(11.30 hodin)
(pokračuje Chalupa)
Proběhla celá řada kol jak jednání u kulatého stolu, tak mimo něj, jejichž reálným důsledkem je, že se dostáváme na ono číslo 26, resp. 22.
V téhle souvislosti musím říci ještě jednu věc. Já jsem odmítl a odmítám přistoupit na to, abychom zahráli velmi jednoduchou hru. Abychom řekli, že proto, že jsme v minulosti v zahraničí, nijak neschváleno, nikým neprojednáno, nicméně vyhlásili, že by bylo prima, dobré, kdyby Šumava měla 75 % první zóny, 50 % první zóny, což mimochodem nikdy doma nebylo nikým schváleno. Nikým! Tak a pouze jedině v rovině úvahy, možná že se o tom dá uvažovat, nikoli jako závazný dokument, takže přistoupíme na verzi, že zmenšíme rozlohu parku. Protože, dámy a pánové, kdybychom zmenšili rozlohu parku třeba tím, že bychom vyňali 5 %, která představuje zastavitelná část, zastavitelné obce, nebo i ty části druhé zóny, o kterých víme, že nikdy nebudou první zónou, a takové nepochybně jsou, pak bychom toho procenta dosáhli velmi lehce. Neměli bychom tady žádné spory. Klidně jsme mohli mít 50 % a bylo by to velmi jednoduché. Stačí zkrátka vyjmout některé oblasti druhé zóny a třetí zónu z hlediska obcí a čísla dosáhneme. Myslím si, že bychom to dělat neměli, a vždycky jsem to odmítal. Měli bychom zachovat hranici parku tak, jak je, tedy rozlohu 68 tisíc zhruba hektarů. Bavme se o hektarech, nebavme se o tisícovkách hektarů.
Budiž ještě uvedeno, že se také často říká, že návrh, který předkládám, znamená zásadní zvýšení rozvojových oblastí obcí, tedy zvětšení třetí zóny proti stávajícímu stavu. Tak jenom pro vaši představu: Návrh, který předkládám, zvětšuje objem třetích zón, tedy oblastí obcí, o pár setin procenta rozlohy parku a z hlediska návrhu o 96 hektarů ze 68 tisíc. Fakticky po zakreslení do katastrálních map, tak jak bude ze zákona doplněno při překryvu do konkrétních katastrálních pozemků o rozloze méně než 20 hektarů. Dvaceti hektarů!
Zákon, a také je mu vytýkáno, například obsahuje ustanovení o tom, že se převedou pozemky, které jsou ve vlastnictví státu, do obce, a říká se, že tím obce vytvoří jakýsi developerský boom. Už se ovšem neříká, že v zákoně je napsáno, že se hovoří pouze a jedině o pozemcích ve vlastnictví státu, které jsou dnes ve třetích zónách, a to podle dnes platných územních plánů obcí v těch místech, která jsou v územních plánech určena jako zastavěné nebo zastavitelné. A podotýkám, že tyto územní plány v obcích byly schváleny, protože jinak to není možné, se souhlasem správy národního parku v minulosti. Takže nevím, o jaké jiné pozemky by se mělo jednat.
Dámy a pánové, závěrem mi dovolte říct několik vět. Jsem přesvědčen o tom, že to je mimořádně důležitý zákon, o kterém se vede debata mnoho let. Nepochybně, i když tento zákon bude schválen v této podobě, což doufám, či v podobě jiné, tak jeho cílem má být jedno: Má zavést jasná a srozumitelná pravidla pro Národní park Šumava. Má místním lidem, obcím, ale i návštěvníkům říct, že se ten park bude vyvíjet tím a tím směrem. Že žádný další ministr ani žádný další ředitel již nebude podle svých představ, někomu libých a někomu nelibých, podobu parku měnit, upravovat a jeho koncepci měnit podle svého vlastního názoru. Toto již možné nebude.
