřejnou správu, na firmy, na běžné občany, na soudy, na advokáty. A myslím si, že převážná většina těchto adresátů a lidí, kteří budou občanský zákoník používat a interpretovat a aplikovat, prostě to nechtějí.

Nicméně opakuji: Nedá se s tím nic dělat, je to prostě tak. Proto si dovoluji požádat, abychom většinou Poslanecké sněmovny alespoň podpořili usnesení, které navrhuje můj kolega poslanec Tejc a případně paní profesorka Válková. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Chvojkovi a požádám pana kolegu Komárka, aby ještě posečkal, protože se k faktické poznámce přihlásil pan kolega Jiří Pospíšil, kterého zvu, aby svou faktickou poznámku řekl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně, pane předsedající. Jenom velmi stručně reakce na pana kolegu Chvojku, který mě několikrát oslovil, a ta reakce tedy skrze vás, pane předsedající: Pokud tady pan kolega Chvojka hovoří o usnesení České advokátní komory, tak by bylo fér říci, že toto usnesení padlo v pátek večer na konci jednání tohoto slavného právnického stavu ve chvíli, kdy v místnosti z deseti tisíc advokátů bylo pouze 200 lidí a ti počtem 110 ku 90 přijali takového usnesení. Každý, kdo si srovná deset tisíc advokátů a usnesení podpořeno stovkou advokátů, si uvědomí, jak takovéto usnesení je reprezentativní. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Pospíšilovi i za dodržení času a prosím pana poslance Martina Komárka, aby se ujal slova. Připraví se pan kolega Štětina. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Komárek: Děkuju, pane předsedající. Dámy a pánové, kdyby mi někdo před rokem, kdy jsem toto ctěné shromáždění sledoval tamhle z galerie, řekl, že tu budu mluvit, asi bych si pomyslel, že je padlý na hlavu. Nu, stalo se, život je někdy zajímavý a možná bude ještě zajímavější. Teď tu mluvím tedy jako nováček, jak nás trošinku, nás, kteří jsme byli poprvé zvoleni, nazval bývalý nováček pan poslanec Korte, který tu teď není, ale možná že pohled nováčka, tedy člověka řekl bych normálního, bude k něčemu.

Když firmy, a ono opravdu někdy státní aparát lze srovnat s firmou, udělají chybu, to znamená, nevychytají všechny detaily svého výrobku, posledně to udělal třeba Boeing, tak ho samozřejmě stáhnou na vlastní náklady, a teprve když je to naprosto dokonalé, tak to může zase lítat. My tady všichni říkáme, že to, co předkládáme lidem, nejenže je nedokonalé, ale že to je velice špatné. Někteří říkají, že jsou špatné obě části, někteří, že jen jedna část. Nenašel se ještě nikdo, kdo by řekl, že to je dobré.

Prosím vás, to je přeci naprosto šílené, omlouvám se. My prostě nutíme lidi, aby tím naším - tedy naším, já jsem ten nováček, takže za to ještě nenesu zodpovědnost - aby tím naším vadným výrobkem létali nebo jezdili. A nemohou proti tomu dělat prostě nic.

Prosím vás, věřím paní kolegyni Heleně Válkové a dalším, že my to teď už schválit musíme, protože neexistuje jiná cesta. Pojďme to tedy schválit a pojďme to potom opravit. Opravme to rychle, tak aby to sloužilo lidem a aby se při létání tím - dej pánbůh - nikdo nezabil. Budeme toho muset opravit asi ještě víc. A možná by bylo dobré pro naše duševní zdraví i duševní zdraví těch, kdo nás poslouchají, abychom mluvili stručně.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Martinu Komárkovi. A teď s faktickou poznámkou paní poslankyně Helena Válková, pak s přednostním právem pan předseda klubu ODS Stanjura a pak teprve pan kolega Štětina, který je řádně přihlášen. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane předsedající.Takže faktická poznámka, musím si to natrénovat, musí být velmi stručná. Ale protože jsem tady byla několikrát citována, tak odpovídám.

Za prvé, pokud jde o legisvakanční dobu, nemyslím si, že dva roky je nepřiměřená doba obecně, ale myslím si, že známe náš český naturel. A my na opravdu velké zásadní změny potřebujeme dostatek času právě proto, že se na ně připravujeme často na poslední chvíli. Čili tady bych nějaké Maďarsko nebrala jako příklad, který nutně musíme následovat, a spíš bych byla pro delší dobu, tak jak jsem to vyjádřila ve svém původním příspěvku.

A pokud jde o občanský zákoník a jeho akceptaci tady ze strany justice, tak tady musím informovat o možná překvapivém zjištění, že například předsedové krajských soudů, kteří ještě v létě měli velké problémy s tím, že by měl nabýt účinnosti k 1. lednu 2014, tak v listopadu - alespoň jak jsem s některými hovořila - tyto obavy postupně ustupovaly, postupně s blížícím se časem nabytí účinnosti. A tady podpořím paní ministryni v demisi, že jak čas plyne, tak justice a odborná veřejnost se čím dál tím víc připravují, seznamují se s občanským zákoníkem. Takže bych toto neviděla jako katastrofální - myslím to nabytí účinnosti 1. ledna 2014.

