(9.40 hodin)
(pokračuje Zaorálek)

Já bych chtěl především odmítnout to, že tady ten návrh změny Ústavy je jenom reakcí na nějaké novinové články a na několik sporných případů. Ty sporné případy podle mě pouze ukazují, že v Ústavě je nedostatek. A já tady tu debatu na změnu Ústavy otevírám proto, že chci, aby se mluvilo o této podle mě díře, která v Ústavě je. Já se tady snažím vysvětlit, že skutečně tam existuje něco, co je z hlediska celkové koncepce Ústavy chybné. Jinak bych nemohl navrhovat změnu Ústavy, kdybych si tohle nemyslel. Takže tím prapůvodem není to, že se objevily problematické, pochybné případy, ale to, že ty případy ukazují na to, že v Ústavě je někde něco, co nefunguje.

Já se to pokusím vysvětlit nebo úplně jednoduše, tak jak jsem schopen, říci. Podle mě problém Ústavy je v tom, že ona porušuje principy parlamentní republiky tím, že v čl. 62 vymezuje pravomoci prezidenta republiky nebo vymezuje rozhodnutí prezidenta republiky, které on vydává bez spolupodpisu člena vlády, a přitom za ta rozhodnutí zásadně neodpovídá. V tom já vidím ten rozpor. On činí rozhodnutí bez spolupodpisu premiéra nebo člena vlády a přitom za ně neodpovídá. Já prostě ten rozpor vidím i geneticky historicky v tom, že milosti za první republiky, přátelé, byly kontrasignovány premiérem. Rozumíte, za první republiky byly kontrasignovány premiérem, a pak došlo ke změně v Ústavě z roku 1960, kdy ty kontrasignace premiéra odpadly. Ale víte proč? Protože Ústava z roku 1960 zavedla odpovědnost prezidenta Národnímu shromáždění. To znamená Ústava z roku 1960 zrušila ten princip dělby státní moci a došlo k tomu, že tím pádem tam ty kontrasignace nebyly, protože se prezident v roce 1960 stal odpovědným Národnímu shromáždění. Chápete? A nyní se stalo v Ústavě České republiky, v té poslední, že Ústava jako kdyby pokračovala v tom principu nekontrasignace, ale přitom je tam ústavně z výkonu funkce neodpovědný prezident. A v tom já vidím ten rozpor. A to, proč to tady předkládám, je, abychom se o tom bavili. A to si myslím, že není tak nesmyslné, jak říká paní ministryně Karolína Peake. Já prostě tvrdím, že tady je jakási vada, a snažil jsem se to vysvětlit. A pokud se staly problémy v novinách apod., tak je to podle mě důsledek toho, že tady to pohlídáno není. Prezident skutečně dělá něco, on má plnou pravomoc, a přitom za to není odpovědný a nemůžeme s tím jakoby vůbec nic dělat. Já tvrdím, že to je chyba, která se do Ústavy dostala.

Takže já tady nebudu pokračovat v debatě, jestli je to relikt panovníka a monarchy a podobně, protože nemám asi dostatečné právnické vzdělání a kompetenci na to, abych takovou věc rozhodoval nebo abych tady dále polemizoval, to asi není zajímavé, ale stojím si na tom, s dovolením, že tady prostě vidím závažný problém. Neodpovědný prezident a bez kontrasignace. To, přátelé, nebylo... Vlastně takováto situace nevznikla ani za první republiky ani tehdy v té socialistické úpravě z roku 1960. A proto chci, aby se ta debata otevřela a abychom o tom mluvili i v další fázi projednávání tohoto návrhu, protože si myslím, že to vážný ústavní problém je, a rád bych většinu z vás o tom přesvědčil, že stojí za to o tom mluvit.

 

Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Faktická poznámka pan poslanec Viktor Paggio. Prosím.

 

Poslanec Viktor Paggio: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Já se skutečně nemůžu zbavit dojmu, že ČSSD navrhuje tuto změnu prostě v následku nějaké mediální kauzy, která tu probíhala. Nemohu se zbavit dojmu, že je to nějaká reakce na reportáž televize Nova, a mám pocit, že ústavní změny navrhované ČSSD nevznikají v nějakých politických orgánech ČSSD, ale ve střižnách televize Nova. Je to věc, která je dokonce zmíněna v důvodové zprávě, kde se operuje údajným korupčním jednáním ohledně milostí. To mi připadá, a znovu to zde opakuji, jako dost silná káva.

