(17.50 hodin)
Poslanec Václav Klučka: Děkuji vám, pane místopředsedo. Interpelace je nazvána nařízení vlády 432/2010 Sb. Mohu jenom sdělit, že jde o nařízení vlády o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury.
Vážený pane ministře, v tomto týdnu ve Sněmovně proběhlo druhé čtení zákona o nouzových zásobách ropy. Už v diskusi a v rozpravě k tomuto zákonu se tady hodně objevovaly polemiky nad tématem ochranného pásma kolem ropovodu. Já vám chci jenom říci, že ve stávající legislativě na rozdíl od důvodové zprávy není žádných 300 metrů ochranného pásma. A těch 150 metrů ochranného pásma, které ve vztahu k ropovodům se v zákoně objevuje, to je číslo, které se tam dostalo dle mého názoru až teprve po připomínkovém meziresortním řízení, které řádně proběhlo.
Já se vás ptám, pane ministře, na důvod zavedení tohoto čísla, na důvod stanovení metrů ochranného pásma, což je naprosto nezvyklé pro legislativu, protože jednotlivé segmenty kupříkladu ropovodu nebo přečerpávacích stanic atd. jsou prvky kritické infrastruktury, které se samostatně vyhodnocují i v souladu s nařízením vlády, a mělo by to i pro budoucnost takhle být. V podstatě je to interpelace, která vás přivádí k dalším diskusím, které nastanou u třetího čtení tohoto zákona. Takže nejenže bych rád znal vaše stanovisko, kde to celé vzniklo, ale na druhé straně bych taky rád, aby to v této legislativě nebylo. Jak to dopadne při třetím čtení, uvidíme. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně. Pan ministr do 30 dnů písemně odpoví.
Nyní přicházíme k interpelaci 38. Je to interpelace pana poslance Václava Votavy, který tu není. Tím pádem interpelace propadá.
Přicházíme k interpelaci 39. Interpelace pana Antonína Sedi. Pane poslanče, prosím, máte interpelaci na ministra financí Miroslava Kalouska, který je omluven.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, podle zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu porušilo Ministerstvo financí v projektu státní pokladny zákon o veřejných zakázkách. Mělo se jednat o dodatky ke smlouvě na dodávku integrovaného informačního systému státní pokladny, aniž by se vypsalo zadávací řízení. Druhým problémem byla zaplacená záloha dodavateli na dobu delší než tři měsíce, kdy došlo k porušení zákona o rozpočtových pravidlech.
Vážený pane ministře, výmluva vašeho ministerstva o odvrácení hrozby znehodnocení vydaných prostředků a zmaření projektu se mi jeví jako úsměvná. Chci se proto zeptat, zda závěry NKÚ vy jako ministr akceptujete, a pokud ano, kdo z vašich úředníků byl potrestán. A také bych se chtěl zeptat na důvody nárůstu původní ceny ve výši 2,4 miliardy korun na dvojnásobek. Děkuji za vaši odpověď.
Vážený pane místopředsedo, stahuji poslední ústní interpelaci číslo 41 na pana ministra Jankovského, protože jsem dostal od něho předem písemnou odpověď.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Ano. Děkuji pěkně, pane poslanče.
Osobně se domnívám, že následující interpelace číslo 40 bude poslední interpelací, kterou dnes stihneme. Interpelace číslo 40 je interpelace pana poslance Václava Klučky na paní ministryni práce a sociálních věcí Ludmilu Müllerovou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Klučka: Děkuji vám, pane místopředsedo. Protože tuším, že je to asi poslední interpelace, já dokonce si dovolím spojit téma i s aktivní politikou zaměstnanosti. Ono to s tou nezaměstnaností prostě tak nějak souvisí.
Paní ministryně, v uplynulých dvou letech bylo na aktivní politiku zaměstnanosti ze státního rozpočtu vyčleněno 6,3, resp. 5,49 miliardy korun. Není to mnoho, neboť jde toliko o desetinu procenta HDP naší země. Takhle bychom to mohli pojmenovat jako pověstně zakopaný pes. Proč Ministerstvo práce a sociálních věcí dělalo v této oblasti tak málo? Ale ono je to ještě složitější a smutnější. V obou sledovaných letech Ministerstvo práce a sociálních věcí totiž na aktivní politiku nevyčerpalo ani to, co bylo na tuto politiku určeno, a to podstatným způsobem. V roce 2011 vrátilo ministerstvo do státního rozpočtu nevyčerpaných 2,48 miliardy korun, v roce 2012 více než polovinu.
