(12.20 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Čili nezaměstnanost narůstá. To je trošku vada na kráse vaší optimistické strategie. Narůstá nezaměstnanost a přitom se nehodlá nic dělat jak s aktivní, tak s pasivní podporou v nezaměstnanosti. Přitahuje se v této oblasti šroub. Odboráři logicky proti tomu protestují a obávám se, že jestliže tvrdíte, že jste vládou, která zajišťuje ty šťastné zítřky, tak že lidé, kterým bude krácena podpora v nezaměstnanosti, kteří budou vyřazeni ze statistiky úřadů práce ne pro svou pasivitu, ale prostě z důvodů naprosto jiných, ti vám takovou politiku těžko schválí.
Moje poslední poznámka, abych už dlouho nezdržoval. Já myslím, že ta bilance záporů je dostatečně jasná, aby dokreslila, proč nemůžeme podpořit tento návrh rozpočtu. Když se podíváte na strukturu oborovou, strukturu, kde se šetří, tak například příděly do státních fondů, a teď vynechme toho obřího napucánka, o který vy teď v koalici vedete válku, kdo bude mít palec na prachách v dopravě, ale menší fond, a to je fond rozvoje bydlení - ani koruna. Do bydlení - minimální peníze. Sociální kompenzace pro lidi, kteří budou mít problémy s bydlením - nedostatek peněz. Říkáte, jaká to bude vzpruha pro regiony, že se dá 12 miliard navíc, ale ty se taky někde vezmou. To nejsou nové peníze. Ty se vezmou z centrálních dotací, které byly směřovány do komunální politiky. Takže opět dopad do municipalit, do územních samosprávných celků. Na územní rozvoj a projekty územního rozvoje ani nemluvím. Myslím, že celkově oborově, když si to seřadíte, když se podíváte do příslušné tabulky, najdete tam, že v této oblasti, to znamená směrem do regionů, do území, do obcí, je propad 14 %, a to v situaci, kdy se zvyšují daně, kdy se zdražuje kdeco. Člověk si skoro říká, jestli to náhodou není pomsta za to, že v krajích už nevládne pravice. Doufám, že tomu tak není, protože vláda by měla vládnout všem stejnou měrou a ne se mstít za to, že v krajích to prohrála.
Vážení kolegové, vnímejte argumenty opozice a nestrašte nás, že by se stalo drama, kdyby dokonce, protože jste se sami dostali do časové pasti, se to nezvládlo a od ledna bylo rozpočtové provizorium. Jestli se máme řídit takovýmto finančním plánem, který de facto je provizoriem a jednou velkou improvizací, tak si myslím, že daleko větší nebezpečí je, když tady bude vládnout tato vláda se svou politikou. Protože za ten rok a půl, jak tady myslím náš nový kolega přišel mezi nás v rámci střídání stráží v ODS, tak za ten rok a půl si myslím, že ten váš velký flám za to nestojí. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Požádám dalšího, pana poslance Václava Votavu, připraví se poslanec Novotný mladší. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, v září tohoto roku nám vláda předložila do Poslanecké sněmovny první návrh státního rozpočtu. Všichni víme, že byl postaven na tzv. daňovém balíčku, který byl odmítnut explicitně oběma komorami Parlamentu, pak proběhla určitá rebelie, návrh byl stažen. Bylo jasné, že by rozpočet neprošel, nebo zřejmě by byly problémy se schvalováním rozpočtu, tak ho vláda také stáhla a nyní tedy na konci listopadu, což nepamatuji v této Sněmovně a zřejmě ani ti, kteří jsou zde delší dobu, a zřejmě to nepamatují ani tyto prostory, že by se státní rozpočet projednával tak dlouho. Myslím si, že je to celé ostuda této vlády, ostuda na druhou.
