(10.10 hodin)
(pokračuje Benda)
Já vím, že to dnes vypadá velmi populárně a pěkně z hlediska toho, čemu se rádo říká přeběhlíci, z hlediska poslanců, kteří třeba hlasují v rozporu se svým poslaneckým klubem. Ale já to obecně vidím jako problém, protože výsledek tohoto za první republiky byl ten, že Parlament a Poslanecká sněmovna nerozhodovaly o ničem a o všem se rozhodovalo v pětkách, sedmičkách a dalších uskupeních, které fakticky vládly zemi, protože mandáty jejich poslanců byly právě z tohoto hlediska vázané, tzn. do značné míry nesvobodné a vynutitelné, jak budou hlasovat.
Vláda k tomuto návrhu zákona dala poměrně obsáhlé odmítavé stanovisko poukazující zejména na rozpor s řadou článků Ústavy a Listiny základních práv a svobod.
Já bych se pak s dovolením, paní předsedkyně, přihlásil do obecné rozpravy a pokusil se zdůvodnit svůj návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu zpravodaji. Otevírám tedy obecnou rozpravu a mám do ní teď dvě přihlášky s přednostním právem - jednak pana zpravodaje Marka Bendy, poté pana kolegy Tejce. Domluvte se prosím, kdo první. (Poslanec Marek Benda dává přednost poslanci Jeronýmu Tejcovi.) Takže pan poslanec Jeroným Tejc. Pak je zde ještě řádná přihláška... Není. Byla od Jiřího Paroubka, zmizela. Takže slovo má pan poslanec Jeroným Tejc. Prosím.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážená paní předsedkyně, kolegyně a kolegové, byť nejsem spolupředkladatelem tohoto návrhu zákona, tak jsem pro a podpořím, aby tento návrh zákona postoupil do druhého čtení. Koneckonců návrhů na změnu Ústavy, které projednáváme v tuto chvíli, je více. Jsou čtyři. Pokud jich postoupí více po vzoru té první normy, kterou jsme projednávali a poslali do ústavněprávního výboru, tak myslím, že nic nebrání tomu, abychom dosáhli kýženého stavu, který tady byl navrhován, aby diskuse o změnách Ústavy probíhala komplexně a abychom debatovali Ústavu v daleko širších souvislostech.
Podle mého názoru přeběhlictví, které tady v posledních letech bují v Poslanecké sněmovně, není dobrým signálem pro veřejnost. Na každém mítinku, když se bavíte s lidmi, oni nechápou, jak je možné, že volí konkrétní politickou stranu a následně ti, kteří odejdou z této politické strany, prosazují vlastní myšlenky a názory a jsou součástí toho politického systému bez ohledu na to, kdo je volil a proč.
Já rozumím tomu, že máme jiný model a jiné pojetí vázaného a volného mandátu. To znamená, že mandát, který dostáváme od voličů, je volný, nikoliv vázaný. Na tom není potřeba, a myslím, že ani by nebylo správné, něco měnit. Já nevolám po praxi první republiky, jak tady byla zmíněna, že předsedové politických stran měli v trezoru bianco odstoupení, resp. bianco vzdání se mandátu každého poslance a kdykoli je po vyplnění data mohli odeslat předsedovi Sněmovny. Právě proto předpokládám, že s ohledem na tuto praxi se poučili předkladatelé. Navrhují, aby o tom, jestli poslanec skončí, nebo neskončí ve funkci, nerozhodovala Poslanecká sněmovna, tedy její většina, nerozhodoval o tom sekretariát jakékoli politické strany, ale pouze a jedině soud, v tomto případě dokonce nejvyšší soud, tedy Nejvyšší správní soud.
Případů přeběhlictví jsme za poslední dobu zaznamenali mnoho. A já si myslím, že podle úpravy, která byla v tuto chvíli připravena, by ne všechny případy přeběhlíků znamenaly automatický zánik mandátu daného poslance právě při rozhodování Nejvyššího správního soudu.
