(16.30 hodin)
(pokračuje Heger)
Ten problém, který vznikl, je také formulace některých paragrafů, se kterými právníci ne úplně souhlasili a přeformulovali je mírně jinak, zejména pokud se týká pacientů zbavených způsobilosti k právním úkonům, pokud se týká o doplnění odst. 3 § 40 o úpravy oznamování dodatečného omezení volného pohybu nebo styku s vnějším světem apod.
Rovněž musím odmítnout stížnost České lékařské komory, že stávající zákon znemožňuje vyšetřovat stížnosti pacientů na lékaře, které lékařské komoře právem podle zákona o České lékařské komoře náleží. Ty stížnosti možno vyšetřovat je a také každý pacient, který si na lékaře stěžuje, dává samozřejmě souhlas s tím, aby komora nejen to šetření provedla, když už si k ní stěžuje, ale dává také souhlas k tomu, aby komora mohla nahlížet do lékařské dokumentace pacienta. Aby paralelně s tímto šetřením mohla nahlížet do dokumentace, nebo ty vyšetřovací orgány komory, do dokumentace jiného pacienta, není vhodné bez toho, aniž by tento jiný pacient, který nebyl součástí té stížnosti, dal k tomu šetření souhlas.
To jsou některé důvody, proč jsme návrh změny zákona, který je ve sněmovním tisku 700, předkládali paralelně s návrhem senátním a proč jsme potom ve vládě navrhovali, aby byl ten návrh, který připravilo s pomocí poslanců Ministerstvo zdravotnictví, vládou odsouhlasen.
Tolik názor za Ministerstvo zdravotnictví. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji, pane ministře. Paní poslankyně Soňa Marková.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, ubezpečuji vás, že napravování vašich koaličních chyb si vůbec neužíváme. Vůbec si je neužíváme, tak jako si tyto chyby neužívají rodiče dětí a další pacienti, kteří se každodenně potýkají právě s těmito chybami vašeho - podle vás dokonalého - zákona. To za prvé.
A za druhé. Každý z nás, kdo tady sedíme v Poslanecké sněmovně, jsme se setkali s desítkami případů, kdy si rodiče stěžují na špatný výklad tohoto zákona. To znamená, že ti lékaři skutečně se brání tím, že chtějí souhlas obou rodičů i u banálních věcí. Například mám zkušenost svoji vlastní, kdy zubní lékařka volala mamince patnáctiletého syna, že nebude vrtat zub proto, že nemá souhlas obou rodičů.
Takže bohužel špatně napsané zákony přinášejí takovéto obrovské problémy pro všechny, pro pacienty, pro lékaře i pro zdravotnická zařízení. Skutečně, ten zákon není dokonalý. Nehádejme se tedy o to, jestli je dobrý, nebo špatný, ale pojďme to řešit. A tady se bráníte zuby nehty tomu, abychom obě dvě ty předlohy pustili do dalšího čtení. (Potlesk levé části sálu.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pan poslanec Vojtěch Adam má nyní slovo.
Poslanec Vojtěch Adam: Děkuji za slovo, vážená paní předsedkyně. Já si myslím, že je to úplně jednoduchá záležitost. Byl přijat špatný zákon, který je třeba napravit. Senát ho napravuje. Ta největší vada spočívá ne v obsahu toho návrhu, ale v tom, kdo tento návrh podává. Protože to není vládní koalice, takže se tento návrh pravděpodobně zamítne. Děkuji. (Potlesk levé části sálu.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. Slovo má pan kolega Boris Šťastný.
Poslanec Boris Šťastný: Omlouvám se, nechtěl jsem, ale nemohu jinak. Snažil jsem se jako zpravodaj držet tu debatu rozumně, říkal jsem, jestliže je předložen k té podstatné věci, kterou tady paní senátorka řekla, čili úprava zmocnění pro lékaře ze strany rodičů, že je tady sněmovní tisk, který má o dvacet čísel nižší číslo, tak že je rozumné dávat pozměňující návrhy k němu, projednávat ten a tu situaci takto řešit, když byl předložen dřív.
