(14.30 hodin)
Poslanec Jiří Štětina: Dobrý den. Vážená paní předsedkyně, děkuji za slovo.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, navrhuji zařazení nového bodu programu této schůze s názvem Informace ministra zdravotnictví o řešení zásadního problému financování zdravotnictví, který nyní zdůvodním.
Jako lékař jsem skládal Hippokratovu přísahu, že budu sloužit svým pacientům a využiji všechny dostupné možnosti, jak jim pomoci uchránit život a zdraví. Jako poslanec pak jsem byl zvolen, abych sloužil své zemi a svým spoluobčanům. Nikdo proto dnes nemůže očekávat, že budu mlčky přihlížet připravovanému snižování počtu lůžek akutní péče a zavírání nemocnic. Nemyslím si, že bychom na provoz těchto zařízení neměli. Až do takové krize nás pan ministr Kalousek svými škrty nedovedl. Hlavní příčinou je stále neochota pustit se do boje s korupcí, a to kde a ptám se jak.
Stále jsou v platnosti dlouhodobé a prakticky nevypověditelné smlouvy s nestátními subjekty, zdravotnická technika a materiál je také nakupován s jiným účelem, než zdravotnická zařízení potřebují. Korupční kauzy, které se bytostně dotýkají ekonomiky celého zdravotnictví, jsou vyšetřovány stále zdlouhavě a protagonisté těchto kauz opět získávají druhý dech a cítí se nepostižitelnými, jak bylo dlouhá léta v minulosti zvykem. Nepochybně další příčinou jsou zisky zdravotních pojišťoven a nespravedlivé přerozdělování pojistného, což dokládá platba za jednotku výkonu. Kamarádi kamarádům, rozuměj zlodějům, mají opět dlouhodobé smlouvy, které některým nemocnicím platí za stejný výkon až o 50 % více, než je reálná hodnota tohoto výkonu. Z těchto faktů potom vyplývá cílená neochota k uzavírání smluv s nemocnicemi.
V této zásadní věci, vážené kolegyně a kolegové, uvědomte si prosím, že jde o zdraví našich spoluobčanů, a musím k tomu říct několik konkrétních poznámek. (V sále panuje hluk.)
Občané České republiky jsou dnes vystaveni nebezpečí, že vinou návrhu nepřijatelných smluv mezi pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními dojde k radikálnímu snížení dostupnosti zdravotních služeb. Ani dvanáct dní před koncem roku není smluvně zajištěno poskytování zdravotní péče v řadě nemocnic počínaje dnem 1. 1. 2013. Dramatická situace je způsobena tím, že zdravotní pojišťovny nesplnily povinnost uloženou zákonem a s nemocnicemi dosud neuzavřely smlouvy o poskytování služeb. Kvůli tomu se už dnes oddalují některé operace, a co je horší, že v některých nemocnicích se tvoří seznamy zaměstnanců k propuštění, jiní se již chystají, že dají sami výpověď, anebo již tyto výpovědi z této nejistoty sami dávají.
Zcela nepravdivé je tvrzení, že redukci nemocniční péče si vynucuje nedostatek peněz v systému zdravotního pojištění. Jeho výběr kopíruje růst mezd, které jsou o 2,8 % vyšší oproti roku 2011, a přineslo to deset miliard navíc proti stejnému období loňského roku. Já se ptám: A kde jsou tyto peníze?
Podle informací České televize v Česku funguje 152 nemocnic. Jak jsme dnes měli tiskovou konferenci, těch nemocnic je daleko více, protože v tom nejsou započítány nemocnice následné péče. Čili z těchto 152 nemocnic dle České televize by mělo úplně skončit 12 nemocnic, dalších 18 by mělo dostat už jen střednědobou smlouvu. Asociace nemocnic se snaží postupovat společně - buď smlouvu podepíší všichni, nebo nikdo.
