(16.00 hodin)
(pokračuje Semelová)
Učí se komunikovat se svými vrstevníky, prosazovat se, obhajovat vlastní názor, ale i přijímat názory a argumenty druhých. Zažívat pocit radosti z úspěchu, ale učí se i prohrávat, srovnávat své znalosti s tím, co znají a umějí ostatní, a tak bych mohla pokračovat.
To, že rodiče, kteří své dítě většinou doma sami vyučují, nemusí navíc mít žádnou pedagogickou a psychologickou přípravu na magisterském stupni vysokoškolského vzdělání, že jim stačí pouhá maturita, považuji za velké riziko, neboť mohou tak třeba nevědomky jeho vývoj do budoucna negativně poznamenat. Kromě toho dochází ke snižování prestiže učitelů, pro jejichž kvalifikaci je stanoven magisterský stupeň pedagogického vzdělání. Musí zvládat psychologii, metodiku a didaktiku, nutná je znalost specifických poruch učení a chování a tak dále. Rodičům, kteří mají učit své dítě, které by mělo docházet na druhý stupeň základní školy, má však stačit pouze vyšší odborné nebo bakalářské vzdělání. I toto je podle mě naprosto nedostačující. Vždyť mají učit všechny předměty, tedy český jazyk a literaturu, cizí jazyk, dějepis, fyziku, chemii, matematiku, přírodopis, zeměpis a k tomu výchovy.
Vážený pane ministře, žádám vás, abyste přehodnotil tento krok, a podpořil tak tradici povinné školní docházky.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, paní kolegyně. Další interpelaci na pana ministra školství vznáší paní poslankyně Jana Drastichová.
Poslankyně Jana Drastichová: Pane ministře, přesně před rokem, 9. února 2012, jste před Sněmovnou vystupoval s apelem, že je potřeba nastartovat vůči českému školství a systému vzdělávání konečně pověstný čas činů a přestat s nekonečnými debatami o smyslu mnoha teoretických studií, strategií pro strategie. Od té doby uplynulo 12 měsíců, a nic zásadního se nestalo. Připomínám, že vláda Petra Nečase, v níž působíte, se odvolává na takzvanou Bílou knihu, v níž se mluví o příslibu 6 % z HDP do vzdělání. Namísto toho je české školství dlouhodobě podfinancované, z čehož plynou všechny další problémy, včetně problému regionálního školství. Školy nemají finanční prostředky na základní potřeby a provoz, nemluvím o pomůckách a dalším kvalitním vzdělávání učitelů. Mohla bych připomenout i další závazek obsažený v Bílé knize, a to aby průměrný plat pedagogických pracovníků byl o 30 % vyšší než průměrný plat v národním hospodářství. V Bílé knize to najdete na straně 25. Namísto toho došlo k poklesu platů učitelů, což mnohé z nich, zvláště ty kvalifikovanější a mladší naprosto demotivuje, vede k rezignaci na svůj pedagogický rozvoj a zlepšení učitelských metod. S tím velmi úzce souvisí i rezignace resortu školství na plánování kariérního řádu učitele, a tím posílení garance pro rozvoj učitelů a jejich dlouhodobější perspektivu. S tím jde ruku v ruce propad našich žáků ve znalostech, ale i jejich další uplatnění v následující praxi.
Tento stav je neudržitelný a svědčí o nezájmu zodpovědných o tuto oblast, tak důležitou pro rozvoj naší země. Obracím se na vás, pane ministře, s dotazem, co učiníte za kroky, aby se tento neblahý trend jak mezi vedoucími pracovníky škol, kteří řeší další perspektivu své školy v jednotlivých regionech, tak mezi učiteli, kdy mnozí jsou na pověstné křižovatce a řeší, zda vůbec zůstanou činní v českém školství, zastavil, ba dokonce obrátil. Děkuji vám za vaši odpověď.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, paní kolegyně. Pan ministr vám odpověď odešle písemně v zákonné lhůtě.
Další interpelace, kterou vznáší pan poslanec Jiří Paroubek. Patří ministru financí Miroslavu Kalouskovi ve věci české ekonomiky - druhý rok v recesi.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane ministře, přiznám se, že tahle moje interpelace by měla být na více ministrů, na ekonomické ministry. Podle jednacího řádu to nejde, ale vy jste nesporně tím nejviditelnějším ministrem, proto se obracím na vás.