Nejsem pomstychtivý ani zastánce veřejného pranýřování, avšak v tomto případě se domnívám, že by ministerstvo za nevyužití oněch přidělených finančních prostředků pro aktivní politiku zaměstnanosti mělo někoho pohnat k odpovědnosti. A zřejmě se jedná i o nejvyšší patra ministerstva či jednotného úřadu práce. Jak k tomu přijdou nezaměstnaní, kteří jsou ochotní k rekvalifikaci, avšak nikdo jim je nenabídne? Snad by se smířili s tím, že nejsou peníze ve státním rozpočtu, avšak nelze se smířit s tím, že tyto peníze byly, ale jednoduše se nevyužili.
Paní ministryně, pro letošní rok taky máte plán aktivní politiky zaměstnanosti. Jste mi připravena odpovědět na otázku: Skutečně tyto peníze vyčerpáte?
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Paní ministryně, prosím.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Ludmila Müllerová: Pane předsedající, pane poslanče, zbyvší páni poslanci a paní poslankyně, dovolte mi, abych se ještě jednou vrátila k politice zaměstnanosti a vůbec k aktivní politice zaměstnanosti. Já už jsem se tady toho rámcově dotkla a skutečně jsem konstatovala, že jak v loňském, tak i v letech předcházejících nebyly zcela efektivně a vůbec nebyly v některých případech čerpány na určité nástroje aktivní politiky zaměstnanosti prostředky tak, jak bylo úmyslem.
Já bych trochu chtěla oponovat v tom podílu aktivní politiky zaměstnanosti na státní politice zaměstnanosti, protože uvedu čísla. Rok 2010 byl ten podíl 27,1 %, rok 2011 byl 21,4 % a v roce 2012 už pouhých 17 %. Znovu ale musím konstatovat, že jsme z loňského roku převedli právě nespotřebované prostředky z aktivní politiky zaměstnanosti do letošního roku a zadařilo se nám také najít další prostředky z evropských sociálních fondů, které jsou poměrně významné a činí tak dnes to procento aktivní politiky zaměstnanosti na státní politice zaměstnanosti celkem 35 %. Je tedy větší než dvojnásobek loňského roku.
Ale vy jste položil správně otázku. Máte vhodné nástroje a máte vhodné způsoby a vhodná řešení k tomu, jak byste tyto prostředky uměli vyčerpat? Já si troufám říci, že ano.
Je tady samozřejmě problém opět na straně úřadů práce. Vy jste o tom hovořil a já musím konstatovat, že z mého pohledu skutečně dnes úřady práce neplní tu zásadní a původní roli, ke které byly určeny, to znamená zprostředkování práce. Dneska je to už jenom o těch počtech uchazečů na jednoho zprostředkovatele zdrcující zpráva. To, že jsme tuto záležitost přesunuli na personální agentury, tak jsme se povinnosti zprostředkovávat a zároveň jakési odpovědnosti skutečně zbavili. Mám představu, že to je jeden z prvních a zásadních úkolů, jak tuto aktivitu zpět na úřady práce navracet. Našli jsme prostředky v rámci Evropského sociálního fondu, který bude směřován právě do nástroje aktivní politiky zaměstnanosti, a to tak, abychom posílili poradenství na úřadech práce a aby také úřady práce samy vystupovaly velmi aktivně vůči zaměstnavatelům i samosprávám v daných regionech. To je totiž to jedno z nejklíčovějších, protože pokud tady tuto znalost nemám, pokud mi ji, dokonce bych řekla, ústředí odebralo a svěřilo to pouze krajským pobočkám či centru, tak se domnívám, že to přineslo velmi negativní důsledky.
Hovořila jsem tady o velmi aktivním přístupu k zaměstnávání mladých uchazečů. Víme, že je to problém, že se jím zabývá velmi intenzivně i Evropská unie, a prostřednictvím tzv. záruk pro mladé jsme připraveni i my v rámci aktivní politiky zaměstnanosti tento nástroj velmi dobře využít. Ale samozřejmě má to jedno omezení, a to že se to týká pouze regionů se zaměstnaností mladých nad 25 % a takové regiony my máme asi pouze dva. Takže uvidíme, jak se budou dál statistiky vyvíjet.***