(15.50 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Já jsem přesvědčen, že celá akce, která se týká tzv. ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti, který není dobře promyšlený, je tam celá řada chybných ustanovení, je tam celá řada věcí, které nejsou dořešené, má ve skutečnosti jenom jediný účel.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, jediným účelem této politické akce Nečasovy vlády je snaha odpoutat pozornost od jednoho bilionu korun veřejného dluhu, který tady přibyl během vlády pana Topolánka a pana Nečase. To je hlavní účel tohoto zákona. Tvářit se na konci volebního období rozpočtově odpovědně v situaci, kdy za vlády pravice výrazně narostl veřejný dluh. To si myslím, že je realita, a také proto je ten návrh tak nekvalitní a také proto jsou tady části ústavní změny, které pravděpodobně zarážejí pana ministra a pravděpodobně teď řeší se svými spolupracovníky, jakým způsobem se z té věci dostat, tak aby nebylo jasné, že jsou tady navrhovány absolutní nesmysly.
Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Pan ministr Kalousek. Prosím, pane ministře.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Já zcela souhlasím s panem místopředsedou Zaorálkem, že každé přesvědčení nemusí být hluboké. "Jsem hluboce přesvědčen" je hloupé klišé. Je to zlozvyk, který se mi bůhvíproč dostal pod kůži, a já s ním bojuji, snažím se ho vypreparovat ze svých veřejných projevů, někdy se mi to daří, někdy ne. Ale čím častěji mě upozorníte, pane místopředsedo, tím rychleji se mi to snad povede. Děkuji.
A to je snad to jediné, s čím mohu souhlasit. To že fiskálkompakt může být naplněn různými cestami a různými způsoby, s tím opravdu souhlasit nemohu. Fiskálkompakt je mezinárodní závazek, že přijmu ústavní pojistku proti nadměrnému zadlužování. A ano, ano, potom vedou různé cesty, jak naplnit tento cíl, jak nedopustit nadměrné zadlužování. Někdo bude více snižovat výdaje, někdo bude více zvyšovat příjmy, to jsou různé cesty, které jsou vlastní té či oné části politického spektra. Ale nejsou různé cesty, jak naplnit fiskálkompakt. Fiskálkompakt je přijmout ústavní zákon o rozpočtové odpovědnosti. A to, co dáváme, a znovu opakuji, projednávali jsme to najednou, to není běžný zákon, jen tak nějaký, to je prostě prováděcí ústavní zákon, ke kterému vy jste vznášeli připomínky a my jsme vám vyhověli, aby ten zákon bylo možné schválit.
To znamená, to, co předkládáme, vůbec neříká, jakými cestami tu ústavní pojistku naplnit. To prostě jenom říká, že ta ústavní pojistka bude. A vy ji nechcete, byť je to podmínka fiskálkompaktu, který říkáte, že chcete přijmout, ale nechcete naplnit tu podmínku. Takže mi nezbývá nic jiného, než vzít všechny vaše argumenty na vědomí a smířit se s tím, že dnes podmínka vyplývající z fiskálkompaktu, který jsme ještě nepřijali, přijata nebude. Já jsem se s tím smířil. Pravděpodobně přesto zítra vyjde slunce a chleba se bude také péci.
Ale rád bych slyšel, jestli sociální demokracie počítá s tím, že pokud bude mít vliv na vládu, jestli k tomu fiskálkompaktu přistoupí a jestli si tu ústavní pojistku bude přát, protože jsem slyšel celou tu dobu projednávání, kterou jsme vedli, a vedli jsme ji intenzivně - ano, pan předseda přišel jednou, ale jinak jsme jednali opravdu intenzivně -, celou dobu jsme slyšeli, a sociální demokracie to říkala i veřejně, že 60 % je pro ni nepřekročitelný práh. Že 60 % bude vždy akceptovat jako pojistku.
Tak já chci pořád slyšet, jestli to platí, že těch 60 % vyplývá z toho fiskálkompaktu, pane místopředsedo Zaorálku.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Dostáváme se konečně po delší době k řádné přihlášce. Ta patří panu poslanci Doktorovi. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Michal Doktor: Mě v zásadě z poslanecké kanceláře tady v Poslanecké sněmovně k řečništi přivedla slova, která zní až dnes, a nepřišel jsem proto, abych je tady nějak zásadně vršil, neb tedy první přívlastek, který si troufnu použít, je fakt, že je považuji za naprosto zbytečná.