Snahou rušitelů a zavíratelů nemocnic je především uzavírání menších nemocnic, kde je historicky poskytovaná kvalitní zdravotní péče. Pokud budeme přesunovat pacienty z malých do velkých nemocnic, tak neušetříme, protože ve velkých nemocnicích je péče podstatně dražší. A kdo na tom má také vydělat? No ti, kteří budou samozřejmě pendlovat mezi nemocnicemi a vozit pacienty - jsou to nestátní dopravní zdravotní služby.
Dnes jsme už jen necelé dva týdny před skončením smluv mezi pojišťovnami a nemocnicemi. Nejsou - to zdůrazňuji - uzavřeny žádné dohody. Podle návrhu se má 11 nemocnic úplně zrušit, dalších 11 nemocnic by mělo dostat smlouvu pouze na rok. V 97 nemocnicích by se mělo zrušit jedno a více oddělení. Je tedy jen zhruba 33 nemocnic, kterých by se škrty týkat neměly. Smlouvy nejde stihnout uzavřít do konce roku 2012, a proto tedy od 1. ledna vznikne bezesmluvní stav. Hrozí, že pojišťovny budou hradit jen neodkladnou péči.
Jsem rád, že dnes na tiskové konferenci Věcí veřejných pan doktor Fiala sdělil, že nemocnice nebudou omezovat zdravotní péči, že budou poskytovat služby tak, jak bylo až do konce tohoto roku. To je samozřejmě férové a je to velmi nadějné pro občany této země.
Chceme-li zrušit některá oddělení následné péče - víme dnes, že je přibližně 25 tisíc pacientů na těchto odděleních a obložnost je zhruba kolem 90 %, tak nevím, jaké nemocnice následné péče bychom měli zrušit.
Kterých nemocnic se netýká tato změna? Netýká se to pouze fakultních nemocnic a netýká se to tzv. center specializované péče. To je podle mého názoru v pořádku. Pan ministr údajně odmítl jednat s krizovým štábem nemocnic a probíhají zatím jenom jednání v krajích. Pojišťovny ustoupily v Plzeňském a Jihočeském kraji. Tam ale jednaly kraje nad rámec svých povinností.
Toto všechno se týká především akutní péče, nicméně má být rušena i následná péče, jak jsem se již výše zmínil, a toto si myslím, že není vůbec rozumné. Pokud se zdravotní služby začnou likvidovat v malých nemocnicích, pacienti se budou přesouvat do fakultních nemocnic, kde je péče dražší, ale hlavně nebude stačit počet lůžek. Žádná úspora tady nebude. Lidé budou totiž stejně nemocní, pouze místní a časová dostupnost se výrazně zhorší.
Já nemám rád slova, ve kterých se vyhrožuje, protože samozřejmě pamatuji zdravotnictví od roku 1964, kdy jsem nastoupil jako mladý lékař, a vím o tom, že pacient byl vždycky rukojmím. Říkalo se, že "když tohle nebude, tak samozřejmě poklesne zdravotní péče". To si nemyslím. Myslím si, že úroveň našeho zdravotnictví je stále dobrá, akorát finanční prostředky, kterých je v uvozovkách relativně málo, jsou špatně přerozdělovány.
Já bych zde řekl jeden malý příklad. Všichni víme, jak se zkvalitnila zdravotní péče o kardiaky. Pamatuji doby, kdy jsme vozili pacienty s infarktem na interní oddělení a čekali jsme, jak dlouho se ten stav bude vyvíjet. Nebudu zde hodnotit léčebné výkony, které se od té doby změnily, ale jedno vím jistě. Jestliže si lékař nevěděl rady, jestli má pacient infarkt, anebo nemá - ono není jednoduché z jednoho EKG odečíst, jestli se jedná o infarkt, nebo jestli se vyvíjí infarkt - tak samozřejmě toho nemocného dal na tzv. expektační lůžko v rámci nemocnice. Dnes tedy žádná expektační lůžka nemáme, protože ani nemohou být, protože lůžka ve velkých nemocnicích jsou naplněna skoro na 100 % a sledovat nějakého pacienta jeden nebo dva dny, jestli se tento infarkt vyvine, nebo ne, je vlastně neúnosné. ***