(18.30 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Rád bych také připomenul, že ten, kdo kladl odpor proti takovému zvyšování DPH, byli poslanci České strany sociálně demokratické. Chci připomenout, že jsme proti přijetí zákona o zvyšování DPH v roce 2011 nasadili všechny možné kroky včetně parlamentních obstrukcí. Jistě si vzpomenete i veřejnost si vzpomene na to, že to byla sociální demokracie, která vyhlásila parlamentní obstrukci. Blokovali jsme a snažili jsme se zablokovat přijetí vládního daňového balíčku, který obsahoval zvyšování daně z přidané hodnoty. Tehdy jsme se od žádného poslance ani ODS ani Věcí veřejných nedočkali v této věci podpory. V letech 2010, 2011 a v první polovině roku 2012 všichni poslanci Věcí veřejných, ODS i TOP 09 podporovali zvyšování daně z přidaného hodnoty a její sjednocení na úrovni 17,5 % od příštího roku.
Tolik k tomu, jak se vyvíjely sazby DPH. Já myslím, že je potřeba to připomínat. Je potřeba jasně popsat odpovědnost a je potřeba také odlišit dvě daňové politiky, které tady byly v minulých letech realizovány. Daňová politika sociální demokracie byla založena na daňové progresi, to znamená vyšším zdaňování vyšších daňových příjmů u těch, kdo jsou příjmově nejsilnější, zatímco politika pravicových vlád v uplynulých letech byla založena na zvyšování daně z přidané hodnoty, to znamená na vyšším zdanění sociálně citlivých položek - na vyšším zdanění potravin, léků, bydlení, dodávek tepla, jízdenek ve veřejné dopravě a dalších. To je ta základní odlišnost mezi daňovými politikami, které se tady realizovaly do roku 2007 a po roce 2007.
To byla první poznámka k historii zvyšování daně z přidané hodnoty.
Druhá věc se týká onoho zvláštního způsobu, jakým tady pravice mění daně. Myslím si, že ve vyspělé společnosti, v civilizované zemi by nemělo docházet k tomu, že se reformy realizují jako experimenty, které fungují systémem pokus-omyl. Odpovědná vláda by měla všechny změny zákonů a pravidel pro fungování společnosti včetně fungování ekonomiky dopředu dostatečně promyslet. Dopředu dostatečně promyslet tak, aby potom sama nemusela zbrkle a na poslední chvíli měnit vlastní reformy. Jenže nic takového se v naší zemi neděje. Pravicové reformy nejenže jsou vymýšleny tady u nás v zásadě na koleně, vláda je připravuje s nedostatečným expertním zázemím. Změny zákonů se dohadují čistě politicky, aniž by byly opřeny o nějaké relevantní ekonomické podklady, ale dochází k tomu, že my se vlastně ani neinspirujeme tím, co se osvědčilo a co funguje v podobných zemích, jako je Česká republika. My přece nemusíme, já to znovu tady opakuji, my nemusíme vymýšlet náš daňový systém odpočátku. My se přece tolik nelišíme od zemí, jako je Rakousko nebo jako Německo nebo Francie nebo třeba Holandsko. Proboha, nemusíme vymýšlet náš daňový systém odpočátku, ale chováme se tak, jako bychom měli být průkopníky nebo jakýmisi daňovými mičurinci, kteří budou tady Evropě ukazovat, jak se to s tím daňovým systémem dělá. Většinou to končí fiaskem.
Bylo zbytečné, že jsme tady v České republice několik let zdaňovali tzv. superhrubou mzdu. Opět, byl to český výmysl, jakýsi patvar, který tady vznikl v době Topolánkovy vlády. Teď od toho Nečasova vláda ustupuje. Zbytečně jsme tady zaváděli něco, co se ukázalo, že nefunguje. Úplně stejně rovná daň. Prostě ta ideologická zaťatost, kterou tehdy předvedla Topolánkova vláda v situaci, kdy si to republika absolutně rozpočtově ani sociálně nemohla dovolit, tak tady zavedla rovnou daň a ukázalo se, že to je věc, která je zcela nesmyslná. Opět zase se to tady ruší. A chci připomenout - žádná vyspělá země na Západě nemá rovnou daň. Ano, platí, v některých těchto zemích se o tom vedla debata, ale byla rychle opuštěna. A dokonce pravicové konzervativní strany, ať už to byly v Británii, nebo v Německu, okamžitě od té debaty utekly, protože myšlenku rovné daně ani z rozpočtového ani sociálního hlediska prostě nechtěly hájit proti odporu většiny společnosti i proti svým vlastním pravicovým voličům.