Jako téměř katastrofální ale vidím, když se v souvislosti s ním a pro něj a se zdůvodněním nabytí účinnosti k 1. lednu přijímají normy, jejichž dopad na daňové poplatníky a na nás všechny občany i firmy může být, jak jsem se právě seznámila se stanovisky mnoha daňových expertů, přinejmenším neočekávaný a často může být také velmi nepříznivý. Čili to zákonné opatření je vynucené situací, do které jsme byli vmanipulováni. Na tom trvám. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou ještě Jiří Dolejš, pak pan poslanec Zbyněk Stanjura. Prosím, pane poslanče, máte slovo, budu vám to měřit.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Já budu ještě stručnější. Když poslouchám všeobecnou rezignaci na rychlejší a razantnější řešení tohoto problému, tak jsem si vědom, že jsem žádal nemožné a žádám nemožné. Ale technicky vzato, v případě velmi aktivní vlády by se to do 31. 12. stihnout dalo. Proto jsem navrhoval přerušení, ale koneckonců vyjádříme to hlasováním o tomto návrhu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Dolejšovi. Slova se ujme s přednostním právem pan poslanec předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Chtěl bych vzkázat panu poslanci Komárkovi vaším prostřednictvím, že není pravda, že všichni říkáme, že je to špatně nebo úplně špatně. Myslím, že jsou mnozí, kteří za občanský zákoník tady měsíce a roky bojovali, jsou si vědomi nedostatků, ale neříkají, že to je špatně, a naopak říkají, že je to dobře, že po 50 letech přichází úplně jiná norma.

Rozumím snaze vyrábět zákony bez chyb, ale to je takový ideál, ke kterému se můžeme blížit. Já tomu prostě nevěřím. Ale pokud se nám povede to zlepšit, že chyb tam bude méně, tak určitě. (Nesrozumitelné). Chci říci, že občanský zákoník a jeho doprovodné zákony mají i zastánce. Jinak to není možné, že by se sem dostal v takovém stavu, kdy bychom byli všichni proti, tak nemůžeme stát měsíc před nabytím účinnosti a říkat, že všichni si myslíme, že to je špatně.

Jinak souhlasím, ať se nedělíme na nováčky, bývalé nováčky a déle sloužící, protože to nikam nevede. Technikálie, jak hlasovat, zvládne každý z nás za tři dny a pak jsme tady všichni stejní.

Ale fakt chci říci, že to není pravda, že všichni říkáme, že je to špatně. A chci varovat před jedním: abychom to neopravovali hned 10. ledna nebo 20. ledna. Abychom když tak o tom popřemýšleli a vedli debatu.

Já jsem měl tu výhodu, že ty sněmovní tisky tady ležely od srpna. Nicméně zase, nepřeji si, aby se zákonná opatření opakovala. Ale poslankyně a poslanci dostali text schválený v Senátu. Tečka. Bez důvodové zprávy, která obvykle každý návrh zákona doprovází. Ať už ten návrh zákona napíše poslanec, skupina poslanců nebo vláda. A až budeme projednávat bod číslo 20, tak si sami pro sebe přečtěte ty body, když to máte bez komentáře a bez důvodové zprávy. Bod číslo 31. V § 36 odst. 2 písm. b) se číslovka 1 nahrazuje číslovkou 2 a podobně. Je velmi obtížné pro každého z nás se v tom zorientovat. Je to poprvé, kdy projednáváme zákonné opatření, ale je mimořádně nešťastné, že tam chybí důvodová zpráva, případně původní znění s vyznačenými změnami, které přináší tato zákonná opatření. Rozumím tomu, že je to opravdu poprvé v historii České republiky.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Stanjurovi. Kolegu Štětinu ještě požádám o posečkání. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Martin Komárek. Prosím, pane poslanče, k faktické poznámce. Máte slovo.

 

Poslanec Martin Komárek: Budu rychlý a dokonce se pak naučím i chodit přes schůdky.

Já jsem říkal pravdu. Já jsem říkal, že jedni řečníci tvrdili, že to je špatné oboje, a jiní, že jen jedna část. A to je prostě pravda. Nikdo daňová doprovodná opatření nepochválil. Prostě nikdo, pane Stanjuro. To je pravda. (Poslanec Stanjura z lavice: Já.) Až teď.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Prosím, abyste hovořili prostřednictvím předsedajícího, páni kolegové. Bylo by to vhodné, abychom z toho tady neměli nedodržování jednacího řádu.

Nyní pan kolega Štětina, připraví se pan kolega Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Štětina: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo.

Vážený pane premiére, vážená vládo, vážený pane předsedo Senátu, vážené dámy, vážení pánové. Já jsem váhal, jestli mám, nebo nemám jít před řečnický pultík. Nejsem odborník a přede mnou zde hovořilo mnoho lidí, kterých si vážím, protože jsou to velmi erudovaní právníci. Nakonec se mi líbí diskuse, která se zde rozvinula. Má to jenom jediný háček - že takto jsme měli diskutovat minimálně před jedním a půl rokem, abychom se některými věcmi, na které mě upozorňují skutečně odborníci, soudci, advokáti, notáři, nemuseli zabývat v časové tísni.

Já samozřejmě plně respektuji, a budu to jistě i podporovat, stanovisko vlády i paní ministryně, nicméně ve svých několika bodech bych chtěl upozornit na věci, které soudce nejvíce trápí.

Dosavadní zkušenosti z přípravy na aplikaci nového občanského zákoníku a souvisejících předpisů ukazují, že připravenost soudů, orgánů státní správy, notářů, advokátů i občanů není dostatečná. Nakonec i samotná odborná právnická veřejnost se obává, že brzkou účinností nového občanského zákoníku může nastat právní chaos, který může přinést dramatický nárůst soudních sporů, snížení právní jistoty, včetně předvídatelnosti a hlavně vymahatelnosti práva. Tento nový právní kodex má 3 081 paragrafů a je třeba vážně brát v úvahu zásadní připomínky právnického stavu.

V čem spatřuje justice i veřejnost největší problémy?

1. Je to připravenost praktických právníků, která není dostatečná, jak jsem již výše uvedl, a samozřejmě o tom svědčí i usnesení právnické komory, které zde správně (připomněl?) pan doktor Pospíšil prostřednictvím pana předsedajícího, které s tím nesouhlasilo. Je přitom zcela evidentní, že právě tyto osoby budou jako první s novým občanským zákoníkem pracovat, a to bude už při vyhotovování smluv, soupisu závětí, dědických smluv a všech běžných věcí, které nám život přináší.

2. Je třeba brát v úvahu, že text nové úpravy je v řadě míst nejednoznačný. Chtěl bych uvést například § 2254 odstavec 2, kde není zřejmé, jaká má být výše úroku u předchozích ustanovení nového občanského zákoníku v ustanovení o dědickém právu.

3. Co je taky dost zásadní, je nejednotný výklad řady ustanovení nového občanského zákoníku, kdy některá ustanovení jinak vykládají soudci Nejvyššího soudu a jinak autoři rekodifikace. To není věc, která je zanedbáníhodná. A samozřejmě, a už jsem to říkal také, i když souhlasím, že samozřejmě soudci i právníci se postupně učí s tímto novým kodexem pracovat, ta připravenost není taková, jak by si takovýto zákoník představoval.

4. Je zcela evidentní a oprávněná obava, zda byly dostatečně zmapovány a zajištěny finanční prostředky na náklady státu, jež si aplikace nového občanského zákoníku vyžádá v souvislosti například s řízením o svéprávnosti osob. Lze očekávat značný nárůst nákladů státu na znalecké posudky, neboť dle § 59 může být člověk omezen ve svéprávnosti nejdéle na tři roky. Tedy každé rozhodnutí o omezení svéprávnosti člověka bude třeba za pomoci znalce každé tři roky přezkoumat. Jen u Okresního soudu v Hradci Králové je v současné době evidováno 480 osob omezených či zbavených způsobilosti k právním úkonům. Znamená to tedy, že na každý tento zákonem stanovený přezkum bude muset vypracovat soudní znalec svůj posudek, který stojí mezi třemi a čtyřmi tisíci korun. Čili spočítáme-li to jenom v Hradci Králové, tak je to několik set tisíc a to jistě bude v celé republice také.

5. Chtěl bych říct, že dosud není dopracována metodika pro odškodňování náhrady škod na zdraví. V současné době ji připravuje Nejvyšší soud spolu s odborníky z řad lékařů a z řad pojišťoven. Tento fakt má rozhodující význam pro mimosoudní sektor, zejména pro pojišťovny jako vodítko pro odškodnění škody na zdraví po zrušení vyhlášky č. 440/2001 Sb., která řešila bodové ohodnocení. Myslím, že jsme i k tomuto bodu mohli sledovat v televizi velmi zajímavou diskusi.

Co říci závěrem? Já jsem uvedl, že asi není možné nějakým zákonným a rozumným způsobem odložit účinnost zákoníku práce o rok, ale velmi se mi líbí a doporučuji souhlasit s návrhy pana kolegy doktora Tejce a paní profesorky Válkové. A velmi mě zaujalo i řešení pana kolegy Mládka. Chápu, že to je jistě velký úkol pro vládu, ale když už se nám nic nepodaří, tak tedy alespoň body, o kterých jsem se zmínil, by bylo třeba co nejdříve po Novém roce dopracovat.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Štětinovi. O slovo se přihlásil zatím poslední písemně přihlášený kolega, pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já si dovolím ocitovat stanovisko jednoho konkrétního soudce k novému občanskému zákoníku a toto stanovisko je bohužel naprosto odlišné od zkušeností, které tady přednesl pan poslanec Pospíšil anebo paní ministryně.

