(12.20 hodin)
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Slovo má pan poslanec Polčák. Prosím.
Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, pane místopředsedo. Já trochu s překvapením sleduji, jací zastánci přímé demokracie a přímých prvků demokracie se zde dneska projevili. Po pravdě řečeno, volba státních zástupců v našem právním řádu, v naší evropské právní kontinentální kultuře, to je asi tak podobné jako sázet mrkev na měsíci. Tak mi to trochu připadá.
Ale k tomu, co zaznělo a má myslím zaznít k předloženému návrhu. Já jsem s pozorností poslouchal především vystoupení paní kolegyně Nedvědové, které tedy velmi oceňuji, protože řekla spoustu z toho, co jsem chtěl říci já.
Když jsem měl možnost poslouchat debatu v Legislativní radě vlády právě na téma předložené novely zákona, tak musím říci, že byla velmi zevrubná a dlouhotrvající, že připomínek ze strany Legislativní rady vlády k návrhu, který je zde dnes projednáván, byla celá řada. Ministerstvo na ně reagovalo, předložilo potom upravený pozměňující návrh. Nicméně si myslím, že jedna ze základních připomínek, která tu byla opakovaně vyslovena, je poměrně nepopiratelná a vláda na ni zatím nereagovala. To je otázka ústavního vymezení státního zastupitelství, protože garance, které by v tuto chvíli získávali státní zástupci, už mají bezesporu povahu garancí, které mají soudci. To není systém v rámci výkonné moci, jak je dnes konstruována Ústava, ale to už je bezesporu systém justiční.
Chci připomenout, že existují i publikované názory třeba Nejvyššího správního soudu. Tady bych pouze citoval 9AS94/2008, může si to samozřejmě kdokoli nalézt, kde se konstatuje, že poměr mezi ministrem spravedlnosti a vedoucím státním zástupcem je poměrem služebním, nikoliv tím, který by se měl vyznačovat naprostou nepodřízeností. Tak tomu rozhodně není.
Nevím, jestli takto vymezený návrh za současného znění Ústavy je na hraně Ústavy, ale prostě bylo by žádoucí doplnit tento text běžného zákona bezesporu jednoduchou ústavní novelou, která by vedle stávajícího systému složek justice konstruovala soustavu státního zastupitelství. Za situace, kdy zde bude pouze kárná odpovědnost soudců ve vztahu ke kárné odpovědnosti státních zástupců a jejich neodvolatelnosti, by mě zajímalo, jaký je rozdíl mezi těmito dvěma veřejnými funkcionáři. Vůbec žádný. Proto je tedy nepochybné, že státní zastupitelství vykročilo, nebo vykračuje v případě přijetí této normy beze změn z pojetí státního zastupitelství, které je součástí výkonné moci, a jsou na to i stanoviska Evropského soudu pro lidská práva. Já chci upozornit, byť to byla ještě stará Komise v roce 1994, že vydala jednoznačné stanovisko, že soustava státního zastupitelství, tak jak je konstruována v české Ústavě a v současném platném zákoně o státním zastupitelství, je součástí výkonné moci, a není tedy nezávislým a nestranným tribunálem, kterým je samozřejmě až potom soud.
Já bych tedy preferoval, aby byl tento text zákona - řekl jsem to i veřejně a říkám to opakovaně - doprovázen z hlediska ústavní čistoty vymezením působnosti státního zastupitelství v Ústavě nově redefinovaným způsobem, a to v pasáži, která by zřejmě upravila pouze tedy soustavu státního zastupitelství.
Chci poukázat na to, že TOP 09 ve svém programu neměla rušení vrchních soudů ani požadavek na rušení vrchních státních zastupitelství. Můžeme se o tom samozřejmě bavit. Já na to poukazuji, protože je to programový bod TOP 09. Já osobně jsem byl spíše názoru opačného, ale většinové stanovisko našeho klubu bylo nerušit vrchní soudy. V tomto smyslu rušení vrchních státních zastupitelství je do jisté míry vykročením z tohoto programového požadavku.
Myslím si, že ta soustava by ten článek vrchního státního zastupitelství v zásadě udržela. Podle mého názoru není nezbytně nutné vrchní státní zastupitelství rušit. Bude to asi případně na debatu. Já osobně bych se klidně připojil k tomu, aby za situace, kdy zůstávají vrchní soudy, zůstalo i vrchní státní zastupitelství. Nepovažuji ovšem tuto debatu za natolik klíčovou, abychom se jí zabývali v tuto chvíli.
