(18.50 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď tedy žádám zpravodaje, aby se mnou sledovali rozpravu. K tomuto návrhu nejdřív otevírám rozpravu obecnou. Mám přihlášeného pana poslance Romana Sklenáka. Vidím to správně. Poprosím pana poslance Sklenáka, aby se ujal slova.
Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, já se domnívám, že návrh, který zde v tuto chvíli projednáváme, je třeba posuzovat ve dvou rovinách. Jednak jsem přesvědčen, že jsme se dnes sKartami ve stavu legislativní nouze vůbec nemuseli zabývat, pokud by tato Sněmovna při projednávání jednotlivých návrhů neobcházela jednací řád, negenerovali jsme zde nejrůznější přílepky, nezkracovali lhůty pro projednávání a vůbec všechny návrhy jsme poctivě projednávali. Jen připomenu, že změny v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí a zákoně o zaměstnanosti, které v tuto chvíli projednáváme, napravují chybný krok, který tato Sněmovna učinila 7. listopadu, kdy jsme zde schvalovali novelu zákona o sociálně-právní ochraně dětí. (V sále je hluk.)
Součástí této novely byl i pozměňovací návrh kolegy poslance Cempírka, který tehdy stanovil povinnost vyplácet podpory v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci a kompenzace podle § 44b prostřednictvím karet sociálních systémů. My jsme tehdy na tento přílepek upozorňovali, ale z úst koaličních poslanců zde tehdy zaznívalo ujišťování a garantování, že přijetím tohoto přílepku žádný problém nehrozí. Problém však nastal a teď, po šesti týdnech, se zde tedy ve stavu legislativní nouze musíme pokusit tento krok napravovat. To je jedna rovina.
Druhá rovina projednávaného návrhu je otázka, zda projekt sKaret má ještě vůbec nějaký smysl, zda má smysl v něm pokračovat. Jsem přesvědčen, že ne a že nejlepší řešení by bylo urychleně projednat a přijmout návrh Senátu, který zde v Poslanecké sněmovně již leží, a to návrh na úplné zrušení sKaret. Jsem přesvědčen, že toto řešení by bylo nejlepší nejen proto, že tento projekt nemá smysl, ale zejména proto, že tento projekt od počátku provázejí fatální legislativní a právní chyby.
Především podle zákona o Úřadu práce České republiky je Ministerstvo práce a sociálních věcí správcem jednotného informačního systému práce a sociálních věcí. Součástí tohoto informačního systému jsou veškeré údaje o dávkách státní sociální podpory, pomoci v hmotné nouzi a příspěvku na péči o dávkách pro osoby se zdravotním postižením a v oblasti státní politiky zaměstnanosti. Ministerstvo práce a sociálních věcí jako správce tohoto informačního systému může pověřit správou evidence údajů o výplatách uvedených dávek pouze Českou správu sociálního zabezpečení. Zřídit oprávnění k přístupům k údajům jednotného informačního systému práce a sociálních věcí může ministerstvo pouze zaměstnancům úřadů veřejné správy, které jsou uvedeny v zákoně o Úřadu práce České republiky. Skutečnost je, že karta je vydávána, respektive provozována bankou, tedy není stanovena žádnou právní normou.
Druhým problémem je smlouva mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí a Českou spořitelnou. Otázkou je již samotné oprávnění ministerstva smlouvu s Českou spořitelnou o vydání a provozování karty vůbec uzavřít. Podle Listiny základních práv a svobod a podle Ústavy lze státní moc uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. A žádný zákon nedovoluje, aby se Ministerstvo práce a sociálních věcí a Úřad práce České republiky své působnosti na úseku výplaty sociálních dávek mohly na základě soukromoprávní smlouvy vzdát tím, že její výkon svěří bance. Uzavření smlouvy mezi Českou republikou, Ministerstvem práce a sociálních věcí a Českou spořitelnou ohledně vydávání a provozování karty sociálních systémů nemá žádný zákonný základ. Žádný zákon ani jiný právní předpis tedy nestanoví, respektive nedovoluje, za prvé, aby vydávání a provozování karty, jejímž prostřednictvím jsou vypláceny dávky státní sociální podpory a jiné druhy sociálních dávek poskytovaných státem, mohlo ministerstvo svěřit soukromému subjektu, a za druhé, aby údaje obsažené v jednotném informačním systému mohly být spravovány nějakým jiným subjektem než Českou správou sociálního zabezpečení a aby se s nimi mohly seznamovat jiné osoby než zaměstnanci úřadu veřejné správy, které jsou uvedeny v zákoně o Úřadu práce České republiky.