Soudce říká: "Podle mých zkušeností nejsou se zákonem seznámeni zaměstnanci soudu na všech stupních s výjimkou soudců, přičemž soudy nejsou jen soudci, ale i jiný odborný aparát. Doprovodné zákony k novému občanskému zákoníku jsou všechny velmi obsáhlé, zásadní a důležité a byly ve Sbírce zákonů vyhlášeny až na samém konci září roku 2013, což při tak zásadní změně soukromého práva po 50 letech i vzhledem k jejich plánované účinnosti k 1. 1. 2014 je naprosto nevyhovující pro praxi, aby se s nimi mohla reálně seznámit. Legisvakanční lhůta je v případě těchto zákonů tři měsíce. To je naprosto absurdní. Již nyní lze v odborné veřejnosti spatřovat nad mnohými ustanoveními nového občanského zákoníku, ale i jiných doprovodných zákonů značné rozpaky.

Mohu to potvrdit z osobní opakované zkušenosti, kdy na nejrůznějších školeních mají tvůrci zákonů a přednášející na těchto školeních na jeden paragraf tři názory. Autoři zákona však jakoukoliv věcnou kritiku odmítají. Nový občanský zákoník měl za úkol zejména to, aby mu rozuměl i prostý člověk, prostý občan, když se do něj začte. Ale bohužel je to tak, že mnohý právník z něj není schopen vyložit mnoho ustanovení. Po odložení účinnosti volá i Česká advokátní komora.

Zákon je zde, ale nenásledují ho personální a ekonomické záležitosti. Bývalý náměstek ministryně pan Korbel sdělil v časopisu Soudce, že soudy nedostanou na posílení administrativy ani jednoho zaměstnance, přitom nový občanský zákoník na soud klade mnohem více věcí, v nichž budou soudy nově rozhodovat. Jeden z příkladů už tady byl uveden, a to je to pravidelné přezkoumávání způsobilosti osob, které mají omezení k právním úkonům. To bude pravidelné každé tři roky. A pro vaši informovanost, jedná se asi o 35 tisíc osob, čili náklad navíc každé tři roky 210 milionů korun.

K podobě, v jaké byl přijat nový katastrální zákon, jsou vůči němu značné výhrady, a to i u samotných předkladatelů, neboť poslanecké iniciativy, včetně těch senátních, nebyly z nejlepších. Opět byl přijat až nedávno.

Dnes již existuje mnoho rozhodnutí soudů a v podstatě je právo v této oblasti sjednoceno, a to i někteří lidé říkají, že existuje krajové právo, neboť různé krajské soudy leccos rozhodují rozdílně. Nyní by to nebylo krajové, ale okresní právo, neboť než se nějaká věc podle nového občanského zákoníku dostane na Nejvyšší soud, popř. Ústavní soud, potrvá sjednocení judikatury dalších 20 let, zvlášť pro rozdílnost výkladu mnoha paragrafů nového občanského zákoníku.

Komu tento chaos prospěje? Možná velkým advokátním kancelářím apod., ale normálním lidem zřejmě ne. Například zákon o zvláštních řízeních soudních psala odborná asistentka z Právnické fakulty v Olomouci, která má asi 35 let. Proti věku nemám vůbec nic, ale ona ihned po škole začala na fakultě učit, takže teoretička bez praxe, která přednáší a učí, jak má vypadat nový občanský zákoník. Bohužel ten zákon také takto vypadá. Jeden z dalších spolutvůrců a přednášejících zase nabádá k nerespektování rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu. Přitom toto je vrcholná soudní instance, která je podle zákona o soudech a soudcích ve spojení s Ústavou oprávněna závazně vykládat zákony a přijímat k nim stanoviska. Opět je to příklad teoretika, který ale absolutně nerespektuje praxi. Bohužel je to tak. Nejzásadnější je to, že tito lidé, tito teoretici, kteří si mohou dovolit dva měsíce psát jeden článek, by si měli uvědomit, že soudci musí každý měsíc vydat kolem 30 rozsudků, na některých soudech mnohem více. Jejich formální a teoretický přístup však svědčí o tom, že nikdy reálnou praxi na soudech neviděli.

Z těchto všech důvodů, které jsem tady přednesl, a byly to konkrétní zkušenosti konkrétního soudce, si dovolím požádat o to, abychom skutečně zvážili, aby Sněmovna zvážila odložení účinnosti občanského minimálně o jeden rok.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji a nyní je přihlášen pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, máte slovo.

 

Senátor Milan Štěch: Děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pane místopředsedo, jenom stručně zareaguji na některé výhrady, které tu zazněly směrem k Senátu, protože předpokládám, že předseda vlády bude reagovat na některé další jiné záležitosti, které tady zazněly.