Z té projednávané věci a z té záplavy slov, která tady znějí, je v zásadě důležité jen sousloví "rozpočtová odpovědnost". A dokud budou vlády v České republice přijímat takové instrumenty, prosazovat takové zákony, které se ve svých důsledcích zásadně diametrálně rozcházejí s úmysly, s koncepty, které označují za cíle, to znamená, že se cíle, skutečné cíle nebo skutečné důsledky, budou výrazně lišit od těch zamýšlených, tak nikdy obraz rozpočtové odpovědnosti nemůže být utěšenější a nikdy naplněný více nežli doposud, tedy nikoli.
Já přečtu panu ministrovi financí, jakkoli to může považovat za projev nekolegiality, definici rozpočtové odpovědnosti, té, ke které jsem se přihlásil já jako poslanec Parlamentu v tomto volebním období. Tedy závazek deficitu pro rok 2013 100 miliard korun, pro rok 2014 70 miliard korun, pro rok 2015 30 miliard korun a pro rok 2016 závazek sestavení rozpočtu s nulovým saldem, s vyrovnaným rozpočtem.
Oproti tomu se jako člověk, poslanec kdysi zvolený za Občanskou demokratickou stranu, protestující proti obsahu vládního stabilizačního balíčku, nehlasující pro něj a varující vás před důsledky toho, k čemu povede, musím smířit s tím, že tentýž ministr financí předkládá revidované závazky, a sice pro rok 2014 110 miliard, tedy 40 miliard rozdíl, pro rok 2015 115 miliard, tedy 85 miliard rozdíl. Onen vzdálený a onen kýžený cíl vyrovnaného rozpočtu pro rok 2016 je na hony vzdálený. Na hony vzdálený! Já jsem zde stál při projednávání rozpočtového stabilizačního balíčku a varoval jsem vás. Varoval jsem vás před důsledky tohoto konceptu. Prosil jsem vás, abyste zvážili reálie českého daňového prostoru naší ekonomiky. Nejen naší vazby proexportní, která je bohužel limitována nízkým výkonem přidané hodnoty, tedy i nízkou přidanou hodnotou zůstávající na našem území, ale především reáliemi toho, že akceptační práh každého z nás ve smyslu spotřeby, kterou realizujeme, je u každého jiný a velmi ovlivněný tím, že Česká republika není ostrovem, je ovlivňována daňovým prostředím sousedních zemí, cenami okolních zemí a samozřejmě také schopností českého daňového poplatníka takové reálie porovnávat a velmi, velmi brilantně vážit, které to prostředí je pro něj výhodnější.
Já vím, že poslanci vládní koalice - a to zejména - jsou mučeni obrazem toho, jak náramně se plní, a lákáni - dopovím - a lákáni obrazem toho, jak náramně se plní příjmy státního rozpočtu. A chtěl bych říct, že veškerá čísla fiskálních reálií května 2013, respektive až června 2013, ve vztahu ke srovnávací základně roku 2012, jsou mámivá a šálivá!
Upozorňoval jsem vás v roce 2012 na absolutní výpadek ve výběru daně z přidané hodnoty, ke kterému došlo v měsíci květnu. V měsíci květnu roku 2012 vypadl výkon daně z přidané hodnoty na 30 %. Ne o 30 %! Ve srovnání květen 2011 a květen 2012 vypadl výkon daně z přidané hodnoty o 70 %! Kdyby jakékoli soukromé firmě kolem nás, v českém daňovém prostoru, vypadly výkony o 70 %, popravila by management, pátrala by po důsledcích. A my dodnes neznáme žádné relevantní vysvětlení. Tím neříkám, že Ministerstvo financí neposkytlo komentář. Poskytlo. Odůvodňovalo to jako metodickou změnu. Ale já vás jen upozorňuji na důsledek toho šálivého, mámivého srovnávání, že srovnávat cokoli ve smyslu daňového výkonu do května 2012 a května 2013 je nezajímavé, zavádějící, a těšit se tedy z toho, že onen balíček stabilizační funguje a přináší to, s čím vláda počítá - prostě nefunguje a nepřináší. ***