(16.20 hodin)
(pokračuje Skokan)
Zákon ukládá pojišťovnám povinnost zajistit zdravotní péči. Tuto povinnost již na 95 procent nesplní. Přijde na řadu dobrá vůle nemocnic poskytovat péči - co jiného jim také zbývá -, jelikož v lednu a únoru ještě budou dostávat zaplaceno zpětně za rok 2012. Samozřejmě mohli bychom si položit otázku, jak by se komu v tomto státě líbilo, kdyby takto zpětně a se zpožděním dostával propláceny své činnosti, své úkony, své nákupy materiálu, své služby, do kterých by musel investovat, a teprve potom žadonit a čekat, až mu budou proplaceny, a přitom vysvětlovat těm, kteří mu fakturují své dodávky, že nemůže, protože jeho hlavní odběratel jaksi nemá na zaplacení, a tak platby zpožďuje, jak může.
Na přelomu února a března však teprve začnou dostávat peníze podle úhradové vyhlášky. A tady teprve nastane ten problém.
V rámci připomínkového řízení bylo Asociací českých a moravských nemocnic zasláno Ministerstvu zdravotnictví odmítavé stanovisko k návrhu úhradové vyhlášky pro rok 2013. Podle předběžných propočtů takto vydaná vyhláška snížila úhradu lůžkové péče o 2 až 3 procenta, úhradu ambulantní péče nejméně o 6 procent a úhradu následné péče o 5 procent oproti roku 2012. Pokud budeme očekávat inflaci 3,4 procenta v roce 2012 a 2,5 procenta v roce 2013, úhrady nemocnic odvozené od roku 2011 by klesly o více než 10 procent. To za předpokladu zachování stoprocentní výkonnosti nemocnic vůči uvedenému roku. A naopak při vyšším rozsahu poskytnuté péče např. za zrušené či redukované nemocnice by nárůst úhrad nebyl umožněn.
Závěrem mi snad po těchto údajích, za které by se nemusely stydět ani takoví mistři hororů, jako byl Alfréd Hitchcock či Stephen King, dovolte, abych se ještě jednou vrátil k návrhu na zrušení Ministerstva zdravotnictví. Když se teď budou slučovat ministerstva a odborníci na cokoli vznikají přes noc... Může to být až ten další týden, samozřejmě... Tak by to nemusel být takový problém. Ministerstvo obrany nám dnes zaniká před očima a zdá se, že to také naší milé vládě moc nevadí, a Karolína by určitě zvládla i tohle. Ordinaci v růžové zahradě už určitě někdy viděla, a tak je to vlastně skoro to samé. Já jenom nevím, jestli to mohu prostřednictvím pana předsedajícího paní ministryni války zrovna já navrhnout.
Vážený pane předsedající, já navrhuji zařazení nového bodu jako první bod dnešní schůze po pevně zařazených. A pokud někdo ztratil niť, tak upozorňuji, že bod bych si dovolil nazvat Informace ministra zdravotnictví ke krizovému stavu v poskytování zdravotní péče v Libereckém kraji.
Já vám děkuji za pozornost a trpělivost, kterou jste věnovali mému vystoupení, milé kolegyně, vážení kolegové. A dovoluji si vás poprosit, i když nebudete z Libereckého kraje, myslete na svůj kraj a podpořte zařazení těchto bodů na program této schůze, abychom se tady nemuseli za několik měsíců trápit tím, kam dospělo naše zdravotnictví jenom díky tomu, že jsme si mysleli, že tady poslanci a poslankyně Věcí veřejných obstruují na nějakém začátku schůze ,a nedali jsme dostatečnou pozornost tomu problému, na který my teď upozorňujeme dopředu! Děkuji. (Potlesk poslanců Věcí veřejných.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já teď udělím slovo panu poslanci Josefu Novotnému s tím, že vám sdělím, že kromě pana poslance Novotného mám tady ještě dvě písemné přihlášky - pana poslance Miroslava Petráně a paní poslankyně Jany Drastichové. Takže ještě ty dvě. A nyní mluví pan poslanec Novotný. Prosím máte slovo.
Poslanec Josef Novotný st.: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, já si dovolím navrhnout zařazení nového bodu s názvem Informace ministra zdravotnictví ke krizové situaci nemocnic v Kraji Vysočina. A nyní jej zdůvodním.