Za prvé, pan poslanec a předseda Stanjura hovořil, jestli bylo neodkladné, jestli snese test neodkladnosti ustanovení, které v tom zákonném opatření je zapsáno. Já se domnívám, že to je samozřejmě věc polemiky. My jsme tu záležitost diskutovali s právníky, zejména s ústavními právníky, a bylo nám řečeno, že to je do určité míry precedens, který tvoříme, a záleží na nás. Záleží na vládě, na Senátu, v této chvíli na Poslanecké sněmovně, jak se k této záležitosti postaví. Ale je vidět i z rozpravy, která tu probíhá, že to je velmi individuální přístup, protože pan poslanec Stanjura řekl, že my jsme ze zákonného opatření vypreparovali v Senátu věci, které on pokládá za dobré a za potřebné, takže jinak řečeno, ty tam měly zůstat, a věci, které my považujeme za správné a zůstaly tam, on považuje, že neodpovídají tomu testu neodkladnosti. Vidíte v tom, jak je to individuální přístup, a já se domnívám, že toto je potřeba, aby bylo respektováno, že Senát je v této záležitosti suverén a předkládá návrh, se kterým se on ztotožnil.

Doufám, že nikdo nezpochybňuje to, že při projednávání běžného zákona, který se týkal právě oblasti daňových zákonů a který Senát zamítl, Senát prostě využil svého práva, které má. A my jsme samozřejmě požadovali, aby nám byla předložena taková novela, resp. takové zákonné opatření, které bude reagovat pouze a jen v nezbytném rozsahu na potřebu rekodifikace soukromého práva v oblasti daní a nebude rozšířena o ty věci, které tam byly vládou předtím zapracovány a bylo to v tom běžném daňovém zákoně. Ale sama vláda i naše legislativa nakonec konstatovala, že v tak krátké době není možné vypreparovat pouze to, aby tam zůstaly jenom ty nezbytné věci, protože hrozilo nebezpečí, že tam budou chyby a že by praxe měla s tím velké problémy. Takže z tohoto pohledu souhlasím s paní profesorkou Válkovou, že to zákonné opatření v této oblasti mělo být daleko užší, ale nenašel se legislativec, resp. legislativci, kteří by v tak krátké době byli ochotní jít do rizika, že tím, že se vyndají věci, které se zdají na první pohled, jako že jsou zbytné, že nedojde k chybě, která by znemožnila uplatnění potom souvislosti s účinností nového občanského zákoníku. Takže to si myslím, že je rozhodující.

A co se týká toho, že tady bylo kritizováno, že jsme vypustili zrychlení odpisů a podobné věci. Víte, v roce, kdy se občanům zdražily léky, kdy se zdražily potraviny, zvýšením DPH na druhé straně umožňovat poměrně úzké skupině občanů například zrychlení odpisů na auta, to asi rozumný člověk nepochopí. A v Senátu takovýto názor nepřevažuje. Prostě Senát měl jiný názor, než měla minulá většina Poslanecké sněmovny.

Takže tolik jenom k tomu hlavnímu, které tady vlastně zaznívá a které určitě je předmětem oprávněné polemiky, a to je ten test neodkladnosti, ale ten precedent tvoříme všichni dohromady a já si myslím, že Senát udělal v té době, co mohl udělat, a že to odpovídalo i tomu návrhu, který vláda předložila, to znamená, že nebylo možné v krátké době vyndat, vypreparovat všechny věci, které tam byly a určitě jsou nadbytečné, ale není jistota, že by nevznikla nějaká hrubá chyba, která by znemožnila bezproblémové nebo s co nejmenšími problémy užívání občanského zákoníku ve směru daňových zákonů. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Ano, vidím pana premiéra. Prosím, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Jiří Rusnok: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jenom několik stručných poznámek k tomu, co zde mj. v diskusi zaznělo. Pan předseda Senátu už řekl jednu velmi podstatnou věc. My jsme skutečně byli před jakousi Sophiinou volbou, jak říkala paní poslankyně. My jsme se ocitli v té vládní odpovědnosti řádově, jestli se nemýlím, 10. července...

(K poslanci Kortemu:) Pane poslanče, jestli dovolíte, já na vás také nepokřikuji tímto způsobem. Děkuji vám.

V té době jsme byli v situaci, kdy doprovodné zákony k novému občanskému zákoníku, který v té době již byl platný a v podstatě účinný ve své hlavní normě, resp. účinný od 1. ledna příštího roku, ale platný, tak byly ve fázi tuším druhého čtení nebo v nějaké takové fázi přípravy. A my jsme velmi poctivě - a mluvila o tom i paní ministryně - zvažovali, co dále, jestli ještě můžeme tuto věc celou zastavit, aniž bychom způsobili velké škody ve smyslu toho, co již bylo vykonáno jak v justici, tak v advokacii, tak ve veřejné správě, ale také u podniků, u firem, které jsou zasaženy změnou občanského zákoníku, ale i u občanů a všech dalších adresátů této zásadní změny takto důležitého kodexu. My nejsme žádní fanoušci nového občanského zákoníku, my jsme ho nepředložili, my jsme ho ani neiniciovali, nikdo z nás, kteří jsme byli nuceni se tím zabývat, nebyl nijak spojen s přípravou nového občanského zákoníku. Ale my jsme vážili na miskách vah velmi složitou rovnici, jestli to máme v červenci, de facto v srpnu, celé zastavit v situaci, kdy nejméně rok se už celá řada institucí, ať už veřejných, nebo soukromých, velmi vážně připravovala na to, že bude platit tato norma. Oni netušili, že v červnu roku 2013 padne vláda a začne tady úplně překotný politický proces, jehož součástí může být to, že norma, která je tak zásadní, nebude najednou platit.