Česká ekonomika byla celý minulý rok v poklesu. Celkově se loni podle předběžných čísel propadla o více než jedno procento, 1,1 %. Rád bych vám připomněl, že již na podzim roku 2011 jsem opakovaně upozorňoval na tento trend, nepříznivě směřující k recesi. V odhadu poklesu české ekonomiky jsem se dokonce strefil poměrně přesně, očekával jsem jedno až dvě procenta poklesu, ale přiznám se, že bych byl raději, kdybych neměl pravdu. Zato vaše ministerstvo původně předpokládalo růst české ekonomiky o dva a půl procenta, následně koncem října 2011 oznámilo, že růst bude jen okolo jednoho procenta. Čísla odhadu vývoje ekonomiky pak v průběhu roku klesala. Co bychom dnes dali za to jedno procento růstu! Pominu, že vláda, jejímž jste členem, slibovala již před koncem roku celou řadu prorůstových opatření. Opatrně již také našlapujete okolo faktu, že jste se proškrtali až na samé dno. Tedy doufejme, že je to už dno. Svou činností a zároveň nečinností se vláda, jejímž jste významným členem, podílela a podílí na poklesu české ekonomiky jako celku.
Chci se vás pane ministře zeptat na něco jiného. Jak se jistě shodneme, naše ekonomika je exportní ekonomikou a v současném nastavení českého exportu, který je z 85 % navázán na země Evropské unie, je pokles naší ekonomiky celkem logický. Zahraniční obchod není teritoriálně dostatečně diferencován, není diverzifikován. Selhává zahraniční politika českého státu. Chci se zeptat na jednu záležitost: Jakým způsobem jsou aplikována hospodářská opatření této vlády na podporu českého hospodářství, na podporu růstu, a kdy to začne přinášet plody a jaké. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Prosím pana ministra Kalouska o odpověď. Prosím, pane ministře.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo. Vážený pane poslanče, dámy a pánové, recese je vymezena jako takový vývoj hrubého domácího produktu, kdy ve dvou po sobě jdoucích čtvrtletích dojde k jeho mezičtvrtletnímu poklesu v reálných cenách. Dle tohoto všeobecně přijímaného vymezení zatím není možné tvrdit, že česká ekonomika je v recesi již druhý rok. Zatím byla v recesi, zcela jistě byla, v roce 2012.
Česká republika, opakuji notorietu, je ekonomika velmi otevřená, závislá na zahraničním obchodě, tedy na zahraniční poptávce, a tu skutečně dokáže jakákoliv hospodářská politika České republiky ovlivnit minimálně. Ekonomická situace v Evropské unii není rozhodně dobrá. Podle posledních údajů Eurostatu byl ve čtvrtém čtvrtletí zaznamenán pokles proti třetímu čtvrtletí o 0,5 %, Francie o 0,3 %, Velká Británie o 0,3 %. Co je pro nás nejvýznamnější, významný pokles výkonu hospodářství vykázalo i Německo. V porovnání s tím je pokles českého hospodářství o 0,2 % ve čtvrtém čtvrtletí přece jen viditelně mírnější. V současné době nemám k dispozici data za strukturu HDP, která by umožňovala seriózní analýzu vývoje HDP ve čtvrtém čtvrtletí 2012.
I v této situaci si český zahraniční obchod vedl ale relativně docela slušně. Podle předběžných odhadů vývoz zboží a služeb reálně vzrostl v roce 2012 o 4,3 %, jeho růst byl o dva procentní body vyšší než dovoz. Zároveň se daří jak vývozcům, tak i dovozcům snižovat závislost na zemích Evropské unie, tedy diverzifikovat teritoriální zahraniční obchodní vazby. Od roku 2000 se snížil podíl vývozu zboží do EU o 5,3 procentního bodu a u dovozu jsou teritoriální přesuny ještě výraznější. Z Evropské unie dovážíme o 11 procentních bodů méně.
Ano, při zpomalování růstu vývozu je ještě pomalejší nárůst dovozu rovněž silně ovlivněn vývojem domácí poptávky. Tu ovlivňuje vedle racionálních očekávání ekonomických subjektů i domácí hospodářská politika. Dobře víte, že v souvislosti s procedurou při nadměrném schodku je Česká republika povinna nejpozději do roku 2013 stlačit schodek hospodaření pod 3 %, což je jeden z důvodů, proč vláda České republiky přistoupila k takovému tempu konsolidace veřejných rozpočtů, jaké probíhá. To, že jsme vzhledem k situaci původní tempo aktualizovali a rozvolnili na léta 2014 a 2015, je do jisté míry reakcí na tuto situaci. Nicméně přes 3 % opravdu jít nechceme, protože věříme tomu, že bychom se dostali do velmi negativní situace na finančních trzích. ***