(Jednání pokračovalo v 15.01 hodin.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Dobré odpoledne, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych zahájil odpolední jednání naší schůze. Prosím vás, abyste se přihlásili hlasovacími kartami.
Protože tady nemám žádnou omluvu z dopoledního jednání ani hlášení o kartách náhradních, tak můžeme začít projednávat hned první bod odpoledního jednání. Je to
4.
Zákon, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 564/11/ - vrácený prezidentem republiky
Stanovisko prezidenta republiky s odůvodněním jeho nesouhlasu s tímto zákonem vám bylo doručeno jako sněmovní tisk 564/12. Poprosím pana ministra Hegera, který byl pověřen vládou, aby se v zastoupení navrhovatele ke stanovisku prezidenta vyjádřit. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger Děkuji za slovo, pane místopředsedající. Vážené paní poslankyně, páni poslanci, Poslanecká sněmovna věnovala novele předmětného zákona o sociálně-právní ochraně dětí značnou pozornost, kterou si úprava tak významných a pozitivních změn zaslouží. Tvůrčí přístup, s kterým plénum Poslanecké sněmovny přistoupilo k předložené novele, oceňuji. Dnes, poté co se novela nesetkala s pochopením pana prezidenta republiky, se novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí opět vrátila na půdu Poslanecké sněmovny. Nebudu zde rozebírat vlastní novelu a dovolte mi, abych se vypořádal s tvrzeními, kterými prezident republiky odůvodnil vrácení novely Poslanecké sněmovně. To vypořádání bude mít pět bodů.
Za prvé k tvrzení prezidenta republiky, že novela byla přijata pod tlakem mezinárodních institucí.
Novela reaguje na současný neuspokojivý stav v systému ochrany dětí v České republice, který je popsán a podložen řadou vnitrostátních odborných výzkumů a analýz, a není přijímána pod tlakem mezinárodních institucí. Reaguje na detailní rozbory a selhání systému v konkrétních kauzách. Potřeba zásadních změn v činnosti orgánů sociálně-právní ochrany dětí, ve způsobu řešení případů ohrožených dětí i v možnostech zajišťování náhradní rodinné péče pro děti je tak dlouhodobě iniciována a pociťována přímo v České republice jak ze strany odborné veřejnosti, tak ze strany pracovníků sociálně-právní ochrany, pěstounů, poručníků a dalších osob podílejících se na péči o ohrožené děti. Současně nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že Česká republika ratifikací významných mezinárodních smluv na poli ochrany práv dětí přijala závazky i na mezinárodní úrovni a v důsledku toho musí počítat s tím, že dodržování těchto závazků je legitimně monitorováno a hodnoceno příslušnými kontrolními orgány, jakými je například výbor OSN pro práva dítěte.
Nyní prosím k druhé výtce pana prezidenta - k obavám z rušení kojeneckých ústavů a dětských center.
Zákon neobsahuje a v žádné z verzí neobsahoval žádná ustanovení o rušení kojeneckých ústavů a dětských center. Je logické, že čím více dětí bude moci zůstat bezpečně ve své rodině či nalezne odpovídající péči v náhradním rodinném prostředí, tím méně bude potřeba zařízení ústavní péče. Zákon neobsahuje rušení kojeneckých ústavů z jednoho prostého důvodu. Je nesporné, že děti se zdravotním postižením, jejichž péči nelze zajistit v domácím prostředí, budou i nadále služeb kojeneckých ústavů využívat. Podle dlouhodobých statistik Ústavu zdravotnických informací a statistik jsou zdravotní důvody u dětí přijímaných do kojeneckých ústavů příčinou umístění v cca 36 % případů. Zmiňované zdravotně-sociální důvody jsou definovány jako zejména každá situace, kdy dítě pro své postižení či hendikep nemůže vyrůstat v rodině, i když nevyžaduje uvedenou speciální ošetřovatelskou péči, případně zácvik rodičů před propuštěním dítěte.
Již několik desítek let jsou známy negativní dopady ústavní péče na děti, zejména na děti v prvních letech života. Moderní sociální systémy proto dělají vše, aby byl tento typ péče o děti co nejvíce omezen. Neznamená to ovšem, že jsou děti zbavovány odborných služeb a odborné péče. Tato péče je jim doručována do přirozeného, tedy rodinného prostředí, včetně péče ošetřovatelské, která je dominantní činností kojeneckých ústavů, kde tvoří personál naprostou většinu, a odborná lékařská péče je dnes poskytována v nemocnicích. Český systém dělá pravý opak, aby mohl dětem poskytnout odbornou péči. Musí je takzvaně doručit do pobytových zařízení. Tento způsob je zastaralý a neefektivní.
K třetí výtce pana prezidenta, k obavám z široce a vágně stanovených povinností obecních úřadů obcí s rozšířenou působností pravidelně vyhodnocovat situaci dítěte a k absenci pojistky proti libovůli úředníků.
Není pravdou, že novela zakládá povinnost orgánů sociálně-právní ochrany vyhodnocovat údaje všech dětí a rodin a posuzovat u nich potřebu poskytování sociálně-právní ochrany. Ze zákona jasně vyplývá, že veškerá činnost orgánů sociálně-právní ochrany se může zaměřovat pouze na ohrožené děti, jejichž okruh je vymezen v § 6 zákona, to je zejména na děti, jejichž rodiče závažně porušují nebo zanedbávají své povinnosti při výchově dětí, děti nacházející se v náhradní rodinné péči nebo institucionální péči, děti ohrožené závislostí na alkoholu nebo jiných návykových látkách, děti dopouštějící se trestné činnosti nebo jiné protiprávní činnosti, nebo naopak děti, které se staly oběťmi nějakého trestného činu. ***