Stejně jak moje kolegyně a kolegové jsem si dal za úkol v nadcházející největší polistopadové krizi zdravotnictví zmapovat kraj, za který jsem byl zvolen do Poslanecké sněmovny, v situaci místních nemocnic. A dozvěděl jsem se velmi neradostné věci.
V průběhu jara a léta 2012 probíhala jednání mezi zdravotními pojišťovnami, tedy přesně, abych to řekl, Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky a Sdružením zdravotních pojišťoven, ohledně oborové struktury a struktury lůžek v jednotlivých nemocnicích. Tato jednání měla být základem budoucích smluv o poskytování péče, které měly být uzavřeny od 1. 1. 2013. Obecně jsme předpokládali, že v souladu se zákonem o veřejném zdravotním pojištění to bude na obvyklých zákonem upravených pět let.
V této věci bylo dosaženo více či méně dobrovolné shody. Na konci června a začátkem července došlo k podpisu dohody o struktuře péče a o počtu lůžek v jednotlivých nemocnicích Kraje Vysočina. A potud je to docela normální pohoda, normální postup, který bych nemusel kritizovat. Co chci ale říct? Od té doby ale přestaly vyvíjet zdravotní pojišťovny jakoukoli činnost v tomto směru. Naopak nahromadila se řada otázek a problémů, o kterých se zčásti nevědělo, zčásti se o nich záměrně nevědělo. A nemluvilo. Především šlo o vazby návrhů smluv tak, jak byly dojednávány na základě požadavků odborných společností, tedy zejména požadavků na minimální počty lůžek v daném oboru, které musí být zachovány, aby bylo možno obor z pohledu odborné společnosti provozovat nebo akreditovat pro vzdělávání lékařů. Některé odborné společnosti přitom, např. ortopedická, nesouhlasí se zařazením lůžek do společného lůžkového fondu, ačkoliv k takovým dohodám mezi nemocnicemi a zdravotními pojišťovnami už reálně došlo.
Celý proces byl tedy velmi nepřehledný a zmatečný. Zdravotní pojišťovny ani Ministerstvo zdravotnictví nebyly schopny doložit výsledky jednání s odbornými společnostmi jako alespoň nějaký podklad pro racionální rozhodnutí, jak budou smlouvy vypadat dál. Celé jednání se ocitlo na mrtvém bodě a Ministerstvo zdravotnictví i zdravotní pojišťovny společně deklarovaly, že situaci nechtěji řešit kvůli blížícím se krajským volbám. Návrhy smluv proto z vyloženě politických důvodů obdržely nemocnice až v průběhu prosince 2012. Na Vysočině to bylo reálně mezi 3. a 5. prosincem. Tyto návrhy navíc obsahovaly závažné změny smluv, o kterých předtím nikdo nebyl informován. Šlo především o ustanovení o tom, že některé obory budou nasmlouvány na dobu kratší než pět let.
Toto omezení se zcela nelogicky týká i tzv. základních oborů, např. chirurgie. Paradoxní je pak situace, kdy zdravotní pojišťovny navrhují nasmlouvat chirurgii v padesátitisícové Jihlavě, v největší aglomeraci Kraje Vysočina, na pouhé tři roky bez toho, že by bylo nějak garantováno, za jakých podmínek bude možno smlouvu prodloužit. Přitom ve zhruba 20 kilometrů vzdáleném městě, které má 23 tisíc obyvatel, byla automaticky prodloužena chirurgie na pět let a nikdo není schopen tyto diskrepance věrohodně zdůvodnit a vysvětlit. Přitom právě jihlavská chirurgie je svým umístěním ve středu dálnice D1 kousek od dálnice a má smlouvu na krátkou dobu.
Podobně je zcela nelogicky pracoviště magnetické rezonance nemocnice v Jihlavě, které je jako jediné v kraji pořízeno z evropských dotačních fondů s garantovanou dobou udržitelnosti. Kapacitně je využité, je vázané na činnost kardiocentra a onkocentra v téže nemocnici - a zdravotní pojišťovny navrhují nasmlouvat magnetickou rezonanci na pouhý jeden rok. Zase opět bez jakéhokoli zdůvodnění. ***