(18.00 hodin)
(pokračuje Weberová)
Dále se domnívám, že posouzení, nebo respektive doba, která je pro posouzení recidivy, která je zde stanovena v délce tří let, je moc dlouhá doba. Vezmeme-li v úvahu, že například k zahlazení odsouzení za podobně nebo za ty nejméně závažné trestné činy, respektive přečiny v trestním zákoníku, je jednoletá, tak si myslím, že to není v proporci s tímto.
Nakonec musím ještě uvést, že tento zákon zavádí zároveň změnu, nebo chce zavést změnu, přestupkového zákona v tom smyslu, že u vybraných přestupků, u těch, které jsem zde citovala, budou obce povinny zasílat pravomocná rozhodnutí ohledně těchto přestupků obecnímu úřadu dle místa trvalého pobytu přestupce. Já si myslím, že by docházelo k tomu, že by v podstatě při spáchání stejných přestupků a následně tedy trestného činu bylo k různým pachatelům přistupováno různě. Protože ti pachatelé, nebo respektive ta cílová skupina, na kterou je tento zákon zaměřen, se většinou nezdržuje v místě svého trvalého pobytu, nebo se ve velkém množství případů stává, že trvalý pobyt mají hlášený na radnici. To znamená, že si myslím, že takový zákon bez registru přestupků není možno také přijmout.
Ještě uvedu, že vláda projednala tento zákon a vyslovila s tímto návrhem nesouhlas, a to právě z důvodů, které jsem tady již uváděla. V poslední době, nebo v nedávné době, byl projednáván také vládní návrh, který se snažil upravit tuto materii podobně, ale neprošel Legislativní radou vlády právě s tím, že je nutné se spíše zaměřit na novelizaci přestupkového zákona, a neřešit tedy tyto problémy zavedením trestněprávního postihu pro tyto pachatele.
Proto, z uvedených důvodů, si dovoluji podat návrh na zamítnutí tohoto zákona. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak to byla informace od zpravodajky paní poslankyně Ivany Weberové a teď otevírám obecnou rozpravu, do které se mi přihlásil poslanec Jiří Pospíšil. Takže teď prosím pana poslance Pospíšila, aby si vzal slovo.
Poslanec Jiří Pospíšil: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi několik poznámek k této novele trestního zákoníku, která zavádí takzvanou přestupkovou recidivu jako trestný čin. Já se osobně domnívám, že myšlenka jako taková není špatná. Že na určitou kategorii přestupků, například přestupků proti majetku, jde-li například o drobné krádeže, pokud zkrátka a dobře pachatel opakovaně ukradne věc v hodnotě menší než pět tisíc korun a tak to činí permanentně, tak je nutné, aby přistoupila tvrdší represe, než je pouze represe skrze přestupkové právo. Myslím si, že právě u tohoto typu přestupků proti majetku u krádeží věcí, které mají menší hodnotu než pět tisíc korun, recidiva v podobě trestného činu má svůj význam, a pokud si pamatuji, tak vláda také uvažovala o tom, že by recidiva přestupků v této oblasti byla trestným činem.
To je důležité poselství, říci si, že zkrátka a dobře, byť to povede k nárůstu počtu jednotlivých trestních kauz, byť to může vést k tomu, že bude více osob odsouzených i k trestu odnětí svobody nepodmíněně, tak zkrátka a dobře v určitých lokalitách nám majetková protiprávní činnost narůstá, zvláště u drobných krádeží, a je nutné, aby stát na to reagoval. Tolik tedy asi to, co jsem chtěl k tomu říci.
Co je důležité k tomuto návrhu a proč nemohu podpořit tento návrh. Za prvé to je kvalita zpracování samotného návrhu. Ona již to říkala paní zpravodajka, není zkrátka možné vytáhnout určité pasáže z přestupkového zákona a ty bez řekněme jazykové a logické korektury implantovat do trestního zákoníku. Toto v praxi zkrátka těžko může fungovat.
