(15.20 hodin)
(pokračuje Řihák)
Proč by to probůh měla dělat ta obec? Vzpomeňte si na některé filmy na Nově nebo v České televizi, kdy máte týrané koně. On si každý myslí, že ti lidé, kteří možná týrají ta zvířata, a vidíme to v televizi, že je týrají, že z toho mají nějakou zábavu, ale většinou je to přece proto, že ten zemědělec krachuje, nemá peníze na krmení a nemá čím krmit, takže tento zemědělec nebude mít ani peníze na to, aby té pověřené obci potom ty peníze dal. Proto jsme se snažili, abychom těm obcím ulehčili, aby nemusely počítat v rozpočtu s těmito penězi. Ono jestli to je deset, dvacet, třicet, sto tisíc, tak pověřenou obec - já jsem starosta pověřené obce, tak asi mám i střet zájmů, to nahlašuji dopředu - tak to není problém, ale půl milionu, milion, to musíte přece, kdo děláte rozpočty v rámci samosprávy, ne státní správy, hlasovat na zastupitelstvu. A udělejte si dneska jeden dva miliony rezervu! Prostě ty obce dnes nemají, aby šly a za měsíc vytáhly půl milionu za krmení nějakého stáda.
Další věc. Jestli si někdo myslí, že potom by ta věc propadla a že by třeba ti vyhublí koně nebo krávy mohli přijít na jatka a z těch jatek že by se refundovaly peníze obcím, tak to je totální nesmysl, protože většinou se jedná o kachektická, to znamená vyhublá zvířata, která vám každý veterinář zabaví, a budete rádi, když je určí ke krmení zvířat. Většinou tato zvířata jdou do kafilerie. A v dnešní době, když něco přivezete do kafilerie, tak naopak musíte zaplatit za to, že to tam někdo ze zákona uspořádal tak, jak má, a není to jako dřív, že vám ještě platili za surovinu. Dneska je to právě obráceně. V tom my vidíme velký problém, proto jsme vám to vrátili.
Já bych vás chtěl požádat, abyste podpořili senátní verzi.
Když jsem tu byl někdy před půl rokem, tak jsem tady mluvil o domácích porážkách. Podobně mluvil i pan ministr, který říkal: Senát nemá pravdu. A vy jste sami novelizovali zákon o veterinární péči a to, co tady mám, to všechno bylo ve veterinárním zákoně, který jsme vám poslali. Kdybyste tenkrát hlasovali pro veterinární zákon v té podobě, tak jste dneska nemuseli zákon na ochranu zvířat proti týrání novelizovat. Neměli jste tam žádnou vyhlášku, odkaz na vyhlášku, podle zákona jste mohli dávat povinnosti těm soukromníkům, kteří žádali o ta povolení, protože dneska můžete dávat povinnosti pouze podle zákona a vyhlášky a ne nějakého ministerského nařízení.
Takže si myslím, že je potřeba vás požádat, abyste podpořili senátní verzi. Je to verze, která v tomto ohledu je dobrá. Já vám děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane senátore. Budeme pokračovat písemnými přihláškami. Tyto přihlášky podali pan poslanec Paroubek a pan poslanec Seďa. Ale omlouvám se, pane poslanče, ještě se přihlásila s přednostním právem paní poslankyně Klasnová. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Kateřina Klasnová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo a děkuji i panu poslanci Paroubkovi, že mě před sebe pustil.
Když jsme projednávali novelu zákona o ochraně zvířat proti týrání na plénu Poslanecké sněmovny, tak jsem předkládala několik pozměňovacích návrhů včetně definice útulku. Ten dnešní nedefinovaný stav nahrává podvodníkům, kteří např. dostávají charitativní dary jako krmivo a to pak rozprodávají dál, aniž by se příliš starali o samotná zvířata. Přitom ale nejsou vedeni jako útulek, a tak je Státní veterinární správa nemůže plně zkontrolovat. V evropském právu přitom definice útulku existuje a myslím, že by zvířatům a poctivým provozovatelům útulků pomohla i u nás. I když byly moje pozměňovací návrhy vypracovány ve spolupráci nejen s ochránci zvířat, ale také s Komorou veterinárních lékařů, neprošly zde v Poslanecké sněmovně, stejně tak jako neprošel i původní vládní návrh na novelizaci zákona o Policii České republiky, který měl v souvislosti s problematikou týraných zvířat upravit právo vstupu Policie České republiky do vyjmenovaných prostor v případě podezření, že se tam nachází týrané zvíře.
