(17.00 hodin)
Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Mám za úkol od rady Ústeckého kraje zde přednést návrhy zákonů, takzvaného balíčku Ústeckého kraje. My jsme ke zpracování těchto zákonů přistoupili především díky tomu, jaká situace v našem Ústeckém kraji je. Všichni jste byli svědky problémů kolem litvínovských oblastí a zejména situace, která se děla ve Šluknovském výběžku. A všechny tyto návrhy zákonů vzešly z konzultace s lidmi, kteří jsou k tomu nejpovolanější, a to byli starostové měst a obcí, kteří danou situaci musí řešit a v současné době nemají dostatečný nástroj k tomu, aby ji mohli efektivně řešit.
Čili Ústecký kraj přistoupil k tomu, aby předložil návrh o sociálním bydlení. Já si myslím, že to je jeden z velmi důležitých zákonů, který vyplňuje mezeru a definuje pojem sociální bydlení. Snažíme se v tomto zákonu také zachytit to, aby nedocházelo k zneužívání pojmu sociální bydlení jak těmi tzv. klienty, tak zejména různými rádobypodnikavci, kteří se snaží na úkor sociálního bydlení zajistit sobě tučné zisky.
Takže to je takové jenom velmi dílčí shrnutí toho, co jste od nás dostali jako návrh definice sociálního bydlení. A věřte mi, že to vzniklo na základě toho, jaké potřeby cítí především starostové měst a obcí těch lokalit, které jsou nejvíce postiženy. To je asi takový krátký úvod.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci Foldynovi. Nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Ivana Řápková. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Ivana Řápková: Hezké odpoledne, vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové. Dovolím si shrnout předkládaný návrh zákona Zastupitelstva Ústeckého kraje z pozice zpravodaje.
Zastupitelstvo Ústeckého kraje předložilo Sněmovně tento návrh zákona 20. září 2011 a tento byl rozeslán poslancům jako sněmovní tisk 494. Organizační výbor projednání tohoto návrhu zákona doporučil 26. října 2011 svým usnesením číslo 181 a dále mne určil jako zpravodaje a navrhl přikázat k projednání výboru pro sociální politiku. Návrh zákona byl zaslán vládě 22. září k vyjádření stanoviska a toto stanovisko bylo rozesláno poslancům jako sněmovní tisk 494/1.
Vláda vyslovila s obsahem návrhu zákona nesouhlas, a to z následujících důvodů: Předložený návrh není zcela kompatibilní s uvažovaným komplexním řešením obsaženým v koncepci bydlení České republiky do roku 2020, kterou vláda schválila 13. července 2011. Dále - a co je důležité - v praxi může tento návrh přinášet značné komplikace. Věcné řešení navržené v ustanovení § 2 odst. 2, podle kterého mají být adresáty nefinanční pomoci pouze osoby v hmotné nouzi, neboť se v návrhu neřeší situace, kdy se osoba dočasně, například v důsledku sankčního opatření, v hmotné nouzi právě nenachází. To znamená, že osoba vykazuje všechny atributy osoby v hmotné nouzi, ale je z tohoto režimu sankčně vyřazena pro porušení pravidel, a to že například nespolupracuje předepsaným způsobem s úřadem práce a podobně.
Nejzásadnější připomínkou však je, že předložený návrh zákona neobsahuje žádná nová věcná řešení týkající se sociálního bydlení, která by nebylo možno aplikovat podle již dosud platné právní úpravy. Řadu navrhovaných činností v současné době vykonávají příslušné úřady v rámci své zákonné kompetence a z tohoto důvodu není potřebné vytvářet téměř shodnou právní úpravu a konstruovat zvláštní procesní postupy.
V kontextu nesouhlasného stanoviska vlády pro představu uvedu některé instituty, které se v oblasti bydlení již nyní uplatňují. Pokud se jedná o nefinanční pomoc, nyní tedy zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, samozřejmě ve znění pozdějších předpisů, zakotvuje povinnost pro poskytovatele sociálních služeb zajistit poradenství, viz § 37. Nebo zprostředkování bydlení oprávněné osobě v rámci služeb sociální péče, § 38, nebo služeb sociální prevence, § 53. Návrh Zastupitelstva Ústeckého kraje totéž upravuje v § 3 odst. 4. Navíc oblast poradenství již nyní řeší též zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Dalším příkladem - úkoly uvedené v návrhu zastupitelstva pro obecní úřad s rozšířenou působností zprostředkovat nebo poskytnout bydlení oprávněné osobě v bytě nebo v nemovitosti k bydlení na základě nájemní smlouvy již nyní řeší zákon č. 40/1964 Sb., to jest občanský zákoník.
To byla nefinanční pomoc. Pokud se jedná o finanční pomoc, příkladem pro formu vyplácení dávek, příspěvku a doplatku na bydlení ze systému státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi je v obou systémech již nyní možné určovat zvláštního příjemce bez souhlasu oprávněné osoby, když se dávka nevyužije pro účely, pro které byla poskytnuta. Zároveň je možné od roku 2012, tedy na základě schválení vládního návrhu zákona, využít v obou systémech tzv. přímou úhradu těchto dávek na zaplacení nájemného nebo služeb, poskytovatelům tedy, spojených s bydlením bez souhlasu oprávněné osoby. Návrh Zastupitelstva Ústeckého kraje upravuje totéž obdobně.
Další připomínkou, kterou bych k tomuto návrhu měla, je také to, že není možné na všechny příjemce dávek v hmotné nouzi pohlížet jako na ty, kteří dávky zneužijí, a proto je velice důležité ponechat možnost příjemcům dávek pobírat dávky na bydlení v obvyklé formě, a nejen prostřednictvím zvláštního příjemce nebo nejen přímou úhradou, jak je právě v návrhu Ústeckého kraje obsaženo. Vždyť i samotným příjemcům dávek se musí ponechat šance, aby se naučili se svými příjmy hospodařit a nenabývali přesvědčení, že bydlení je zcela zdarma.
Dámy a pánové, vzhledem ke skutečnosti, že návrh zákona předložený Zastupitelstvem Ústeckého kraje nepřináší žádná nová řešení, navrhuji zamítnutí tohoto sněmovního tisku a tímto se zároveň hlásím do obecné rozpravy, abych mohla návrh na zamítnutí zopakovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, rozumím a myslím, že můžeme rozpravu otevřít. Paní poslankyně Kohoutová je přihlášena do rozpravy jako první. Prosím, můžete vystoupit.
Poslankyně Lenka Kohoutová: Vážené dámy, vážení pánové, návrh Zastupitelstva Ústeckého kraje na vydání zákona o některých opatřeních při zajišťování ubytování osobám v hmotné nouzi je velmi smělým krokem, kterým se kraj snaží řešit problém pouze ze svého úzkého pohledu. A já ho trochu chápu, samozřejmě. Nicméně tento návrh neřeší problémy dnešních dnů. Neřeší problém ubytoven a příspěvků či doplatků na bydlení.
Pojem sociálního bydlení nesmíme chápat jako pouhé poskytování blíže nespecifikovaného bydlení z veřejných prostředků. V § 2 odst. 1 tohoto navrhovaného zákona, který vymezuje pojem sociálního bydlení, je uvedeno následující: "Sociálním bydlením se pro účely tohoto zákona rozumí udržitelné, přiměřené a lidsky důstojné bydlení poskytované ve veřejném zájmu a s použitím veřejných prostředků osobám v hmotné nouzi, které splní podmínky tohoto zákona." ***