(11.00 hodin)
(pokračuje Blažek)
Očekávám a doufám, že tento návrh zákona dnes projde v prvním čtení, ale zejména očekávám důkladnou diskusi, kde bych rád konstatoval za sebe, ale i za vládu, že hodlám mít oči i uši otevřené, že tento zákon stojí za hlubokou debatu. A myslím si, že nemusí být všechno ve vládním návrhu absolutní dogma a je potřeba o tom diskutovat a dojít k nějakému závěru, který, jak jsem říkal, získá širší politickou podporu. Děkuji vám za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám, pane ministře. Prosím o slovo zpravodaje pro první čtení pana poslance Marka Bendu.
Poslanec Marek Benda: Dobrý den. Vážená paní předsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, já bych skoro řekl, že po slovech pana ministra a zejména po té jeho závěrečné části už by nebylo třeba nic říkat, protože tady bylo přislíbeno, že budeme hledat širokou podporu napříč Poslaneckou sněmovnou a budeme zákon případně přepisovat tak, aby byl v souladu a v intencích našeho ústavního pořádku.
Já samozřejmě doporučím, aby tento návrh zákona byl přikázán ústavněprávnímu výboru, a pokládám za rozumné, abychom se jím zabývali. Současně bych ale chtěl říct, že se domnívám, že tady vláda příliš podlehla diktátu státního zastupitelství a jejich představě o tom, jak soustava má být sestavena a postavena, a že musíme velmi pečlivě zvažovat, abychom s neomezenou mocí neřekli současně nezodpovědnost. Podle mého názoru čím je něčí moc větší, tím jeho zodpovědnost musí být větší. A tady dochází ke stavu, který na rozdíl od začátku 90. let, kdy jsme zcela záměrně proti stavu Generální prokuratury nakreslili státní zastupitelství jako velmi decentralizovanou soustavu, která v tomto směru - v uvozovkách - si mohla do jisté míry i konkurovat, proto to říkám opravdu v uvozovkách, ale byla to velmi decentralizovaná soustava, nad kterou nikdo centrální moc neměl, tak tady je nám přinášen koncept, který naopak přechází řekl bych pod radami bývalých vojenských prokurátorů k velmi centralizovanému modelu.
Já si ho dokážu představit, myslím, že mnohé změny, které jsou navrhovány, jsou nepochybně užitečné, mnohé změny i uvnitř soustavy, které jsou navrhovány, by měly vést k jejímu vyjasnění, měly by jasně říci, co jsou to pokyny, jakým způsobem je možno zasahovat do trestních řízení a dalších otázek, které jsou v kompetenci konkrétního státního zástupce, tak kdo mu do toho může mluvit nebo radit. Ale současně se domnívám, že pokud půjdeme touto cestou výrazného posílení nejvyššího státního zástupce, Nejvyššího státního zastupitelství, že tam musí být i výrazně zvýšená odpovědnost a že to bude ta základní otázka, kterou se bude muset ústavněprávní výbor zabývat, v jakém rozsahu dochází k posunu Ústavy, která jednoznačně říká, že státní zastupitelství patří pod výkonnou moc, do jakéhosi kvazinezávislého orgánu, který já si tedy v žádném případě nepřeju.
Tolik moje zpravodajská zpráva.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu zpravodaji. Otvírám obecnou rozpravu. S přednostním právem dostává nyní slovo pan poslanec Jeroným Tejc, dále jsou přihlášeni kolegové Jiří Paroubek, Marie Nedvědová a Jan Chvojka. Pan poslanec Jeroným Tejc. Prosím.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně a páni poslanci. Já vím, že od politiků se očekává, že u tohoto zákona budou vesměs souhlasit a populární budou v médiích především ti, kteří budou říkat: schvalte tento zákon bez jakékoli změny a schvalte ho rychle! Já jsem se rozhodl, že nebudu v této věci vyhovovat těmto tlakům a budu se snažit na tento zákon dívat věcně, objektivně a budu se snažit pojmenovat jeho klady i zápory.
Dopředu říkám, že sociální demokracie podpoří to, aby tento návrh zákona postoupil do druhého čtení a abychom dnes tento zákon posunuli do výborů, kde by se o něm mělo jednat na odborné úrovni. Na druhé straně říkám, že tak nečiním zcela bez výhrad, a jsem rád, že některé připomínky, které jsme již měli a diskutovali v průběhu, byly zapracovány Ministerstvem spravedlnosti, a děkuji panu ministrovi Blažkovi, že v tomto případě vláda diskutovala i s opozicí tento návrh ještě předtím, než byl předložen do Poslanecké sněmovny.
