(10.40 hodin)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Faktická poznámka, pan kolega Kováčik.
Poslanec Pavel Kováčik: Vážená paní předsedkyně, kolegyně a kolegové, tak mám pocit, že se nám dnes od rána nějak málo daří. Opakovaná hlasování, zpochybňování hlasování lidmi, kteří ani k hlasování nebyli přihlášeni, a teď tohle toto tady.
Víte, já se pokusím zastat paní ministryně. Je to přece její zodpovědnost, s kým bude pracovat. A tak proč nás to tak rozčiluje, irituje a zvedá ze židle? Já jsem hlasoval pro to, aby bod byl zařazen, protože je správné, když si věci, o kterých jdou pochybnosti, necháme vysvětlit, včetně vysvětlení pana premiéra. Mě spíš zajímá vysvětlení pana premiéra.
Pane premiére, až přijdete, prosím vysvětlete nám, proč máte v té vládě takový nepořádek, že levá ruka neví, co dělá pravá noha. Že na věcech, na kterých se máte domlouvat, se nedomluvíte, a pak místo toho, abychom tady hlasovali o věcech a jednali o věcech, které máme ještě do Vánoc dodělat, tak se tady dohadujeme všichni o tom, proč je ve vládě takový - s odpuštěním - chlív.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Faktická poznámka, Milan Urban.
Poslanec Milan Urban: Vážená paní předsedkyně, kolegyně, kolegové, myslím, že celé je to mnohem prostší, než jak to vypadá, jak se o tom mluví.
Já jsem do svých 54 let byl přesvědčen o tom, že mužská ješitnost je vždy větší než ženská ješitnost. A já myslím, že prosté je to v tom, že paní ministryně obrany si přečetla výrok pana prezidenta Václava Klause před jmenováním ministryní, který řekl, a teď to budu citovat volně - že takto křehká dívčina bude možná mít problém naučit se řídit Ministerstvo obrany. A paní kolegyně Peake na to reagovala a řekla: Já přesvědčím pana prezidenta o tom, že nejsem žádná křehká dívčina. Tak prostě ještě než tam přišla, poslala posla a vyhodila symbolickou figuru, čtyřhvězdičkového generála, způsobem, který nemá v této zemi obdoby. Je to smutné a je to hanba! (Potlesk poslanců ČSSD.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní se o slovo hlásí paní ministryně a pan kolega Zaorálek chtěl s přednostním právem také. Takže jestli po paní ministryni? Dobře. Paní ministryně, prosím.
Místopředsedkyně vlády a ministryně obrany ČR Karolína Peake: Děkuji, paní předsedkyně. Vzhledem k tomu, že se stokrát opakovaná lež stává pravdou a už se nám to tady začíná opakovat, že jsem někam poslala nějakého posla - slyšela jsem to nejdříve od pana poslance Hamáčka a nyní od svého předřečníka. Žádného posla jsem nikam neposlala. S panem armádním generálem Pickem jsem hovořila osobně ve své kanceláři. Tak prosím, aby se to tady znova neopakovalo!
Pokud někdo říká, že stabilita resortu stojí na jednom člověku, je to plivnutí do tváře těm 30 tisícům lidí, kteří v tomto resortu jsou! Nejenom vojákům, ale i civilistům! Samozřejmě, že s jedním člověkem stabilita tohoto resortu nestojí a nepadá, jakkoli si armádního generála Picka velmi vážím. Nebyla a nejsem stranou žádné dohody o nějakých personálních obsazeních na Ministerstvu obrany. Pokud takové dohody někdo uzavřel, nebyla jsem u nich. Nemohla jsem ovšem nikoho ani oklamat ani podvést! Děkuji
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová S přednostním právem pan místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek. Prosím.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dámy a pánové, přeji vám také dobré ráno a dovolte mi, abych mluvil o něčem jiném, protože myslím, že v této kauze jde trošku o něco jiného, než co tady nyní běží.
Rád bych vám sdělil, že jsem si jist, že dnes situace na Ministerstvu obrany a kolem české armády vůbec není jednoduchá. Řeknu vám několik příkladů, na kterých možná bude vidět, jak je ta věc komplikovaná.
První příklad. Naše armáda dneska má tuším i s těmi zakonzervovanými asi 187 tanků, pokud se nepletu, 30 jich má k dispozici uvolněno. A dokonce uvažuje o tom, že je zruší. Vedle Polsko uvažuje o tom, že tisíc tanků nakoupí. Rozumíte, takhle jasno je v tom, jak máme budovat se svými sousedy a partnery do budoucna obranu. Zatímco my uvažujeme, že se posledních tanků zbavíme, tak Poláci jich tisíc nakoupí.
