(11.30 hodin)
(pokračuje Černý)
Jim skončí mandát, oni už nemohou dále vykonávat funkci, to platí i pro náčelníky Generálního štábu pro všechny, a my jim nedokážeme v tu chvíli nic nabídnout. Možná bychom mohli žadonit na Ministerstvu zahraničních věcí, jestli není volná nějaká ambasáda, anebo nějaký nový zastupitelský úřad vytvořit, ale na to nemáme peníze.
Bylo by dobře, kdyby pan premiér zaujal k tomu stanovisko. Na druhé straně, když byl generál Picek jmenován do funkce prvního náměstka, první, co mě napadlo v tu chvíli, bylo, že bych v žádném případě nechtěl po jeho boku vykonávat funkci nového náčelníka Generálního štábu. I kdyby to byl sebelepší znalec poměrů v armádě, nutně by musel neustále bojovat s jakýmsi stínem generála Picka, protože ten se zapsal docela významně jako náčelník Generálního štábu, a byl to krok velmi, velmi řekl bych neuvážený. Nikdo mě asi nebude podezírat z toho, že bych byl sympatizantem tehdejšího ministra obrany pana Vondry. Jeho politická orientace, kterou vtiskl naší armádě, mně opravdu moc nevyhovuje. Ale to, že vybral generála Picka do pozice náčelníka Generálního štábu, si snažím zdůvodnit tím, že asi věděl, o co jde, že tedy náčelníka Generálního štábu vybral za svého prvního náměstka. Možná už předjímal svůj další krok, tedy rezignaci na pozici ministra, a chtěl, aby jakási kontinuita byla zachována. Pravděpodobně o něčem takovém uvažoval i prezident této země a premiér, když se vyjadřovali na adresu paní Peake v této nové roli.
Resort obrany České republiky neměl ve svém čele vždycky civilisty. Zažili jsme několik ministrů v této novodobé éře, kteří byli vojáky, a netroufám si tvrdit, že to dělali o moc hůř než někteří ministři, kteří jako civilisté přišli po nich. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že v některém případě by bylo docela užitečné, kdyby ministrem byl voják.
Není ani žádným tajemstvím, že jsme mezi sebou v době, kdy už se šuškalo o tom, že by po panu Vondrovi mohla nastoupit paní Peake, i s kolegy z vládních stran uvažovali o tom, že by bylo asi nejlepší, kdyby se premiér rozhodl, že může pana generála Picka na ten zbývající čas, který má tato vláda ještě vyměřen, i kdyby byl ten maximální termín využit, tak to zas tak dlouho není, ministrem klidně udělat a moc by se nestalo, s tím, že nová politická garnitura ať si poté rozhodne o tom, kdo bude v čele jednoho ze silových resortů stát. Nestalo se, udělalo se to jinak a dožili jsme se obrovského trapasu. Způsob, forma, jakou to paní Karolína Peake provedla, je odsouzeníhodná. Nic by jí neudělalo, kdyby ještě chvíli počkala. Nevím, na základě čeho to učinila, její vysvětlení se mi příliš nezdá. V televizi mluvila o několika zkušenostech, které ji k tomu vedly. Nevím tedy, které to jsou zkušenosti, ona říká, že je jich několik, možná by bylo dobře, kdyby se s námi o to podělila.
Zmínila se také o tom, že má vizi, jak by sektor mohl vypadat, jak by měla civilní složka ministerstva vypadat, ale o té vizi nám také nic neřekla. V tuto chvíli mám jen obrovskou obavu. Armáda ČR už vizí, koncepcí a podobných strategií zažila několik a téměř vždy na to doplatila. Pokud by tyhle vize měly být z této dílny a měly pokračovat v likvidaci české armády, tak už se opravdu naplní to, co jsme tady avizovali před lety: že Armáda ČR nejenže ztratila některé zásadní funkce, nejenže už není efektivně schopna hájit ani území České republiky ani její občany, jak jí přikazuje Ústava, ale postupně ztrácí i některé schopnosti, které obnovit bude nesmírně těžké, nesmírně složité. Pokud si někdo myslí, že instalací ministryně, která reprezentuje politický subjekt, který je v české politice takřka bezvýznamný, stranu, která disponuje několika málo členy a jejíž zázemí logicky nemůže ani při nejlepší vůli odpovídat tomu, jak jsou tradiční dlouhodobě fungující strany vybaveny, pokud si tedy někdo myslí, že tímto způsobem může přispět ke stabilizaci resortu, je to obrovský omyl.
