(10.40 hodin)
(pokračuje Petr)
A aby to nebylo jednoduché, tak my ještě ty stavby rozdělujeme do čtyř skupin, pro které vždycky platí jiný termín. Ale v průměru lze říci, že náš zákon zpřísňuje tu normu o čtyři roky. Takže jestli máme tolik peněz, prosím, ale já si myslím, že v daném okamžiku je otázka peněz a stavebnictví spolu svázána jako - já neznám vhodný příměr.
Takže otázka dnes zní: Zpracování novely zákona o energetické náročnosti staveb ve smyslu normy Evropské unie nebylo ničím jiným než splněním této normy, poněvadž jsme opět zpozdili období, kdy tato norma byla projednávána v Evropském parlamentu, kdy jsme byli schopni dávat své podněty a snažit se zmírnit dopady, které tato norma bude mít na Českou republiku. Nejzávažnější však je, že z hlediska termínů staveb, které musí splňovat u soukromých staveb v Evropské unii až datum 1. 1. 2021, jsme si stanovili termín 2016. Nevím, zdali je to správné, ale já to chápu jako stěžejní nedostatek tohoto zákona.
Na závěr svého vystoupení takovou úvahu. Nebývá zvykem, aby opoziční poslanec citoval vyjádření, které přednesl ministr koaliční vlády. Jedná se o citaci prohlášení pana ministra Kuby, který prohlásil, že mnohdy v Bruselu přijímáme evropské směrnice bez boje, bez ohledu na to, co nás to bude stát a co nám to přinese. Beru to a je to pravda. Na druhé straně však musí být nějaká poznámka na závěr - pane ministře - že nechápu váš přístup k zákonu, který zpracovávalo vaše ministerstvo, a to je horní zákon, kdy tyto zásady šly úplně někam do háje a kde rozhodující bylo, abychom vyhověli jednomu panu poslanci s vizáží anglického džentlmena, který nepatří ani k levici ani k pravici, ale je pro vás rozhodující osobou.
Já doporučuji, abychom podpořili návrh prezidenta republiky a novelu zákona zamítli. Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Břetislavu Petrovi. Nyní dostane slovo pan poslanec Jiří Šlégr. Prosím.
Poslanec Jiří Šlégr: Děkuji za slovo, vážená paní předsedkyně. Vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, nebudu předstírat, že jsem na dané téma odborníkem. V posledních dnech se však na mne jako na poslance za Ústecký kraj obrátil jménem významného průmyslového podniku jeho zástupce pan Ondřej Šrámek se žádostí o podporu novely zákona o hospodaření s energií, kterou po vetu prezidenta Václava Klause právě projednáváme. Myslím, že nebude vůbec od věci seznámit vás s jeho pohledem na danou problematiku.
Argumentace prezidenta Václava Klauze při vetu zákona o hospodaření s energií je mylná. Odůvodnění je v jeho podání klasika. Údajně jde o nadbytečnou regulaci ze strany státu a samozřejmě, jak jinak u Václava Klause, i Evropské unie. Je však nutné vyjasnit, že se zde ve skutečnosti nejedná o žádný spor o volný trh. Navíc není žádnou pravdou, že veškeré státní zásady jsou vždy kontraproduktivní. Liberální zásady, ke kterým se Václav Klaus hlásí, vycházejí z toho, že jednotlivci se na trhu rozhodují efektivně a státní ingerence by je neměla zbytečně omezovat. Tato teze je ale založena na několika nevyslovených předpokladech, zejména na nízkých transakčních nákladech, dobrých informacích účastníků trhu, absenci externalit a hlavně na opakování transakcí.
Dobrý příklad je zde každodenní nákup rohlíků. Transakční náklady jsou mizivé, rohlík je velmi jednoduchý, externality jsou marginální a hlavně - transakce se každý den opakuje, čili případné chybné rozhodnutí je velmi snadno napravitelné druhý den. Volný trh tedy v případě rohlíků funguje skvěle a státní ingerence by byla opravdu nadbytečná. Bavíme-li se ale o sektoru budov, všechny tyto bariéry trhu jsou ve velké míře přítomné, a proto rozumná regulace směřující ke snižování těchto bariér je oprávněná. Příkladem budiž třeba regulace statiky budov. Je to problematika příliš komplexní na to, aby jí každý jednotlivec byl schopen adekvátně porozumět, a zároveň náklady případné chyby, např.zřícení domu, jsou fatální a nenapravitelné. Nastavení požadavků na statiku budov proto není v rozporu, ale naopak v souladu s volným trhem, protože eliminuje nekalou konkurenci padajících domů.
Pojďme nyní konkrétně k připomínkám prezidenta Klause, které lze shrnout do čtyř bodů.
Za prvé. Zákon zavádí energetické standardy, které podraží stavby a nepřinesou benefit. To je nepřesné v tom, že požadavky na energetickou náročnost nejsou nic nového. V našem stavebním řádu jsou již od 70. let a od té doby se jen postupně zvyšují, což logicky vyplývá z neustále rostoucích cen energie. Druhá nepřesnost je strašení vysokými vícenáklady. Bavíme-li se o nízkoenergetických domech, tak ty se dnes staví již běžně. Pasivní domy mají vícenáklady na úrovni cca 5 až 10 %, které se ovšem díky úspoře energie rychle vrátí. Co je ale důležitější, směrnice zavádí požadavky na úrovni tzv. nákladového optima, tedy na ekonomicky racionální úrovni, což by každý liberál měl přivítat. Tím, že nákladovou optimalizaci provede stát pro všechny hlavní typy budov, značně ulehčí všem jednotlivcům, kteří potom nebudou muset pro tyto budovy kalkulaci provádět sami. Zákon tak posouvá budovy k ekonomicky optimálnímu stavu za snížených transakčních nákladů.
Za druhé. Prezident tvrdí, že zákon nutí stát i soukromníky rekonstruovat, i když by sami nechtěli. Toto je zcela chybná argumentace, protože žádná taková povinnost rekonstruovat domy ve směrnici ani v zákoně prostě a jednoduše neexistuje. Zákon pouze specifikuje, na jaké úrovni rekonstruovat, opět podle požadavků postupně se zvyšujících od 70. let, ale pouze pokud se vlastník k tomu sám rozhodne.
Za třetí. Václav Klaus dále uvádí, že zákon zavádí energetické štítky. Energetické štítky mají za úkol snížit transakční náklady a komplexitu. Z příkladu domácích spotřebičů, kde již štítky jsou dobře zavedeny, víme, že spotřebitelé racionálně chtějí zohlednit informaci o provozních nákladech ve svém rozhodování, avšak potřebují k tomu jasný a uchopitelný nástroj. Podobnou funkci hraje i údaj o spotřebě u automobilů. Pokud víme z těchto odvětví, že štítky fungují a pomáhají spotřebitelům v jejich rozhodování, není jasné, proč se jim hystericky bránit u budov. Nehledě na to, že štítky jsou zavedeny několik let a aktuální novela jen logicky rozšiřuje jejich využití do oblasti transakcí s nemovitostmi. ***