(22.50 hodin)
(pokračuje Klasnová)
Není pro nás přijatelné ani to, aby stát vycházel z tržních cen, na kterých je tak nějak založeno zhodnocení církevního majetku. Navržené cifry naprosto neodpovídají realitě, a to ani v případě, že bychom připustili argument ušlého zisku církví po pár desetiletí, kdy nemohly s majetkem řádně nakládat. V tomto kontextu bych se mohla optat, kdo uhradí českému státu ušlý zisk za posledních dvacet let, kdy odpovídající výnosy z církevních majetků nedokázal garantovat ani Pozemkový fond ani Lesy České republiky.
V tabulce 5 důvodová zpráva vládního zákona uvádí, že Lesy České republiky evidovaly k 20. 2. 2011 ve své správě 151 177 hektarů původního majetku církve a náboženských společností, tedy více, než podle arcibiskupa Berana církvi patřilo před první pozemkovou reformou, a to včetně půdy, na kterou se pozemková reforma nevztahovala. Z toho vyplývá, že vláda navyšuje ve svém návrhu majetek katolické církve, ledaže bychom připustili, že údaj arcibiskupa Berana byl výrazně nepravdivý.
Navrhujeme také prodloužení lhůt v zákoně uvedených, a to proto, aby stát měl čas na dostatečné prověření údajů od církví. Jedná se o vydání obrovského majetku, který byl zabaven před půl stoletím, a uspěchaným úředním postupem by mohl stát utrpět velkou újmu.
Zároveň, aniž bych tím predikovala nedůvěru vůči církevním hodnostářům, požadujeme dle platného znění insolvenčního zákona, aby byla uzákoněna pokuta ve výši ceny majetku, o nějž by snad církve požádaly neoprávněně. Jinými slovy, postih je uplatňován, aby se zabránilo fiktivním nárokům. Tento paragraf odstraní obavu občanů, že tento zákon slouží k vyvedení majetku ze státu. Samy církve a náboženské společnosti se však nemusí cítit ohroženy. Deklarovaly, že vědí, o jaký majetek si mají právo říci. Proto je zcela lichá námitka, kterou jsem již slyšela, že by tento paragraf byl vůči církvím a náboženským společnostem použit represivně.
Věci veřejné navrhují také prodloužení promlčecí doby na 20 let. Jelikož se jedná o nárok rozsáhlého majetku a je bohužel zcela zjevné, že tento zákon nebude mít v praxi hladký průběh a bude generovat nedostatky, které budou chtít někteří jedinci využít pro svůj osobní prospěch, považujeme rozšíření promlčecí doby za nutnou ochranu zájmu státu.
Nebudou-li návrhy Věcí veřejných přijaty, Věci veřejné, a to jsem zde na plénu už několikrát říkala, nemůžou hlasovat pro stávající vládní návrh zákona. A můžeme spolu s obyvateli celé republiky jen doufat, že zcela nemístný vládní návrh odmítne horní komora a budeme mít možnost se nad ním znovu zamyslet na podzim při jednání Poslanecké sněmovny.
Děkuji za pozornost. (Potlesk některých poslanců Věcí veřejných.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, to byl také příspěvek do rozpravy. Hlásí se pan poslanec Radek John ještě do rozpravy, takže také mu dám možnost. Viděl jsem také pana poslance Kubatu potom, ale nyní vidím pana poslance Radka Johna.
Poslanec Radek John: Vážené kolegyně, vážení kolegové, rád bych vás upozornil na 95 tezí Martina Luthera. Byly latinsky psané a byly to podklady k teologické disputaci, které autor 31. října 1517 poslal jako přílohu dopisu biskupovi mohučskému a magdeburskému Albrechtu Braniborskému. Luther své teze sám nepublikoval, ale ty se rychle rozšířily po celé německé říši a vyvolaly bouřlivou debatu. Všimněte si věty - bouřlivou debatu. Jejich vyhotovení a legendární přibití Lutherem na kostelní dveře ve Wittenbergu, k němuž však podle všeho ve skutečnosti nedošlo, se považuje za počátek reformace. Všimněte si - se považuje za počátek reformace.
