(10.00 hodin)
(pokračuje Ohlídal)
Všiml bych si a přesněji řečeno ocitoval poslední odstavec z odpovědi pana ministra Fialy. Tento odstavec zní: "Podíl výdajů MŠMT - bez podílu výdajů EU a FM - na hrubém domácím produktu v uvedených letech výrazně klesá, z 3,16 % v roce 2012 na přibližně 3 % v roce 2013, na přibližně 2,8 % v roce 2014 a na 2,58 % v roce 2015. MŠMT je si vědomo, že snížení výdajů kapitoly v roce 2014 by bylo nerealizovatelné bez výrazných zásahů zejména do platů v oblasti regionálního školství a v jiných úsecích kapitoly by mělo mimořádné závažné důsledky. Další velké snížení v roce 2015 by již neumožnilo rozvíjet jakoukoli vzdělávací politiku a vyžádalo by si zcela zásadní zásahy zejména do systému financování regionálního školství. Pokud tedy jde o ukazatele k návrhu rozpočtu výdajů na roky 2014 a 2015, považuje je MŠMT stále za otevřené."
Skutečnost, která se týká schváleného rozpočtu na rok 2013, tento pesimistický závěr v odpovědi pana ministra Fialy na moji interpelaci tomu odpovídá. Jenom stručně zopakuji některé vytažené aspekty a výsledky schváleného rozpočtu v kapitole školství na rok 2013, které považuju za velmi důležité. Tak například v oblasti regionálního školství došlo k tomu, že v tomto roce by se průměrný plat pedagogických pracovníků v regionálním školství měl zvýšit průměrně zhruba o 200 korun. To znamená, že na mnoho pedagogů se navýšení vůbec nedostane. V případě nepedagogických pracovníků dokonce ten nárůst bude nulový. Mohl bych z oblasti regionálního školství a jemu odpovídajícího rozpočtu jmenovat ještě další negativní údaje.
Všimnu si teď rozpočtu na rok 2013 pro podkapitolu vysoké školství. Tam sice došlo oproti roku 2012 k jakémusi mírnému nárůstu řekněme zhruba o 3 %, zaokrouhleno, ale příliš s tím nemůžeme být spokojeni z toho prostého důvodu, že v roce 2013 i po tomto navýšení bude část hrubého domácího produktu připadající právě na české vysoké školství přibližně 0,56 %, zatímco například v roce 2009, čili o čtyři roky dříve, to bylo 0,66 % z HDP. Čili je vidět, že situace se ani ve vysokém školství v roce 2013 z hlediska financování nebude vyvíjet zcela příznivě. Krásně je to vidět dokonce i na velmi významném ukazateli, který charakterizuje financování ze státního rozpočtu ohledně vzdělávací činnosti. Tímto ukazatelem je výdaj na jednoho studenta v roce 2013. Ten bude zhruba 65 tis. korun, zatímco nejvyšší byl v roce 2007, kdy to bylo více než 72 tis.
Čili je vidět, že skutečně pesimistická předpověď pana ministra ohledně financování školství ze státního rozpočtu pro rok 2013 se naplnila. A to jsem demonstroval jenom pomocí některých výdajů, některých položek ve schváleném rozpočtu.
Zřejmě se uskuteční i takovýto pesimistický náhled na rozpočet pro školství v roce 2014. Doufejme, že na rok 2015 dojde k zlepšení, protože tato vláda už s největší pravděpodobností nebude u vládní odpovědnosti. Přesto však vidím negativně, velmi negativně vývoj, co se týče financování pro české školství v nejbližších dvou letech.
Proto bych se na pana ministra obrátil s následující otázkou. On předevčírem spolu s panem premiérem na tiskové konferenci vytyčil deset bodů, které by měly vylepšit české školství a které chce tato současná Nečasova vláda prosadit. Například jeden z těch bodů, který se týká regionálního školství, je formulace, která zní takto: "Učitel jako respektované a ceněné povolání".
Vážený pane ministře, jak chcete tento bod naplnit, když dochází vlastně minimálně ke stagnaci učitelských platů? Já vždycky slyšívám příklady, které udávají i představitelé Ministerstva školství, že naším vzorem má být finské školství, které je opravdu na vysoké úrovni a progresivně se vyvíjí. Ale v těchto tvrzeních vidím právě v souvislosti s financováním českého školství obrovský rozpor. Ve Finsku je zájem o učitelské povolání obrovský. Jednak je to tam prestižní povolání, ale také učitelé ve Finsku patří k nejlépe placeným povoláním. Takže kladu otázku například z hlediska tohoto pátého bodu, který jste s panem premiérem vytyčili, jak chcete realizovat tyto body, tyto postupy pro vylepšení českého školství, když zároveň říkáte a připouštíte to, že financování českého školství půjde tzv. od deseti k pěti. Takže bych byl velmi rád, kdybyste na tuto podle mne kardinální otázku odpověděl a případně na tuto otázku zavedl diskusi.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Pan ministr odpoví na vaši interpelaci. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala: Děkuji, vážený pane předsedající. Děkuji panu poslanci Ohlídalovi za jeho otázku. Je do jisté míry dobře, že než se dostáváme k téhle písemné interpelaci, uběhlo půl roku, protože řada věcí se mezitím myslím vyjasnila a ukazuje moje slova, která byla použita v písemné odpovědi, v trošku přesnějším světle. To, co jste tady, pane poslanče, citoval, se vztahovalo ke střednědobému výhledu, který jsem já stejně jako Ministerstvo školství nepovažoval za definitivní. A pokud by definitivní byl, tak by platilo to, co jsem skepticky v odpovědi uvedl. Nicméně zkušenost i z minulých let ukazuje, že tato čísla jsou jenom orientační a že realita nakonec je příznivá.
Dovolil bych si připomenout některá fakta, která se týkají právě rozpočtu pro rok 2013, protože jakkoliv patřím k těm, kteří by přáli českému školství na všech úrovních více finančních prostředků, tak musím konstatovat, že za daných ekonomických okolností a ve vztahu k jiným položkám státního rozpočtu považuji prostředky, které se podařilo získat pro oblast vzdělávání, za vcelku pozitivní zprávu.
Jenom bych připomenul, že celkové finanční prostředky, které jdou do kapitoly Ministerstva školství, překračují částku 122,5 mld. korun v tom definitivně schváleném rozpočtu. Což znamená, že ve vztahu k faktickému financování v roce 2012 došlo k navýšení o více než 2 miliardy, konkrétně o 2,3 mld. korun. ****