Já si teď dovolím trošičku rýpnout do Poslanecké sněmovny. Byť se Poslanecké sněmovně často přezdívá - a tomuto jednacímu sálu - bestiárium, ochrana zvířat není příliš oblíbeným tématem zde v Poslanecké sněmovně a bohužel se nedaří získat patřičnou podporu.
Dnes budeme hlasovat o návrhu, který nám vrátila horní komora. Já jednoznačně podporuji senátní přenesení nákladů za týraná zvířata z obcí na stát. Náhradu uvedených nákladů uhradí státu pachatel správního deliktu. K tomu však ještě musím dodat: péče o odebraná týraná zvířata je pouze důsledkem celkového stavu v oblasti chovu zvířat. Bohužel ale nikdo neřeší příčiny, proč je tolik zvířat v útulcích a proč péče o ně stojí stále více peněz.
V době současné krize se neustále zvyšuje počet množíren zvířat, kde tato doslova živoří v bezútěšných podmínkách. Jejich potomci pak často končí jako nevhodný dárek, opuštění či vyhození přímo z množírny někam do lesa. Rovněž tzv. chovných jedinců, kteří již dále nejsou schopni vyrábět další potomky, se majitelé těchto množíren zbavují bez jakýchkoli skrupulí velmi nehumánními způsoby. Hlavním důvodem existence množíren, což je pouze jeden z problémů problematiky ochrany zvířat, zvláště u slabších sociálních skupin obyvatel České republiky, je možný nezdaněný přivýdělek. Finanční úřady tyto příjmy nesledují a ani na ohlášení se jimi nijak nezabývají s odůvodněním, že to lze prokázat pouze velice obtížně a podmínky kontroly pro tento druh podnikání prý neexistují. Přitom právě podmínky dává stát svými zákony, má je kontrolovat a regulovat svými správními orgány a institucemi. A v tom právě stát selhává na plné čáře. Je tedy minimálně morální povinností státu nepřenášet náklady v důsledku stavu, který sám nepřímo zavinil, na obce. Obce samy zákonné podmínky chovu zvířat přímo ovlivnit nemohou.
Nakonec bych ráda apelovala na své kolegy: Je třeba začít řešit příčiny, a ne jen hasit důsledky. V oblasti ochrany zvířat se chová stát jako doktor, který svým pacientům pouze předepisuje prášky proti bolesti, ale samotnou nemoc neléčí.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, paní poslankyně. A nyní je přihlášen do rozpravy pan poslanec Paroubek, připraví se pan poslanec Seďa. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, máme rozhodnout o změně, o možné změně zákona na ochranu zvířat proti týrání. Chtěl bych uvést, když už to tak hezky uvedl pan senátor Řihák, že je ve střetu zájmů, tak i já jsem ve střetu zájmů jako spolumajitel psa, andulky, akvarijních rybiček a želvy spolu se svou dcerou, která mě jistě v tomhle podpoří.
Podstatou novely je uvedení do souladu našich zákonů s evropskou právní úpravou. Bohužel formulace této zákonné předlohy je svou komplikovaností poněkud poplatná unijní legislativě. Chápu tedy, že jste někteří z vás a také mnoho kolegů z horní komory Parlamentu společně vyslovili nelibost nad důsledným výčtem forem možného týrání zvířat nebo nad absurdně znějícími administrativními povinnostmi chovatele prasat.
Dovolte mi citovat Antoina de Saint-Exupéry: "'Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal,' řekla liška malému princi."
Člověk k sobě zvíře připoutal před mnoha tisíci lety. Pochopil, že mu bude k užitku. Pominu jeho přínos nutriční. Zvíře se stalo pomocníkem při lovu, strážcem a ochráncem majetku. Postupem času se lidé naučili oceňovat i další pozitivní aspekty přítomnosti zvířat. Pes se stává pro mnohé hendikepované neocenitelným druhem, zajišťuje nevidomým bezpečný pohyb, dětem s tělesným postižením prokazatelně pomáhá fyzický kontakt se zvířetem, ať už se jedná o zmiňované psy, nebo koně. Fenoménem dnešní doby je, ať už se nám to líbí, nebo ne, partnerství člověka a domácího zvířete.
Je otázkou pro sociology, proč se lidé tak často obklopují čtyřnohými tvory na úkor soužití s partnerem. Mladé dvojice odkládají narození potomka a společně se starají o psa či kočku nebo papouška, pro starší lidi je často čtyřnohý společník jejich nejbližším druhem. ***