(11.20 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Nový zákon o státním zastupitelství má přinést komplexní reformu státního zastupitelství. Hlavním cílem je posílit nezávislost státního zastupitelství jako instituce - to spíš vyvěrá z toho, co jsem si přečetl v návrhu, než z toho plaidoyer pana ministra - jako instituce, ale i státních zástupců na jakýchkoli vnějších vlivech, dále posílil jejich nestrannost, samostatnost, na druhé straně ale i odbornost a odpovědnost. Bohužel však v míře hojné, kdy hrozí, že se státní zastupitelství vymkne veřejné kontrole.
Není tajemstvím, že nový zákon je takzvaně šitý na míru současnému vedení státního zastupitelství, které snad dává záruku, že nejširší autonomie nebude zneužita. Nicméně je otázkou, zda ona přílišná autonomie nebude do budoucna, až třeba paní doktorka Bradáčová a další odejdou, věci na škodu a paradoxně nehrozí politickým zneužitím více než současný stav.
Vy jste, pane ministře, tady hovořil o Francouzské revoluci. Je to záležitost, kterou jsem se léta zabýval. Myslím, že znám velmi dobře její dějiny i to, kolik desítek právníků bylo v těch jednotlivých zákonodárných sborech, zejména v tom vrcholném období, ať už ústavodárném shromáždění, zákonodárném nebo v Konventu. Byly to často vynikající mozky, mnohé z nich také skončily velmi špatně. Ale mimo soustavu toho Konventu včetně výboru veřejného blaha a výboru pro obecnou bezpečnost byl také veřejný žalobce Fouquier-Tinville. Ten měl velice centralizované pravomoci. A nemyslím si, že - a ten byl nástrojem té revoluce, nechci říct teroru, to nehrozí, zaplať pánbůh. Ale nemyslím si, že jakékoli soustředění do jedněch rukou je dobré.
Kritikové nové úpravy položertem - polovážně říkají, že zatímco nyní je zapotřebí pro politické či jiné ovlivnění trestního řízení ovlivnit několik státních zástupců, nabytím účinnosti nové právní úpravy postačí ovlivnit jednoho. Nejvyššího státního zástupce.
Nesporným pozitivem nového zákona je přidělování jednotlivých případů podle předem stanoveného rozvrhu práce, to jest podle specializace. Stejně tak i zřízení specializovaného úřadu pro boj s korupcí.
Konkrétní negativa předkládané úpravy podle mého názoru jsou - já tady uvedu několik:
Až přílišná nezávislost soustavy státního zastupitelství hrozící vymknutí se veřejné kontrole, což připomíná návrat k monokratické prokuratuře.
Dále, soustava státního zastupitelství je sice chráněna před vnějšími vlivy, ale naopak vystavena pořádné škále vnitřních vlivů v rámci soustavy státního zastupitelství.
Za další, koncentrace rozhodování na Nejvyšším státním zastupitelství, centralizované rozhodování, omezení samostatnosti rozhodování nižších článků soustavy státního zastupitelství, přímá možnost ovlivnění trestních kauz dozorovaných na úrovni krajských státních zastupitelství.
Dále faktická neodvolatelnost státních zástupců.
Další, redukce soustavy státního zastupitelství zrušením vrchních státních zastupitelství na tři stupně nenásledovaná stejným zásahem na úrovni soudů. Vrchní soudy zůstanou. Z vrchního státního zastupitelství se fakticky stanou jen pobočky Nejvyššího státního zastupitelství. Zaniknou ovšem specializované odbory vrchního státního zastupitelství.
Za další, dojde k přesunům státních zástupců ne vždy s využitím jejich dosavadních zkušeností, délky praxe a odborné specializace.
Za další, dojde k vyšším výdajům ze státního rozpočtu na platy státních zástupců. Podle mého názoru toto je záležitost v řádech milionů, tak možná že v celém kontextu věci je to poměrně bagatelní věc.
Posiluje se personální pravomoc Nejvyššího státního zastupitelství ve vztahu k nižším státním zastupitelstvím.