Obsahově jde v nich o kritiku zlořádu tehdejší církve, především zneužívání odpustků. A proč vám to říkám? Rád bych vám přečetl jenom pár tezí, abyste věděli, co způsobilo obrovský společenský pohyb. Co způsobilo, že společnost se zcela změnila. Co způsobilo, že bouře byla vyvolána. Z dnešního pohledu stačí málo. Stačí napsat například: Když náš Pán a Mistr Ježíš Kristus řekl čiňte pokání, chtěl, aby celý život věřícího byl pokáním. Těmto slovům nelze rozumět tak, že znamenala pokání svátostné, tzn. vyznání, zpověď a odpuštění udílené kněžími. 3. teze. Avšak neznamenají pouze vnitřní pokání, neboť není žádné vnitřní pokání bez vnějšího umrtvení těla. 4. teze. A tak trest za hřích trvá tak dlouho, jak dlouho trvá nenávist k sobě. To je skutečné vnitřní pokání. A pokračuje až do našeho vstupu do nebeského království.
Přečetl jsem vám čtyři z 95 tezí. A proč jsem je přečetl? Takovéto teze způsobily obrovskou společenskou změnu. Vládní koalice tady předkládá totálně zpackaný zákon, proti kterému je celá česká veřejnost - mé údaje jsou 92 %. A to, že ho protlačí v této Sněmovně, může způsobit obrovskou společenskou změnu, podobnou jako byla reformace.
Koalice tady předkládá zákon a vůbec se neptá obyvatel, co si o tom myslí. Dokonce členové koalice soukromě říkají, že něco tak zpackaného ještě tady ve Sněmovně v tomto volebním období neměli. V soukromí říkají, že je možné, že vzniká obrovský tunel a příležitost pro korupci. A pokud mluvím o lidech z LIDEM, tak ti říkali kdysi, že nic takového by nikdy neprohlasovali. A tehdy jsme se utvrdili, že nebudeme tak zbabělí, abychom pro takovou packaninu hlasovali. Já vás jenom upozorňuji, Martin Luther King jenom 95 tezemi (výkřik poslanců z pravé části sálu) - Martin Luther, promiňte (smích a potlesk v sále).
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Přátelé, je 11 hodin večer, to už se dá pochopit.
Poslanec Radek John: Devadesáti pěti tezemi způsobil obrovský společenský otřes. Vy, koalice, si koledujete o stejný společenský otřes, který nastane v této zemi, a já vás varuji. Bude samozřejmě zapsáno, kdo jak hlasoval. A až ten hněv lidí se obrátí proti Sněmovně, bude třeba vyvěsit tady, kdo prohlasoval tento zpackaný zákon. A dejte mi poslední šanci vaše zatvrzelá srdce a svědomí obroditi (poslanec Bárta donesl na řečnický pult poslanci Johnovi kávu a minerálku) - já děkuji za ten servis (s úsměvem) - a jenom upozorniti. My nemáme nic a myslíme si, že je správně udělat skutečně spravedlivé majetkové vyrovnání s církvemi. Víme, že je důležité. Ovšem je třeba, aby šlo o skutečné narovnání, a ne nesmyslně velkorysý dar státu církvím.
Proto Věci veřejné - a je to poslední šance a já věřím, že by mohla zabránit společenskému otřesu - připravily pozměňovací návrhy, jejichž cílem je transparentnost a spravedlivé vyrovnání, které by zlikvidovaly podezření, že se tady chystá další příležitost pro obrovskou korupci v České republice. Požadujeme v těch pozměňovácích, aby bylo jasně stanoveno, kdo je oprávněnou osobou - bez toho to není možné. Požadujeme taxativní vyjmenování církví a náboženských společností, kterých se tento zákon týká. Skutečností totiž je, že církev před rokem 1948 nebyla plnohodnotným vlastníkem, a opakujeme to neustále a koalice jako by neposlouchala. V případě, že chtěla majetek prodat, potřebovala souhlas státní správy. To se týká např. Náboženské matice, která byla založena Josefem II. jako veřejný fond a byla spravována jako subjekt veřejného práva orgánu státu. Její majetek byl tedy (nesrozumitelné) finanční prokuraturou.
Z důvodové zprávy k tomuto návrhu zákona jasně vyplývá, že stát bohužel v souvislosti s majetkovým vyrovnáním výrazně navýšil majetek katolické církve, a to tím, že jí má vrátit i majetek vyvlastněný na základě pozemkové reformy v roce 1918. I to způsobí obrovskou společenskou bouři v této zemi.
Navrhujeme dále opatření, které by mohlo zmírnit hněv lidí, a sice zjistí-li pozemkový úřad, že církev nárokovala majetek, který jí nenáleží, ať uloží pokutu ve výši tržní ceny neoprávněně nárokovaného majetku. V souvislosti s tím navrhujeme upravit i příslušný paragraf trestního zákoníku. ***