(15.30 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Tuhle poslední otázku jsem si nemohl odpustit, protože tápu v tomto. Rád bych to svým kolegům v poslanecké frakci, ale i jiným kolegům rád vysvětlil, ale vyčerpávající odpověď nemám, takže doufám, že se jí dočkám v rámci aspoň tohoto bodu a dnešního odpoledne.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Paroubek a připraví se pan poslanec Babák. Prosím, pane kolego.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi několik poznámek v úvodu nad rámec mého připraveného vystoupení.
Především bych se chtěl pozastavit nad tím, jaký je zájem členů vlády o projednávání tohoto tak důležitého materiálu. Chtěl bych jenom připomenout, já už jsem to tady říkal několikrát, ale zopakuju to, že tenhle ten drahotní balíček je vlastně prvním balíčkem, je jakýmsi písmenem A. A zanedlouho, za pár měsíců, bude následovat písmeno B, to je další drahotní balíček, který se bude týkat roku 2014. V souhrnu tyto dva balíčky budou znamenat největší zásah do daňových zákonů, do daňových zákonů od vzniku samostatné České republiky. Čili očekával bych, že zájem členů vlády bude výrazně vyšší aspoň se tady zúčasnit. Já nepochybuji o tom, že ve veselejším prostředí a společnosti sleduje toto jednání ministr financí, zcela nepochybně, natolik ho znám. Ale u dalších členů vlády si nejsem tolik jist.
Chtěl bych se dotknout toho mimořádně krátkého úvodního slova ministra financí. Pan ministr ozřejmil, že už to tady říkal sedmkrát. Myslím ale, že k parlamentní činnosti patří také debata, diskuse, že bez toho to jaksi, ten parlamentarismus, nejde. Pan ministr a páni poslanci vládních stran, nevím, jestli pan poslanec Doktor, který se vyjádřil jasně v tisku i dnes, že nepodpoří tento balíček, patří k tomu vládnímu táboru - pokud se sám pokládá za vládního poslance, tak se mu omlouvám -, ale prakticky žádní vládní poslanci k tomu nehovoří. Ministři nehovoří. Jako kdyby celá věc byla jasná. Možná že jim je. No nechtěl bych znát jejich znalosti v daňové problematice, nechtěl bych je příliš zkoumat, ale nejsme tady u nějaké zkoušky na vysoké škole ani u maturity, proto to ponechávám stranou. Vypadá to, jako kdyby pánové neměli ani argumenty, anebo jsou tak arogantní. Musím si klást otázku, v čem to tedy je. Jestli v těch argumentech, v aroganci? Obávám se, že od každého trochu.
Myslím, že by občané, kteří sledují jednání této Sněmovny, a předpokládám, že tak učiní více občanů než k obvyklým bodům, uvítali, pokud by se vláda a opozice chovaly jako součást vyspělého západoevropského parlamentarismu. Zatím opozice vede dialog hluchých, vláda prakticky vůbec nereaguje. Zdá se, že ideálem vlády či pana ministra financí - ale myslím, že tím, že tady nejsou členové vlády další, až na jednu výjimku, což chci ocenit, pane ministře (Hegere) - ideálem vlády je, abychom nediskutovali vůbec. Možná že si to přejí, pak by to šlo rychle. Pak bychom jenom tady mačkali tlačítka a bylo by to velmi rychlé. Ale myslím, že bychom měli spíš spět k tomu, co je obvyklé v Německém spolkovém sněmu, britské Dolní sněmovně, abychom diskutovali o problémech, abychom diskutovali o věcech, které mohou zajímat veřejnost, protože znechucení veřejnosti, které je mimořádné v této době, z české politiky, je mimo jiné také proto, že lidé mají pocit, že politici jim ty věci nevysvětlují, nedokážou vysvětlit, nejsou kvalifikovaní, jsou líní, uzavření do sebe. Mohl bych pokračovat, to všichni jistě dobře znáte.
Jsou to tedy závažné změny, které tady dnes možná vládní koalice prosadí, nebo také neprosadí. Vláda tedy zaloví pořádně v kapsách lidí a pěkně vyšacuje jejich peněženky.
Smyslem existence této vlády měla být rozpočtová odpovědnost. A také se vyjadřovali, že jsou vládou práva a boje proti korupci. To ovšem dnes je v souvislosti s Nečasovou vládou vnímáno všechno jako protimluv, máme pro to krásné cizí slovo oxymoron. Hlavní protagonisté této vlády, pánové Nečas s Kalouskem, seděli již v Topolánkově vládě, které se přesně před pěti lety podařilo s účinností od 1. ledna 2008 prosadit tzv. reformní balík založený na snižování daní z příjmů a pojistného, který připravil veřejné rozpočty každoročně zhruba o 80 až 90 mld. korun. O tom jsem zde už mluvil mnohokrát, a nejen já. Myslím, že je to notoricky známo. Kdyby tuto částku měl dnes stát k dispozici, tak bychom žádné takovéto problémy, které tady teď musíme řešit, neměli.
V této souvislosti chci připomenout panu ministru financí, který často hovoří o nutnosti snižovat strukturální deficit, že v tom roce 2007, na který připravovala rozpočet ještě levostředová vláda pod mým vedením, skončilo hospodařením veřejných rozpočtů strukturálním schodkem - poslouchejte to číslo - 1,3 % hrubého domácího produktu. Byla stará daňová soustava, která pak 1. 1. 2008 padla, a stará legislativa, to je pravda. Čili 1,3 %. Nešlo jen o dobře zpracovaný reálný a přitom mobilizační státní rozpočet roku 2007, ale také o to, že v té době byl dobře nastavený daňový systém. Daňová reforma Topolánkovy vlády uplatněná od roku 2008, jejímž proklamativním cílem měla být stabilizace veřejných rozpočtů, prohloubila v roce 2008 strukturální deficit na 3,3 %. Jedna celá tři, tři celé tři o rok později, po tzv. reformě. Srovnejme si ta dvě čísla. V roce 2009, to už byl rok recese, to je jistá polehčující okolnost, pak skončilo hospodaření vlády dokonce rekordním strukturálním deficitem 5,1 % hrubého domácího produktu. V tomhle roce se očekává něco přes 2 %. Takže jsme se ještě pořád po těch všech reformách daňových a škrtech nedostali ani na čísla z roku 2007. ***