(12.00 hodin)
(pokračuje Dienstbier)
Zásadní skutečně je, že pokud tato úprava bude přijata, tak se zbourá ten byznys s malými pohledávkami. Myslím si, že je doopravdy nepřiměřené, aby tady ze stokorunové nebo tisícikorunové pohledávky vznikaly náklady na vymáhání a následnou exekuci řádově v desítkách tisíc korun.
Nakonec i ta zadluženost, která díky tomu vzniká - dnes se třeba mluví zhruba o 70 tisících důchodců, kteří už jsou v exekuci, a ty počty zřejmě budou narůstat tím, jak se například zmrazuje valorizace důchodů, zvyšuje se řada nákladů a lidé se dostávají do sociálně mnohem složitější situace, takže lze doopravdy očekávat velmi zásadní nárůst počtu případů, kdy takto budou pohledávky vymáhány. A nakonec tu sociální situaci stejně stát bude muset řešit. Myslím si, že je lepší tomu předejít a přijmout pravidla hry, která jsou srovnatelná s jinými evropskými zeměmi a která umožní vymáhání pohledávek na jedné straně, ale na druhé straně nebudou likvidovat dlužníky.
Možná poslední poznámka. Současný stav už vede nejen k tomu, že jsou dlužníci likvidováni, ale že už se ke svým penězům často nedostanou ani věřitelé, protože pokud je na někoho více exekucí, tak než se uspokojí první v pořadí, tak další věřitelé nemají vůbec žádnou šanci. Myslím si, že pohledávky se mají vymáhat, mají se vymáhat způsobem nelikvidujícím dlužníky a takovým způsobem, aby i věřitel byl uspokojen. Myslím si, že jak teritorialita, tak zavedení principu bagatelity k tomu mohou přispět.
Chtěl bych vás proto požádat o podporu senátní verze zákona. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Staněk, který je zpravodajem, mě požádal, aby mohl vystoupit, tak mu dávám slovo. Prosím.
Poslanec Pavel Staněk: Děkuji, pane místopředsedo. Já budu stručný ve své replice, nicméně si dovolím říci asi tolik. Já jsem zaznamenal na billboardech některých hejtmanů v České republice právě toto téma regulace exekutorů jako nosné téma kampaně ČSSD, takže mě nepřekvapuje ani rétorika, kterou tady provádí právě pan senátor, přičemž sám také kandiduje v příštích volbách, resp. v prvních volbách, do úřadu prezidentského. Je to možná právě součást i toho postoje.
Nicméně si myslím, že to není pravda. Zejména se bavíme o teritorialitě. Teritorialita tady byla zmiňována x-krát a bavili jsme se o tom poměrně dlouho. A je velmi nefér říci, že to zreguluje a zavede pořádek apod. Já si myslím, že na to není ani v tuto chvíli připravena ta struktura, protože některé okresy mají třeba jednoho, některé by možná neměly ani jednoho exekutora a musel by se zavést nový systém. Podle mě to není úplně to správné, to, co tady má být předmětem dnešního schvalování. Myslím si, že regulace, kterou už přináší návrh, který sem byl poslán vládou, následně dopracováván, půl roku se přepracovával, dopracovával na ústavněprávním výboru, je podle mne dostatečnou regulací a zárukou toho, že neduhy, které tady zmiňoval pan senátor, by měly být odstraněny.
Pokud jde o konkurenci, já si naopak myslím, že by měla být konkurence, že by věřitel, a tak byl také ten princip původně v zákoně postaven, měl mít možnost si vybrat svého exekutora, ne že mu bude přidělen zrovna ten, který třeba pospává v některém okrese. To je jedna teze, kterou jsem chtěl zmínit.
Druhou tezí, a tím skončím, jsou právě ty bagatelky a v tom se také lišíme. Já si, dámy a pánové, myslím, že pokud bychom s bagatelními pohledávkami nakládali tak, jak je tady jakoby víceméně vnímáno a nám podsouváno, mohlo by to také vést k tomu, že se nebude potom už vymáhat vůbec nic a některé bagatelní pohledávky se stanou naprosto nevymožitelné, a tím se možná trošku regulace zvrhne v deregulaci.