Nemohu souhlasit s tím, že byly schváleny a přijaty špatné zákony. Prostě já s tím nesouhlasím.
A druhá věc je, jestli tedy chcete politický argument, proč ten zákon vůbec tady nemáme přijímat, tak já vám řeknu jasný politický argument. Jako zakuklenec v tomto zákoně je schovaná možnost, aby jakýkoli pracovník České lékařské komory mohl bez jakéhokoli souhlasu pacienta lézt každému občanovi této země do jeho zdravotnické dokumentace a zjišťovat, co tam pan Novák má nebo nemá. A vůbec by k tomu nemusel mít žádný důvod, protože tady podle toho zákona, se kterým paní senátorka přichází a levice ho tady obhajuje, je napsáno, že do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi mohou bez jeho souhlasu nahlížet - a teď je bod o), který se najednou z ničeho nic zakukleně zjevil - pověření členové komor v rámci plnění svých povinností stanovených jiným právním předpisem.
Já se strašně omlouvám, ve vší úctě k mému spolužákovi Milanovi Kubkovi, já prostě nechci, aby nějaký pracovník České lékařské komory nebo jiné komory přišel k mému doktorovi, vzal si dokumentaci a četl si o mně zdravotní záznamy. Prostě to je ideologicky špatně. Rozumím, že levice to chce, ale pravice tohle zamítnout musí! (Potlesk pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď tady vidím faktickou pana poslance Vojtěcha Filipa.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane místopředsedo, členové vlády, paní a pánové, ten argument, který tady přednesl pan zpravodaj, je zcela lichý. Pokud se mu to nelíbí, tak samozřejmě ve druhém čtení to písmeno snadno vymažeme a je hotovo. Tady jde přece o to, a nezlobte se, pane kolego prostřednictvím předsedajícího, kolik je tady neúplných manželství, kolik je tady lidí, kteří nejsou schopni dohnat toho druhého z rodičů, aby dal, nebo nedal souhlas. Podívejte se jenom na to, kolik je tady rozhodnutí soudů, které svěřují to dítě konkrétně jednomu z rodičů a ten druhý dokonce nemusí mít právo se s tím dítětem setkat. Prosím vás, bavme se o reálném životě, a ne o ideologii. (Potlesk levé části sálu.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Jiří Koskuba je také další přihlášený s faktickou poznámkou do rozpravy. Takže mu dám také dvě minuty.
Poslanec Jiří Koskuba: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl jsem mlčet, protože jsem očekával, že tato Sněmovna projeví aspoň trochu tolerance. Ovšem řeč pana zpravodaje mě donutila k tomu, abych vylezl za tento pultík.
Dámy a pánové, nikdo z nás, z opozice, snad nechce zjevně a ani skrytě zpolitizovat zdravotnické zákony. Paní senátorka zde vám jasně řekla, v kolika bodech přijatý zákon skřípe a že se o tom chceme bavit. Já se vůbec nestydím za to, že jsem si kromě poslaneckého mandátu podržel i profesi lékaře. Já daleko lépe, a nerad se vytahuji, než pan zpravodaj vím, v čem to skřípe.
Všichni, co jste zde hovořili, používáte stále slovo pacient. Jestli se nemýlím, to jsme kromě jiného tím zákonem zlikvidovali a máme z pacientů po staletích klienty. To jenom tak na okraj.
Tady se nejednalo jenom o to, kdo z komory může, či nemůže nahlížet do dokumentace, byť díky tomuto zákonu my čím dál tím více chorobopisů právě komoře předkládáme, protože i příbuzní a klienti jsou tak zmateni, že si stále stěžují na spoustu věcí. A dámy a pánové - já se omlouvám za to slovo - často si stěžují i na blbosti. Protože oni už vůbec nevědí, co se v tom zdravotnictví děje. ***