(16.40 hodin)
(pokračuje Ohlídal)
Zajímalo by mě také, jestli má paní Šrámková nějaký stupeň bezpečnostní prověrky a jestli vůbec takové materiály mohla vézt. Zda nebyl porušen zákon nebo některé bezpečnostní předpisy. Dále se zjistilo, přesněji řečeno novináři zjistili, že při jízdě tímto autem paní Šrámková použila přednostního způsobu jízdy pomocí majáčku. Tím, že jste nebyla v autě, myslím, že byl jistě porušen také nějaký předpis.
Chci se vás, vážená nepřítomná paní ministryně, zeptat, zda víte, jestli byly porušeny při této záležitosti bezpečnostní předpisy či nějaký zákon. To je moje otázka a prosil bych o odpověď.
Nepříjemné je, že paní ministryně se mi omlouvala, že místo na ústních interpelacích bude na jednání podvýboru. A znovu musím podotknout, že její chování mě velmi překvapuje, protože opět nedostála své ústavní povinnosti. Přednost musí mít interpelace před jakýmkoli jednáním podvýboru. Čili to si dovoluji na závěr paní ministryni ostře vytknout.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane poslanče. Paní ministryně vám určitě odpoví písemně v zákonné lhůtě.
Další interpelaci, pořadové číslo 10, vznáší paní poslankyně Vlasta Bohdalová na ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka ve věci veřejně prospěšných prací. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.
Poslankyně Vlasta Bohdalová: Vážený pane ministře, vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, ve své interpelaci bych vám ráda popsala pondělní zážitek ze své poslanecké kanceláře. Navštívila mě paní, které je 55 let, má středoškolské ekonomické vzdělání, aktivně vládne němčinou i angličtinou, z obou jazyků má státní zkoušky. Celý život pracovala na různých pozicích v bankách, firmách. Před dvěma lety přišla z důvodu redukce ve firmě o zaměstnání. Nutno připomenout, že byli propuštěni především zaměstnanci po padesátce. A tehdy začalo její martyrium se sháněním nového zaměstnání. Byla již na desítkách pohovorů, leč marně. Vždy dostali přednost uchazeči mladší s daleko menší kvalifikací. Ona dáma tedy přijala povinnost účastnit se veřejně prospěšných prací. Pracuje jako uklízečka v charitě. Stát za ni tedy platí povinné zdravotní a sociální pojištění ve výši 1 080 korun, jiný příjem nemá. Podotýkám ovšem, že je vdaná a rodina žije z příjmu manžela, který odpovídá republikovému průměru. Tím, že za veřejně prospěšnou prací musí dojíždět, zatíží rodinný rozpočet výdajem na MHD ve výši 600 korun měsíčně.
Ona paní se tedy začala ptát, zda je to správné. Vykonává veřejně prospěšné práce, přitom si stále hledá zaměstnání. Na úřadu práce jí řekli, že se musí ptát na vašem ministerstvu. Poslala tedy dotaz i tam a tam ji odkázali na jejího poslance, a tudíž skončila v mé kanceláři.
Ptám se tedy. Když se s kolegy ze sociálního výboru budeme tímto problémem zabývat a připravíme novelu, aby byla tato nespravedlnost odstraněna, s placením dopravy na veřejně prospěšné práce, podpoříte nás, nebo se aspoň nad tímto problémem zamyslíte? A můj druhý dotaz: Co dělá Ministerstvo práce pro to, aby byla na trhu práce odstraněna diskriminace lidí nad 50 let, z nichž je více než 50 % žen?
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, paní poslankyně. Pan ministr Drábek bude reagovat. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní poslankyně, pravděpodobně tady došlo k mýlce a byla zaměněna veřejně prospěšná práce a veřejná služba, protože tady zaznělo, že dotyčná občanka byla zařazena na veřejně prospěšnou práci, a zároveň bylo tady řečeno, že za to nedostává žádnou odměnu, což samozřejmě není možné, nic takového nemůže nastat. Tedy bude asi vhodné, když tady řeknu, jaký je rozdíl mezi veřejně prospěšnou prací a veřejnou službou.
