(11.10 hodin)
(pokračuje Seďa)
Víte, včera byly ústní interpelace, už to tady bylo zmíněno. Vy jste byla řádně omluvena, ale podle mých informací jste seděla v dolní sněmovně a vedla jste schůzky. Chtěl bych se zeptat, jestli je to pravda.
A dám vám jednu radu jako dlouhodobý členy výboru pro obranu. Choďte, prosím vás, na ústní interpelace, odpovídejte, choďte do výboru pro obranu, protože to je to plénum, které vám může pomoct. Pokud vykopete velké příkopy, tak opravdu nedopadnete dobře.
Poslední věc. Já například na rozdíl od kolegů chápu paní ministryni, já dokonce jsem byl také jeden z těch, který kritizoval jmenování Vlastimila Picka prvním náměstkem z toho důvodu, který říkala paní ministryně, a je opravdu odpovědností paní ministryně, koho si tam vezme. Jenomže víte, každý ministr - bývá takovým nepsaným pravidlem, že dostane sto dní hájení, ale ten resort je v takovém marasmu, že žádných sto dní vy nemůžete mít. Vy nemůžete za pochodu se učit.
Já jenom řeknu pár informací. Rozpočet Ministerstva obrany na příští rok je nejnižší v historii České republiky - 1,08 % hrubého domácího produktu. Doporučení NATO - 2 %. 3,56 % podílu na státním rozpočtu.
Jsou tam obrovské problémy, a víte, Vlastimil Picek byl člověk, který pracoval na Bílé knize obrany, byl člověk, který pracoval na bezpečnostní strategii České republiky, a byl člověk, který pracoval na obranné strategii České republiky. Zároveň dostal za úkol udělat restrukturalizaci nejenom Ministerstva obrany a Armády České republiky, ale celého velitelského sboru. Myslím si, že bylo vaší chybou ho odvolat, a ještě takovou formou.
Děkuji za pozornost. (Potlesk převážně z levé části sálu.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Michal Doktor. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji, za udělené slovo.
Myslím, že bylo zřejmé již ve chvíli, kdy jsem podpořil návrh na projednávání této věci, jak jsem naladěn, a zdráhal jsem se velmi dlouho, zda mám připojit svých pár poznámek k probíhající debatě.
Já jsem poměrně smutný z toho, jak ta debata probíhá, respektive jak do ní vstoupili jednotliví aktéři, a to říkám se vší úctou, i vy, paní ministryně obrany. A to neříkám proto, abych se tady připojil k nějakému prvoplánovému lynči, ale proto, abych připomněl, že v politice suverénního státu, a tím Česká republika bezpochyby je, jsou oblasti politiky, v nichž se hranice mezi opozicí a pozicí, mezi vládou a tím, kdo ji kontroluje - a tím je v obecném slova smyslu celý Parlament České republiky, ne jenom opozice -, překrývají. A těma dvěma politikami, kde ta hranice není zřejmá a společenská dohoda uzavřená právě při projednávání konceptů obrany a zahraniční politiky státu se mění v řádu let - nikoliv týdnů, v řádu let - je právě koncept obrany státu a koncept zahraniční politiky.
Naprosto respektuji právo jakéhokoli resortního ministra vybrat si lidi, s kterými bude spolupracovat. Naprosto odmítám způsob, kterým byli odvoláni pánové, o nichž byla řeč, zejména pan generál Picek.
Jde o to, že řekne-li se jeden den bílá, nemůže ministr obrany státu, který má být respektován jako předvídatelný partner, táhnout černou figurou! To prostě nelze! Takové chování jakéhokoliv státu, jakéhokoliv ministra obrany - ne ministryně bez portfeje nebo ministra bez portfeje, možná ministra pro místní rozvoj, protože to je v České republice dávno zbytečné - jakéhokoliv ministra obrany je nemožné! Ve věci obrany státu v této Poslanecké sněmovně a ve vládě, u vašich nejbližších kolegů, nemůže být nikdo zaskakován - kromě našeho nepřítele. A já odmítám přijmout tezi, že tady sedí něčí nepřítel. My prostě musíme být stejně naladěni a ve věci personálních výměn musí ministr jakékoliv vlády - a tady nejde o vás, paní ministryně, o ministra jakékoliv vlády, ministra obrany vlády minulé i budoucí - chodit do zahraničního výboru, komunikovat s nejsilnějšími figurami zastoupených politických stran a ta jména musí být dopředu známá a komunikovaná. To je to, o co tady jde. Tady nejde o to, že něco vypadá, jako že někdo trucoval a odvolal někoho odněkud. Tady se jedná o obranu státu a o zahraniční politiku a o to, jakým způsobem budeme vnímáni v zahraničí a u svých partnerů a jakým způsobem se mají naši lidé dívat na schopnost dostát svým závazkům, protože lidé, kterými se obklopíte, jsou vaši nejbližší spolupracovníci a spojenci při prosazování zásad obrany státu, České republiky a její suverénní politiky. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Další přihláška do obecné rozpravy patří panu poslanci Vítu Bártovi. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vít Bárta: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já bych si dovolil připomenout v prvé řadě pár souvislostí, které tady prozatím nezazněly.
Drtivá většina korupčních kauz na Ministerstvu obrany má jeden společný rys, to je určitý konflikt mezi Generálním štábem a Ministerstvem obrany, a všechny ony korupční kauzy mají v tomto kontextu ještě jeden společný rys. Ten Generální štáb měl vždycky větší rozum, větší odpovědnost než ono Ministerstvo obrany. Ministerstvo obrany bylo vždy tím, kdo posílal zpátky Generálnímu štábu vyjádření o tom, jestli je zapotřebí takové množství pandurů, nebo jiné množství pandurů, jestli jsou zapotřebí casy, nebo jiná letadla, včetně konkrétního vybavení.
Musím říci, že jestli bylo něco velmi tajemného kolem kauzy ProMoPro, tak to bylo právě to, že se musí nechat objektivně panu ministrovi Vondrovi to, panu exministrovi Vondrovi to, že zcela jednoznačně byl ministrem, který ukončil napětí a spor mezi Ministerstvem obrany a Generálním štábem, a naopak mimo jiné i jmenováním pana generála vysílal vůči Generálnímu štábu určitý respekt ve snaze se při nákupech méně řídit zájmy Omnipolu a pana Hávy a svých kamarádů a více se zabývat otázkou reálných potřeb Armády České republiky.
Já musím říci, že v České televizi jste mohli vidět několik reportáží o konkrétních poradcích a úřednících Ministerstva obrany, o jejich následných diskreditačních kampaních, které nejsou v mnohém nepodobné věcem, které znají Věci veřejné na vlastní kůži. A v tomto kontextu se najednou jeví odvolání pana generála ještě ve zcela jiném rozměru.***