Mně se líbí ta nesystémovost kolem prezidentských milostí. Já zde nebudu tvrdit, že to zapadá do právního řádu. Mně se líbí ta nesystémovost, žijeme prostě v zemi, kde se velmi těžkopádně a formalistně vykládá právo. Je dobře, že tu máme milosti, tak jak jsou. Ve chvíli, kdy bychom to chtěli všechno zglajšachtovat a robotizovat, není to v pořádku. Myslím si, že ten systém a ta změna nejsou ku prospěchu věci.

Znovu připomenu ještě jeden rozměr, a to že my skrze prezidentské milosti vlastně věříme, že člověk je dobrý. Věříme v to, že když se někdo dostane na ten nejvyšší post, dosáhne té nejvyšší mety a stane se prezidentem republiky, bude se chovat jenom podle svého svědomí. A já věřím, že v této víře stojí za to pokračovat. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. Teď tady mám tři faktické poznámky - pan kolega Pospíšil, pan kolega Grospič, pan kolega Paroubek. Prosím, pan místopředseda Pospíšil.

 

Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Velmi stručnou poznámku. Pan místopředseda Zaorálek ve svém posledním vystoupení jasně poukázal, že se jedná o koncepční rozsáhlejší možný problém, který by měl být debatován jiným způsobem než nad drobnou, dílčí, podle mého názoru populistickou novelou. Jasně zde bylo řečeno, že to je otázka problematiky postavení a odpovědnosti prezidenta, nikoli jedné dílčí pravomoci. Co bychom potom dělali se zbylými pravomocemi, které také nejsou kontrasignované? To taky má vztah k odpovědnosti prezidenta jako takového. Takže prosím, vaše poslední vystoupení zde v debatě ukazují, že ten problém je jinde a že ho nelze řešit takovouto drobnou novelou. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pan poslanec Grospič. Prosím, faktická poznámka.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, paní předsedkyně. Myslím si, kolegyně a kolegové, že ten problém ukazuje nebo diskuse ukazuje na ještě úplně jiný problém - problém Ústavy České republiky jako takové a nakročení toho, jestli budeme chtít do budoucna posouvat Ústavu a ústavní systém do roviny prezidentského systému, nebo parlamentního systému. Bývalo dobrým zvykem, a na to bych rád tady upozornil, z minulých volebních období, že existovala společná komise pro otázky Ústavy, pro Ústavu České republiky, a tyto věci byly posuzovány na společných jednáních i se zástupci druhé komory Parlamentu České republiky, Senátu. Jedním z prvních kroků v tomto volebním období bylo, že se takováto komise neustanovila, neb byla považována ze strany vládních koaličních stran za nadbytečnou. A co se stalo? Toto volební období máme přehršli nejrůznějších novel, ať už vládních, nebo poslaneckých, Ústavy České republiky. Ukazuje se, že to je cesta veskrze špatná. Koneckonců i ten průmět přímé volby prezidenta České republiky do Ústavy tím nejjednodušším způsobem otevírá řadu ledví problémů, které dnes tady jsou.

Já si myslím, a nepodceňuji ten moment amnestie, tak jak je zakomponován do Ústavy České republiky, ale myslím si, že by bylo dobré skutečně tento návrh propustit do dalšího čtení, vést o tom debatu a vést ji zejména ve spojitosti s jinými návrhy novel Ústavy České republiky, které dnes máme třeba na pořadu. Je tam i jeden z vládních návrhů, který rovněž chaoticky a velice bezprecedentně reaguje na otázku možnosti vyslovení nedůvěry vládě. To je taky jeden z významných zásahů do ústavního práva a rovněž zase vládní koalice bude chtít, aby byl co nejrychleji projednán dnes v Poslanecké sněmovně. Čili myslím (upozornění na čas), že má své místo i tento návrh a že by měl být propuštěn do dalšího čtení.

 

Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Faktická poznámka pan poslanec Paroubek. Prosím.

 

Poslanec Jiří Paroubek: Vážená paní předsedkyně, protože už není nikdo přihlášen, dovolil bych si vás požádat, abyste tu moji faktickou poznámku považovala za přihlášku do diskuse. Velmi pravděpodobně nepřetáhnu příliš čas dvou minut, ale stát se to může.

Především bych chtěl říci, že na tom návrhu, který je předložen, jsem nijak neparticipoval. Uvedl jsem určitou výhradu systémovou, kterou tady koneckonců potvrdili v podobném pohledu na věc někteří poslanci komunistické strany. Mám na mysli vytvoření komise pro Ústavu, kam by podobné návrhy přicházely. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP