(16.30 hodin)
(pokračuje Müllerová)
Budou tam také dále změny, které bude třeba učinit podle představ, které má pan ombudsman a které jsou dneska i v rozporu s platnou právní úpravou, to znamená zejména s Ústavou. Myslím si, že v tuto chvíli by to měla být dostatečná odpověď. A znovu se vracím k tomu, že dneska je předmětem projednávání senátní návrh zákona, a já samozřejmě s touto předlohou nesouhlasím. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tady mám faktickou pana poslance Paroubka, ještě než dám slovo panu poslanci Votavovi, který je přihlášen. Fakticky pan poslanec Paroubek.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Promiňte mi moji zvídavost, paní ministryně. Možná že by prospělo projednávání tohoto návrhu i třeba mému rozhodnutí při hlasování, kdybyste nám řekla principy toho vašeho návrhu, který jste předložila premiérovi. Určitě to nebude nějaký desetistránkový syllabus, ale bude to několik principů, které nám tady můžete sdělit, a pokud to budou věci, které řekněme budou akceptovatelné aspoň pro mě, tak jsem připraven podle toho hlasovat. Ale říkat nám, že něco tady je ve hře a něco se časem snad předloží, promiňte, ale to mě neuspokojuje.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Votava se nyní hlásí o slovo.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych chtěl pouze požádat o přestávku na poradu klubu v délce deseti minut před hlasováním. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: To byla žádost o přestávku na hlasování na dobu deset minut. Já vyhlásím pauzu na klub. (Nesouhlasné hlasy v sále.) Tak jsem to neslyšel, protože jsem tady poslouchal, omlouvám se, že jsem to neslyšel přesně. Tam bylo řečeno po ukončení rozpravy pauzu na klub. Takhle to znělo, omlouvám se. To jsem nepochopil. V tom případě máme ještě stále otevřenou rozpravu. Hlásí se do ní pan poslanec Drábek.
Poslanec Jaromír Drábek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Abych nezneužíval postavení zpravodaje po závěrečném slově, tak vystoupím ještě v rámci obecné rozpravy.
Nedá mi to, abych se nezamyslel nad tím, že celkem klasické české rčení říká, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Ono to samozřejmě tak není. V životě to tak nechodí, ale když sledujete média a možná i některá vystoupení v Poslanecké sněmovně, tak se vám jistě toto rčení v řadě případů vybaví.
Dovolte mi abych přece jenom chvilku zdržoval a shrnul krátce možná ta nejdiskutovanější témata. Začal bych tím, že zahraniční zkušenosti jasně říkají, a z toho jsme také vycházeli při přípravě tohoto konceptu, že elektronizací agendy sociálních dávek, elektronizací výplaty sociálních dávek lze uspořit nemalé prostředky. V řadě zemí k tomu již došlo, v řadě zemí se podařilo snížit náklady na tuto agendu o desítky procent a my jsme si dali cíl, který zněl jednoznačně: náklady spočívající v distribuci sociálních dávek pokud možno snížit na nulu. Proto jsme také v polovině roku 2011, jsme říkám za Ministerstvo práce a sociálních věcí, protože jsem byl tehdy ministrem, vypsali veřejnou obchodní soutěž a vypsali jsme ji tak, aby se banka, která ve veřejné obchodní soutěži zvítězí, zavázala převzít všechny náklady související s výplatou sociálních dávek v provozním smyslu, a to jsem také vždycky říkal. Proto také záměrně byla vypsána veřejná obchodní soutěž, nikoliv soutěž podle zákona o veřejných zakázkách.
Znovu připomenu, že jak zadání, tak průběh soutěže přezkoumával na podzim 2011 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a konstatoval, že jak zadání, tak průběh soutěže byl v pořádku. Pokud si tedy můžete číst různé mediální výlevy nebo poslouchat v řadě případů i tady něco o tom, že od začátku ten projekt je jaksi podezřelý, dokonce jsem někde četl, že je výrazně podezřelý, tak by bylo také dobré říci, co je na něm od začátku podezřelého, když zadávací podmínky visely dnem vydání, 30. červnem 2011, na webu ministerstva, když se do soutěže přihlásily tři největší banky v České republice, když celý proces přezkoumal Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, a poté teprve na základě zadávacích podmínek a proběhlé soutěže byla uzavřena smlouva, která byla okamžitě zveřejněna na webu. Mediální pozornost kolem smlouvy se strhla tuším po osmi nebo devíti měsících od zveřejnění smlouvy.
Co se týká úspory, tak je skutečně jednoznačná, je to čtvrt miliardy korun ročně. A pokud zase můžete číst různé mediální senzace: pozor, ministerstvo bude muset nakoupit čtečky pro úřady práce, a že to tedy není vlastně celé zadarmo, tak si myslím, že každý, kdo má aspoň trošku soudnosti, ví, že čtečky jsou součástí hardwarového vybavení a že se to skutečně nedá prohlásit za provozní nákupy a že je jasné, že s nákupem čteček bylo počítáno už od začátku, a také to, že cena čteček je určitě zanedbatelného řádu proti těm ušetřeným provozním nákladům. Samozřejmě že také čtečky umožní výrazně zefektivnit práci na přepážkách, také například umožní řadě klientů obsloužit se v samoobslužných boxech, jak to známe z některých bank.
Co se týká stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů, to je skutečně vážný právní spor. Podotýkám, že pokud je mi známo, rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů není v právní moci, to znamená, že to není něco, na co by bylo možné se v tuto chvíli odkazovat. Přidám k tomu jeden argument. Celá léta všechny údaje na základě smlouvy bez zákonného zmocnění jsou poskytovány České poště, státnímu podniku, a najednou nemohou být poskytovány bankovnímu subjektu, který se řídí zákonem o bankovním styku, který je stejně přísný jako zákon o poštovních službách co do ochrany osobních údajů. A samozřejmě je možné, že právní disputace dojdou k tomu, že tedy na rozdíl od předávání dat České poště, kde zákonné zmocnění není potřeba, u předávání dat České spořitelně zákonné zmocnění potřeba je. Ale říkat, že to je fakticky nějaké ohrožení osobních údajů, to je samozřejmě naprostý nesmysl.
Nakonec mi dovolte, abych tady znovu zdůraznil, už poněkolikáté, ale s odstupem několika měsíců, co jsem o tom hovořil naposled, že od začátku je naprosto jasně zakotveno, že všechny základní služby jsou bankou, vítězem tendru, Českou spořitelnou, poskytovány bezplatně, ať už je to založení kartového účtu, ať je to vedení kartového účtu, ať jsou to výběry v hotovosti, zpočátku tedy, a ve smlouvě je jeden výběr v hotovosti, nikoliv měsíční, ale pro každou vyplacenou dávku, každou vyplacenou dávku musí být možné bezplatně vybrat v bankomatu. A také od začátku je platební funkce karty koncipována jako dobrovolná. Jednoznačně to tak vymezuje i legislativa, že vyplacená dávka je vyplacena buď prostřednictvím použití platební funkce, nebo výběrem v bankomatu, nebo převodem na jiný účet, pokud samozřejmě není využit náhradní způsob doručení, tedy přímá výplata v hotovosti nebo výplata prostřednictvím poštovní poukázky, což podle stávající platné legislativy je možné.
Tolik upřesnění ve stylu Součkova opravníku oblíbených omylů. Děkuji za pozornost. ***