(14.40 hodin)
(pokračuje Votava)
Chtěl bych pana premiéra interpelovat ve věci ostrahy sídla NKÚ. Vláda totiž dne 16. ledna 2013 přijala usnesení číslo 37 a navrhuje, aby ze seznamu klíčových státních objektů střežených Policií České republiky byl vyňat NKÚ. Projednávání tohoto materiálu proběhlo celkem nestandardním způsobem. Materiál nebyl předložen ani do připomínkového řízení. Je třeba si uvědomit, že v sídle NKÚ se kromě prezidenta NKÚ, viceprezidenta NKÚ, poslanců, senátorů atd. pohybuje řada dalších ústavních činitelů, vrcholných představitelů resortů, představitelů cizích států atd. Je samozřejmě také v sídle NKÚ v souladu se zákonem o ochraně utajovaných informací umístěna zabezpečená oblast stupně utajení. Tajné registry utajovaných dokumentů NATO, Evropské unie a vládní utajené spojení, které vyžadují zvýšené nároky na ostrahu objektu. Za této situace lze pokládat za zvýšené míry rizika již tu skutečnost, že by ochrana objektu měla být namísto Policií České republiky vykonávaná např. bezpečnostní agenturou. Argumentováno je úsporami, úsporami ve výši 19,3 milionu korun, které by uspořilo Ministerstvo vnitra, ale je třeba si uvědomit, že ty samé náklady bude muset vynaložit, pokud by měla ostrahu provádět bezpečnostní agentura, bude muset vynaložit NKÚ. Ty prostředky jdou z levé kapsy do pravé naprosto nesmyslně.
Kontrolní výbor přijal v tomto duchu i usnesení, kdy důrazně žádá ministra vnitra, aby ostraha sídla Nejvyššího kontrolního úřadu byla nadále zajišťována příslušníky ochranné služby Policie České republiky. Žádám vás tedy, pane premiére, abyste zaujal k tomuto stanovisko, a očekávám vaše vyjádření, byť bude písemné, byť je možná zpracuje nějaký úředník, který to jenom podepíše. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane kolego. Dalším interpelujícím je pan poslanec Antonín Seďa, který interpeluje pana premiéra ve věci personálních turbulencí na Ministerstvu obrany. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane předsedo vlády, osobně jsem rád, že Ministerstvo obrany bude mít konečně ministra, který se resortu bude moci věnovat na sto procent. Ale dnes opravdu nechci hodnotit nově jmenovaného pana ministra.
Vy jste v prosinci minulého roku jmenoval ministryni Karolínu Peake. Byl jsem to já, který jediný na půdě Poslanecké sněmovny vyslovil pochybnosti týkající se bezpečnostního rizika v její osobě. Přestože byla po osmi dnech odvolána, stále nebyly zveřejněny důvody pro její odvolání. Proto se ptám, pane premiére, jaké důvody vás vedly ke jmenování Karolíny Peake ministryní obrany a zejména jaké důvody vás, pane premiére, vedly k jejímu odvolání.
Pane premiére, doslechl jsem se, že emisaři našeho koaličního partnera LIDEM objížděli ještě před jmenováním paní exministryně zbrojařské podniky a zjišťovali, co by mohla naše armáda, resp. Ministerstvo obrany nakoupit. Chci se zeptat, zda se k vám tyto informace dostaly také. Jako bývalý ministr obrany jistě víte, že resortu obrany scházejí peníze a že kapitola 307 je dlouhodobě podfinancována. Chci se zeptat, zda je, či není pravdou, že paní exministryně Peake v průběhu svého krátkého působení na Ministerstvu obrany zrušila rezervní fond tohoto ministerstva, který činil 85 milionů korun. Děkuji za vaše odpovědi.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane kolego. Dalším interpelujícím je pan kolega Jiří Paroubek, který interpeluje premiéra ve věci odpovědnosti za škodu způsobenou orgánem veřejné správy.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane nepřítomný předsedo vlády, zhruba před rokem, v květnu 2012, Poslanecká sněmovna zamítla v prvním čtení návrh novely zákona číslo 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou orgánem veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Návrh předložila skupina poslanců za TOP 09 a týkal se, zjednodušeně řečeno, povinnosti státu vymáhat po úředních osobách a územních celcích škodu, kterou způsobily. Rok se s rokem málem sešel, ale od té doby se na tomto poli vůbec nic nestalo. Vláda tehdy nesouhlasila s předloženým návrhem novely zákona s tím, že je připravován vládní návrh, který má za cíl řešit v zásadě stejnou problematiku. V nesouhlasném stanovisku vláda uvedla, že - cituji - připravovaný vládní návrh zákona, který je v současné době projednáván v připomínkovém řízení, by se této problematice měl věnovat komplexně. Táži se tedy, kde tento návrh zákona je a v jaké fázi se vůbec tento zákonodárný proces nachází.
Zajímalo by mě dále, jak je nakládáno s kontrolními závěry Nejvyššího kontrolního úřadu, které vláda projednává. Konkrétně pak, kolik z nich bylo například za minulý rok vládou či jednotlivými ministerstvy či dalšími ústředními orgány státní správy postoupeno coby podnět orgánům činným v trestním řízení a zda je po konkrétních odpovědných osobách vymáhána způsobená škoda v případech, kdy NKÚ konstatoval porušení právních předpisů a vznik škody.
Dále bych rád znal informace o tom, od kolika odpovědných úředních osob, resp. územních celků, byla například za minulý rok vymáhána v regresních řízeních škoda, kterou způsobily rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve smyslu § 16 zákona číslo 82/1998 Sb.
Děkuji vám, vážený pane předsedo vlády, toho času nepřítomný, za odpověď.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane kolego. Dalším interpelujícím je pan poslanec Ivan Ohlídal, který interpeluje premiéra ve věci růstu chudoby v České republice. Prosím, máte slovo.
Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážený nepřítomný pane premiére, již v minulosti jsem vás minimálně jedenkrát interpeloval na téma, které souvisí s názvem mé interpelace, to znamená s růstem chudoby v České republice. Tento jev se zvýraznil zvláště po počátku tohoto kalendářního roku. Já se s ním setkávám při svých kontaktech s občany například v rámci svých poslaneckých dnů v regionu, v regionu hodonínského okresu.
Já bych poprosil paní ministryni Müllerovou, kdyby mě nerušila. Buďte tak hodná.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Já myslím, že kolega už si to uvědomil. Prosím.
Poslanec Ivan Ohlídal: Takže já bych pokračoval. Setkávám se s případy nezaměstnaných, s případy matek samoživitelek, které se dostávají do naprosto neřešitelné situace, kdy jim scházejí prostředky na základní živobytí, například na jídlo, na krytí nájemného. ***