Za základní nedostatek předloženého návrhu státního rozpočtu z hlediska legislativního, procedurálního je nutno považovat fakt, že opět je tedy příjmová i výdajová strana rozpočtu založena na působení zákonů, které dosud nebyly schváleny Parlamentem a podepsány prezidentem. Chtělo by se mi říci, že v podstatě jediná změna, nebo hlavní změna je, že bylo na rozpočtu přepsáno datum. Současná vládní koalice tedy dělá přesně to, co v minulosti také ostře kritizovala. Staví rozpočet na dosud neschválených zákonných novelách, a je tedy v rozporu se zákonem o rozpočtových pravidlech. To nepochybně.
I druhá verze státního rozpočtu předložená do Sněmovny je nyní postavena na dosud neschváleném daňovém balíčku. Ten se vrátí do Sněmovny někdy zřejmě 8. prosince, 18. prosince bude moci o něm hlasovat Poslanecká sněmovna, a když všechno půjde dobře, tak finální hlasování o rozpočtu proběhne někdy po svátcích 27., 28. prosince. Do konce roku tedy bude muset prezident promptně zákon podepsat a musí také vyjít ve Sbírce zákonů. Na to vše jsou pouhopouhé čtyři dny a jinak reálně hrozí rozpočtové provizorium se vším všudy, co toto provizorium obnáší. Dokonce v případě neschválení daňového balíčku do konce roky hrozí naprostý chaos. Pokud totiž nebude schválen do konce roku, tak od 1. ledna automaticky bude naskakovat jednotná sazba daně z přidané hodnoty ve výši 17,5 %. To by jistě vedlo k výraznému zdražení potravin, léků, tepla pro domácnosti atd., tedy především dopad na rodiny s dětmi, důchodce a vůbec sociálně slabší domácnosti. Dále by ovšem došlo také k propadu příjmů státního rozpočtu a také rozpočtů obecních a krajských. To je nepochybné. Přijetí novely zákona, kterou by došlo k obnovení dvou sazeb DPH, to může být otázka řady měsíců nehledě na to, že posuny z DPH sem a tam by stály daňové subjekty značné finanční prostředky. Ono jenom přenastavit softwary u některých větších firem, to není otázka laciná a naprosto zbytečně by k tomu došlo.
Co tuto vládu ve skutečnosti při sestavení rozpočtu zajímá, je pouze - skoro jediné - deficit státního rozpočtu ve výši 100 miliard korun, tedy pod třemi procenty hrubého domácího produktu. Jde se především metodou škrtů, zvyšováním daní. přitom většina dopadů takovýchto rozpočtových opatření se dotkne především sociálně slabších rodin, důchodců, zdravotně postižených. Rozpočtová opatření ale nebudou mít vůbec žádný vliv nebo pramalý vliv na podporu hospodářského růstu. Naopak budou tento růst podvazovat.
Je třeba říci, že již delší dobu se v České republice uplatňuje postup, kdy státní rozpočet přesouvá celou řadu svých problémů do méně zřetelných a průhledných částí veřejných výdajů, za které mimochodem vždy zodpovídá někdo jiný. Za nejtypičtější příklad této politiky může sloužit systém zdravotního pojištění. Ten se nachází již několik let v chronickém deficitu a tento deficit je navenek maskován ze zákona povinně vyrovnanými zdravotními pojistnými plány, ovšem ve skutečnosti vždy jen na papíře.
Je třeba říci, že podobným problémem je přesouvání části státní zodpovědnosti na obce a kraje. V prvním případě především neplacením plných nákladů za výkon přenesené státní správy a ve druhém případě snaha přehodnotit na ně větší břemeno například při platbě za sociální služby.
Chtěl bych říci několik poznámek k vlastnímu rozpočtu. Jsem si vědom toho, že už řada věcí tady od mých předřečníků zazněla, nicméně si myslím, že neuškodí, když tyto věci budeme z pozice opozice opakovat.
Nečasova vláda opírá svoji argumentaci sestavením státního rozpočtu, stabilizací veřejných financí. To je jistě chvályhodné. Dluh je třeba snižovat, je třeba šetřit, nicméně chvályhodná již tak není cesta, kterou to chce vláda činit a kterou se v tomto případě ubírá.***