(11.40 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
A víte, co na to radí pan Kalousek? Pan Kalousek nám tady řekl: Zabarikádujme se v této Sněmovně! Chápete? Místo toho, abychom se obrátili na veřejnost a řešili tu krizi tím, že do toho koridoru se vrátíme novými volbami, tak pan Kalousek a zřejmě i vy říkáte: Naopak se tady musíme zabarikádovat! A zřejmě nám v tom má pomoci i ta absolutní imunita, kterou Nejvyšší soud včera vyhlásil! Ta absolutní imunita, která znamená, že právo se má zastavovat před dveřmi a před stěnami této Sněmovny. To nám úžasně pomáhá, to rozhodnutí Nejvyššího soudu!
Víte, co se včera stalo? A jaká byla vaše reakce na to? Tady se stalo to, že Nejvyšší soud řekl, že to, co je v Ústavě, že imunita se vztahuje na projevy poslance, tak nám sdělil Nejvyšší soud, že to nejsou slovní vystoupení, a to, co tady řeknu, a jak všichni říkají to Gottwaldovo prohlášení "zakroutíme krky", abychom tady mohli říkat věci, které si myslíme, a aby to nebylo stíhatelné? Ne, on to vyložil tak, že to je veškeré projevování se poslance, zřejmě jednání, dohody a podobně. Úžasné! To jsem do této doby skutečně nevěděl. Ani jsem nevěděl, že Nejvyšší soud je první a poslední instance pro výklad Ústavy. Není to náhodou Ústavní soud? Já jsem si prostě jist a je to moje osobní přesvědčení, že ti, co psali Ústavu, tak projevem mysleli tady tato vystoupení, to, co tady teď konám. A mám pro to důvody, přátelé.
Přečtu vám článek Ústavy 27: Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech. A k tomu uvádíme článek 17. Listiny práv, co to je ten projev: Svoboda projevu. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace. Toto je projev definovaný v Listině základních práv a svobod.
A najednou přichází Nejvyšší soud a řekne, že to je všechno projevování se poslanců tady. To je úžasná pomoc! Aby celá veřejnost viděla, že tady ve Sněmovně můžeme páchat cokoliv a všechno nám tady projde. To je ta idea! Zabarikádujme se tady v té Sněmovně před veřejností! A vy si myslíte, že tím se obnoví důvěra veřejnosti? Myslíte si vy, když jste včera v reakci na to začali napadat policii, státní zástupce, začali jste křičet "kárná řízení na ně!" a podobně, vy, kteří jste v konfliktu zájmů... Jak může Petr Nečas jako ústavní činitel napadat policii, státní zástupce v kauzách, kterého se ho bezprostředně týkají? Chápete, jak tohle chápe veřejnost?! Jako popírání principu právního státu. A to je tato koncepce, kterou vy navrhujete?! Takhle tady zaujmeme kruhovou obranu ve Sněmovně a vy si myslíte, že výsledkem toho bude důvěra obnovy v instituce?
Jak vám říkám, to, co se tady předvádí, a to, co se děje, to povede k úpadku toho, jak veřejnost vnímá Sněmovnu. K úpadku všech těch institucí - premiér, Sněmovna, vláda apod. To je smysl návrhu, který předkládáme. My tvrdíme, že ta cesta z toho, a ten vývoj té krize to ukazuje, jak se to špatně vyvíjí, ta cesta vede pouze skrz nové volby. Nové volby a před nimi by se mělo mluvit o tom, co si s tím kdo počne. Co si počne s ekonomickou krizí, která bohužel trvá, a někteří říkají, že hrozí dokonce druhé kolo té krize ekonomické. A co si počne s tou politickou krizí, do které jsme se dostali. Jak bude reagovat tady na tenhle marasmus, který tady je. Jak obnoví důvěru v instituci Sněmovny a vlády. A tato debata a volby, které by potom vyjádřily preference lidí, to by byla cesta k tomu novému koridoru, jak o tom, mluví Miroslav Kalousek. Tím, že se zabarikádujeme tou kruhovou obranou, prostě vám tvrdím, že neobnovíme nic. To nebude cesta k tomu, aby lidé věřili Sněmovně více než té upadající důvěře, kterou vidíme dnes. To si myslím, že je základní omyl.
A nelíbí se mi, že Miroslav Kalousek mluví o tom, že my hrajeme politické hry. Nezlobte se, ty argumenty naše jsou jasné! Mně připadá, že to, co říkáte vy, je skutečně politická hra. Dobře. Nejsem dnešní. Možná že se vám to celé prostě hodí. Je to možná z různých důvodů pro vás jednodušší, ale neříkejte, že my hrajeme politické hry. Jediné čisté řešení z této situace, s tím, co se tady dost hrozného událo z hlediska očí veřejnosti, je, že prostě řekneme "ne, takhle se pokračovat nedá". Je tu tolik volných radikálů, že už tady vůbec není přehled, kdo tady co reprezentuje, a musíme na to mít novou odpověď veřejnosti. Jedině tak se dá začít pracovat k nějaké změně. To, co vy navrhujete, žádnou změnu nepřinese. Pouze protahování krize. To je to poslední, co by tato země potřebovala!