Připomínek bych měl ještě celou řadu. Opakuji, že kolegyně Nedvědová jich řekla spoustu. Já ještě možná připomenu, zda doba deseti let byť neopakovatelného mandátu je skutečně přiměřená. Já se spíše přikláním ke kratší lhůtě šesti- až sedmileté. Doba desetiletá je doba, kterou mají předsedové nejvyšších soudů. Funkční mandát soudce Ústavního soudu je desetiletý. Nevím a nejsem si jistý tím, zdali systém mocenského centra, kterým se bezesporu soustava státního zastupitelství stává, by měl mít za současné neodvolatelnosti vedoucích státních zástupců a nejvyššího státního zástupce zachováno takto dlouhé období deseti let. To považuji za vhodné k diskusi. Sám bych se klonil ke lhůtě zkrácenější.
Můžeme se bavit o součinnosti jiných ústavních orgánů, zdali to má být prezident republiky, kdo navrhuje a kdo konečně jmenuje. Již jsme v této debatě měli možnost poznat i stanovisko současné hlavy státu vzhledem ke jmenování profesorů. Je otázka, co se stane, když vláda navrhne, ale prezident nejmenuje. To v té předloze vůbec řešeno není. Není to úkaz ojedinělý. Já zde nechci rozebírat případ pana profesora Putny, ale na Slovensku rovněž slovenský prezident nejmenuje toho, kdo byl jiným orgánem vybrán. Myslím, že bychom se touto otázkou měli zabývat a že ta norma by měla být možná v tomto smyslu přesnější. Nevím, zdali stanovit prezidentovi lhůtu, pokud vláda navrhne, nebo zdali je to myšleno tak, že je prezident nevázán tím návrhem. To znamená, že by mohl odmítnout jmenovat někoho, koho vláda navrhne. Asi by bylo vhodné, aby se to rovněž vyjasnilo z hlediska předcházení případným sporům na ústavní úrovni. Takové kompetenční spory by případně rozhodoval až Ústavní soud a myslím si, že toto není zrovna ten typ jmenování, který by měl být řešen případně až u Ústavního soudu.
Rovněž je otázka opakování mandátu právě vedoucím státním zástupcům. Já nevím, jestli máme tolik schopných kádrů, státních zástupců, kteří by v případě, kdy jejich mandát uplyne, měli být vždy automaticky nahrazeni někým novým. Myslím si, že opakování mandátu není nic, co by vybočovalo ze soustavy, o které dnes hovoříme. Já jsem příznivcem toho, aby opakování mandátu schopným státním zástupcům bylo umožněno. Naše země by neměla plýtvat potenciálem těch, kteří se v té funkci osvědčí. Proto by bylo vhodné trvat na poměrně přísných, ale i prostupných kritériích, prostupnosti soustavy státního zastupitelství, aby se na funkce mohli dostat ti, kteří osvědčí reálným výkonem ochránce veřejné žaloby ochranu veřejných zájmů na nejvyšší úrovni. Z tohoto důvodu je opravdu k diskusi, zdali pojmout jmenování vedoucích státních zástupců tak, jak je vymezeno v návrhu předlohy.
Mám zde připravených ještě několik dalších poznámek. Myslím, že v rámci prvního čtení je vhodné poukázat na to, že podporuji, aby tato norma byla postoupena do dalšího čtení, ale s tím, že bychom se měli bavit o ústavních změnách a za druhé o změně té předlohy. Myslím, že i pan ministr pojmenoval, že chce o těchto změnách diskutovat tak, aby ten zákon za prvé přijat byl, ale za druhé aby byl i smysluplně zařaditelný do kontextu našeho právního řádu. Přiznám se, že volba krajských státních zástupců se smysluplností zrovna příliš společného nemá. Opakuji, že mám pocit, že to je spíše jako sázet mrkev na Měsíci než reálný návrh, kterým bychom se měli zabývat. Ústavněprávní výbor se bezesporu touto tematikou bude zabývat, ale jestli to bude i volba krajských státních zástupců, tak si dovolím tvrdit, že spíše nikoli. Pan kolega Šťastný to samozřejmě může navrhnout, má přístup na jednání ústavněprávního výboru. Děkuji. ***