(Na žádost poslaneckého klubu ČSSD byla přestávka prodloužena do 10.45 hodin. Jednání pokračovalo v 10.45 hodin.)
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Dámy a pánové, konstatuji, že čas určený pro pauzu poslaneckého klubu sociální demokracie uplynul. Nemám zde žádost o prodloužení pauzy či o jinou pauzu ze strany jiného poslaneckého klubu, budeme tedy pokračovat v projednávaném bodě, a to je odpověď na interpelaci pana poslance Ivana Ohlídala. Upozorňuji, že probíhá rozprava.
Předtím než budeme v rozpravě pokračovat, přečtu došlé omluvenky, které mezitím byly doručeny předsedkyni Poslanecké sněmovny. Z dnešního dne se omlouvá ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba, a to v časovém úseku do 14.30 do 18 hodin z naléhavých pracovních důvodů. Dále pak byla doručena omluvenka pana poslance Stanislava Grospiče, který se omlouvá od 12. hodiny po zbytek dne z osobních důvodů. Tolik tedy omluvenky.
Jak jsem řekl, pokračujeme v rozpravě nad interpelací pana poslance Ivana Ohlídala. Zaznamenal jsem, že se pan poslanec Ivan Ohlídal hlásí do rozpravy. Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji za slovo, pane místopředsedo.
Vážený pane ministře, já musím reagovat na vaše odpovědi, na vaše vyjádření v této diskusi. Vy jste říkal, že ministerstvo v této záležitosti, v záležitosti praktických škol, spolupracuje s odbornou veřejností. Bohužel odborná veřejnost stále i do dnešního dne tvrdí, že tomu tak není. Já jsem s nimi v dost úzkém kontaktu, takže toto tvrzení mám přímé, nejen zprostředkované například ze sdělovacích prostředků. Tady právě například Asociace speciálních pedagogů si velmi stěžuje, že je vynechávána z těchto diskusí a že jenom pozvání předsedy této asociace na nějaké jednání, které probíhá na ministerstvu, aniž by byli zapojeni do práce přímo na těch změnách, tak to oni nepovažují za nějakou rozumnou spolupráci. Jistě víte, že tato asociace, nebo přesněji řečeno její představitelé dokonce navštívili, nebo napřed požádali a pak navštívili pana premiéra v této záležitosti. Takže i to do určité míry nepřímo vyjadřuje jejich nespokojenost s činností ministerstva v této záležitosti.
Nechci ale dále rozvíjet tu diskusi, protože těžko se teď, v této chvíli, na něčem shodneme a nemáme další možnosti, jak doplnit svoji argumentaci. Proto já už vystupovat k této věci nebudu. Jenom bych zdůraznil, vážený pane místopředsedo, že navrhuji, aby Sněmovna vyjádřila nesouhlas s odpovědí pana ministra Fialy na tuto moji interpelaci. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Je zde návrh na hlasování o vyslovení nesouhlasu.
Dále se hlásí pan ministr školství. Pane ministře, prosím, máte slovo.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala: Děkuji, pane místopředsedo. Protože pan poslanec Ohlídal říkal, že už nebude dál o této věci diskutovat, tak já se také omezím jenom na stručné konstatování.
Já samozřejmě pokládám reprezentanta Asociace speciálních pedagogů, nebo škol, pana doktora Pilaře za natolik kompetentního a schopného přenést závěry z jednání, kterých se účastní, na celou asociaci, že do značné míry jeho účast na jednání, které ministerstvo vede, považuji za dostatečnou a samozřejmě jsem připraven diskutovat i šířeji v této věci. Záležitost speciálního školství a inkluze ve vzdělávání je nesmírně důležitá a těžko se hledají správná řešení, ale musíme investovat všichni co nejvíce času a energie pro to, abychom ta správná řešení našli, protože jde o budoucnost našich dětí.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně panu ministrovi. Do rozpravy, jak koukám, se hlásí paní poslankyně. Prosím.
Poslankyně Jaroslava Wenigerová: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, problematika existence praktických škol je problematika, která opravdu je důležitá k řešení. Já věřím, že v novele školského zákona, pokud bude v úrovni existence speciálního vzdělávání také adekvátní financování, protože to by mohlo být určité ohrožení, pak si myslím, že to bude posun kupředu.
Od začátku považuji za velmi nešťastné, že právě ve strategii proti sociálnímu vyloučení bylo naprosto striktně řečeno, že budou zrušeny praktické školy. Považuji to za naprosto nešťastné, protože pak jsme se bavili zejména o vzdělávání romských dětí a nebavili jsme se o vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, zdravotně hendikepovaných. A to si myslím, že byla základní příčina, že se zvedla taková averze ze strany speciálního školství. A dobře, že se tato strategie přepracovává, protože pokud by to bylo v této strategii, která byla přijata vládou, pak by to samozřejmě bylo v rozporu zase s jinými dokumenty.
Ubezpečují pana kolegu Ohlídala prostřednictvím pana předsedajícího, že jsme se tomu věnovali dvakrát už v podvýboru pro regionální školství, a to ještě předtím, než to půjde do vlády, protože to považujeme za natolik důležité. A pan ministr velmi dobře ví, že jsme říkali, že nemůže být ohroženo vzdělávání zdravotně postižených dětí na úkor řešení vzdělávání dětí romských. ***