(17.10 hodin)
Poslanec Petr Tluchoř: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že na návrh váženého pana kolegy byl zařazen bod změny v orgánech Sněmovny, dovolím si vyhlásit lhůtu na podávání návrhů v rámci tohoto bodu do úterka 30. října do 19 hodin večer. Děkuji pěkně.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Ano, děkuji vám. Oznamuji Sněmovně omluvu paní poslankyně Lenky Kohoutové, která se omlouvá z dnešního jednání od 18 hodin až do konce jednacího dne, a to z pracovních důvodů.
Budeme se věnovat dalšímu bodu. Zahajuji projednávání bodu číslo
87.
Senátní návrh ústavního zákona, kterým se mění
ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky,
ve znění pozdějších ústavních zákonů
/sněmovní tisk 760/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 760/1.
Tento návrh odůvodní pan senátor Miroslav Nenutil. Vítám vás mezi námi, pane senátore. Prosím, abyste se ujal slova.
Senátor Miroslav Nenutil: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády, tento senátní návrh ústavního zákona vychází ze skutečnosti, že je vlastně téměř stejným návrhem, který se začal projednávat nejen zhruba před rokem, jak se zmínila paní poslankyně Klasnová, ale vlastně i téměř stejným tiskem, který jste probírali před několika málo minutami.
V Senátu tento návrh nezískal potřebnou ústavní většinu nikoliv z nevůle, ale řekněme nedopatřením. A právě proto, že si je Senát vědom své odpovědnosti a chce respektovat i vůli Poslanecké sněmovny, předkládá tento návrh. Nebudu jej vůbec zdaleka nijak komentovat, protože technicky jej zdůvodnila paní poslankyně Klasnová. Omezím se pouze na konstatování, že jediný rozdíl je v účinnosti tohoto návrhu ústavního zákona, kdy Poslanecká sněmovna stanoví, že tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení, v senátním návrhu se konstatuje nebo navrhuje, že nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, a to z důvodu nastavení legisvakance tak, aby adresáti normy měli dostatečný časový prostor pro seznámení se s obsahem navrhované ústavní změny, při vědomí, že se to samozřejmě týká nejen členů Parlamentu České republiky, ale i soudců Ústavního soudu.
Přestože se vám zdá, že projednáváme naprosto totožnou věc, žádám vás, abyste podpořili i tento návrh ústavního zákona, a jak bude projednáván dále, je potom už ve vaší režii.
Děkuji vám zatím za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám, pane senátore. Prosím o slovo zpravodajku pro prvé čtení paní poslankyni Ivanu Weberovou. Prosím.
Poslankyně Ivana Weberová: Vážená paní předsedkyně, děkuji za slovo. Vážené dámy a vážení pánové, já tady nebudu již k tomu návrhu nic říkat, protože je to přesně identický návrh, ke kterému tady probíhala vzrušená debata před chvílí, takže jenom zopakuji, že jediný bod, ve kterém se tyto dvě předlohy liší, je účinnost. Tady musím asi dát zapravdu panu senátorovi. Asi je lepší u tak významné změny, jako je změna Ústavy, dát určitou legisvakanční lhůtu, a nikoli tedy dnem vyhlášení zákona, takže tam bych se k tomu přikláněla. Jinak si myslím, že debata bude na ústavněprávním výboru, kterému je navržen tento tisk k projednání, probíhat stejně jako k předchozímu tisku.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji paní zpravodajce. Otevírám obecnou rozpravu. Nemám do ní žádné písemné přihlášky. Ptám se tedy, zda se někdo z vás do této rozpravy hlásí. Nehlásí se nikdo, končím obecnou rozpravu.
Budeme se zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Organizační výbor navrhl přikázat tento návrh k projednání výboru ústavněprávnímu. Ptám se, zda má někdo jiný návrh. Nemá.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 37. Táži se, kdo je pro, aby tento návrh byl přikázán ústavněprávnímu výboru. Kdo je proti tomuto návrhu na přikázání?
Hlasování pořadové číslo 37, přítomno 183, pro 115, proti nikdo. Návrh byl přijat.
Konstatuji tedy, že návrh byl přikázán k projednání ústavně právnímu výboru. Tím končím první čtení sněmovního tisku 760. Děkuji paní zpravodajce.
Zahajuji projednávání dalšího bodu. Je jím
88.
Senátní návrh zákona o Českém národním povstání a o změně zákona
č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných
dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 718/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2
Upozorňuji tedy, že je navrženo, abychom s návrhem zákona vyslovili souhlas již v prvním čtení. Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 718/1.
Pan senátor Miroslav Nenutil zůstává i k tomuto bodu. Prosím, abyste se ujal slova.
Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přicházím sem s návrhem zákona o Českém národním povstání, kterým lze dosáhnout celonárodního uznání tohoto povstání proti nacistické totalitě.
Uznávám, že někdo by mohl namítnout, že informace, které budou následovat, jsou všeobecně známé, nicméně úcta k těm tisícům mrtvých a desetitisícům raněných mě v podstatě zavazuje ke krátkému exkursu do historie tohoto období.
Národně osvobozovací boj našeho národa proti nacismu vyvrcholil Českým národním povstáním ve dnech 30. dubna až 12. května 1945 - tady bych obrátil pozornost právě na tuto dataci -, přestože spojenecká vojska byla ještě poměrně daleko a poměr sil pro vlastence byl krajně nepříznivý. Podstatné je, že povstání nevypuklo pouze v hlavním městě Praze, ale na celém okupovaném území Čech a Moravy. S momentem překvapení a odvahou bojovníků došlo k ovládnutí mnohých obcí, komunikací i železnice a k získání zbraní a munice přímo od nepřítele. Proti okupantům rozmístěným v Čechách a na Moravě v síle 1,2 mil. vojáků s veškerou těžkou bojovou technikou povstalo ve 297 obcích s využitím překvapení více než 80 tis. občanů velmi slabě a chabě vyzbrojených a ti byli odhodláni obětovat mnohdy i své životy. V samotné Praze, centru povstání, pak byla rozmístěna německá posádka v síle do 30 tis. mužů. Přesto Praha dobyta nebyla. Těch, kteří v bojích proti přesile nepřátelských vojsk padli, bylo na tři tisíce a několikanásobně větší množství těch zraněných.
Z těchto obětavých občanů, kteří proti nacistické okupaci povstali, dnes žije jen několik málo stovek, a z těch, kterým bylo vydáno potvrzení Ministerstva obrany České republiky dle zákona 357/2005 Sb., již jen asi do 150 osob průměrného věku 85 let.
Absurdností doby však bylo, že revoluční Česká národní rada v čele s profesorem Albertem Pražákem, která vlastně povstání v Praze řídila a přijala kapitulaci německých vojsk, byla již koncem května 1945 vlivem sovětských představitelů i nedůrazným postojem Edvarda Beneše rozpuštěna a v krátkém čase i povstání českého lidu pak bagatelizováno. ***