Tím druhým důvodem, proč jsem proti tomuto konkrétnímu návrhu, je ta skutečnost - aby přestupková recidiva fungovala, to znamená, aby někdo, kdo opakovaně páchá přestupky, byl nakonec odsouzen přísněji, jako za trestný čin, tak je nutný rejstřík, nebo chcete-li evidence přestupků. Těžko mohu postihnout někoho za to, že počtvrté ukradne v samoobsluze věc do hodnoty pěti tisíc korun, těžko mu mohu sečíst tu škodu anebo počítat jednotlivé skutky, když zkrátka zde není nějaká oficiální registratura, oficiální státní seznam, z kterého jasně vyplyne, že ten dotyčný v posledních dvou třech letech - to je otázka nastavení, já jsem spíše pro dva roky té lhůty, ve které se to počítá, než tři -, tak není-li takovýto seznam, který jasně autoritativně řekne ano, tento obviněný potřetí, počtvrté ukradl v samoobsluze určitou věc, a má být tedy potrestán ne za přestupek, ale za trestný čin - pokud není takovýto seznam, tak je takovýto návrh bezzubý a nemůže v praxi fungovat. Protože bez autoritativního státního seznamu nebude platit pro všechny občany stejné pravidlo, že při třetím spáchání nebo čtvrtém spáchání přestupku se jedná o trestný čin, a bude to záležet na náhodě, zda se tomu občanovi podaří prokázat, že v určitém městě byl za přestupek již potrestán, a to město to shodou okolností evidovalo a poskytlo ty informace jinému městu, kde ten dotyčný páchá přestupek následně. Nebudeme-li mít takovýto veřejný seznam, pak naopak zakládáme řekl bych určitou nespravedlnost, kdy míra trestu a míra potrestání bude záviset na náhodě, na tom, jak náhodou města mezi sebou budou komunikovat, anebo na náhodě, kdy třeba ta města mezi sebou nebudou komunikovat a pachatel tak nebude tvrději potrestán.
Takže já osobně se domnívám, že je správný postup, abychom tuto myšlenku neopustili, abychom dále uvažovali o těch nejvíce společensky nebezpečných přestupcích, pokud budou opakovány, aby byly postiženy jako trestný čin, ale měli bychom podle mého názoru počkat na vládní návrh, který mimo jiné počítá právě s tím registrem přestupků a který potom jako jeden balík může v praxi fungovat. To znamená nová právní úprava, nová procesní pravidla a hlavně rejstřík, do kterého se budou dávat informace o tom, kdo kdy spáchal jaký konkrétní přestupek, který následně může být trestným činem. Avizuji, že ta přestupková recidiva by měla být pouze u velmi omezeného malého okruhu přestupků, nikoliv u většiny přestupků, protože pak by to mohlo mít výrazný vliv na růst osob, které budou odsouzené i k trestu odnětí svobody.
Takže já se připojuji k návrhu paní zpravodajky, nicméně z jiného důvodu trošku než ona, z důvodu toho, že tento návrh je neúplný a chybí mu právě to, kdy a jak má být zřízen registr přestupků. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Takže probíhá rozprava, do které nemám další přihlášky. Další přihlášky nemám, takže zřejmě rozprava může... Hlásí se do ní pan poslanec Foldyna.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Já se nechci pouštět do polemizace s ministrem spravedlnosti, to je velmi odborná záležitost ta diskuze, kterou tady otevřel. Nicméně se domnívám, že bychom měli hledat cestu, jak ty věci řešit. Tu recidivu. Jestliže - a já jsem se tady s paní zpravodajkou o tom v této chvíli bavil - máme dneska plné věznice lidí, kteří se tam dostali, a my bychom připravili tento zákon, že bychom je ještě více naplňovali. Není tedy potom nasnadě, abychom se zabývali zákonem o vězeňství, aby naše věznice byly odstrašujícím trestem pro ty pachatele těch trestných činů? Já se domnívám... Nemyslím si, že pachatelé přestupků se teď dívají, oni právě před dvěma hodinami vstali a teď šli ven, to je taková hodina, kdy oni chodí ven a nekoukají se na televizi, ale ti, co se asi koukají, tak samozřejmě mají radost, že se jim teď nic nestane.
Já se domnívám, že bychom v druhém čtení mohli najít některé prvky v tom zákoně, které bychom mohli pustit dál, a společně se podílet na tom, že bychom to prostředí v těch sociálně neklidných místech mohli poněkud zlepšit. Proto se znovu přimlouvám k tomu, abychom zákon pustili do druhého čtení. Děkuji.***