Myslím, že je dobře, když konečně po letech budeme mít nový zákon o státním zastupitelství, protože přece jen doba od jeho přijetí je poměrně dlouhá a samozřejmě i na vývoj je potřeba reagovat a je potřeba i nový zákon přijmout.
Projednáváme dnes návrh zákona, který má razantním způsobem změnit organizaci státních zastupitelství. Dnes je státní zastupitelství organizováno tak, že je úroveň okresní, krajská, úroveň Vrchního státního zastupitelství v Praze a Olomouci a pak je Nejvyšší státní zastupitelství. V případě, že nejvyšší státní zástupce chtěl mít vliv na rozhodování nižších státních zastupitelství, byl omezen tím, že - zjednodušeně řečeno - mohl určitým způsobem vykonávat vliv nad oběma vrchními státními zastupitelstvími, ale jedině jejich prostřednictvím mohl do značné míry zasahovat do rozhodování zastupitelství krajských. Je to samozřejmě velmi zobecněno a velmi zjednodušeně řečeno.
Nový model může sloužit ke dvěma věcem. Zrušení vrchních státních zastupitelství může vést za prvé k tomu, že systém soustavy bude efektivnější a do značné míry se tím posílí pozice nejvyššího státního zástupce, a tedy i jeho odpovědnost za konání státních zastupitelství, ale povede samozřejmě k určité reorganizaci. A my víme, že každá reorganizace, zejména v naší zemi, je samozřejmě vedena jak určitou snahou zefektivnit systém, tak mnohdy i personálně posílit a využít této možnosti. A já bych byl rád, abychom se bavili na jednání ústavněprávního výboru o tom, zda skutečně toto silné posílení pozice nejvyššího státního zástupce má odraz i v jeho odvolatelnosti a způsobech jmenování.
Jestliže by zůstal model, který dnes funguje, a byla by zachována vrchní státní zastupitelství, absolutně bych neměl problém s tím, že by existoval model, kdy státní zástupce nejvyšší je jmenován na deset let bez možnosti odvolání, pouze v případě kárného řízení. Na druhé straně, když se podíváme na realitu a posílíme absolutně moc nejvyššího státního zástupce, pak je otázkou, zda by zde neměly být určité pojistky. Pojistky proti zneužití tohoto institutu. A já jsem přesvědčen, že bychom se o těchto pojistkách měli bavit. Za současného stavu dojdeme do situace, kdy nejvyšší státní zástupce bude odvolacím orgánem, resp. bude rozhodovat o opravných prostředcích jak proti rozhodnutím krajských státních zastupitelství, tak protikorupčního speciálu, tak i rozhodnutím, která budou prováděna na Nejvyšším státním zastupitelství. To je kvantitativně i kvalitativně ohromná agenda. A pokud by státní zástupce byl vybrán tak, že bude v uvozovkách neschopný, anebo všehoschopný, pak jsem přesvědčen, že musí být určitý korektiv a musí být možné jej za určitých okolností, byť ne tak, jak je to dnes, rozhodnutím vlády odvolat.
Podle mého názoru je potřeba se na tento zákon nedívat prizmatem konkrétních personálií, které jsou dnes k dispozici. Já rozhodně nechci zpochybňovat ani respekt ani autoritu ani odborné kvality nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Ale kdybychom tento zákon schválili před deseti lety v tomto znění, nebo možná před pěti lety nebo před čtyřmi lety, tak bychom dnes měli nejvyšší státní zástupkyni Renátu Veseckou, kterou by deset let nikdo nemohl odvolat, a možná by díky jejímu rozhodnutí šéfem protikorupčního speciálu byl třeba pan Rampula, bývalý vrchní státní zástupce v Praze, který by také byl neodvolatelným, a my všichni bychom si tady lámali hlavu nad tím, jak vyřešit to, že se nevyšetřuje trestná činnost, jak se vypořádat s tím, že jsou zde podezření z různých vazeb personálních a jiných.
Tím chci říct, že není moje kritika namířena ani vůči Pavlu Zemanovi ani vůči paní Bradáčové ani vůči komukoli jinému, kdo by mohl nakonec dosednout do pozice nejvyššího státního zástupce nebo šéfa onoho protikorupčního speciálu, ale spíše je snahou zamyslet se nad tím, že zákony neděláme přece podle aktuální personální situace, ale podle toho co se může v budoucnu stát.***