Jakmile jsme tyto věci opravdu velmi poctivě zvážili, tak jsme dospěli k závěru, že méně škody nastane, bude-li ten proces legislativní změny v soukromém právu dokončen.

V souvislosti s tím jsme samozřejmě očekávali, jak se Senát postaví k návrhům. Ty návrhy prošly Poslaneckou sněmovnou, návrhy těchto doplňujících, chcete-li doprovodných norem, čili tady mluvíme především o daňových zákonech. Prošly Poslaneckou sněmovnou, doputovaly do Senátu. Senát se na základě suverénního uvážení, které je podle mého názoru zcela legitimní, rozhodl, že dvě z těchto doprovodných norem neschválí v tom znění, ve kterém mu byly předloženy. A já tomu Senátu rozumím, protože součástí těch norem skutečně byla celá řada věcí, které tam neměly být, pokud šlo jenom o doprovodné normy občanského zákoníku. Ale bohužel, taková je a byla legislativní kultura nejenom té minulé vlády a možná i jiných vlád, že se prostě k nějakému nosiči přidala celá řada dalších změn, které bezprostředně s primárním účelem té normy nesouvisí, a Senát usoudil, že některé daňové změny, a tomu se vůbec nedivím, protože v situaci, kdy bojujeme se stamiliardovými deficity rozpočtu každý rok, v situaci, kdy skutečně takříkajíc taháme každou korunu z každého daňového poplatníka, kterého umí česká daňová jurisdikce dosáhnout, tak najednou říci, že tam necháme projít změny, které jsou podle mého názoru skutečně velmi diskutabilní a velkorysé, tak se prostě rozhodl, že ty normy nepustí dál. A my jsme se ocitli před dilematem, co dál. Nebudou-li tyto normy, bude obrovská mezera v daňových zákonech, která skončí fiskálním problémem, a to zásadním, tady mluvíme o miliardách, a samotná implementace nového občanského zákoníku bude velmi problematická. Takže jsme po té debatě, kterou jsme reflektovali v Senátu, usoudili, že tou největší hodnotou je nějaká předvídatelná kontinuita, a já tady apeluji na to, co jsem slyšel, a rád jsem to slyšel, v předvolební kampani: fungující stát, odpovědnost dobrého hospodáře.

To jsou všechno věci, které jsme velmi vážně zvažovali. Součástí těchto věcí jsou nějaké konkrétní kroky. A jestliže jsme byli před tímto rozhodnutím, že to buď celé skončí v chaosu, anebo v rámci možností tak, aby to Senátem bylo průchodné, to, co již bylo očekáváno, necháme dojít do konce, tak jsme zvolili druhou variantu, protože se domníváme, že způsobí v konečném důsledku mnohem méně škody. To byla celá filozofie. Nic víc, nic méně prosím za tím nehledejte. Dělali jsme všechny možné kroky, viz vystoupení paní ministryně, aby justice a další příslušné instituce na to byly dostatečně připraveny. Podpořili jsme je i dodatečnými zdroji, aby se zvýšila kapacita potřebných nejen školení, ale i implementační fáze, kdy to bude všechno nabíhat.

Takže toto bylo vodítko, které nás orientovalo. Myslím, že jsme se zachovali zcela zodpovědně, že jsme se zachovali jako dobří hospodáři, protože jde o to, aby škody, které potenciálně každá velká změna přináší, každá velká změna znamená nepohodlí. A víte, nezlobte se na mě, takové ty stesky, že se budou muset něco nově naučit soudci, nemluvě o advokátech, no, život je takový. Kolik lidí z vás, jste tady dneska mnozí noví z firem, z reálného života, jak říkal hezky pan poslanec Komárek, se x-krát v životě muselo naučit něco nového, x-krát se přizpůsobit nějaké situaci. No tak to budou muset udělat i oni. Já myslím, že jsou za to dokonce - na rozdíl od jiných zaměstnanců veřejné sféry - dobře zaplaceni. Takže prostě takový je život. Ty věci nenastanou ze dne na den. Ty prostě budou implementovány postupně.

Já se opravdu nemohu přihlásit k těm iniciativám, které, uznávám, konzistentně vznášejí kolegové z poslaneckého klubu KSČM, to by byla totální neodpovědnost. Dneska, šest nebo nevím kolik týdnů před účinností, se prostě tvářit, že to nějakou superrychlou novelou tady změníme, všechno bude jinak - já se omlouvám, v tomhle já tedy nejedu. To prostě bohužel nejde. Říkám, já nejsem žádný fanoušek nového občanského zákoníku. Já vím, vy máte svobodu vyhlašovat cokoliv kdykoliv, to vám neberu. Ale já tu svobodu momentálně nemám, možná se jí jednou dožiju a potom tomu budu lépe rozumět. Ale je prostě pozdě, jsme za bodem zvratu a ani já ani vy jsme nebyli těmi, kteří celou tu změnu původně způsobili.