A konečně, zřízený Úřad pro potírání korupce nemá k sobě odpovídající článek soudní soustavy ve smyslu specializovaného soudu. (V sále je silný hluk, někteří poslanci hlasitě debatují mezi sebou.)
Vážený pane ministře, dámy a pánové, mně se dostal před několika dny do rukou velmi zajímavý materiál pod názvem Nejzásadnější připomínky k návrhu nového zákona o státním zastupitelství. Autorem materiálu jsou řadoví státní zástupci. Pokud bude mít pan ministr zájem a kdokoli z vás, vážení kolegové, tak samozřejmě vám tento materiál rád zašlu na vaše stránky, s nějakými mými osobními poznámkami, ale nejsou snad nějaké závadové, abyste se nad některými věcmi zamysleli. Já tady nebudu celý ten materiál číst, jsou to desítky připomínek, ale některé věci tady zmíním.
Tak třeba Úřad pro potírání korupce. Neříkám, že všechny ty názory, které jsou uvedeny v tomhle materiálu, sdílím, ale myslím, že to stojí za zamyšlení. Paragraf 40 - Úřad pro potírání korupce. Zřízení úřadu považujeme za nesystémové řešení, které žádné zásadní zlepšení...
Paní předsedající, prosím, tam pánové poslanci z vládní koalice se baví tak nahlas, že už se neslyším. (Předsedkyně PS: Promiňte.) Já vím, že vás to nemusí zajímat, ale podle mě je to jeden z nejvýznamnějších zákonů, které tady možná schválíme, možná v této podobě, což by bylo neštěstí.
Které žádné zásadní zlepšení v boji proti korupci nemůže přinést. Jde jen o koncentraci moci na úkor jiných státních zastupitelství soustavy. Skutečnost, že úřad nemá žádný protipól soustavě soudní ani policejní, dále, že podle § 40 odst. 4 má v podstatě možnost podstatnou část své agendy delegovat na nižší státní zastupitelství podle svého uvážení, takže nadále tato zastupitelství mohou vlastně i po zřízení úřadu zpracovávat jeho agendu jako doposud, spornost, reálnost takové potřeby jen dokresluje. Vhodně zvolen není ani název, protože evokuje, že se jedná o jakýsi úřad stojící mimo soustavu státního zastupitelství, spíše na úrovni speciálního policejního útvaru.
Pojem "potírání" je pojmem, jejž právní teorie ani právní praxe nepoužívá a je spíše pojmem žurnalistickým. Koncentrace zejména korupční agendy do rukou několika státních zástupců u jednoho útvaru je krokem jednoznačně rizikovým a ve svém důsledku vlastně prokorupčním, v uvozovkách, neboť sledovat a případně ovlivňovat jeden útvar je pro potencionálního - já bych napsal potenciálního - zájemce jistě mnohem jednodušší, než kdyby daná agenda zůstala decentralizovaná podle obecné dozorové příslušnosti.
V důvodové zprávě se neargumentuje žádným konkrétním případem, kdy by postupem dosavadně příslušného dozorového státního zástupce byla zmařena žalobní potencionalita v jakékoliv korupční věci. Trendem by naopak mělo být speciály, v uvozovkách, nezřizovat nebo soustředění jedné agendy trestního řízení z celé republiky do jednoho místa a její řešení neustále stejnými státními zástupci je vždycky korupčně rizikové. Poznámka v závorce: Viz aktuálně kauza soudce Havlína v případě dopravní trestné činnosti.
Mohl bych dále citovat k tomuto bodu. Myslím, že pokud tady budou zájemci, rád jim ten materiál přepošlu.
Paragraf 73 až § 75, který se týká poradního sboru. Přínos poradního sboru - cituji - je sporný, povede pouze k byrokratizaci celé soustavy. Působnost poradního sboru je vymezena tak široce, že v podstatě žádná personální otázka se neobejde bez předchozího projednání s poradním sborem, s čímž může souviset nejen časová náročnost a zdlouhavost řešení personálních otázek, ale i navýšení administrativní zátěže v podobě přípravy podkladů atd. ***