(19.20 hodin)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní faktická poznámka pan poslanec Bárta, po něm pan kolega Opálka též s faktickou poznámkou.
Poslanec Vít Bárta: Faktická poznámka v reakci na pana poslance Paggia. Pan poslanec Paggio říkal, že všechno je otázkou kompromisu, a já bych řekl, že slovo kompromis je hlavní marketingový tah existence, respektive neexistence, či lépe řečeno poloexistence jakéhosi sdružení jménem LIDEM. A ono jakési sdružení, které se tak zaštiťuje oním slovem kompromis, rád bych připomenul to, že Karolína Peake v rámci vyjednávacího týmu, v rámci výkonné rady Věcí veřejných slíbila, že prosadí, že církevní restituce při vydávání majetku budou hlasovány na vládě po jménech, tak aby to byla jasná odpovědnost jako v případě paní ministryně Parkanové. Karolína zradila, Karolína nic takového neprosadila a z mého pohledu je to mimochodem jeden z těch důvodů, proč nakonec zdrhla z Věcí veřejných, aby nemusela vůči stranické konferenci, vůči grémiu nést zodpovědnost za svoje selhání a za to, že budeme prosazovat ony kompromisy, po kterých tady volá Viktor Paggio. A vzhledem k tomu, že Viktor Paggio je velmi inteligentní člověk, tak je zapotřebí dodat, že Viktor Paggio to neříká proto, že by byl o tom přesvědčen, ale prostě jenom proto, že o tom lže.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Další faktická poznámka pan poslanec Miroslav Opálka.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní předsedkyně. Já bych požádal ty, kteří mají takovou představu, aby nezneužívali antikomunismus k ospravedlnění tohoto státního daru. To je totiž zajímavé. Tady prošlo už tolik znárodnění, Josef II., první pozemková reforma - Masaryk, druhá pozemková reforma - Beneš, ale hovoří se akorát, že špatná byla ta po roce 1948. Ale vážení, ta příprava té reformy probíhala v roce 1947 a podílely se ní tehdy všechny parlamentní strany! Takže řekněte, co chcete udělat, a nezaštiťujte se antikomunismem. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byla série faktických poznámek a vracíme se tedy do řádných přihlášek. Slovo má pan kolega Ladislav Šincl. Po něm je přihlášen pan poslanec Jiří Koskuba. Prosím.
Poslanec Ladislav Šincl: Vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, přeji hezký podvečer. Svou podporou návrhu pana předsedy klubu ODS dali zejména poslanci z koalice najevo, že jim nevadí projednávání v takto nezvyklé a pokročilé době. Moje vůle to nebyla.
Bohužel dané téma týkající se církevních restitucí je značně složité a má mnoho vrstev. A tak mi snad odpustíte, když i já se k tomu vyjádřím trošku šířeji, než je u mne zvykem. Myslím si, že toto téma si to zaslouží. Abych vás nenudil, slibuji, že se pokusím na daný problém pohlédnout trošku z jiného úhlu, než takto činili jiní vážení kolegové, a snad se mi podaří některé kolegy přinutit aspoň k malému zamyšlení.
Nechci tady zase opakovat již mnohokrát vyslovené argumenty o tom, že celková částka kompenzací bude představovat více než 150 mld. korun, že tento návrh s takto obrovskou částkou přichází v době, kdy nezaměstnanost trhá rekordy, v době, kdy stovky tisíc lidí jsou v evidenci nezaměstnaných, kdy další stovky tisíc lidí z této evidence vypadly a živoří na sociálních dávkách, že tento návrh přichází v době, kdy chybějí prostředky na podporu vzdělávání, v době, kdy se propouštějí i policisté, protože stát nemá na jejich platy, že je to v době, kdy realizovaná a připravovaná různá vládní a sociální opatření postihují především střední vrstvy, důchodce, zdravotně postižené, rodiny s dětmi, studenty. Nechci tady opakovat, že bylo velice nemoudré, aby do komise, která připravovala takto závažnou normu, nebyl přizván žádný reprezentant opozice, a dokonce ani zástupce Asociace krajů České republiky, že nebylo realizováno ani jediné jednání mezi vládními stranami a opozicí na takto důležité téma, které vyžaduje obrovské výdaje ze státního rozpočtu a zatěžuje budoucí generace po velmi dlouhé období 30 let. Nechci tady opakovat. Většina rozumných lidí v této zemi vidí, že tento návrh je nespravedlivý, není dostatečně promyšlený a že není vůbec jasné, jaký objem majetku by měl být převeden. Na toto vše se tedy ptát nechci, protože tuším, že oči i uši některých zde přítomných jsou pravděpodobně zaslepené touhou po tomto velkém majetkovém převodu a žádnou pravdivou odpověď bych se pravděpodobně ani nedozvěděl. Naopak, sám jsem se snažil pochopit, zdali náhodou nemá alespoň v něčem předkladatel pravdu.