Čili experimentujeme, bohužel, stojí nás to zbytečné peníze, stojí nás to zbytečný čas. A úplně krásně se to ukazuje na tom zmatku s daní z přidané hodnoty. Myslím si, že občané už v tom musí mít úplný chaos. Obávám se, že kdybyste se deseti lidí zeptali, jaká tady bude od 1. ledna platit sazba daně z přidané hodnoty, tak pravděpodobně devět lidí z deseti vám na to nedokáže uspokojivě odpovědět prostě proto, že sazby se tady mění každý rok, anebo nejlépe každého půl roku.
Čili pravicová koalice se dohodla na sjednocení sazeb DPH na 17,5 % a tatáž pravicová koalice úplně se stejným premiérem a úplně se stejným ministrem financí se teď dohodla, že to nebude 17,5 %, ale že to tedy bude 15 a 21 %. Opět velmi rychle, bez jakékoliv analýzy. Teď se ukazuje, že sami si to ve svých řadách nedokázali dostatečně vydiskutovat. Máme tady rebely uvnitř Občanské demokratické strany, takže vlastně ani není jasné, jestli ten daňový balíček, který tady předložil ministr financí jako něco, na čem trvá, jestli ten zdražovací balíček, se kterým tady předseda vlády jasně spojil otázku případné demise vlády, tak jestli se tady ještě nebude dál měnit v Poslanecké sněmovně, jestli tady ještě nedojde k nějakým dalším pokusům a posunům. A já nevím, na základě čeho bude docházet k těm změnám a na základě jakých analýz se tady budou ještě v Poslanecké sněmovně měnit různé daňové sazby. A popravdě řečeno, já se toho upřímně děsím, protože tento systém ve stylu Pata a Mata, který tady vláda předvádí, tak v Poslanecké sněmovně může být jenom horší. Prostě lepší už to tady být nemůže.
Myslím, že my jsme asi jediný parlament, jediný parlament dneska v Evropě, kde se vymýšlejí daňové sazby a kde to není jasná odpovědnost vlády a Ministerstva financí. Čili mám velký strach z toho, co ve finále z toho daňového balíčku bude. A jasně říkám, že jako sociální demokraté se od tohohle zdražovacího balíčku distancujeme. A také chci říci, že nemáme ambici do toho zdražovacího balíčku zasahovat pozměňujícími návrhy. Tu ambici nemáme proto, že nemáme většinu v Poslanecké sněmovně. Naše návrhy neprojdou. To se koneckonců ukázalo v uplynulých dvou letech, že schopnost vládní koalice akceptovat jakékoliv připomínky opozice se tady limitně blíží nule, nebo je dokonce záporná. To znamená, i kdybychom navrhovali pozměňující návrhy, tak je jasné, že pravicová většina nám tady ty návrhy zamítne. Čili my se od zdražovacího balíčku distancujeme. Jednoznačně nesouhlasíme se zvyšováním daně z přidané hodnoty. Budeme hlasovat proti němu.
Nevím tedy, jak to bude řešit pan premiér, ale chci jasně říci, že v Senátu, pokud v Senátu udržíme většinu i po senátních a krajských volbách, tak ten daňový balíček zamítneme jako sociální demokraté. Čili určitě pokud udržíme v Senátu většinu, tak o něm bude muset znovu hlasovat Poslanecká sněmovna a vládní koalice bude potřebovat 101 hlas na to, aby případné veto Senátu tady přehlasovala. To také jasně říkám otevřeně, aby už bylo jasné na začátku, co se s tím daňovým zdražovacím balíčkem bude odehrávat, pokud tam budou návrhy, se kterými vláda ten balíček do Poslanecké sněmovny předložila.
A ještě jedna poznámka na okraj toho tématu, které tady dnes budeme diskutovat. Mýtus sjednocování sazeb daně z přidané hodnoty. Nás tady ODS roky a roky krmila pohádkou o tom, že v rámci Evropy existuje trend sjednocování sazeb daně z přidané hodnoty. Dokonce někteří komentátoři, kteří už z toho byli v zásadě zhlouplí, to opakovali a říkali, že v Evropě existují dokonce pravidla a že musíme sjednotit daň z přidané hodnoty a že to vyplývá z nějaké evropské legislativy.
Já chci jasně říci, že když se podíváte na vývoj sazeb daně z přidané hodnoty v Evropě, tak bohužel dochází ke zvyšování sazeb DPH. Je to trend, který lze vysledovat v uplynulých letech. Říkám bohužel, protože to nepokládám za rozumné z hlediska udržení sociální soudržnosti společnosti. Ale rozhodně neexistuje žádný trend sjednocování sazeb daně z přidané hodnoty. Absolutní většina zemí Evropské unie má dvě, nebo dokonce více sazeb daně z přidané hodnoty. To znamená, není žádný trend sjednocování DPH a už vůbec není žádná povinnost v rámci Evropy, aby se sjednotily sazby daně z přidané hodnoty. Je pravda, že DPH je v rámci evropské legislativy regulovanou daní, to znamená, není zcela v národní kompetenci z hlediska její struktury, ale není žádná povinnost, abychom směřovali k jedné sazbě. ***