(9.20 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Takže je tady návrh, hlasovat dnes po 19., 21. a 24. hodině dokonce. Budeme hlasovat tento návrh.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro hlasování dnes také po 19., 21. a 24. hodině, aby to bylo možné. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 278. Přihlášeno je 177, pro hlasovalo 93, proti 54. Takže tento návrh byl přijat.
Teď už snad nebrání nic tomu, abychom otevřeli první bod dnešního programu schůze, tedy bod číslo 2 přerušený na 41. schůzi. Je to
2.
Zákon, kterým se mění zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích,
ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/2009 Sb.,
trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.
/sněmovní tisk 431/8/ - vrácený prezidentem republiky
My jsme se jím zabývali, jak už jsem řekl, na 41. schůzi, kde jsme jej přerušili a usnesením číslo 1227 odročili do příští řádné schůze. Pouze připomenu, že stanovisko prezidenta s odůvodněním byste měli mít také pod tiskem 431/9.
Táži se zástupce navrhovatelů poslankyně Ivany Řápkové, zda se chce ke stanovisku prezidenta republiky dnes vyjádřit. Ano. Prosím. V tom případě prosím o klid a vy můžete mluvit.
Poslankyně Ivana Řápková: Vážený pane předsedající, vážená vládo, milé kolegyně, milí kolegové. Dovolte mi tedy, abych se velice krátce vyjádřila ke stanovisku prezidenta republiky, který tento návrh zákona vrátil. Prezident označil návrh zákona za populistický a politicky účelový.
Dámy a pánové, nemá smysl zastírat, že náš návrh zákona skutečně vyvolal širokou polemiku. Ale je to způsobeno především závažností problematiky, kterou se návrh pokouší řešit. Naše zkušenosti z mnoha českých měst dokazují, že v našem právním řádu, nebo v našem právním systému, chybějí účinné nástroje k boji proti permanentním přestupcům. Naopak populistické by bylo slibovat českým a moravským starostům a primátorům něco, co by bylo jen marným příslibem zlepšení tohoto stavu. Jsem přesvědčena, že možnost zákazu pobytu pro spoluobčany, kteří v našich městech úmyslně a opakovaně ničí majetek druhých, prodávají alkohol či drogy dětem nebo se dopouštějí drobných krádeží, se může stát skutečným nástrojem na ochranu před nimi. Riziko zneužitelnosti takového nástroje není nikterak vyšší než u jiných podobných nástrojů, jako jsou pokuty či zákaz činnosti.
Také se mluvilo o tom, že zákaz pobytu by mohl být protiústavní. Zákaz pobytu není a ani nemůže být protiústavním nástrojem, neboť Listina základních práv a svobod umožňuje omezit tyto svobody v případě nutnosti udržení veřejného pořádku, což je právě náš případ. Naší povinností zákonodárců je chránit práva slušných lidí i za cenu omezení práv těch, pro které je právo a pořádek pouhým slovem. Všichni, kteří se snaží hájit práva permanentních přestupců, aniž by nabízeli řešení problémů soužití s těmito lidmi, jednají hypokriticky.
Pan prezident se také zamýšlí nad tím, zda navrhované zavedení až tříměsíčního zákazu pobytu není v kontextu českého práva nepřiměřené. K této námitce si dovolím uvést, že tuto sankci považuji za zcela přiměřenou. Zákazem pobytu totiž nemůže být sankcionován někdo, kdo se dopustí přestupku ojediněle nebo neúmyslně, a ani nikdo, kdo se dopustí pouhého drobného přestupku. Toto opatření pomáhá řešit závažné přestupky osob, které nejsou výdělečně činné, takže se jeví jako neúčinné trestat jejich nelegální činnost pokutou.
Pan prezident také vyjadřuje obavu z toho, že by byl negativní dopad na některé obyvatele obcí, kterým by mohl znemožnit rodinný život, respektive zákaz pobytu by těmto lidem mohl znemožnit rodinný život, zaměstnání nebo péči o vlastní nemovitost. Velmi dobře tuto obavu pana prezidenta chápu a rozumím mu. Musím však opakovat, že se sankce týká zejména osob bez stálých příjmů, ze kterých není možno vymoci pokutu. Jedná se o přestupce, kteří dlouhodobě, opakovaně a závažným způsobem narušují a ohrožují mezilidské a rodinné vztahy svých spoluobčanů či poškozují nemovitosti či jiný majetek druhých. Znovu tedy podtrhuji, že cítím jako svou povinnost ochraňovat práva slušných lidí proti svévoli permanentních přestupců.
V neposlední řadě bych se ráda vyjádřila k přesvědčení pana prezidenta, že náš návrh dokládá nebezpečný trend kriminalizace společenských problémů namísto jejich řešení. Domnívám se, že je naprostou nezbytností, aby řešení závažných společenských problémů nespočívalo v pouhých sankcích. Plně podporuji názor, že součástí řešení problémů přestupkové recidivy musí být i další nástroje především v oblasti prevence a osvěty. Přesto se ale nedomnívám, že by měla být z celé škály nástrojů vyjmuta zrovna možnost této sankce. Nejde o kriminalizaci přestupců ani jejich chování, ale opakuji, o ochranu slušných lidí před nebezpečnými osobami.
Dámy a pánové, dovoluji si tedy opětovně požádat o podporu tohoto návrhu. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď pozoruji, že se chce vyjádřit k návrhu také zpravodaj ústavněprávního výboru poslance Stanislav Křeček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Křeček: Děkuji, pane místopředsedo.
(Důrazně:) Dámy a pánové, nechme toho! Nechme toho! Všichni jsme na takovém tenkém ledě. Víme, jak nás bere společnost, jak jsou naše rozhodnutí přijímána. Všichni máme na krku celou řadu - na krku, nebo na zádech, nebo v hlavě, nebo v ruce, já nevím co - spoustu velmi sporných rozhodnutí. Ústavní soud to řeší jedním hlasem. Správní soud rozhoduje rozdílem jednoho hlasu. Nerozšiřujme, prosím vás, počet schválených zákonů, které jsou velmi a velmi sporné.
Není žádný významnější právník, který by řekl, že tento zákon, který je tady schvalován, je dobrý. Naopak. Naprostá většina právníků - včetně mého velkého příznivce, veřejného ochránce práv - vystupuje zásadně proti tomuto zákonu. Označuje jej za protiústavní. A ta protiústavnost samozřejmě není v tom, že by nebylo možné uložit zákaz pobytu. To samozřejmě je možné. Ale tento zákon říká, že to budou dělat správní orgány. A v tom je ta neústavnost a nezákonnost.
Navíc je ten zákon neúčinný. Budou to dělat nikoli zastupitelstva obcí, kterým by to pomohlo, ale budou to dělat orgány státní, které se samozřejmě k ničemu takovému neuchýlí. Jestliže se někdo dopouští takového jednání, jak vyřešíme ten problém, že ho přesuneme k sousedům na tři měsíce! Navíc je velmi sporná celá otázka trvalého pobytu. Celý tento institut je černou dírou našeho práva, kterým se budeme muset dříve či později zabývat. ***