Já se domnívám, že to, co tady bylo v základních tezích, které tu byly předneseny a které také jsou obsahem senátního návrhu, abychom se toho vyvarovali a abychom skutečně setrvali na naší původní podobě, kterou jsme schválili ve třetím čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď bych dal slovo řádně přihlášeným do rozpravy. Pan poslanec Jiří Paroubek je tady jako první na tabuli. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, určitě ani vládní návrh ani senátní návrh zákona nejsou vzory dokonalosti. Senát vrací Sněmovně návrh zákona, který projednala. Já musím říci, že i když některé záležitosti v senátním návrhu jsou mi docela sympatické, myslím princip bagatelity, a velice bych se přimlouval, jak jsem poslouchal pana ministra spravedlnosti, tak ten zákon vidí vcelku zdravě kriticky, a pokud dnes projde, tak by se třeba zrovna touto záležitostí mohl zabývat a udělat třeba časem příslušnou novelu, nebo v krátkém čase příslušnou novelu. Ale pokud mám srovnat kvalitu těch dvou zákonů, tak si přece jenom myslím, byť vystupuji velice kriticky ve vztahu k vládě, tak dnes musím udělat výjimku, že přece jenom tento návrh je trošku kvalitnější než návrh Senátu.
Především nesouhlasím se změnou článku III bodu 17 návrhu zákona, který se pokouší novým zněním ustanovení § 28 exekučního řádu zavést teritorialitu v exekucích prováděných soudními exekutory. To je podle mě velmi diskutabilní.
Podle názoru Senátu by měl být místně příslušným exekutorem k provedení exekuce exekutor se sídlem v obvodu exekučního soudu. Já jsem zde včera brojil proti kartelizaci a proti monopolům a hovořil jsem o tom, že je potlačována v řadě oborů konkurence kartelovými dohodami. Hovořil jsem zde o potravinách. Ani jsem netušil, že včera v jednom deníku se objeví marže jednotlivých řekněme obchodních řetězců. Ta mě úplně šokovala. Jen tak mimochodem, ve většině z nich se pohybuje přes 20 % a přes 30 %, což mi dává odpověď, proč ceny českých potravin jsou zhruba o třetinu vyšší než ceny německých potravin.
Ale zpátky k tomuhle. Jestliže se mi to nelíbí v jedné oblasti a ve více oblastech - hovořil jsem také o cenách energií a dalších cenách -, tak nebudu podporovat tento princip v oblasti, která je samozřejmě důležitá, ale po mém soudu bych ustoupil z toho principu. Tenhle nenápadný návrh je ve skutečnosti do jisté míry revolučním zásahem do exekučního práva a z mého hlediska jasným krokem zpět.
Smyslem exekuce je, pokud se nemýlím, rychlé vymožení přiznané pohledávky, a velice podtrhuji, co tady říkal senátor Dienstbier, také bez poškození toho, z nějž se pohledávka vymáhá. S tím přece nemá žádný teritoriální princip nic společného. Nesouhlasím s tím, aby občan neměl možnost si vybrat soudního exekutora podle své vůle a musel se obracet jen na exekutora předem určeného. Nemyslím si, že to je rozumné, nemyslím si, že je možné srovnávat exekutory, při vší úctě k nim, se soudci, nebo se soudy, protože ty mají svoji jasnou, to je orgán státní moci, takže je to jedna z mocí v rámci demokratického státu. A tak já to beru, ale exekutora přece jenom vidím trošku jinak. Jestli někdo je méně úspěšný, tak by měl chybu hledat třeba v sobě, a ne si zařizovat v podstatě kartelovou dohodou nějaký monopol, nebo tady dokonce zákonem. Takže jsou exekutoři vysoce výkonní, jejichž úspěšnost a hlavně rychlost vymožení pohledávek je i přes obrovský počet exekucí, které řeší, obdivuhodná, a pak jsou ti, kteří třeba dlouhá léta také nic nevymohou a nevymohou ani bagatelní pohledávky.
Tady si myslím u bagatelních pohledávek, a to bych rád podtrhl, že by bylo dobré se tou věcí znovu zabývat a přijít s nějakým řešením, protože to je velké společenské zlo, kdy z malé titěrné pohledávky se stane mnohatisícová pohledávka. Je potřeba se podívat na zábrany, které se snad v poslední době udělaly, zda jsou dostatečné. ***