Za typický případ, který bych označil, který by měl podle mého názoru velkou šanci na úspěch v případě, že by tato novela byla přijata právě u Nejvyššího správního soudu, je případ pana poslance Melčáka. Pan poslanec Melčák nikdy neavizoval nějaký rozpor s programem sociální demokracie. Půl roku hlasoval se sociálními demokraty. Jednoho dne vystoupil na tiskové konferenci po boku Mirka Topolánka. Nic podstatného neřekl a od té chvíle hlasoval tři roky s vládní koalicí. Hlasoval úplně pro všechny návrhy tak, jak mu signalizoval tehdejší předseda klubu ODS. A já jsem přesvědčen, že tohle byl vzorový případ, u kterého by Nejvyšší správní soud, bude-li tato změna Ústavy přijata, mohl konstatovat po dokazování ztrátu mandátu poslance. A v té chvíli by byla vůle voličů, tedy těch, kteří volili pana Melčáka proto, že byl na kandidátce sociální demokracie, nikoliv proto, že byl na kandidátce ODS, znovu naplněna, protože by nastoupil náhradník.
Rozumím tomu, že ne všechny případy přeběhlíků, kteří tady třeba dnes v Poslanecké sněmovně jsou, by takto skončily, protože by musel být prokázán jasný rozpor mezi volebním programem, mezi tím, co oni říkali před volbami, co říkali po volbách, a tím, jak také proběhla např. změna kurzu té politické strany, kterou původně zastupovali. Takže v tomto smyslu nechci, aby byli všichni házeni do jednoho pytle. Ale právě proto si myslím, že návrh, který je tady předložen, je k diskuzi na ústavněprávním výboru. Rozhodně je ten, který by mohl obstát i ústavně a z hlediska základních principů demokracie. A myslím si, že jestli něco ubližuje demokracii, tak to je právě přeběhlictví. To, že se tady praktikují nákupy poslanců či udělování trafik za to, že si vytvoří vlastní klub, nebo za to, že budou v tom v uvozovkách vítězném týmu po zbývající období. V tomto smyslu jsem přesvědčen, že to, co by demokracii pomohlo, rozhodně není ten současný stav, ale spíše návrh, který je předložen.
Takže to je důvod, proč já osobně, byť nejsem předkladatelem, podpořím, aby tento návrh postoupil do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní tedy pan poslanec Marek Benda má slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážená paní předsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, já chápu, že je pátek dopoledne a jsme lehce unaveni. Ale přece jenom pokládám tento návrh zákona za poměrně zásadní pro budoucí fungování této Sněmovny i všech sněmoven, které tady budou následovat, o Senátu ani nemluvě. Já myslím, že ta míra nedomyšlenosti z hlediska Senátu je snad ještě hlubší a zřetelnější než v Poslanecké sněmovně.
Já si jenom dovolím odcitovat dvě části, nebudu číst celé, ale dvě části z vládního stanoviska a pak přidat ještě několik krátkých komentářů.
"Vláda konstatuje, že Ústava České republiky tvoří ucelený a konzistentní celek a v případě každé její změny je nutné přihlédnout ke všem souvisejícím ustanovením. Předložený návrh ústavního zákona je s touto zásadou v části, která předpokládá zánik mandátu poslance nebo senátora v důsledku rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o zániku mandátu, v rozporu, a to zejména z následujících důvodů:
a) Podle čl. 23 odst. 3 Ústavy České republiky je slib složený poslancem nebo senátorem formulován tak, že jeho mandát musí být vykonáván v zájmu všeho lidu a podle jeho nejlepšího vědomí a svědomí; navržená právní úprava by ve svých důsledcích tento princip výrazně narušila.
b) Podle čl. 26 Ústavy České republiky poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy; ze znění tohoto ustanovení je zřejmé, že poslanec nebo senátor je v prvé řadě vázán svým slibem, učiněným podle výše uvedeného ustanovení, nikoliv vazbou na svou politickou příslušnost.
c) Podle čl. 9 odst. 2 Ústavy České republiky je změna podstatných náležitostí demokratického právního státu nepřípustná; s tímto ustanovením souvisejí rovněž čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod, včetně jeho politického smýšlení, čl. 15 Listiny základních práv a svobod zaručující svobodu myšlení a svědomí a v neposlední řadě čl. 22 Listiny základních práv a svobod, podle něhož zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. Navržená právní úprava, která fakticky spočívá v postihu za změnu politického smýšlení, je s touto ústavní zásadou v přímém rozporu." ***