Zároveň budou i nadále vedeny na Šumavě, a to nechci teď slibovat něco, co je nesplnitelné, debaty nad tím, jakým způsobem se daří zaměstnávat místní lidi. Slyšel jsem vystoupení pana poslance Paroubka na jeho tiskové konferenci o Mongolech pracujících v parku nebo cizincích, když tam není práce pro místní lidi. Jsem připraven v rozpravě uvádět čísla o tom, kolik z firem, které na Šumavě působí, jsou místní a kolik není místních, protože tak zkrátka zákon o zadávání veřejných zakázek nám neumožňuje říct pouze místní firmy a je to o hledání nějakého kompromisu. Pravdou ale také je, že z hlediska ekonomického a z hlediska jeho vlivu na hospodaření v těch obcích, tedy zejména v oblasti hospodaření s dřevem, park už nikdy - nikdy - nebude tak velkým subjektem jako byl v době ministrování pana Bursíka. Protože v době ministrování pana Bursíka se v parku vytěžilo ročně i více než čtvrt milionu kubíků dřeva, zatímco v letošním roce se nedostane park ani na sto tisíc. Spíš míň. A to by měl být ten stav do budoucna. Proto také čeká nepochybně Poslaneckou sněmovnu ne tímto zákonem, ale dalšími debatami o rozpočtech debata nad tím, jak mají být stanoveny parametry hospodaření národních parků jako takových z hlediska jejich podílu, příspěvku na provoz, resp. na krytí ztráty v rámci existujících příspěvkových organizací.
Dámy a pánové, chtěl bych poděkovat za to, že jste mě vyslechli. Omlouvám se, že jsem mluvil tak dlouho, a jsem připraven na debatu, na kterou se těším. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu ministrovi za toto úvodní slovo a prosím nyní zpravodajku pro prvé čtení. Je jí paní poslankyně Kateřina Konečná. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, vážená paní předsedkyně. Kolegyně a kolegové, protože nechci zneužívat své role zpravodaje, dovolte mi, abych vás první úplně krátce seznámila s tím, jak se tento zákon vyvíjel. Dne 24. dubna ho schválila vláda, která nám ho následně odeslala do Poslanecké sněmovny. Nyní o něm tedy v prvním čtení jednáme. Po dohodě s panem ministrem jsme domluveni na případném zkrácení lhůt k projednávání, protože si myslíme a domníváme se, že pozměňující návrhy, které jednotlivé strany budou předkládat, jsou de facto nachystány. Zároveň bych vás jako zpravodajka chtěla požádat, abychom u tohoto návrhu postupovali stejně, jako jsme postupovali u návrhu Plzeňského kraje. To znamená, aby byť je garančním výborem výbor pro životní prostředí, a my si samozřejmě tohoto práva velmi vážíme, tak aby tento návrh byl projednán následně ještě v zemědělském výboru a výboru pro veřejnou správu, tak jak jsme to učinili u Plzeňského kraje. Myslím si, že kompetenčně se obou těchto výboru týká a bylo by fér, aby tento zákon měly šanci projednat.
Takže to budou mé návrhy čistě formální, racionální a zpravodajské. A protože, jak jsem řekla na začátku, nechci zneužívat své role zpravodaje v této věci, tak pouze poprosím o přednostní vystoupení jako zpravodajka, nicméně už méně formální. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji za tuto zpravodajskou zprávu. Nyní tedy dostává slovo paní poslankyně Kateřina Konečná opět, a to již v rámci obecné rozpravy, kterou v tomto prvním čtení otevírám. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji ještě jednou, vážené kolegyně a kolegové. Národní park Šumava je dlouhodobě zneužívaným politickým tématem. Nejeden politik a mnoho rádobypolitiků se jeho prostřednictvím snaží sbírat politické body. Máme dnes před sebou návrh zákona z vládní dílny. Jeho podoba bohužel naznačuje, jaká je současná kvalita této dílny. Řečeno slovy klasika: Nic moc. Přesto dnes budeme muset zaujmout k vládní předloze návrhu zákona o Národním parku Šumava stanovisko.
Rozumím vám, kolegyním a kolegům, pro které to nebude rozhodování úplně jednoduché. Problémem návrhu není pouze velké množství problematických ustanovení. Problémem je také proces, kterým vládní návrh prošel, nežli doputoval do této Poslanecké sněmovny.
Zastavím se nyní u otázek, které se objevují právě v souvislosti s tímto procesem. Návrh zákona neposoudila Legislativní rada vlády. Existuje pouze stanovisko předsedy Legislativní rady vlády pana Mlsny. V tomto stanovisku pan předseda konstatuje s odkazem na příslušná ustanovení, že vše proběhlo v souladu se statutem Legislativní rady vlády. Pan předseda Mlsna je dvakrát doktor a dokáže jistě lépe než kdokoli z nás posoudit, zda byl jeho postup v pořádku, nebo zda byl, mírně řečeno, na hraně pravidel, kterými by se měla řídit Legislativní rada vlády. ***