Druhý příklad v celé obtížnosti vám uvedu a to je nesmírně komplikovaná zahraničně politická věc. Česká republika dnes hájí svými vzdušnými silami prostor Pobaltí. A jeden z prezidentů těchto pobaltských států přijímá na schůzky představitele bývalé Waffen-SS. To je prostě také jeden z fakt, který souvisí s obranou a s otázkami obrany nás a našich sousedů.
A pak vám řeknu třeba třetí příklad. Nedávno tedy byl jeden generál z Afghánistánu, který nám sdělil, jak vypadá naše práce na tom, když budujeme afghánské obranné síly. A řekl na rovinu: 95 % je jich negramotných, 80 % důstojníků si chodí jenom pro platy a jinak by zítra z armády odešli. Rozumíte, my máme dneska situaci té tzv. zafghanizované armády, z Afghánistánu odcházíme a je tu otázka, co s těmito silami budeme dělat. Jaký bude zítra charakter české armády? A to, že strategické dokumenty, které vypracoval ne Vondra, ale Jiří Šedivý na Ministerstvu obrany, to, že nám nedávají ve skutečnosti jasnou odpověď, není jenom chyba našich lidí na Ministerstvu obrany, ale i proto, že celé NATO dneska stojí před těžkými otázkami, o kterých jsme shodou okolností mluvili s Hillary Clinton při její návštěvě teď v Praze. A není to jednoduchá věc.
To znamená, ten, kdo přijde na Ministerstvo obrany dnes, přátelé, musí být schopen na tyto a jiné velmi těžké otázky odpovídat! A přátelé, nezlobte se, musí být na to připraven! A vy - tahle debata neodpovídá vážnosti věci! To znamená, my si dovolíme to, aby v situaci, kdy tohle všechno je otevřené, a tam by měl přijít někdo, kdo na tohle je vybaven, my si dovolíme tam dát někoho, kdo se s tím bude seznamovat?
Já jsem také byl ten, kdo říkal, že generálové na vedení nejsou ideální řešení. A sociální demokracie, rozumíte, my, také jsme to vlastně dělali, že jsme si pomáhali generály, takže já nemůžu tvrdit, že to je zločin. Na druhé straně si stále více myslím, že to samozřejmě nejde. A že to, že jsme je tam dávali, byl důsledek toho, že jsme neměli dost civilních odborníků. A všechny strany měly za úkol je pomáhat nějak připravovat. Stejně jako ODS, stejně jako socdem, všichni jsme na tom měli nějak pracovat, abychom je měli zítra. A řekněme si tedy, snad mi to neupřete, úplně se nám to nedaří. Ani my jich nemáme, tedy, a vy zřejmě tedy taky ne. Takže v tom jsme na tom tak zhruba stejně. Ale ideální to není.
A dovolte mi, abych ale řekl, že vzhledem k tomu, že ten stav je, jaký je, a my těch civilních odborníků, expertů, nemáme nazbyt, to, co by nám každý z NATO doporučil, tak nakonec i já jsem uznával, že Picek je člověk, který má kredit. A byl to kvalifikovaný odborník. Je prostě jeden z mála. Takže ono to je tak trochu jako kdyby z nouze někoho potom svléct a pak ho strčit do té funkce, i když to byl generál, a tvářit se, že to je civilní velení. Je to nouze, ale mělo to prostě logiku. My jsme mohli upozorňovat na to, že to není ideální řešení, ale vlastně víceméně já za sebe jsem to bral. Ten člověk je opravdu jeden z těch, který tam jednak reprezentoval podle mě určitou odbornost a podle mě i určitou solidnost z hlediska složité situace, která byla z hlediska zakázek na Ministerstvu obrany.
Ale tohle není teď nejdůležitější, ten spor jenom o pana Picka. Pro mě zásadní je to, že bych si přál, aby dnes na Ministerstvu obrany byl někdo, kdo je na to připraven, tu funkci dělat. A mně prostě vadí, pokud je tam někdo - nejen že jeho názory neznám, já neznám názory politického uskupení, které reprezentuje, na celou řadu těch, co jsem tady zmiňoval, a ještě těžších otázek, které bych tady mohl klást! Nic o tom prostě nevím! A zítra se budu dovídat, co se tam bude dít. Je to naprosto neprůhledné! Já ani nevím, co si paní Peake představuje pod pojmem kobercový nálet! Když to začala používat. A jak tomu rozumí. Tak se potom nemůžeme ani divit, že realizace toho potom vypadá jinak, než jsme si asi představovali.***