A vy dnes můžete tedy hlasovat tak jak - svobodně tady můžete, ale obávám se, že pokud odmítnete rozpuštění Sněmovny, tak my tady možná přežijeme v té zabarikádované Sněmovně, ale vám tvrdím, že to bude mít dopad na řadu věcí v téhle zemi. Jednak vláda bez podpory Sněmovny, jakákoliv provizorní vláda není schopna řešit ty vážné věci. Rozumíte? Když chce někdo čerpat evropské peníze, víte dobře všichni, co se tady tomu věnujete, že na to potřebuje zákon o státní službě, zákon o finanční kontrole, jinak nedostaneme ani euro. Stokrát tady může někdo vyhlašovat, že něco chce, když nedá dohromady většinu, není schopen vládnout. Každý investor vám řekne, že na prozatímní vládu do této Sněmovny nepřijde, nebude mít důvěryhodného partnera, nebude mít jistotu určité perspektivy let.
A to všechno by volby vyřešily. A vy to můžete zahodit. Budiž. Máte na to právo hlasovat podle své vůle. Ale já vám říkám, že tohle bude ta politická hra. My, kteří navrhujeme rozpuštění Sněmovny máme jasné argumenty, že tohle je jediná cesta z bahna. (Potlesk části sociálně demokratických poslanců.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Prosím nyní o slovo pana poslance Polčáka s faktickou poznámkou. Ale pan poslanec tady není.
Takže požádám pana poslance Marka Bendu. Pan poslanec Polčák se určitě dostaví a svou poznámku uplatní. (Právě přichází do sálu a poslanec Benda mu dává přednost.) Tak si to, pánové, rozhodněte.
Pan poslanec Polčák - faktická poznámka, poté pan poslanec Marek Benda s přednostním právem. A potom tedy budeme postupovat v přihláškách tak, jak jsou uvedeny.
Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, paní předsedkyně. Já se omlouvám, že jsem byl chvíli vzdálen z jednacího sálu.
Chci pouze reagovat na tu část argumentace, která se týká odůvodněnosti rozpuštění Sněmovny, tak jak je zde předkládána sociální demokracií. Je třeba říci, že se jedná o krok, který vychází z novely Ústavy, která proběhla v roce 2009. A i tehdy, a je třeba si k tomu vzít důvodovou zprávu, která byla přiložena k tomuto tisku, a je zde patrné, že návrh sociální demokracie vůbec nemíří na situace, které byly předpokládány právě touto změnou Ústavy.
Hovoří se o tom, že se musí jednat o využití tohoto institutu v době, kdy je zde patová situace, kdy je nejvýše žádoucí, aby Ústava usměrnila obecné a přitom vyvážené řešení v situacích hrozících paralýzou vládnutí. Ničeho takového, co popisuje ta důvodová zpráva, která zavedla tento institut, nejsme toho svědky.
Vláda je podle článku 68 Ústavy odpovědná Poslanecké sněmovně. A to, že prezident republiky nerespektuje toto vymezení podle Ústavy, ještě neznamená, že můžeme tento institut překroutit a zneužít jej a využít jej k dalšímu prohlubování chaosu. Já jsem přesvědčen o tom, že Ústava by se takto ohýbat neměla a sociální demokracie tímto svým návrhem, která není a nenaplňuje žádnou situaci, která je popsána i v té důvodové zprávě, míří zcela mimo.
Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. A teď mám tady přednostně ještě přihlášeného Marka Bendu.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo vlády, vážené dámy, vážení pánové, původně jsem chtěl mluvit pouze o současné politické krizi, která je krizí střetu prezidentského a parlamentního pojetí naší demokracie, ale po vyjádření pana místopředsedy Zaorálka myslím, že je dobré se vrátit ještě k tomu, jak to začalo, zejména za situace, kdy pan místopředseda Zaorálek pokládá všechny kroky svých dobrých kamarádů z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci za jediné správné, nezpochybnitelné, nekrizitovatelné, ale zato rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky za věc, kterou on přece si může hýbat jako s trhacím kalendářem a kritizovat.
Já pokládám za nezbytně nutné říci, s čím jsme začali. Začali jsme 400 policisty v Praze s kuklami, s beranidly, s desítkami domovních prohlídek a zátahem na kmotry. Já bych všechno podepsal. Věřte mi, že já bych byl nejraději, kdyby někteří z kmotrů, kteří rozčilují jak veřejnost, tak mne, skončili minimálně obviněni a v tom, že se něco špatného děje. Ale kde jsme skončili? Nic z toho se nestalo. Žádné další realizace neprobíhají. A jediné, co nám pan Ištván and his boys přinesli do této Sněmovny a do tohoto prostředí, je obvinění z všeobecné známého aktu, že několik kolegů se vzdalo poslaneckého mandátu a dva z nich posléze nastoupili v nějakých státních podnicích. ***