Veřejně prospěšná práce je nástroj aktivní politiky zaměstnanosti, kde za práci náleží odměna. Veřejně prospěšná práce je standardní nástroj aktivní politiky zaměstnanosti, který není nový. Právě je zaměřen především na uchazeče o zaměstnání, kteří jsou dlouhodobě vedeni v evidenci úřadu práce, tzn. jsou vedeni déle než pět měsíců, nebo na uchazeče, kde pro jejich individuální charakteristiky nebude možné zprostředkovat zaměstnání jiným způsobem. Takže právě jsou veřejně prospěšné práce zaměřeny na osoby starší 55 let nebo mladší 25 let, osoby pečující o dítě, osoby s nízkou kvalifikací, osoby zdravotně hendikepované, případně osoby ohrožené ztrátou pracovních návyků nebo sociálním vyloučením. A především je potřeba říci, že tento nástroj, veřejně prospěšné práce, je jedním z těch nástrojů, které také je možné financovat z Evropského sociálního fondu prostřednictvím projektů operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Abych řekl alespoň nějaké statistické údaje, tak letos jsme v tomto ohledu, tzn. ve veřejně prospěšných pracích, takovýmto způsobem podpořili přes 9 tisíc osob.
Odlišný od toho je systém veřejné služby. Veřejná služba je zaměřena na dlouhodobě nezaměstnané, kteří jsou nezaměstnaní typicky více než rok, a také na ty, kteří jsou nezaměstnaní opakovaně, kde je po několik let opakované přihlášení se a odhlášení se z evidence uchazečů o zaměstnání.
Tolik obecně a odpovím i na tu druhou obecnou otázku, co dělá Ministerstvo práce a sociálních věcí proti diskriminaci. No, na to je kompetenčně příslušný Státní úřad inspekce práce, který dohlíží kromě jiného také na dodržování jednak antidiskriminačních podmínek stanovených jednotlivými předpisy a samozřejmě i na řadu dalších věcí, které se týkají pracovněprávních vztahů včetně poptávky jednotlivých zaměstnavatelů po případných zaměstnancích. Kontrolní kompetence Státního úřadu inspekce práce je myslím poměrně přesně zákonem specifikovaná, tzn. že Státní úřad inspekce práce obecně sleduje nabídky zaměstnavatelů, nicméně rozhodně nemůže zasahovat do konkrétního výběru zaměstnanců v tom smyslu, že by mohl nařizovat konkrétnímu zaměstnavateli, koho má, nebo nemá ten zaměstnavatel zaměstnat. Ale samozřejmě pokud je takový případ, který tady byl uveden, že na nějaké místo byl přijat zaměstnanec, který byl preferován pouze z hlediska věku bez ohledu na ostatní charakteristiky, resp. pokud podle ostatních charakteristik toho uchazeče by bylo jasné a prokazatelné, že byl preferován uchazeč jenom proto, že má odlišný věk nebo jinou věkovou kategorii než ten uchazeč, který nebyl přijat, tak to je potom naprosto jednoznačně protiprávní jednání. A pokud je takové konání průkazné, tak je možné toho zaměstnavatele postihnout. Tolik k vymezení diskriminace.
Dovolte mi, abych se vrátil k tomu konkrétnímu případu. Samozřejmě je vždycky možné, že dojde k nějaké lidské chybě, k nějakému pochybení konkrétního pracovníka. Úřad práce České republiky má 8 tisíc zaměstnanců, a samozřejmě pokud dojde k nějaké chybě, tak je třeba tu chybu napravit. Já bych požádal o konkrétní data k tomuto případu a samozřejmě si prověřím, nakolik, zda a jakým způsobem tam došlo případně k jednání, které je nepatřičné, a velmi rád se tím budu konkrétně zabývat.
Tedy děkuji za ten podnět a prosím jenom o identifikaci dotyčné občanky, tak abych to mohl konkrétně prověřit. ***