Protože je jedním z největších budoucích příjemců převáděných majetků a financí katolická církev, proto jsem navštívil několik katolických far a dlouze jsem diskutoval s některými církevními představiteli. Možná vás všechny překvapím, ale navštívil jsem je, protože jsem přesvědčen, že církve a náboženské společnosti mohou mít svou velice důležitou roli a mohou pomoci zlepšení nepěkného stavu naší společnosti, mohou mít důležitou pozitivní roli ve společnosti, ve které se stává postupně lež, přetvářka a sobectví základní normou, ve společnosti, kde se množí kriminalita, drogy a tak dále. Osobně bych si proto přál, aby vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi bylo už konečně dořešeno, a tím definitivně skončilo, aby byla provedena takzvaná restituční tečka.
Obávám se však, že předložený návrh zákona, který by byl přijat bez patřičné politické a společenské dohody, může naopak přinést těmto církvím a náboženským společnostem spíše více dalších problémů než užitku. Po prostudování předloženého návrhu mám totiž vážnou obavu o budoucí společenské postavení církví, zda naopak díky urputné snaze o získání majetku nedojde také ke ztrátě zbytku respektu a úcty. Obávám se, že získáním hmotných statků a peněz mohou církve na druhou stranu ztratit zbytek svých věřících a příznivců. Například mezi léty 1991 až 2000 došlo k poklesu o 30 % těchto věřících a tento trend dále pokračuje.
Místo toho všeho, co již zde bylo jistě řečeno a co jsem naznačil v úvodu, bych to chtěl zkusit z jiné strany. Chtěl bych se prostřednictvím paní předsedající pana zpravodaje, který je podle svých slov věřícím křesťanem, nebo paní ministryně zeptat na několik otázek. Chtěl bych se zeptat na několik otázek lidí, kteří by měli být znalí věci, na pár otázek, ve kterých já laik nemám vůbec jasno. Na zodpovězení a hlavně upřímnosti těchto odpovědí záleží, jak budu hlasovat. Nedávno se ke mně totiž dostala kniha Tomáše z Celana pod názvem První životopis Františka z Assisi, která mě velice inspirovala.
Moje první otázka, kterou bych chtěl prostřednictvím paní předsedající panu zpravodaji a paní ministryni položit, je ta, zdali zná tohoto muže. Stačí mi kývnutí. Ano, děkuji. Výborně.
Pro bližší vysvětlení mi dovolte několik slov k tomuto velice zajímavému muži, který se narodil v městě Assisi v roce 1182 Petru Bernardonovi, bohatému obchodníkovi s látkami, a jeho ženě Pice. Proč o tom mluvím? Zajímavý je především jeho inspirující vztah k majetku a církvi, ze kterého by si celá církev měla brát příklad. František z Assisi byl zakladatelem tří křesťanských řádů. Za prvé řádu chudých sester sv. Kláry. Pro zajímavost jenom uvedu, že představitelkou tohoto řádu byla sv. Anežka Česká. Za druhé řádu takzvaných terciářů. Představitelem tohoto řádu, pro zajímavost, byl francouzský král Ludvík IX. A hlavně řádu takzvaných malých bratří neboli františkánů. Jejich charakteristickým oblečením je hnědá kutna převázaná v pase bílým provazem, na kterém jsou tři uzly symbolizující tři řeholní sliby.
Každá církev si vždy zakládala na symbolech, a tak má druhá otázka na předkladatele a pana zpravodaje je, zdali ví, co symbolizuje první uzel na tomto bílém provaze. - Pan zpravodaj asi neví, a tak mu to povím. Symbolizuje jejich hlavní ctnost, tj. chudobu. Druhý poslušnost a třetí čistotu. ***