(15.40 hodin)
Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský Děkuji. Já odpovím na jednu z těch otázek. Kdo to vymyslel? Já.
Co se týče tohoto - jedna stavba, jedno rozhodnutí. To, co bylo citováno, já s tím úplně souhlasím. A to byl náš záměr, který jsme předkládali v novele stavebního zákona. Bohužel tohle ve Sněmovně neprošlo. To znamená, že ten přesun u infrastrukturních staveb, které jsme chtěli z jedniček dát na trojku, tak na to se nedostalo.
A teď k Nejvyššímu stavebnímu úřadu. Já jsem rozhodně nikdy neměl v úmyslu se tímto návrhem zabývat, tedy rušením stavebních úřadů. Vysvětlím, co mě k tomu vede. Já se domnívám, že stavební úřady jako správní úřady, které jsou tedy v přenesené působnosti obcí, je něco, co není systémově úplně dobře. A řeknu proč. Shodou okolností dva měsíce zpátky, když jsme v Senátu projednávali novelu stavebního zákona, tak tam zazněl jeden argument pro určitý pozměňovací návrh a ten se týkal toho, že obce musí platit za demolici staveb, u kterých není jistý vlastník nebo není vlastník dohledatelný, a musí to vlastně platit obec, která má stavební úřad. Jeden pan senátor argumentoval tím, že stavební úřad nevydává demoliční výměr, protože ví, že na to obec nemá peníze. A to je něco, co je strašlivé, protože stavební úřad je správní orgán, který vůbec nemá přemýšlet nad tím, co je v rozpočtu, nebo ne, protože demoliční výměr vydávám v okamžiku, kdy ohrožuji zdraví nebo majetek nebo nějakou jinou škodu, a tohle je věc, která je naprosto mimo.
Další věc, která s tím souvisí. V dnešní době je stavebnictví naprosto atomizované, nesmyslně, jak gesčně, tak i z hlediska kompetencí. Já jsem velký odpůrce toho, že máme tolik speciálních stavebních úřadů. Není to dobře.
Další věc. My nejsme v tuto chvíli skutečně schopni metodicky stavební úřady řídit. Není to možné, když dostaneme zprávu, že v jednom kraji všechny fotovoltaické elektrárny, které byly postaveny, byly postaveny v rozporu se zákonem, akutečně v rozporu se zákonem, a my jako MMR s tím nejsme schopni v podstatě dělat nic. Nemáme žádný výkonný nástroj, kterým bychom řekli, že tenhle úřad je špatný, personálně vyměňte nebo ho zavřete. Skutečně nejsme schopni.
U stavebních úřadů vidím jeden velký problém. Ten problém je v tom, že v okamžiku, kdy někdo nastoupí na stavební úřad, tak praxi získává počtem správních rozhodnutí, která vydává. Na stavebních úřadech, kde se vydává minimum stavebních rozhodnutí a najednou tam přijde nějaká veliká stavba, samozřejmě ten problém může nastat. A dneska nemáme jednotnou linku, která by určovala, co a jakým způsobem. Prostě ne.
Z toho důvodu vznikl tenhle návrh. Já jsem si velice vědom, že to je návrh velice kontroverzní. Návrh mi neuložila vláda, neuložila mi to koalice, já jsem o tom pouze bytostně přesvědčený, že by to prospělo stavu věci. Koneckonců tomu napovídá i usnesení Nejvyššího správního soudu, které v podstatě říká, že v případě, že například jedna městská část si něco buduje, tak její stavební úřad není místně příslušný k tomu, aby vydával stavební povolení. A to je opět jakoby další podpůrný argument toho, že stavební úřady jako správní úřady by měly být oproštěny od některého zasahování místních samospráv. A netýká se to územního plánování. Někdy mi někdo podsouvá, že samozřejmě obec rozhoduje o svém rozvoji, územní plán by vždycky musel zůstat v kompetenci obce.
Varianty, které jsou tam popsány - nebudu je také popisovat. Nebudu se do toho pouštět. (Předsedající upozorňuje na čas.) Dvě věty. Jedna, která říká, že se to vlastně přejímá kompletně jako pyramida. Druhá, ta kompromisní, je ta, kdy to bereme od odvolaček dál. Takže tolik na vysvětlenou.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Děkuji. Pane poslanče, chcete položit doplňující dotaz?