Z toho, co jsem uvedl, vyplývá, že smlouva uzavřená mezi ministerstvem a Českou spořitelnou byla ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí coby státního orgánu uzavřena ve zjevném rozporu s ústavními normami vymezujícími činnost státních orgánů, jakož i v rozporu s několika zákony, zejména s takzvaným kompetenčním zákonem a se zákonem o Úřadu práce České republiky. Připomínám, že podle § 39 občanského zákoníku je pak neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází.
Závěrem tedy znovu zopakuji, že poslanci sociální demokracie s projektem sKaret od počátku nesouhlasí, a proto nepodpoří ani dnes projednávaný návrh. My jsme tento projekt nevymysleli, my jsme ho neschválili, my jsme ho nezpackali a my ho dnes ani nebudeme napravovat. Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Stále jsme v obecné rozpravě. Prosím, paní ministryně bude reagovat v rámci obecné...? Až potom v závěrečném slovu, dobře. Nemám tady už žádnou přihlášku do obecné rozpravy. Pokud už se nikdo další nehlásí, tak můžeme obecnou rozpravu ukončit. Já tedy upozorňuji, že máme před sebou také ještě rozpravu podrobnou. Možná by bylo nejlépe otevřít také podrobnou rozpravu. Ptám se, kdo se hlásí s pozměňovacími návrhy do podrobné rozpravy. Vidím pana zpravodaje poslance Drábka, který se hlásí do podrobné rozpravy.
Poslanec Jaromír Drábek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jsem chtěl na závěr obecné rozpravy, jak je zvykem v závěrečném slově, reagovat na některé pasáže vystoupení pana kolegy Sklenáka. Dovolím si to tedy udělat v tuto chvíli. Jenom skutečně stručně, protože tento návrh zákona se týká skutečně technických záležitostí, nikoliv pojetí celého projektu sKaret. Budu tedy stručný, a to také proto, že předpokládám na příští schůzi projednání obecnějšího návrhu, který sem putuje ze Senátu. I z tohoto důvodu budu poměrně stručný.
Co se týká označení pasáže v novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která upravuje použití karty sociálních systémů, za přílepek, chci jenom upozornit, že vzhledem k tomu, že dávky pěstounské péče přecházejí ze systému sociálních dávek do systému zabezpečení v podstatě obdobou mzdy, tak bylo nutné v zákoně vyjasnit nebo upravit to, jakým způsobem budou tyto dávky poskytovány. V této části se to rozhodně za přílepek označit nedá.
Co se týká položené otázky, jestli projekt sKaret má smysl, to si myslím, že teď už je nejlépe skutečně počkat pár měsíců. Vidíme čísla, že z měsíce na měsíc rapidně roste počet použití sKaret v platební funkci, to znamená v dobrovolné funkci, kdy někdo použije kartu k placení v obchodě, k výběru z bankomatu, a myslím, že za dva tři měsíce, až tady budeme diskutovat o tom, jestli projekt má smysl, diskuse už bude opřena o praktické zkušenosti, které půjde velmi těžko vyvracet.
Třetí poznámka je ke smlouvě s Českou spořitelnou jako takovou. Odkazuji tím svoje vystoupení i jako odpověď na řadu vystoupení, ke kterým jsem neměl možnost se vyjádřit v minulém týdnu, protože byla pronesena poslanci s přednostním právem mimo rozpravu. Chci jenom znovu upozornit na to, že zadávací podmínky ve veřejné obchodní soutěži na uzavření smlouvy s tím, kdo zvítězí a s kým tedy bude uzavřena smlouva mezi českým státem a provozovatelem systému sKaret, tyto zadávací podmínky byly zveřejněny 30. června 2011. Tedy bez pár dní před rokem a půl. ***