(15.00 hodin)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu ministrovi. Slovo dostává nyní zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec František Sivera. Prosím, pane kolego.
Poslanec František Sivera: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vládo, kolegyně a kolegové, projednáváme v prvním čtení vládní návrh zákona, kterým se změní zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, sněmovní tisk 767. Nebudu zde opakovat slova pana ministra, který tuto jednoduchou novelu zákona celkem dostatečně popsal. Pouze bych rád zdůraznil, že se jedná o implementaci směrnice Rady EU z roku 2009/119/ES, a to ze 14. září roku 2009, která má za cíl zvýšit energetickou bezpečnost jednotlivých členských států. Je třeba říci, že díky této novele dojde ke změně a v praxi bude větší potřeba objemu zásob, a to přibližně o 10 až 20 %. Je třeba zde zdůraznit, že finanční prostředky na tyto zvýšené zásoby nepovedou k tomu, že by se zvedly ceny ropných produktů, tak jak o tom byla polemika v tisku, ale tato částka bude plně hrazena, kompenzována, ze státního rozpočtu. Samozřejmě dojde i k navýšení roční částky za zajištění činností spojených s ochraňováním zásob a ta částka je odhadována na 160 mil. korun.
Oproti zmiňované směrnici Rady EU navrhovatelé, vláda a Ministerstvo průmyslu a obchodu, rozšiřují zde tuto směrnici o tři věci. Jedna, o té se pan ministr zmínil, je zmenšení pásem ochrany ropovodů, produktovodů a skladovacích zařízení, a to ze 300 metrů, které jsou v současné době platné z vládního nařízení z roku 1959, na polovinu. Dále potom v § 3 dochází k nastavení kritérií pro ochránce nouzových zásob. Polemika v médiích o tom byla v minulosti celkem velká, proto se zde nastavují kritéria taková, aby oprávněné osoby - ochránci nouzových zásob - byly takové, které budou splňovat tato kritéria, a jedině ty budou moci tyto nouzové zásoby ochraňovat.
V § 9 se rozšiřuje okruh subjektů, kteří jsou informováni o hrozícím a skutečném poklesu nouzových zásob, a to o Ministerstvo průmyslu a obchodu, což je zcela jistě potřebné, protože ministerstvo by mělo vědět, jestliže dochází k nějaké rizikové situaci.
Doporučil bych tento tisk k propuštění do výboru hospodářského a do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu zpravodaji. Otvírám obecnou rozpravu. Hlásí se pan poslanec Milan Urban. Prosím.
Poslanec Milan Urban: Vážená paní předsedkyně, kolegyně, kolegové, vážená vládo, dovolte pár poznámek k návrhu tohoto zákona. Určitě nebudu navrhovat nějaké zamítnutí, které by jistě bylo v rozporu s evropskou směrnicí, nicméně bych chtěl říci, že návrh této novely by mohl být impulsem pro zamyšlení se a případně pro rozhodnutí uspořádat celý systém ochraňování ropy a ropných zásob. Mám na mysli vážnou debatu o tom, co má dělat Mero, Čepro, státní hmotné rezervy, kde určitě po více než dvaceti letech můžeme říct, že systém není úplně optimální. Protože tyto státní instituce - jedna je akciovou společností, druhá rozpočtovou nebo příspěvkovou - si vzájemně tak trochu přendávají peníze z jedné kapsy do druhé, soupeří o to, jaký má být poplatek, soupeří o různé věci z hlediska těchto rozpočtů a myslím, že nakládání s těmito státními prostředky není v současné době zcela efektivní. Dokonce si myslím, že by to mohlo být impulsem k tomu, zda má ochraňovat státní hmotné rezervy, tedy ropu, 90, nebo 120 dní, jestli to mají dělat privátní subjekty, jako tomu je dodnes. A měl bych velkou výhradu, aby tento nárůst znamenal další podíl zásobníků, ve kterých se skladuje tato ropa mimo území České republiky. Možná že to nevíte, ale část těchto zásob je ochraňována v bývalých zásobnících Bundeswehru v Německu prostřednictvím privátních subjektů. Myslím, že novela tohoto zákona skutečně tady může být příležitostí, jak se na celý systém podívat znovu a hledat v tom efektivitu tak, abychom nejenom dodrželi směrnici, ale abychom uspořádali věci podle většího rozumu, než byly uspořádány možná v 90. letech, a ten setrvačný systém tady existuje dodnes.
Takže vítám příležitost k takové debatě a myslím si, že hospodářský výbor ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu může vést debatu i tak trochu nad rámec tohoto zákona, právě co se týká systému ochraňování ropy prostřednictvím tří státních institucí. Abychom uspořádali celý tento systém, ve kterém se točí velké množství státních veřejných prostředků, abychom ho uspořádali tak, že jsme si jisti, že to je nejefektivnější řešení. Děkuji pěkně.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám. Prosím nyní pana poslance Jiřího Paroubka, který je přihlášen do rozpravy. Chci se vám omluvit, pane poslanče, protože jsem dala slovo panu poslanci Urbanovi. Přehlédla jsem vaši přihlášku na displeji. Omlouvám se vám. Prosím.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážená paní předsedkyně, já jsem se chtěl právě zeptat, jestli je tady nějaký paralelní seznam přihlášených, který mně unikl, ale děkuji za vaši omluvu a je mi to vysvětleno.
Chtěl bych se na celou záležitost podívat trošku z jiného úhlu než ti, kteří zde hovořili přede mnou. Myslím si, že situace v zemích severní Afriky a Blízkého východu, které jsou vývozci ropy, se od loňského roku neustále komplikuje. Výsledkem revolucí tzv. arabského jara nebyl vznik demokratických režimů v západoevropském smyslu, jak si řada amerických politiků a také politiků Evropské unie naivně představovala, ale naopak. Došlo k výraznému posílení sil islámského fundamentalismu. Události z poslední doby v Libyi, vypálení zastupitelského úřadu v Benghází, zavraždění tří diplomatů včetně velvyslance, velké demonstrace fundamentalistů před ambasádou Spojených států v Káhiře, demonstrace proti prezidentovi Egypta a pro prezidenta - často jsou tyto akce spojovány s rituálním pálením amerických vlajek - to vše názorně dokládají. Současně s tím probíhá krvavé povstání fundamentalistických sunnitů proti vládnoucím šíitským alávitům a stále více je útočeno také na komunity křesťanů v Sýrii. Boje mezi sunnity a alávity již propukly i v sousedním Libanonu a zcela nepochybně konflikt v Sýrii má velký potenciál se rozšířit i do svého okolí. Samozřejmě do Libanonu, Libanon a Sýrie vždycky byly spojité nádoby politicky, a také nedejbože do Iráku. To těchto bojů jsou pomalu, ale jistě vtahováni rozhodující hráči na Blízkém východě, tedy Saúdská Arábie, Turecko, organizace mudžáhidů z různých zemí od Libye po Afghánistán. Dokonce i některé země Evropské unie na straně sunnitů, což vidím vcelku neprozíravé, a proti nim šíitský Írán na straně syrského režimu, tedy alávitů.
K tomu bych chtěl dodat, že se zde Západ opět nechová, diplomaticky řečeno, rozumně. Pokud jde o Spojené státy, tak tam si myslím, že určitou lhostejnost, pokud jde o ropu chápu, protože oni potřebují jenom velmi malou část ropy a plynu dovézt z téhle oblasti. Ale pokud jde o Evropu, zejména západní Evropu, jedná se přímo o životní závislost. ***