Poslanec Václav Klučka: Já především chci panu ministrovi poděkovat za slova, která tady řekl, neboť předpokládám, že tato slova budou velmi pozorně poslouchat starostové a primátoři měst, neboť se jich to bezprostředně bude do budoucna dotýkat. Taky jsem pochopil, kterou z těch variant asi pan ministr sleduje jako variantu výchozí, která pak přijde do Poslanecké sněmovny. Jenom bych se chtěl pana ministra zeptat, jestli to cítí stejně jako já, že může nastat opět problém se schvalováním takovéto varianty stavebního zákona, respektive já ten problém předpokládám, protože diskuse k tomu bude opravdu velmi náročná.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Děkuji. Pane ministře, chcete reagovat? Pan ministr Jankovský má tedy doplňující odpověď.
Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský V tuhle chvíli samozřejmě běží meziresortní připomínkové řízení a já vůbec nemůžu předjímat, jestli tato záležitost do Poslanecké sněmovny přijde, nebo ne. To samozřejmě záleží na vládě. Jsem si vědom, v jakém se pohybujeme čase. Jsem si vědom, jak se pohybujeme v časovém horizontu před příštími volbami. Nicméně já za sebe, a pohybuji se v té branži hodně dlouho, jsem přesvědčený, že by to bylo ku prospěchu věci. Jestli to projde, nebo neprojde, záleží v první řadě na vládě a koalici a ve druhé řadě na Poslanecké sněmovně. Jenom tady můžu dávat argumenty, proč si myslím, že je to dobře.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Děkuji. Tím uzavíráme desátou interpelaci. Přicházíme k jedenácté vylosované interpelaci. Tu položí pan poslanec Antonín Seďa ministryni práce a sociálních věcí Ludmile Müllerové. Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji. Vážená paní ministryně, zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. v § 95 ukládá krajům zajistit dostupnost sociálních služeb na svém území a k této kompetenci mají na kraj podle § 101a přejít finanční prostředky. Účinnost tohoto paragrafu byla neustále posouvána s tím, že aktuálně platí termín k 1. 1. 2014.
Financování sociálních služeb je každoročně poddimenzované. V minulém roce došlo například ve Zlínském kraji k poklesu této dotace oproti roku 2007 o téměř 30 % a v letošním roce to bude snížení o dalších 10 %. Dalším problémem je nesystémové dofinancovávání poskytovatelů ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí, které se děje bez spolupráce s kraji. Tato podpora se navíc často děje bez ohledu na reálnou potřebu a strategické plány krajů nezřídka službám, jejichž efektivita je sporná, či službám, které nejsou ve strategických plánech sítí služeb v kraji vůbec zahrnuty. Problémem je také scházející jednotná metodika pro rozdělování těchto dotací vašeho ministerstva.
Vážená paní ministryně, jste si vědoma dlouhodobého podfinancování sociálních služeb? A v případě, že ano, jakým způsobem vyřešíte dofinancování v letošním roce? Budete dbát názoru krajů při dofinancování sociálních služeb jednotlivým poskytovatelům a budete respektovat strategické plány sítě služeb v daném kraji? Děkuji za vaše odpovědi.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně. Slovo má ministryně práce a sociálních věcí Ludmila Müllerová. Paní ministryně, prosím, máte slovo.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Ludmila Müllerová: Dobrý den, vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče, kolegyně a kolegové. Dovolte abych reagovala na vaši interpelaci ve věci financování sociálních služeb.
Ano, máte pravdu, v letošním roce skutečně bylo rozhodnuto o přidělení částky do sociálních služeb na neinvestiční nedávkové transfery ve výši 6,053 mld. korun. Je to tedy opravdu méně, než to bylo v roce předcházejícím. Chci jenom připomenout, že resort Ministerstva práce a sociálních věcí zároveň posílá ročně dalších téměř 20 mld. korun přímo občanům právě formou příspěvku na péči a tento příspěvek je také směrován nebo putuje do oblasti sociálních služeb. ***