Ke změnám, které udělal Senát, jsem se vyjádřil. Já myslím, že ty změny odpovídají podmínkám České republiky dnešního dne, že nic špatného neznamenají. Naopak si myslím, že ochránily do jisté míry veřejné rozpočty.

Omlouvám se, ale já bych neměl takovou tíži na duši z toho, že se nám zdaňují dividendy. Dvojího zdanění máme v životě mnoho. Když si babička půjde dát do spořitelny peníze, které byly zdaněny - možná spíše někdo, kdo je aktivně pracující, protože u nás se důchody na rozdíl od celé Evropy paradoxně nezdaňují, si půjde dát do spořitelny peníze, ty se mu zdaní z toho výnosu, který v té spořitelně - dnes téměř žádného - dostane, tak je to také dvojí zdanění, nikdo tak hrozně nebrečí nad touto skutečností. A dvojí zdanění v mnoha kombinacích, které existují, je ve světě poměrně běžná věc.

Já myslím, že my jsme udělali to, co bylo umění možného.

O té separaci těch věcí, které byly jenom vyvolány rekodifikací, mluvil pan předseda. To je přesně tak, jak říkal, já to potvrzuji. Bylo by ohromným hazardem zkoušet za dva týdny vyseparovat z té obrovské normy, která prošla připomínkovým řízením, všemi možnými zpětnými vazbami, vypreparovat na koleně, byť by to udělala vládní legislativa, jenom ty. Bylo by to původně tak správně, ale v době, kdy se odehrávaly ty věci v řádu dnů a týdnů, se už to prostě poctivě a správnou výrobní praxí udělat nedalo.

Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. To byl pan premiér. Zeptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Do obecné nevidím žádnou přihlášku, tak bych obecnou ukončil. Otevírám rozpravu podrobnou, kde mám jednu přihlášku. Pan poslanec Tejc dává přednost paní poslankyni Válkové, v tom případě má slovo paní poslankyně Válková. Prosím, ujměte se slova.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji galantnímu poslanci panu Tejcovi. Nevím, co za to bude chtít.

A teď vážně. Velmi ráda bych vás seznámila s návrhem, o kterém jsem hovořila v úvodním vystoupení, a totiž s takovým vyjádřením našeho rozpoložení, se kterým přijímáme, nebo nepřijímáme zákonné opatření, o kterém jsme nyní debatovali. A já se domnívám, že je velmi provázané, i logicky, právě s účinností nového občanského zákoníku, čili není to náhodné, že prohlášení, které navrhuji, aby bylo přijato jako doprovodné usnesení, začíná právě tímto problémem.

Poslanecká sněmovna České republiky konstatuje, že účinnost zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a souvisejících právních předpisů, k 1. lednu 2014 byla stanovena na nepřiměřeně krátkou dobu neodpovídající ani rozsahu ani závažnosti legislativních změn v právním řádu ČR. Odložení účinnosti občanského zákoníku a souvisejících předpisů před plánovaným nabytím jejich účinnosti již však neumožňuje ani mimořádně zkrácený legislativní proces. Neschválení zákonného opatření Senátu o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů a zákonného opatření Senátu o dani z nabytí nemovitých věcí by od 1. ledna 2014 vedlo k právnímu chaosu a rizikům v oblasti řádného výběru daní, přičemž vzhledem k délce legislativního procesu nelze tyto normy znovu v pozměněné podobě předložit a projednat. Jsme si vědomi toho, že občanský zákoník účinný od 1. ledna 2014 s ohledem na nedostatečnou přípravu na jeho aplikaci v praxi, rozsáhlou diskontinuitu oproti dosavadní právní úpravě a nedůslednou provázanost s ostatními právními předpisy přináší řadu rizik, možných negativních dopadů a povede pravděpodobně ke snížení právní jistoty občanů a ke zvýšení nepředvídatelnosti soudních rozhodnutí.

Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji za návrh usnesení a poprosím vás nebo kolegu Tejce, abyste mi kopii dali sem na stůl. (Stalo se.) Děkuji. Slovo má kolega Tejc. Prosím.

 

Poslanec Jeroným Tejc: Já bych tedy doplnil druhou část usnesení, o kterém bychom mohli hlasovat:

Poslanecká sněmovna žádá vládu ČR, aby na základě vyhodnocení zkušeností z praxe provedla analýzu nového občanského zákoníku a na základě takto získaných výsledků navrhla novelu zákona odstraňující jeho nejvážnější problémy, nedostatky a nejasnosti, a to nejpozději do konce roku 2014. A dále žádá budoucí vládu ČR, aby po projednání s představiteli justice přijala urychleně změny jak v oblasti organizační, tak v oblasti legislativní s cílem odstranit překážky bránící řádné aplikaci občanského zákoníku v praxi.

Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Další do podrobné rozpravy je pan poslanec Dolejš. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Já tady zopakuji řečené v podrobné. To znamená, návrh byl: přerušení projednávání bodu, žádat vládu, aby předložila Sněmovně návrh na odložení účinnosti zákona o jeden rok, a to přerušení by bylo do doby projednání tohoto vládního návrhu.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Máte svůj návrh písemně? (Nemá, posl. Dolejš odchází svůj návrh připravit v písemné podobě.) Také poprosím, jestli by to bylo možné. Já tedy se zeptám, zda jsou ještě nějaké přihlášky do rozpravy. Pokud tomu tak není, tak uzavřu i podrobnou rozpravu. Zeptám se na závěrečná slova. Není zájem.

V tom případě vás poprosím o dvě minuty strpení, protože musím vyčkat na kolegu Dolejše, až mi dodá text usnesení, abychom všichni věděli, o čem hlasujeme. Takže přeruším schůzi na dvě minuty a budeme pokračovat v 19.37.

 

(Jednání přerušeno od 19.35 do 19.37 hodin.)

 

Dámy a pánové, prosím, usaďte se na svá místa. Doba uplynutí uplynula a mně se podařilo získat originál textu návrhu usnesení kolegy Dolejše, a dokonce se mi i podařilo zařadit, o jakou formu usnesení se jedná. Prosím, sedněte si na svá místa.

Poprosím vás, abyste se trošku ztišili, a budeme pokračovat následovně.

Závěrečná slova - o ně zájem nebyl.

A kolega Dolejš v podrobné rozpravě navrhl, abychom přerušili projednávání tohoto bodu a abychom požádali vládu o předložení návrhu na odklad účinnosti legislativních norem o jeden rok. Pane kolego, je to takto v pořádku? (Ano.) Tak toto já chápu jako procedurální hlasování, protože se jedná o přerušení projednávání, a nechám tedy o tom hlasovat v tento moment.

Mám tady faktickou poznámku pana poslance Tejce. Ne, tak to bylo už předčasné hlasování. Kolegu Tejce odmazávám.

 

Ještě jednou zopakuji, o čem hlasujeme. Hlasujeme o tom, že přerušíme projednání tohoto bodu do doby, než vláda předloží svůj návrh, který je specifikován v další části tohoto usnesení, kdy žádáme vládu, aby předložila návrh o odložení účinnosti legislativních norem o jeden rok. Je jasné, o čem hlasujeme? Pokud ano, zahájím hlasování. (Premiér od stolku zpravodajů má námitku.)

Pardon, pokládám to za zmatečné hlasování. Poprosím pana premiéra o stanovisko.

 

Předseda vlády ČR Jiří Rusnok: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, myslím, že už jsem snad srozumitelně sdělil, že se obávám, že toto je legislativně technicky zcela nemožné. Takže jenom upozorňuji, že to je nereálné.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pane premiére, já vám rozumím, nicméně technicky tento návrh hlasovatelný je. Myslím, že to vyřešíme jedině tak, že o něm budeme hlasovat. Věřím, že kolegové a kolegyně k vašemu stanovisku a k věcné argumentaci při svém hlasování přihlédnou.

 

Pokud již nejsou další žádosti o slovo, opravdu zahájím hlasování a zeptám se, kdo je pro přerušení projednávání tohoto bodu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování má číslo 17, přihlášeno je 189, pro 36, proti 99, tento návrh přijat nebyl.

 

Vrátíme se tedy k hlasování o zákonném opatření. Přednesu tedy návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna schvaluje podle čl. 33 odst. 5 Ústavy ČR zákonné opatření Senátu číslo 344/2013 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů."

Zahajuji hlasování, ptám se, kdo je pro, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování má číslo 18, přihlášeno bylo 189 kolegyň a kolegů, pro 149, proti nikdo. Konstatuji tedy, že jsme s tímto usnesením vyslovili souhlas.

 

Nyní bychom hlasovali o doprovodném usnesení jako o poslední věci v tomto bodu a je to ono usnesení, které chápu společně, nebo po částech. První část předložila paní kolegyně Válková a druhou část kolega Tejc. Zeptám se: chcete, abych to přečetl ještě jednou? Víme o čem hlasujeme. Není námitky, že budeme hlasovat rovnou? Není tomu tak. Dám hlasovat.

 

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto doprovodným usnesením, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování má číslo 19, přihlášeno je 189, pro 112, proti 36, toto doprovodné usnesení bylo přijato.

 

S přednostním právem se hlásí pan předseda poslaneckého klubu KSČM.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Dámy a pánové, tentokrát nikoli s přednostním právem. V předcházejícím hlasování jsem hlasoval proti, a na sjetině mám pro. Jenom pro stenozáznam. Hlasování nezpochybňuji. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Nezpochybňujete hlasování. Pouze pro stenozáznam. Pokud se nikdo další nehlásí, ukončím bod číslo 18 a otevřu po dohodě bod číslo 19, který s touto věcí věcně souvisí, a potom se vrátíme k bodu 17. Tímto bodem je

Aktualizováno 20. 11. 2017 v 13:46.