(10.00 hodin)
Poslanec Ladislav Šincl: Děkuji, vážená paní předsedající. Vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, dlouho jsem se rozmýšlel, zdali k tomuto ožehavému tématu vystoupit. Téměř jediný, kdo zatím takzvaně nepopulisticky vystoupil ve druhém čtení, byl můj kolega Alfréd Michalík. Za toto své vystoupení schytal podle svých slov několik desítek nevybíravých mailů a telefonátů. Rozhodl jsem se, že ho v tom nenechám samotného a k této choulostivé otázce taky řeknu pár slov.
Není mým cílem tento projednávaný tisk takzvaně rozbít ani na sebe snad upoutat pozornost. To nemám v povaze. To ne. Chci jen svým váženým kolegům trošku osvětlit situaci a upozornit na to, co vlastně znamenají předložené pozměňující návrhy. Všem přítomným kolegům se tedy velice dopředu omlouvám, že je na chvíli zdržím. Počítám s tím, že za to schytám také desítky nelichotivých mailů a telefonátů a médii budu možná označen za největšího poslaneckého lumpa apod. Ale takový je život. Já se toho nebojím. Dlužím to svému kolegovi, který se také nebál.
V úvodu mého vystoupení mi tedy prosím dovolte vrátit se na malou chvíli do historie. Zákon č. 235/1995, který byl přijat v polovině devadesátých let, byl přijat podle mého názoru našimi moudrými předchůdci zejména proto, aby za prvé byl nastaven rozumný mechanismus k výpočtu platové základny vlastního platu, mechanismus, který působí v podstatě automaticky, a to oběma směry. To je potřeba zdůraznit. Oběma směry, právě i s velkým citem pro stav veřejných rozpočtů a vůbec veřejných financí. Za druhé, aby bylo eliminováno neustále tzv. rozhodování ve vlastní věci, rozhodování o vlastních platech, rozhodování o platech svých. Za třetí, aby bylo eliminováno nebezpečí zasahování do nezávislého výkonu státní moci prostřednictvím platových změn. Za čtvrté, aby byla zachována rovnováha mezi všemi mocemi tak, jak o tom hovoří poslední nález Ústavního soudu, který byl vyhlášen pod číslem 181/2012, kde se navrhuje obnovit používání obecné platové základny, jejíž výše bude společná pro představitele všech tří státních mocí jako výraz jejich rovnosti. Tento nález setrvává na koncepci vytvoření stabilní vazby, stabilní vazby mezi platy všech ústavních činitelů a vývojem mezd v nepodnikatelské sféře. A za páté nakonec, aby tento návrh vyjádřil, i jaký mají význam pro tuto společnost funkce, jako je soudce, prezident republiky, ministr, poslanec, senátor a další představitelé. Zdůrazňuji - toto vše s přihlédnutím k realitě ekonomické a rozpočtové.
Jak praví přísloví, teorie je šedá a zelený je strom života. A tak i v této záležitosti je realita ovšem úplně opačná. Téměř každoročně je totiž do zákona zasahováno. To, co je potřeba zdůraznit - výlučně zásahy jsou jen snižování, zmrazování, odnímání, prostě narušování obecných principů daných v původním zákoně.
Co je potřeba také zároveň zdůraznit - tyto zásahy prakticky výlučně přinášejí vlády. Důvody, proč tak činí, jsou, dovolím si to říci, podle mého osobního názoru, osobního názoru, čistě politicko-populistické, byť jsou odůvodňovány stavem ekonomiky, rozpočtu, povodněmi nebo nevím čím. Vždy se něco najde. Vládní představitelé se vždy přitom tváří velice ustaraně. Vždy říkají, že jde o mimořádné opatření, a často je to i vetknuto do návrhu příslušného zákona nebo novely zákona. V důvodových zprávách jsou vyčíslovány úspory, slibují se analýzy platů v celé veřejné sféře. Toto všechno pamětníci už mockrát zažili. Cynicky se zároveň vždy v důvodových zprávách ujišťuje o souladnosti s takzvaným ústavním pořádkem dané navrhované úpravy.
Aby toho nebylo málo, tak k těmto téměř pravidelným vládním návrhům, které narušují obecné principy vytvořené našimi předchůdci, se vždy - vždy - přidávají různí poslanci, kteří se pravděpodobně touží zalíbit veřejnosti a snaží se být ještě více aktivní než samotná vláda. A navrhují pak ještě větší snížení, prodloužení zmrazení, odnímání různých náhrad apod. Mám vysledováno, že snaha o toto se zvyšuje vždy úměrně s blížícími se volbami. Vzpomeňme si např. na rok 2009. Konkrétně na 24. září 2009, kdy Topolánkova vláda před volbami do Poslanecké sněmovny, které byly v roce 2010, navrhla další snížení o 4 % již zmrazeného a sníženého platu. Ondřej Liška, to byla Strana zelených pro kolegy z LIDEM a z Věcí veřejných, zde iniciativně navrhoval snížení o 8 %. A jiní poslanci tu v roce 2009 dokonce navrhovali snížení o 20 %. No a kolega, můj vážený kolega, zdůrazňuji, můj vážený kolega Jandák, aby ukázal na toto zde probíhající tzv. sebemrskačství, zde velice vtipně ve druhém čtení navrhl v rámci úspor každý den popravit jednoho poslance. (Potlesk zleva a úsměv v sále. Poslanec Jandák mimo mikrofon opravuje, že ne každý den, ale každý týden.)
To jsem se začal v této Poslanecké sněmovně poprvé bát. Protože platí, že když zasedá Poslanecká sněmovna, tak si opravdu, ale opravdu nikdo nemůže být jist ani svým majetkem ani svým životem. Zachránilo nás jen to, že vážený kolega Jandák svůj pozměňující návrh v druhém čtení stáhl, protože dle svých slov, cituji, neměli na výboru ujasněno, s kým začít. To bylo opravdu zvesela.
Ale vážně. I dnes jsou zde předloženy tři populistické pozměňující návrhy od dvou kolegyň - s úctou k nim, zdůrazňuji, s úctou k nim -, které se v rámci parlamentní tradice snaží blýsknout před veřejností, ale o tom podrobněji později.
Prosím přiznejme si, že to, že to jsou vždy laciná, prázdná a pokrytecká gesta, bez jakéhokoli, bohužel bez jakéhokoli efektu. Žádný pozitivní efekt z těchto kroků nikdy nenastal. Není a dovoluji si tvrdit, že ani nikdy nebude. Na rozdíl od platů ústavních činitelů, které jsou dány zákonem, které jsou jasně spočitatelné a jejichž výše má veřejnost k dispozici, vláda platy zejména vyšších úředníků, vyšších (s důrazem) úředníků, různých poradců včetně různých příplatků, odměn, takzvaně dlouhodobě tají. Mám zde k dispozici zajímavý materiál, který nám byl rozdán na rozpočtovém výboru. Tento materiál obsahuje průměrné platy 370 vyšších úředníků z několika ministerstev. Ale o tom až později a za chvíli. ***