Jsem přesvědčen, že by bylo velmi žádoucí, aby se na půdu Sněmovny problematika armády a resortu obrany dostala a abychom měli možnost se s koncepcí, s tou vizí, o jaké mluvila paní Karolína Peake, seznámit při vhodnější příležitosti, než je tato velmi vyhrocená atmosféra dnes.
Na závěr mi dovolte konstatovat, že způsob, jakým paní ministryně začala své vize realizovat, se mi jeví jako nesmírně nešťastný. Dovedu si představit daleko elegantnější jednání, které by mohlo vést téměř k téměř stejným výsledkům.
A druhá věc. Bylo by opravdu velmi žádoucí, aby se personální politika na tak vysoké úrovni, jakou je vláda ČR, jakou je obsazování ministerských postů, odvíjela tak, aby poslanci měli alespoň tušení, když bude někdo jmenován do pozice ministra, s čím tam vlastně přichází, co bude v resortu chtít dělat. Pokud se neposuneme alespoň o krok tímto směrem, obávám se, že se podobným lapáliím nevyhneme ani v budoucnu. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Tím jsme vyčerpali písemné přihlášky do obecné rozpravy. Ptám se, jestli se někdo hlásí z místa. Protože nikoho nevidím, obecnou rozpravu končím.
Můžeme přistoupit k rozpravě podrobné. Kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Paní ministryně, chcete...? Budete mít závěrečné slovo zřejmě. Prosím, pan místopředseda Zaorálek.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já jenom v rozpravě podrobné opakuji svůj návrh usnesení, že Poslanecká sněmovna vyzývá Karolínu Peake, aby rezignovala na funkci ministryně obrany ČR.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Ano. Vyslechli jsme návrh na usnesení. Ještě někdo se hlásí do podrobné rozpravy? Nikoho nevidím, podrobnou rozpravu končím. Je tady ještě žádost pana kolegy Urbana. Prosím, pane kolego.
Poslanec Milan Urban: Pane místopředsedo, děkuji. Jménem poslaneckého klubu sociální demokracie bych chtěl před závěrečným hlasováním požádat o 20minutovou přestávku. Bude-li ještě závěrečné slovo paní ministryně, tak samozřejmě až poté.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Paní ministryně, přejete si závěrečné slovo? Prosím. Před závěrečným slovem paní ministryně ukončuji podrobnou rozpravu. Prosím, paní ministryně.
Místopředsedkyně vlády a ministryně obrany ČR Karolína Peake: Děkuji, pane místopředsedo. Já se k bodu, tak jak byl navržen na pořad schůze a jak byl schválen na pořad schůze, již dále nemám potřebu vyjadřovat vzhledem k tomu, že nezaznělo nic nového, co by změnilo to, co jsem řekla již v úvodu. Na tom si tedy dále trvám. Nicméně v příspěvcích zaznělo několik relevantních dotazů a věcí, na které bych odpovědět měla.
Pana poslance Hulinského s jeho interpelací, kterou obdržím, odkážu podle zákona o jednacím řádu na svou písemnou odpověď, kterou mu v zákonné době doručím.
K formě odvolání pana prvního náměstka Picka vzhledem k tomu, že ta výtka zde zazněla několikrát, mohu pouze říci, že jsem s panem prvním náměstkem Pickem hovořila osobně. Nebyl u toho nikdo z poslanců, který zde tuto formu kritizoval. Uznávám, ta kancelář je veliká, možná jsem někoho z vás přehlédla. Pokud jste tomu byli osobně přítomni a zdála se vám ta forma neuměřená, neelegantní, pak se o tom můžeme bavit podrobněji. Nepamatuji se ale, že by u toho někdo jiný byl.